Psychika ženy v těhotenství

Milá Silvo,

z toho, co píšete, si nejsem jistá, jestli se zlobíte víc na psa nebo na svého přítele. Pes se chová nejspíš docela přiměřeně svému věku a svým možnostem, a při troše snahy se dá časem vychovat, aby nelezl do postele a nežvýkal dudlíky (což je rozhodně nepříjemné, když máte malé dítě). U Vašeho přítele to asi bude složitější, a takhle na dálku je těžko říct, v čem je problém - zda v tom, že máte oba různý vztah k psovi, anebo k dítěti, které čekáte, nebo ještě v něčem jiném. Jediným řešením se mi zdá se posadit a promluvit si o tom, co se mezi Vámi děje. Vzájemně si naslouchat, nehodnotit se, vracet se k Vašemu vztahu a k dítěti, které čekáte. Pokud Vám to společně nepůjde, nevzdávejte to a případně ho zkuste přesvědčit pro společnou návštěvu rodinné poradny.

Držím Vám palce a přeji krásné jaro,

Eliška

Milá Sáro,

při čtení Vašeho dotazu mě napadalo, že na Vašem místě se asi cítím bezmocná a naštvaná, a deprese střídající se se vztekem mi připadá skoro jako přiměřená reakce. Zmiňujete svůj vztah s prvorozeným synem a obavy, jak zvládnete druhé dítě; je normální, když jsou na sebe matka s dítětem pevně vázáni, a druhé dítě to může opravdu radikálně změnit. Důležitou roli v oddělování staršího dítěte od maminky hraje většinou jeho tatínek, který se mezi druhým a třetím rokem stává zvlášť pro chlapce významnou osobou; tento přechod většinou nastane nejpozději po narození mladšího sourozence.

Další věc, kterou zmiňujete, je Váš vztah s manželem. Z toho, co píšete, to zní, jako by Váš muž nedokázal ve Vás vidět sexuální bytost, pokud Vaše tělo - Vaše prsa a Vaše děloha - slouží jinému účelu, tedy dětem. Určitě pro to má svůj důvod, to však nemění nic na tom, jak to pro Vás nejspíš je zraňující a komplikuje Vám to přijetí vlastního těla. Navíc se cítíte vinna, pokud on je unavený z Vašich změn nálad - které jsou nejspíš podpořené hormonálními změnami v těhotenství, ale mají svůj základ v tom, co se Vám děje. Takto na dálku je velmi těžké dát jednoznačný recept, ale často pomáhá udělat si prostor na vzájemnou komunikaci - prostě mluvit o svých pocitech, neobviňovat druhého a snažit se mu otevřeně naslouchat. Pokud by se Vám to nedařilo, nebojte se požádat svého muže o návštěvu rodinné poradny. Jak píšete, potřebujete teď duševní klid pro své miminko, a dobrý vztah mezi Vámi a Vaším mužem je teď priorita, o kterou se budete moci opřít teď i po narození dalšího miminka.

Pokud budete potřebovat další podporu, ozvěte se mi na můj e-mail (v sekci o autorkách).

Hodně klidu a sil,

Eliška

Dobrý den máme psa je rok starý a problém je v tom že se bojím kvůli dítěti aby mu nic neudělal,začínámi na něm všechno vadit,že leze do postele,a že všechno hned zničí,koupila jsem nový dudlíky a nechala je položený na stole a on je rozkousal.Tak mě to naštvalo,že jsem se rozhodla že ho odvezu k mámě na zahradu,ale kvůli tomu jsem se chytla s přítelem tvrdí,že pes je nejlepší hlídač dětí.Nevím co mam dělat hádáme se kvůli němu den co den.Těd jsem mu navrhla že bud bude z bytu pes nebo já a on mi řekl at se nastěhuju k mamince když mi tak vadí,nevím co mam dělat.Od tý doby co jsem mu řekla že jsem těhotná,tak se chová divně,ráno si vezme psa a jde na celej den pryč.Večer když se ho zeptam kde byl tak mi řekne že je unavenej a že si o tom promluvíme ráno.Jýá fakt nevím,ale za všechno může ten pes,má ho radši než mě.Vubec ´jsemnou nemluví,a pak když s ním chci někam jít já tak má práci jsem zoufala,myslíte že je možný že jsi našel jinou ženu?Ted jsme měli v plánu jet na chatu na Slovensko a sešlo z toho,kvůli němu.Co mam dělat?nebo je možný že by nechtěl dítě?vždycky si ho moc přál.Předem moc děkuji.

Dobrý den,
je mi 27, čekám druhé dítě, s prvním bylo vše naprosto v pořádku, teď jsou mu 2,5 roku a máme krásný vztah.Přestože mě mateřství velmi naplňuje od začátku tohoto(chtěného a plánovaného)těhotenství mám depresi, záchvaty neovladatelného vzteku a agrese, prostě děs. Možná to pramení z toho, že můj muž se mnou během těhotenství nespí a vůbec o to nestojí, následné kojení ho také odpuzuje. Jsem z toho nešťastná a mám hrozné výčitky kuli miminku, které samozřejmě miluju, ale bojím se, že mu tímto škodím. Mám hrůzu jak vše zvládnu, první syn je na mě dost fixovaný. Manžel už je ze mě unavený a nedivím se. Prosím vás existuje na to nějaká rada? Nebo vysvětlení? Připadám si už jako blázen. Mockrát předem děkuji za odpověď.
Sára

Milá Leono,

je mi velmi líto, co se stalo Vaší kamarádce, a chápu Vaše obavy. Jak nejspíš víte, Vaše kamarádka teď zažívá velmi obtížné období a to, že vyjadřuje nechuť k tomu, mít dítě, které čeká, k tomu nejspíš patří a pravděpodobně zase odezní. Dítě, které čeká, jí totiž velmi hmatatelně připomíná její ztrátu, navíc se možná bojí být osamělá matka. V pátém měsíci je ale na ukončení těhotenství už pozdě, takže se myslím nemusíte obávat, že by kamarádka sáhla k tak radikálnímu opatření. Může se ale ještě rozhodnout dát dítě k adopci.

Není ale na místě, aby jí kdokoli další její rozhodnutí vymlouval, jakkoli je to pro Vás určitě těžké. Může si Váš dobrý úmysl vyložit jako Vaše nepochopení její situace, a ještě víc se stáhnout. Jako lepší řešení se mi zdá dát jí najevo, že ať se rozhodne jak chce, budete stát za ní a podporovat ji - to dítě koneckonců čeká ona sama, a nikdo další.

Na druhou stranu si myslím, že pokud Vaše kamarádka nevyhledala psychologickou krizovou intervenci, měla by to co nejdřív udělat, aby se jí ulevilo a aby se dokázala rozhodnout, co je pro ni v danou chvíli nejlepší. V hlubokém zármutku, kdy jsme rozzlobení na toho, kdo nás opustil, nebo kdy chceme své pocity popřít a zbavit se jich, mohou být naše rozhodnutí někdy unáhlená. V těhotenství je navíc důležitá psychická pohoda, a ačkoli co se stalo, se už nemůže odestát, profesionální podpora ji může hodně posílit.

Přeji Vám hodně trpělivosti a Vaší kamarádce hodně sil!

Eliška

Milá Aneto,

obrátit se na psychologa je určitě dobrý nápad, zvlášť pokud se s úzkostností potýkáte už delší dobu. Protože nepíšete mnoho o svém strachu z mateřství - týká se porodu? péče o dítě? schopnosti otěhotnět? - nedokážu Vám teď nabídnout konkrétní informaci nebo kontakt. Možná by pro Vás mohla být dobrým řešením některá ženská skupina (bývají ve větších městech, hledejte na internetu), která je bezpečným prostředím pro sdílení obav na toto téma. Je třeba hledat, některé jsou více ezoterické, jiné zaměřené na práci s tělem...

Z knížek, které nabízejí příležitost vyrovnat se i s obavami z mateřství a porodu, mě napadají Slzy po porodu od Elisabeth Geisler, a Birthing from Within od Pam England a Roba Horowitze (obě si lze zapůjčit v knihovně Aperia, www.aperio.cz).

Vy sama víte nejlíp, jakou otázku si potřebujete v souvislosti s Vašimi obavami položit. Záleží na Vás, jaký způsob jejich zpracování Vám nejlíp vyhovuje.

Ráda Vám pomůžu, pokud napíšete o své fobii více - buď sem do poradny, nebo na muj e-mail eliska.kodysova@aperio.cz, pokud nechcete psát do veřejného prostoru.

Hodně sil a víry v sebe,

Eliška

Ahoj Andrejko. Já nejsem psycholog ani odborník, jen mě potkalo přesně to samé jako tebe. Po 14ti dnech chození s novým mužem, jsem otěhotněla, přestěhovala se k němu, zamilovaná, po měsíci jsem se stěhovala zpět odkud jsem přišla, protože jsme se denně hádali. Já jsem hodně temparamentní tvor a ještě do toho těhotenské hormony...no je ti asi jasný jak to uvnitř mě vše vařilo. On o malého opravdu stojí, finančně mě podporuje, ačkoli už bydlíme každý jinde a jak jde čas (jsem už ve 13.týdnu), pomalu si uvědomuji, že mít chlapa, kterej se o mě dokáže postarat, není mu jedno jak mi je, ať mi jeho chování přijde sebetrapnější, nebo nesnesitelné, mám vlastně štěstí. Spousta chlapů by se na mě vykašlalo, a byla bych na všechno úplně sama. Andrejko oni se rodičovství taky učí, taky je to pro ně nový jako pro nás holky. Buď opravdu ráda, že je starostlivý. A přečti si tenhle článek https://psychikavtehotenstvi.estranky.cz/stranka/psychika-muze-v-obdobi-tehotenstvi-partnerky . Mimochodem pomýšlení na přerušení mám už za sebou. Až toho malýho budulínka uvidíš na ultrazvuku, myšlenka na přerušení tě už ani nenapadne. Přeji pevné nervy. Když budeš něco potřebovat, napiš na mail prodigy222@seznam.cz pa pa Mirka

Dobrý den,
v lednu jsme se rozešli s partnerem, který se ke mně nechoval moc pěkně, a začala jsem hodně komunikovat s jeho kamarádem. Zpočátku jsem měla pocit, že věkový rozdíl mezi námi (18 let) je příliš velký a on je na mě příliš starý. Po nějaké době mi to přestalo vadit a měla jsem pocit, že je vše skvělé a že je přesně takový, jako já, zvláště co se týká vytváření vztahu.
Vzhledem k tomu, že s bývalým partnerem jsme nechávali otěhotnění volný průběh (já si moc přála otěhotnět), ale nešlo to, napadalo mě, že je třeba problém i ve mně.
S novým přítelem jsem zpočátku ochranu řešila, ale po nějakém čase jsem si opět vzpomněla na svou touhu po miminku, takže jsme ochranu přestali používat. V té době jsem s ním byla něco přes měsíc a půl, ale znala jsem ho již několik let.
Otěhotnět se mi podařilo snad na první pokus. Momentálně jsem v 7tt, ale už více než 2 týdny mám pocit, že se svým novým partnerem nechci být. Jeho starostlivost a obětavost mi přijde naprosto přehnaná a strašně mi vadí. I když jsem mu to už řekla a on se snaží to respektovat, tak mám pocit, že jej vedle sebe nesnesu - vadí mi na něm všechno...snad i to, že dýchá, a najednou nemám pocit, že bych k němu něco cítila. Paradoxně mi spíše chybí můj bývalý přítel, i když jsem si s ním užila spíše více smutku než radosti. Mám obavy z budoucnosti, z toho, že i kdybych se rozhodla být s miminkem sama, stejně budu muset s partnerem komunikovat, protože on bude mít o dítě velký zájem, dále i z toho, jak na mě bude hledět okolí (včetně mého bývalého přítele, se kterým bydlíme ve stejném domě) apod. Možná jsou tyto pocity způsobeny hormony, ale mám velký strach, že tomu tak není. Už jsem došla i k tomu, že přemýšlím, jestli je vůbec vhodné v takovéto situaci miminko mít. Vím, že za mně nikdo nemůže rozhodnout, co mám dělat, ale stejně Vám budu vděčná za odpověď. Andrea

Dobrý den nevím co mám dělat,kamarádka čeká dítě je v pátém měsíci a před 14dny jse jí zabil přítel na motorce,furt pláče a vubec nejí,řekla mi že to dítě nechce,že to sama nezvládne nabízím jí jakou koli pomoc,finančně je zajištěná,a má velkou oporu v rodičích ale stejně tvrdí že to dítě jdá pryč.Jak jí mám přesvědčit aby si to dítě nechala,kdyt to je přeci krásný,a bude mít hezkou vzpomínku

Dobrý den, paní Kristyn,
nemyslím si, že by vyrážka po jahodách mohla mít nějaký dopad na Vaše miminko v bříšku a zvláštěpak, pokud jste byla, jak píšete, prohlédnuta zdravotníkem, který Vám pak aplikovat jakousi injekci. Nejvíce miminku můžete nyní prospět, když se budete snažit naladit na veselou a pohodovou vlnu a nebudete úzkostlivá z této situace. Vaše miminko potřebuje cítit, že jste v pohodě a že se máte dobře - ono se pak bude cítit také tak. Vězte, že nemáte žádný důvod k obavám :-) Mějte se krásně a užívejte si mateřství.

Dobrý den chci se zeptat měla jsem takovou ošklivou vyrážku po kupovaných jahodech,po injekci to po 5dnech zmizelo,ale bojím se že by to mohlo znamenat něco pro dítě je možné že by to mohlo mít nějaký špatný následek?Předem moc děkuji

Dobrý den, hodlám toto téma řešit s psychologem, ale i přesto, chci se Vás otázat, zda existují nějaké zkušenosti žen, svépomocné či terapeutické skupiny, knižní publikace, prostě cokoliv, co by mi mohlo být nápomocno s mým obrovským strachem z mateřství. Má to kořeny v minulosti, kdy jsem se potýkala a do určité míry se potkám s úzkostnou poruchou osobnosti, ale odborníci mi řekli, že dítě mít bez potíží mohu. Ale strach a úzkost přetrvávají... Díky za odpověď, Aneta

Dobrý den, Kiki :-)
Vůbec si nedělejte starosti s tím, že máte menší bříško. Pokud jíte vyváženou stravu (bohatou na vitamíny, minerály, stopové prvky a vlákninu), nekouříte a Váš lékař tvrdí, že je vše v pořádku, pak se zbytečně nepřejídejte, aby Vám bříško vyrostlo. Nejde o to se zaobalit tukem, ale dopřát miminku kvalitní výživu. Každá žena má jinou tělesnou konstituci a má tak i jinak předpoklady k velikosti bříška. Soustřeďte se na své měnící se těhotenské tělo komplexně - změna pigmentace, růstu prsů, růstu bříška. Neporovnávejte se s jinými maminkami, každá jste jiná. Choďte na pravidelné kontroly v těhotenství buď k porodní asistentce nebo k lékaři a budete mít tak jistotu, že je vše v pořádku. Zkuste se svým miminkem v bříšku komunikovat - mluvit na něj, hladit si jemně bříško. Ničeho se nebojte, užívejte si své těhotenství. Je však dobře, že jste vyjádřila své pocity :-)

Dobrý den jsem skoro v pátém měsíci a mam strašně malé bříško,vubec to neni na mě znát a ni moc nejím,řekla bych že jím stejně jako když jsem těhotná nebyla.Přítel mě furt nutí jíst a akorát se přecpávám a pak mi je zle.Nehrozí mi nějaké riziko,doktor říká že je vše v pořádkui.

Milá Gábino,

napadá mě, že i když píšete, že jste se už rozhodla rodit na Slovensku, možná své rozhodnutí stále ještě zvažujete. Ráda bych Vás podpořila v tom, si své prostředí co nejvíc "ošetřit", aby Vám dávalo po porodu co nejvíc podpory.

Píšete, že se obáváte návratu úzkostí po porodu - je pravda, že pokud žena už v těhotenství nebo před ním trpěla nějakými psychickými obtížemi, stává se, že se po narození dítěte mohou vrátit. Proto je určitě velmi důležité, že nyní v těhotenství chodíte k psycholožce, která s Vámi toto téma řeší. Věřím, že právě ona Vám může pomoci nejvíc, protože je s Vámi momentálně v nejužším kontaktu. Ze svých zkušeností vím, že pro ženy v podobné situaci bývá užitečné, když mají možnost v bezpečném prostředí prozkoumat, co pro ně znamená porod a rodičovství - jaké mají s těmito tématy spojené představy, pocity a očekávání. Je také dobré si ošetřit i samotný porod - zajistit si pro něj dostatečnou podporu někoho, kdo Vás bude doprovázet, a optimálně rodit na místě, kde se cítíte bezpečně, se zdravotníky, kterým důvěřujete. Pro lepší pocit z porodu a větší psychickou vyrovnanost po něm také pomáhá, když budete se zdravotníky komunikovat a zjišťovat, co se s Vámi v průběhu porodu děje. Dobrý start do mateřství podpoří také podpora bondingu s děťátkem, tj. nerušený kontakt s ním hned po narození, ideálně aspoň dvě hodiny.

Ještě se vrátím k Vašim úvahám, kde rodit. Protože si od pobytu na Slovensku slibujete především to, že o Vás bude Vaše maminka pečovat, bude možná dobrý nápad podívat se v terapii nebo prostě sama na to, co vlastně přesně od maminky očekáváte a co nejspíš očekává ona. Je možné, že se Vaše představy liší - napadá mě, že se někdy stává, že babičky se těší hlavně na to, že budou moci pečovat o vnoučátko, a péče o dceru je pro ně druhořadá, zatímco dcery častěji očekávají, že se jim dostane podpory, aby o miminko mohly pečovat samy. Je proto důležité své představy prozkoumat a případně je i konfrontovat s představou Vaší maminky, nebo jí rovnou přesně říci, co očekáváte.

Berte prosím mou odpověď jako určitý námět - pokud Vám něco z ní rezonuje, pravděpodobně to stojí za to, abyste se tím zabývala dál. Rozhodně bych Vás ale chtěla podpořit v tom, i nadále spolupracovat s Vaší psycholožkou, která Vám v tomto období může být velkou oporou a zná Vaši situaci lépe než my.

Přeji Vám klidný zbytek těhotenství, dobré zážitky z porodu a spokojenost v mateřství!

Dobrý den, pane Marceli, omlouvám se za zpožděnou odpověď na Vaše otázky. To, že je Vaše partnerka v současné chvíli více citlivá a na vše reaguje mnohem afektivněji než normálně, je normální :-). Souvisí to s uvědoměním si, že těhotenstvím se pro ní všecko změní a také je to dáno do určité míry hormonálně. Zkusme se podívat, co jí může trápit - a to i tehdy, je-li miminko vítáno. Vaše partnerka jistě cítí, že nic nebude už jako dříve, bude tu někdo, kdo na ní bude závislí a komu bude muset podřídit své zvyky a hodnoty. Je to pro ní nová zkušenost, nová životní role. Je to situace, která je pro ní krizová. V každé krizi by si měl člověk dát prostor pro sebe, snažit se v ní zorientovat. Touto novou situací je jistě poznamenán i partnerský život, i pro Vás je očekávání miminka novou situací,ovšem dotýká se Vás z podstaty jiným způsobem než Vaší ženy. Stereotyp, že je mateřství přirozenou rolí ženy a jsou jen spojené pozitivní pocity, pak právě může vyústit v neporozumění a konflikty. Dejte proto své partnerce prostor, aby si zvykla na to, že bude maminkou, aby si spoustu svých pocitů mohla uvědomit a zpracovat a aby nemusela vystupovat hned od prvopočátku jako šťastná žena. Pocity štěstí se zjištěním těhotenství, i když bylo miminko vítáno, jdou vždy ruku v ruce s pocity pochybností, obav. Chápu Vás, že byste byl rád v domácnosti bez konfliktů, ale uvědomte si, že již nyní prožíváte novou etapu Vašeho života, která je pro psychiku člověka náročná, ale zároveň také krásná. Proto Vám radím dát partnerce více prostoru, snažit se jí být oporou a být vnímavý a chápavý. Také s ní můžete třeba zlepšit komunikaci – vyjádřit vlastní pocity a ptát se jí na její, ať cítí, že jí podporujete. Co se týče intimního kontaktu, ten také prochází v těhotenství změnou. Těhotná žena se ho může vzdávat buď ze strachu o miminko, nebo prostě nemá náladu – to může být rovněž dáno i hormonálně. Zkuste být ke své ženě milý a něžný a komunikujte i o těchto záležitostech. Nejhorší by bylo o změnách, které čekání miminka přináší nemluvit. Mějte se moc pěkně a vězte, že pokud budete mít pro svojí partnerku pochopení, budete jí naslouchat a zároveň vyjádříte i své potřeby, pak jste na dobré cestě přivítat miminko do pohodové atmosféry. Těhotenství Vás může ještě více sblížit, pomůže Vám ujasnit si, co od sebe očekáváte a jak si dokážete vzájemně vypomoci.

Dobrý den
Nevim co mam dělat jsem v 7m.těh.v květnu bych měla rodit.rodinu mám na slovensku.manžel je v Praze,žijeme v Praze.rozhodla jsme se rodit na Slovensku,rodiče jsou rádi,manžel se už s tim smířil bude ale u porodu jestli to stihne a pak bude s námi chvilku tech 14 dni a pak pojede do PRahy.Ja bych chtěla zůstat u maminky do toho 6nedelí a i pro mimi je lepší cestovat až později.Chodim na sezení k psycholožce už asi půlroku v léte jsem mela nejake úzkostné panické stavy,neberu léky nic,2 krát se mi to v těhu vrátilo a vždycky po nějaké stresující se situaci,ale spolu s psycholožkou jsme si to vysvětlili.ted mám ale strach aby se mi to nevrátilo po porodu. Na jednu stranu ted bych chtela rodit v Praze abych byla s manželem,ale chtěla bych tady mít tu oporu v 6nedelí mámu,ale to nevím jestli to půjde aby tady byla tak dlouho,tak proto sme se taky rozhodly rodit na Slovensku.tam bych byla to 6nedelí,ale aby i tam se mi to nevrátilo když ten manžel tam bude jenom chvilku a pak odjede,abych si prej moc nezvykla na maminku a abych trefila do Prahy(domů) s mimiskem.ted jsem uplne na vážkách co dělat kde teda rodit.Na slovensku byl bylo plus, že tam budu mít mámu a rodinu a vyšší porodné, ale zase budeme bez manžela a jeho blízkosti nějakou dobu pak přijede pro nás,v Praze by bylo plus,to že bych tady měla manžela na blízku,ale nevim jak by sme zvládli samy to šestinedelí,ale snad by máma dorazila na nějakou chvíli, a kdyby se mi vrátili ty úzkostné stavy tak bych tady mela i doktora. no nevim jsem z toho zmatena. Manžel říkal, že odjedu co nejpozději jak to pujde pred porodem abysme byli spolu a on pak tyden pred termínem prijede a bude s náma 14 dní a zase pojede do prahy a budeme v kontaktu.a prej to miminko stejne tatínka jeste moc v tom 6nedelí nevníma.Bojím se jenom o to abych to pak bez mámy zvládla.Ona pomuze když budu vyčerpana abych si taky psychicky oddechla a vyspala se. Manžel by mi asi taky pomohl,ale chodí na noční služby tak to se taky trošku bojim jak to zvládnu sama v noci s miminkem.třeba to přijde samo jak mi všichni říkají,ale ted ja to nemůžu vědět.Děkuji trochu jsme se rozepsala.

dobry den potřebuju poradit občas se mi ma situace zda zoufala,mam těhotnou přitelkyni sice to nebylo planovany ale jsme oba štastny,až na to že se pořad hadame ,nevim jestli je to normalni ale posledni dobou se s ni neda vubec mluvit,pokaždy když se s ni o nějakym našem problemu začnu bavit tak vystartuje a je jako bouřka,furt jenom ječi :-( a ja už to nemužu vydržet...a taky nevim jak to funguje ale od ty doby co jsme to zjistily to je tak ž tyjdnu se mnou odmita jaky kolif intimni kontakt...muže mi nikdo poradit jestli je to normalni ???

Dobrý den, paní Anuško,
omlouvám se, že Vám odepisuji se zpožděním. Váš dotaz se netýká přímo psychiky ženy, která je těhotná, ale ženy, která chce otěhotnět. V tomto ohledu jste trošku specifická, ale vše se vším souvisí :-). Vaše deprese a úzkosti Vám docela velmi pravděpodobně mohou bránit v otěhotnění, můžete v sobě mít také určité nevyřešené záležitosti, které Vás rovněž mohou blokovat. Je dobré nadále spolupracovat se svým lékařem, který Vám předepisuje léky na depresi a zkonzultovat s ním i případné užívání v těhotenství a hlavně, jaké jsou možnosti změny Vaší psychiky v těhotenství. S kolegyní bychom Vám doporučily ještě jinou metodu léčby a sice psychosomatickou. Jde o propojení tělesna s duševnem, je velmi důležité tyto "složky" neoddělovat, protože jsou neoddělitelné. Mohly bychom Vám doporučit například odkaz www.psychosomatic.cz. Paní Anuško, myslím si, že ve Vašem případě je třeba se na těhotenství připravit, nejdříve se musíte tak říkajíc zharmonizovat, musíte být vnitřně stavilní, v pohodě. Mateřství samo o sobě je velká změna, která působí na psychiku člověka. Snažte se tedy o svoje zharmonizování v první řadě a také s tím spojené uvolnění. Pokud budete stále myslet na to, že chcete otěhotnět, budete příliš sevřená. Držím Vám palce, ať vše dopadne podle vašich představ, stanete se maminkou.

Milá Markéto,

přijít o někoho blízkého je velká rána a obvykle trvá něco přes rok, než se náš život vrátí zase zpátky do normálu. Stejně tak i těhotenství - i když jde o opak úmrtí, o radostnou událost, narození nového člověka, znamená zásah do plynutí života a spoustu změn, nemluvě o hormonálních změnách, které způsobují větší citlivost. Existuje dokonce i škála stresujících událostí, na které úmrtí blízké osoby i těhotenství figurují.
Vaše pocity jsou proto pochopitelné, ale to samo o sobě Vám asi nepomůže je přijmout. Protože těhotenství plyne a děťátko Vás bude zakrátko nárokovat víc a víc, doporučuji Vám najít si někoho, s kým se budete cítit bezpečně a komu budete moci vyprávět o svých pocitech, a tak je postupně uzavřít a s maminkou se rozloučit. Tak získáte prostor na nové těhotenství. Tím někým může být i Váš manžel, pro kterého můžete být v tuto chvíli nesrozumitelná. Je jen třeba jasně požádat o to, co v danou chvíli od něj potřebujete.
Pokud se Vám neuleví (a je pravda, že to může chvíli trvat), doporučila bych Vám i přes nedostatek času vyhledat psychoterapeuta nebo klinického psychologa, který Vám může nabídnout cílenou podporu pro Vaši životní situaci. Časová investice se Vám vrátí i ve větší dávce energie, kterou pro sebe získáte.

Přeji Vám hodně sil!

Eliška Kodyšová