Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Deprese

Lenka,13. 10. 2018 15:31

Zdravim chci se zeptat jsem ve 30tydnu tehotenstvi a prisli na me silene deprese mam strach ze nemam vse koupene pro dite ze budu rodit drive a nic nestihneme pripravit taky se bojim porodu...porad se mi neco nelibi jsem naladova a casto brecim snazim se prestat a myslet na malou ale nejde to zadrzet prijde mi ze me nikdo nechape hrozne me stve kdyz se me pritel pta proc brecim protoze ja to nevim bojim se ze nebudeme fungovat jako rodina bojim se ze jsme kazdy jiny ja jsem sileny puntickar a on se to snazi respektovat ale kdyz nekde zapomene neco co nekde nepatri tak uz je zle jsem na nej zla a pak me to hrozne mrzi rikam mu to ale deje se to casto...ja uz nevim co mam delat bojim se ze male ublizuju tim jak porad brecim nic se mi nechce delat jen sedim a koukam do blba nemam si s kym o tom promluvit poradite mi co mam delat? Dekuji

Jsem tehotna par tydnu a uz ted nemuzu vystat pritele

Katka,21. 8. 2018 13:47

Dobry den, jsem na konci 7tt a uz asi tyden nemuzu vystat sveho pritele. Jsme spolu teprve par mesicu ale kvuli veku jsme to nechali nahode a prislo to. Obcas mi ted vadi, ze je mene inteligentni nez ja, ze je moc bily az bledy, ze dela vse co reknu, a i to bych mela byt vdecna, ale nejsem. Nemuzu ho ani citit, nevim v tuto chvili, zda ho miluju, jsem ze vseho hrozne pomatena, dnes jsme byli na prvnim ultrazvuku a udelalo se mi z jeho nadseni skoro na zvraceni, je to normalni? Predtim me dost pritahoval, ale je pravda, ze se stale jeste poznavame... jsou to hormony nebo to neni ten pravy? Budu moc vdecna za vas nazor!

Re: Jsem tehotna par tydnu a uz ted nemuzu vystat pritele

Eva,22. 8. 2018 8:38

Dobrý den, Katko,
to, co popisujete, je úplně normální :-). Může za to více faktorů - jednak velká hormonální bouře (a je prokázané například, že ženám, které užívají hormonální antikoncepci voní muž jinak, než když jí pak vysadí. To platí i o vůni ženy pro muže...). Dále za změnu vůně Vašeho muže pro Vás může také pocit, že jste v situaci, kdy jste na něm více závislá a celá situace začátku těhotenství pro Vás může být stresující. Potřebujete čas se na situaci adaptovat, přijmout ji a uvolnit se do ní... Zkuste to brát s nadhledem, uvidíte, že se to časem změní. Zkuste si s partnerem také povídat a ptát se ho na jeho současné pocity. Také Vy se zabývejte svými pocity (třeba si udělejte den jen pro sebe, pobuďte v přírodě) a uvidíte. Možná, že potřebujete více času si na miminko "zvyknout" než Váš partner, který svoje pozitivní pocity dává více najevo a Vás to může stresovat. Chce to si o tom promluvit a dopřát si prostor, tak abyste se cítila dobře. Hodně dobré je také přemýšlet o významu slov hojnost, požehnání a vděčnost. Zkuste se naladit na strunu poděkování, že jste byla obdarována od přírody mít schopnost otěhotnět a pod srdcem nosit své dítě... každý takovou možnost nemá.

Test, just a test

Mariwib,17. 8. 2018 7:08

Hello. And Bye.

Co mám dělat aby mi bylo v těhotenství líp

Lenka,14. 5. 2017 16:59

Dobrý den,začínám 7 měsíc těhotenství a je mi pořád zlé,motá se mi hlava,jsem malatna a slabá. Je pravda,že mi zjistili nízký tlak. Jinak mě bolí žaludek užívám na to helicid. Včera jsem si v lékárně koupila pyridoxin léčiva tablety,ale ze by mi to ňák pomáhalo se říct nedá. Brali mi krev a zjistili mi pro změnu tehotenskou anemii uzivam na to od paní gynekolozky zelezo. Navíc nechutná mi jist je mi na zvraceni,občas mám průjem a zhubla jsem tři kila. Termín porodu mam az 28.7.2017 bojím se že to do te doby me tělo nevydrží,jsem úplně vyčerpaná ani se svým synem nemůžu jit ven aniž by mi nic nebylo,jen ležím jak lazar. Poraďte mi prosím co mám dělat,aby mi bylo líp ja už nemůžu

jose536363@gmail.com

jose,4. 8. 2018 0:14

Dobrý den, zavolám JOSE DEXTERU, rád bych poděkoval tomuto skvělému doktorovi Chambercuovi za to, co před čtyřmi lety udělal v mém životě, a já a moje manželka jsem byla dole, takže odešla bez mě, když jsem věděla, kam chodí moje dvě děti jsem byl opravdu šokován, že jsem šel hlásit policii o mé ženě, že moje dítě je příliš drahé, takže se dívala a dívala se stále, že jsem ji nemohla najít, byla jsem opravdu nemocná a bez ní nemůžu žít A já opravdu chyběla moje dítě Byl jsem naštvaný na to, že jsem to já, protože nemůžu ovládat svůj zbytkový hněv dvakrát jsem byl zlomený Stal jsem se drogovým návykem a jiskřičkou kvůli mé situaci poté, co moje žena opustila mou za dobrou 4roku tak bohužel můj přítel řekl o on-line kouzelná kariéra s Dr.Chambercem a řekl mi, abych se s ním spojil, abych mi pomohl vrátit svou ženu, poprvé zjistil, že si dělá srandu, dokud jsem si nevšiml, že je to vážné, a tak jsem se rozhodla kontaktovat h Nemohl jsem uvěřit svým očím Dr.Chamberc řekla mi, že se nemusím bát, že se se svými dětmi vrátím se svými dětmi bezpečně za 12 hodin. Poté, co odnesl své kouzlo, zavolal mě a řekl, že se nemusím bát o tom, že moje žena přijíždí teď, až skončí mluvit se mnou po telefonu bohužel se moje žena vrátila ke mně se svými dětmi. Byla jsem opravdu šťastná, že dnes byl nejvíce nejšťastnějšího dne v mém životě, proto jsem se rozhodl podělit se o své svědectví o Nomu, jeho kouzelná díla tak rychle jako blesk, a to díky Dr.Chambercovi za to, že jsem šťastně přivedla svou ženu. Pokud máte nějaké problémy, kontaktujte prosím ho, protože vám pomůže vyřešit vaše problémy. prostřednictvím e-mailu: chamberc564@yahoo.com
JE SPECIALIZOVÁN PRO NÁSLEDUJÍCÍ PROBLÉMY
(1) Pokud chcete, aby vaše ex zpět.
(2) pokud máte vždy špatné sny.
(3) Chcete být ve vaší kanceláři povýšeni.
(4) Chcete, aby ženy / muži běhali po vás.
(5) Pokud chcete dítě.
(6) Chcete být bohatí.
(7) Chcete, aby váš manžel byl vázán?
navždy Tvůj.
(8) Pokud potřebujete finanční pomoc.
(9) Bylinná péče.
kontaktujte prosím Dr.Chamberc prostřednictvím jeho e-mailu pro kompletní řešení chamberc564@yahoo.com

Samota

Viola,27. 7. 2018 17:59

Dobrý den, jsem 33tt a je mi 40 let a už mám dospělého syna. Najednou jsem zůstala doma a nebyla jsem zvikla být doma pořád jsem byla mezi lidmi a teď najednou jsem sama doma manžel pracuje od rána do večera a ještě komu jsou hrozný horká takže jsem zavrena porad doma a nevím co že sebou. Pak mi lezou sami do hlavy různé myšlenky a že se začínám všeho bát. Vůbec jsme taková nebyla já vždycky jsem věděla co chci a umělá se že vším vypořádat a teď najednou jak kdybych byla jiný člověk. Ráda bych se chtěla odpoutat od všeho ale nak to nejde nejhůře mi je po ranu když se probudim až Pak když začnu něco pracovat tak se mi uleví ale jsou to nepříjemné pocity. Děkuji

Re: Samota

Eva,28. 7. 2018 19:07

Dobrý den, paní Violo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mě obracíte. Vaše pocity samoty jistě souvisí se změnou životního stylu. Ale nebojte, vše má své řešení :-). Víte, myslím si, že Vám může pomoci si vždycky den dopředu naplánovat svůj den. Začít hned ráno nějakou aktivitou, ze které budete mít dobrý pocit, když jí vykonáte. Pak si také naordinujte nějaký odpočinek a také třeba uspořádejte setkání s někým. Nebo se jděte jen projít někam třeba do knihovny nebo do obchodu, zkrátka mezi lidi. Nebo dokonce i na sociálních sítí, ale i tam můžete najít nějakou skupinku žen, které zajímá stejné téma. Můžete si dokonce zkusit naplánovat uvařit něco nového nebo naplánovat si i nějaký drobný výlet nebo kulturní akci... Chce to jen se toho nebát :-). Obdobné to bude i po porodu... chce to být aktivní, nebát se plánovat a pak věci skutečně uskutečnit. S pozdravem Eva

Hysterie

Alena,11. 6. 2018 13:33

Dobrý den, mám problém s nezvladatelným vztekem a ž agresí vůči sobě i svému partnerovi. Trvá to již 3roky. Začalo to v těhotenství s prvním chlapečkem (moje již 2.těhotenství po 9ti letech), v období kojení se vše zhoršilo a nyní jsem opět těhotná již 30tt a záchavty jsou větší, nezvladatelné a odnášejí to i děti. Jsem z toho zoufalá a plná pocitů viny. Manžel se uzavírá, což je přirozené a jsme si čím dál vzdálenější. Na psychiatrii mi řekli, že jde o vyčerpání a změny hladiny hormonů. Tomu rozumím (jak díky mé profesy, tak zkušenostem...).
Snažím se na v sobě najít nezpracovaná témata...vím, že je toho ještě hodně, ale čím víc pátrám, tím víc výčitků mám. Je to jak začarovaný kruh, ze kterého nejde ven. Už několik let jsem opravdu vděčná i za ten prchavý okamih opravdové radosti...po kterém následuje hluboká deprese smutek a pocity viny. Stavy úzkosti jsou již neprosto přirozené - tím jsem trpěla od malinka, ale ne tak intenzivně.
Bohužel nemáme finance na terapie anebo je mít "nechceme"...mám pocit, že jsem všem k smíchu a lhostejná. Nevyznám se v sobě a potřebuji z toho kruhu sebelítosti a agresivity vystoupit.Zkoušela jsem bylinky, změnu stravy, jógu, kurzy pro ženy...čím víc se snažím, tím je to horsí.
Můžete mi něco poradit?

Re: Hysterie

Eva,14. 6. 2018 11:46

Dobrý den, paní Alenko,
děkuji Vám za Vaše psaní. Je moc dobře, že se na sobě snažíte pracovat a mít svoje emoce pod kontrolou a cítit se v harmonii. Víte, já nejsem psycholot a ani psychiatr, ale porodní asistentka. Všechny moje rady k Vám jsou tedy čistě moje osobní a laické. Určitě bych Vám doporučila se obrátit na nějakou kontinuální pomoc... vím, že to finančně není asi jednoduché, ale v tomto případě by to měla býti priorita. Ráda Vám doporučím odborníky, kteří se zabývají mateřstvím a i psychologií (mají odborný přehled o obojím, jsou vystudovaní psychologové). Mgr. Johanka Kubaňová (porodní asistentka i psycholožka), Mgr. Kristina Zemánková Neubertová (porodní asistentka i psycholožka), Mgr. Danuše Jandourková - psycholožka orientovaná na mateřství, Mgr. Eliška Kodyšová, Ph.D. taktéž. Zkuste si tyto ženy najít na internetu a některou oslovit. Věřím, že Vám pomohou. Určitě bude potřeba být v osobním kontaktu. Paní Aleno, je moc dobře, že svojí situaci řešíte, to je první krok :-). Je potřeba, aby Vám někdo pomohl s emocemi umět zacházet, pracovat s nimi a to bez pocitu studu. Každý člověk na sobě pracuje, nějak se vyvíjí. Nechtějte od sebe najednou moc...jděte po maličkých krůčcích. Soustřeďte se také na své miminko v bříšku, zkuste být v siutacích, které Vám pomáhají se uvolnit (příroda, poslech hudby). Velmi dobře také pracuje koncept uklidňujících afirmací... Držím Vám palce, ať se vše zlepší, Eva

Partner nechce miminko

Eli,31. 5. 2018 16:13

Dobrý den,
dnes mi bylo potvrzeno těhotenství, jsem ve 2. měsíci. S přítelem jsme miminko neplánovali, ale přesvědčil mě, abych přestala brát antikoncepci, že si sám bude dávat pozor. Nicméně i přes to se mi podařilo otěhotnět. Je mi 24 let, mám vystudovanou vysokou školu, nyní ještě studuji na navazujícím studiu a zároveň pracuji na poloviční úvazek. Přítel je o rok starší, se studiem a prací je na tom stejně. Zpočátku byl z těhotenství překvapený, ale byl rád a těšil se. Poté se mu to zřejmě rozleželo více v hlavě a začal mít strach, zda to vše zvládneme jak finančně, tak psychicky. Partnerova rodina ho od rodičovství odrazuje, chtějí, aby si ještě užíval života, cestoval, neměl žádné starosti. Rozumím tomu, ale zároveň se cítím na dítě připravená a nerada bych těhotenství ukončovala. Partner mě však již několik týdnů přemlouvá k interrupci. Téměř se mnou nekomunikuje, nedotkne se mě, případně na mě jen křičí a vysvětluje, jak mu dítětem zničím život, zahodí všechny plány, které měl a nebude si moct užívat svobodného života, bude nucený najít si práci aby nás uživil. Ačkoliv rodina nám nabídla pomoc a vlastní bydlení máme.
Dalším problémem je, že za týden odjíždí na 4 měsíce do ciziny za prací. Po návratu slíbil, že se nastěhuje a bude se o dítě starat. Ale vidím, že je to pouze nucené, nikoliv chtěné. Dopředu mi bylo oznámeno, že nebude šťastný a ať nepočítám s tím, že mi to bude dávat najevo. Omlouvám se za tak dlouhou zprávu, ale potřebovala jsem to někomu sdělit. Jsem už psychicky hodně vyčerpaná a ačkoliv bych si to malé ráda nechala, nechci ho přivézt na svět do nešťastné rodiny. Snažím se si i říkat, že bych to dokonce mohla zvládnout sama, a i tak být doboru mámou.
Děkuji

Re: Partner nechce miminko

Eva,1. 6. 2018 15:03

Dobrý den, Eli,
děkuji Vám za Vaši zprávu. Je moc dobře, že jste se s tím svěřila, proto tady také tyto stránky jsou!
Z Vašeho psaní cítím, že Vy byste miminko chtěla, cítíte se na něj zabezpečená, nevnímáte to jako velký kotrmelec v životě. Jiné prožívání nyní má Váš partner. Víte, každý z páru může informaci o příchozím miminku vnímat jinak a každý potřebuje svůj prostor. Proto by bylo moc dobře, kdybyste si o tom třeba ještě promluvili (i když už jste to dělali). Zkuste si dát za cíl dospět k nějakému řešení. Řešením může být i cesta... například čas na rozmyšlenou, pravidlo, že jeden druhého nebude do ničeho nutit, právo mít svůj názor. Na druhou stranu ale také mít právo na důstojnost. Bylo by nepříjemné, aby s Vámi partner zacházel s nějakým nátlakem či psychickým zastrašováním či vyhýbáním se fyzického kontaktu. Pokud to cítíte tak, že by Vám bylo lépe v současné době na neutrální půdě, můžete zkusit nějakou dobu být u rodičů. Zkuste být hodně v přírodě, být sama se sebou, přemýšlet, nechávat myšlenky volně plynout... Zkuste si projít všechna možná řešení situace... řiďte se hlavně svým srdcem! Nebo se také můžete podívat na stránky hnutí Nesoudíme, pomáháme. Ti se této problematice zvažování těhotenství věnují. Eli, je to těžké rozhodnutí, ale je to proces, cesta... přeji Vám, abyste dospěli ke společnému rozhodnutí a abyste byla v klidu. Moc Vás zdravím, Eva

Sex

KATKA ,26. 4. 2018 11:15

Dobrý den . Jsem 11 týdnu těhotenství a moje chuť na sex není taková , jaká byla než jsem otěhotněla . Můj partner nedokáže pochopit , že ty chutě teď nemám a vyžaduje sex každý den , je nepříjemný když sex odmítám . K tomu po posledním sexu jsem začala špinit a můj gynekolog mi doporučil půst . Přítel je bez sebe , proč nemůžeme , že moc poslouchám doktora a bohužel má potřebu mít každý den sex. Řekl mi ,, pokud se ti to nelíbí tak odejdi ". Miluju jo a nevím co mám dělat . Zda počkat a doufat ,že to pochopí a nebo odejít ?

Re: Sex

Eva,17. 5. 2018 15:12

Dobrý den, paní Katko,
v těhotenství dochází ke změnám hormálních hladin a je tedy velmi časté, že se tak proměňuje i sexualita. Každá žena na to regauje jinak a je dobré poslouchat své tělo a vnímat se. Partnerská sexualita by měla být postavena na důvěře, respektu a něžnostech. Pokud to takto u Vás není, asi není ideální v tom v těhotenství pokračovat. Chápu, že se cítíte zmatená a nevíte, jak situaci vyřešit. Asi nejlepší rada z mé strany je si o tom s partnerem promluvit. Říci mu, jaké máte pocity a potřeby. Těhotenství je období velmi citlivé. Může pomoci mu dát také přečíst nějaký článek od odborníka na internetu na toto téma...

Odpověď pro Martinu

Eva,23. 4. 2018 12:25

Dobrý den, paní Martino,
abych se přiznala, tak přesně nevím... myslím si,že zrušení odpoledních směn pracovní právo neřeší. Vše asi bude záviset, jak se spolu domluvíte se zaměstnavatelem.
Pokud byste si chtěla býti jistá v zákoně, zkuste právní poradnu například na stránkách Liga lidských práv. Eva

Hello

Robertmirty,20. 4. 2018 4:34

Ranní a odpolední

Martina,18. 4. 2018 5:08

Dobrý den, pracuji už sedm let v třísměnném provozu a nyní jsem již v šestém týdnu a zajímalo by mě, jestli mám právo krom zrušení nočních směn také zrušení odpoledních směn. Abych měla pouze denní, tedy jednosměnný provoz, chodila domů ve stejnou dobu, kontroly mohla vyřizovat po práci atd. Předem děkuji za odpověď.
Martina Dudziková

dotaz na psychiku v šestinedělí

Markéta,29. 1. 2018 17:55

Dobrý den,
obracím se na Vás s dotazem ohledně šestiedělí. S mým prvním děťátkem jsem zažívala toto období velmi bolestně. Žijeme v jedné domácnosti s tchýní a tchánem z kterých mám neustále strach(jsou velké autority). Tchýně mi maličkého po narození pořád brala, naznala že je potřeba ho přebalit, tak ho rpostě vzala a šla ...a já se nezmohla na nic, přišlo mi neslušné jí odporovat ale vnitřně mě to hrozně hnětlo. Zároveň mi říkala jak jsem špatně vychovaná, že se špatně starám o manžela atd (když jsme přijeli z porodnice tchán se neustále ptal co budu vařit, na to že si potřebuji odpočnout nikdo nebral moc ohledy kromě manžela, ale toho zase tchán brzo vyhnal stříkat broskve, protože to bylo v jeho očích důležitější než aby byl se mnou a s malým). Nakonec jsem skončila v péči psychiatra ale myslím si, že to bylo jen tchýninou manipulací. Brala jsem asi 4 měsíce antidepresiva, která mi nepomohla ani trochu. U tchýně je těžký každý den.Prostě se u nich necítím dobře, což trvá. Manžel tráví hodně času na stavbě a rozhodli jsme se pro druhé miminko. Myslíte, že je v pořádku, že jsem mu navrhla, že bych šestinedělí tentokrát chtěla prožít v klidu u svých roidčů ?

Re: dotaz na psychiku v šestinedělí

Eva,9. 2. 2018 10:24

Dobrý den, paní Markéto,
děkuji za Vaše sdílení. Je skvělé, že vše umíte popsat a tušíte - víte, odkud pramení Vaše psychické nepohodlí. Moc ráda bych Vás touto cestou podpořila v tom, abyste se opravdu zachovala tak, že budete v prostředí, které Vás plně podpoří. To znamená, být po porodu miminka tam, kde se budete cítít moc dobře. A k tomu je potřeba být respektován, být opečován, být pochopen, být milován... :-). Pokud máte se svými rodiči hezký vztah, určitě to tak udělejte. Moc se Vám uleví a vše bude lepší. Protože naše psychická pohoda pak ovlivňuje také i vztah k nám samotným, k miminku, k partnerovi. Z toho, co píšete se zdá, že Váš partner je chápající muž, ale je asi také zavázán svým rodičům. Určitě i pro něj bude dobré, když se časem osamostatníte a jestli chápu dobře, tak již stavíte domek. Mějte se moc hezky a opravdu, v tomto buďte sobecká! Je to pro Vaše zdraví a vlastně pro zdraví celé rodiny!!! Eva

proplakané noci někdy i dny

Dana,4. 11. 2017 7:41

S manželem se známe poměrně dlouho a náš vztah nebyl vždy idylický, ale tak normálně. Před nedávnem jsme se rozhodli vzít a hned pak si pořídit miminko. Hned se povedlo a tím se vše změnilo. Partner začal téměř každý víkend lítat celé noci po hospodách a diskotékách (hned po svatbě), vrací se ráno a doma pak jen spí (někdy si po příchodu také vynucuje sex). Na žádnou práci ani nesáhne. Mě naopak neustále napadá za to, že prý nic nedělám (ono mi to moc nejde, večer mi bývá často špatně a nebo jsem po příchodu z práce prostě jen strašně unavená), on chudák nemá navařeno, vyžehleno, naklizeno a špinavého prádla je taky pořád plný koš. Prý nevěděl, že těhotenství znamená naprostou neschopnost. Byla jsem už za těhotenství několikrát nemocná a on se o mě vůbec nestaral, když to nešlo jinak volala jsem svým rodičům, ať přijedou. Navíc mi říká, že se mám na sebe podívat, jak jsem ošklivá a tlustá a jestli chci k porodu jít jak vorvaň. Bohužel jsem ten typ, co nejvíc nabere v prvních týdnech, teď už jsem skoro dva měsíce nic nepřibrala. Když jsem sama pořád jen pláču a někdy už to na mě přijde i v práci. Také mi pořád vyčítá, že vydělávám méně než on a dává mi to za vinu a přitom já od něj nevidím ani korunu, společné hospodaření s penězi si nepřeje, protože ví, že se mi nelíbí, jak moc utrácí (diskotéky, taxíky, drinky a hadříky na to hold něco stojí). Já se snažím šetřit, abych mohla pak nakoupit věci pro miminko. Potřebujeme také (už kvůli miminku) pokračovat v rekonstrukci bydlení (zrekonstruovanou máme jen ložnici), když toto téma zavedu, tak prý nejsou peníze a čas a já jsem moc náročná a jiní žijí i hůř, konec debaty. Miminko miluji a pořád se na něj těším, ale manžela začínám nenávidět. Všude se chlubí, že bude táta a mně je to, vzhledem k jeho chování ke mně, odporné. Nemám kam jít, nemůžu se rozvést, protože jsme manželé krátce a nevím, jak dál. Ani rodiče mi v tomto nepomohou. Bojím se, že můj psychický stav odnese to malé, co mám v bříšku.