Psychika ženy v těhotenství

Dobrý den,
jsem 5 týdnů těhotná. Trpím panickou úzkostí, měla jsem ji stabilizovanou. Je mi dost špatně, nezvracím, ale chce se mi pořád brečet. Asi z toh jak mi není dobře, pořád na to myslím. Chci se na mimi těšit, tak jsem to chtěla, ale jak je mi zle mi to nedovoluje. Děkuji.

Mila Ivo,

z Vasi otazky na me dycha pocit smutku, nejistoty a uzkosti. Vase situace je nejednoducha, vzdyt otazka, zda mit nebo nemit dite, se dotyka smyslu naseho zivota a podstaty nasi existence. My zeny navic mame rozhodovani ztizene casovym limitem, kdy je tehotenstvi vubec mozne, a materstvi se nas dotyka aspon zpocatku intenzivneji.

Umim si proto predstavit radu duvodu, proc dite radeji nechcete, nevim ale, ktere to jsou prave pro Vas. Take sama pisete, ze si stale nejste uplne jista. Velmi citim s Vasi nejistotou a nemoznosti se o neco oprit, mne samotne ale k doplneni tohoto velmi spletiteho obrazku take chybi spousta dilku, aby daval smysl a mohla jsem Vam poskytnout smerodatnejsi odpoved. Co se vlastne zmenilo, ze jste se po urcite dobe snazeni vzdala a zacala dite navenek odmitat? Co se to deje ve Vasem vztahu k partnerovi, ze je pro Vas jednodussi manzela poslat za jinou zenou, nez ho pozadat, aby Vas prijal takovou, jaka jste?

Moc Vas chci ocenit, ze jste se se svym trapenim rozhodla sverit nasi poradne, a zaroven Vas chci povzbudit, abyste udelala dalsi krok a nasla si psychologicke poradenstvi nebo psychoterapii pro hledani odpovedi na svou otazku. To Vam poskytne bezpecne prostredi pro zkoumani emoci a postoju, ktere mate s materstvim spojene, a tak Vam pomuze se rozhodnout tak, abyste byla v zivote spokojenejsi a naplnenejsi, at uz s ditetem, nebo bez ditete. Nevim, z jake jste oblasti CR, a tak Vam nemohu nabidnout konkretni kontakt. Pokud mate o takovy kontakt nebo dalsi informace zajem, muzete mi napsat na adresu eliska.kodysova@aperio.cz.

Preji Vam hodne sil a nadeje!

Eliska

Dobrý den.Řeším problém jestli ve svém životě mít dítě a nemohu se rozhodnout.Trpím depresemi, momentálně bez léků. Manžel na dítě naléhá. Přeci jenom věk 36 a 38let je asi už dost kritický. Já po dítěti netoužím a dovedu si představit život bez něj. Snažili jsme se asi rok, nešlo to, pak mi lékařka předepsala Clostylbegyt na PCOS, manžel horší spermiogram. Něco se ve mě zlomilo od té doby, léky odmítám brát, okolí tvrdím že dítě nechci, někde uvnitř však nevím. Jsem schopna si najít tisíce výmluv proč ne. Došlo to tak daleko že manželovi tvrdím ať odejde a najde si někoho jiného kdo mu je dítě schopen a ochoten dát. Nevím kde hledat odpověď.

Dobrý den, paní Evo,
jsme rády, že jste se nám se svými pocity svěřila a nezoufejte, Vaše pocity „depresí“ mohou být úplně normální a po odpovězení si na určité otázky spojené s těhotenstvím, pravděpodobně zmizí. Každé těhotenství znamená pro ženu velkou změnu, přelom, který lze dokonce označit za jednu z životních krizí. Pokud se zrovna nacházíte v situaci, kdy se rozcházíte s partnerem a těhotenství bylo neplánované, nároky na vaší psychickou vyrovnanost jsou samozřejmě větší.
Svojí radu bych začala za prvé tím, že si myslím, že si musíte odpovědět na to, zda chcete miminko vychovávat i v podmínkách, které zrovna prožíváte (tzn. nejistý vztah, nepřipravenost). Já vím, že je to moc těžká otázka, ale odpověď na ní je na Vás. Dejte si pro sebe prostor, čas a vše zvažte. Položte si otázku například co pro Vás již nyní miminko znamená? Zda je pro Vás důležité ho vychovávat s partnerem? Hraje Váš věk v rozhodnutí ponechat si či neponechat si miminko skutečně významnou roli? Paní Evo, ničeho se nebojte, žádná odpověď není špatná. Nejhorší je, když své pocity budete dusit uvnitř a cítit se vinna. Žádný pocit není špatný, na každý máte právo. Jde jen o to se nebát si je připustit.
Až budete mít toto vyřešené, pak ještě jistě budete řešit typické těhotenské pocity (viz článek). Zkrátka v těhotenství nebudete mít o míru pocitů nouzi.
Evi, opravdu se ničeho nebojte a hledejte odpovědi na své otázky. Pokud by se Vám zdálo, že si sama nevíte rady, můžete se na nás obrátit dále anebo vyhledejte nějakého psychologa, který Vám pomůže se ve Vašich pocitech zorientovat – ostatně jeho profesí je práce s lidskou duší, takže se nemusíte za své současné soužení nijak stydět.
Držím Vám moc palce, ať si vše ujasníte. Odpověď naleznete uvnitř sebe.

Dobrý den, jsem v 9. týdnu těhotenství, které bylo neplánované. Nemám pevný vztah, spíš se hroutí, poslední 3 týdny mám strašné depresivní stavy, pořád brečím a cítím se hrozně nešťastná. Dokonce již řeším otázku přerušení, jenže v mém věku 34 let se hrozně bojím, že by to mohlo mít do budoucna následky. Nevím vůbec, do dělat. Stavy se stále zhoršují a neumím si pomoct. Nemůžou tyto stavy mít následky na dítěti? Jaká jsou vlastně rizika přerušení? Nebo dají se tyto deprese něčím potlačit?

Milá Kiki,

podobně jako Mirka, radu můžete najít v bezplatné webové poradně o.s. Aperio na www.aperio.cz/poradna. S oddlužením Vám mohou nejlépe pomoci např. v nejbližší občanské poradně, kde se na podobné situace zaměřují.

Chápu, že je teď Vaše hmotná situace klíčová i pro Váš duševní klid - ale přesto bych Vás i v takovéto tísni chtěla podpořit v tom, abyste si našla aspoň občas chvíli na myšlenky věnované miminku a Vašemu společnému vztahu, a vytvořila si pro sebe a pro něj klidné zázemí, kdy odsunete tíživé myšlenky na vedlejší kolej a budete jen s ním.

Přeji Vám hodně sil a pevné nervy,

Eliška

Dobrý den chci se zeptat zda mam nárok na nějaký příspěvek,když jsem těhotná bez práce a už nejsem ani v evidenci uchazečů o práci.Žiji s přítelem ale ten nebere tolik aby jsme to zvládali.Na hmotnou nouzi prý nemám nárok, protože máme zákl.minimum..Ale co mam tedy dělat mam půjčku a nemáme jí jak splácet a ještě potřebuji se na dítě připravit nakoupit něco ale nemám z čeho bojím se že to nezvládnu.A přítel už taky víc dělat nemůže má tři práce,ale s toho platíme dluhy on má dvě půjčky a já jednu,a někdy to tam ani nedáme tak nám počítájí ůroky.Takhle to dál nejde.Moje rodina na mě kašle,pro ně už jsem přestala existovat.

Milá Mirko,

Vaše situace je opravdu komplikovaná, a myslím, že kromě psycholožky by Vám mohl pomoci i právník: bezplatnou právní (i psychologickou) poradnu pro rodiče najdete na www.aperio.cz/poradna. Pokud vím, otec dítěte k Vám má určité závazky, a v poradně Aperia Vám určitě poradí, co můžete dělat a kam se obrátit. Podobnou službu, také zdarma, nabízí i občanské poradny, kde je výhodou osobní kontakt.

S těhotnými pracuje a smlouvu s pojišťovnami má v Praze klinická psycholožka PhDr. Marie Pečená, působí na Praze 4. Budete ale nejspíš potřebovat doporučení svého praktického lékaře - informujte se u ní.

Přeji Vám hodně sil, pevné nervy a také hodně štěstí,

Eliška

Prosím nevěděli byte o nějaké dobré těhotenské psycholožce v Praze? Soukromou bohužel nemohu zaplatit. Je mi 27let, jsem v 17.týdnu, první těhotenství, otec dítěte se dušoval jak se o nás postará, zatím se mu podařilo vytáhnout ze mě všechny peníze co jsem měla...zadlužila jsem se všude možně abych mu pomohla v těžké době a za to mě nechal a já pochybuju že peníze ještě někdy uvidím. Bydlím v podnájmu se dvěma mladýma holkama a jsem na rizikovém. Beru 10.500Kč nemocenskou a moje výdaje jsou se všema splátkama 13.000 a to tam nepočítám jídlo. Prostě jsem mínus už teď. Brácha mi trochu pomáhá ale to donekonečna nejde. Jsem totálně na dně...potřebuju pomoct nad tím vším získat jakýsi nadhled a znovu načerpat sílu a chuť těšit se na mého vysněného mimínka, protože tu nemám už dlouho. Potřebovala bych taky nějakou práci na doma protože nic jiného dělat nesmím... mám strach, že to nezvládnu, až bude na světě...nabudu umět bejt svobodná matka!!! Ani nechci.

Milá Renčo,

situace Vaší dcery i Vaše je opravdu tíživá, a o to víc musím ocenit, jak při tom všem myslíte především na svou dceru. Rozumím Vašemu dotazu tak, že si přejete dceru podepřít nějakým racionálním právním argumentem, proč se nemusí ze strany svého přítele bát dalšího nátlaku. Právní informace Vám sice poskytnout nemůžeme, ale můžete je získat v poradně o.s. Aperio - www.aperio.cz/poradna/.

Napadá mě, že pro přítele Vaší dcery je situace podobně nepříjemná, a tohle je způsob, jakým se brání. Je třeba se obrnit trpělivostí a požádat ho, aby s tím přestal s poukazem, že škodí i sám sobě. Další kroky Vám jistě poradí v právní poradně Aperia, pokud svůj dotaz takto formulujete.

Přeji Vám hodně sil v nelehkém období,

Eliška

chci se zeptat mužu bít těhodná i přes dánu a přitom ještě mít menstruaci ?

zdravím vás,moc dobře se mi nepíše,tím spíš že se jedná o těhotenství mé 16-ti leté dcery.rozešla ses přítelem po roční známosti,měli spolu styk i po rozchodu a nyní zjistila že je v 6.týdnu těhotenství.bývalý přítel se k tomu postavil tak že po mé domluvě přispěl polovinou poplatku za výkon.mám ztoho pocit že to činí pouze proto aby dceru mohl psychycky vydírat,nebot tvrdí že otcem není a šíří pomluvy,jsem také samoživitelka a nechci aby dcera dopadla stejně má situace není tak dobra abych ji mohla pomoci finančně s dítětem,musíme tedy přistoupit na interupci.mám strach aby se dcera nezhroutila už tak je na dně i když se ji snažím být oporou.je nějaká rada pomoc jak se bránit?renasi@seznam.cz děkuji

Dobrý den, paní Ali,
rozumím Vám, že se Vám reakce Vašeho partnera na těhotenství jeví jako nepochopitelná a je to pro Vás velmi zranitelné. Žena, která zjistí, že je těhotná potřebuje cítit dobré zázemí a pocit bezpečí, který je právě již samotným těhotenstvím narušen. Z celé situace vyplývá, že Váš partner je těhotenstvím zaskočen a další děťátko pro něj představuje asi zvýšené nároky (více zodpovědnosti, méně času, více finančních nákladů atd.)Toto jsou pravděpodobně důvody, proč se k těhotenství staví zamítavě. To, že s Vámi nyní již 3 dny nemluví demonstruje jeho postoj, který za něj mluví odmítavou řečí a možná i jakýmsi nátlakem. Paní Ali, je dobře, že sama jste se rozhodla, jak se k těhotenství postavit. Važte si toho a dále na tom stavte. Důležité je si promluvit s partnerem o celé situaci. To, že nyní mlčí je z jeho strany maladaptivní reakce. Pravděpodobně to budete muset být Vy, kdo prolomí ledy. Mluvte s partnerem o svých pocitech, obavách a potřebách. I o změnách, které příchod nového děťátka přinese. Debatujte o tom, zda se celá situace dá zvládnout, jak moc pro Vás bude nová. Vím, že to není lehká situace, ale nevzdávejte se a pusťte se do komunikace. Největší chybou by bylo o celé situaci nemluvit a vzájemně si lecos vyčítat. Pokud byste cítila, že potřebujete pomoc z venčí, klidně se na nás dále obraťte nebo navštivte s partnerem partnerskou poradnu nebo nějaké centrum pro rodinu.
Paní Ali, přeji Vám hodně síly a pozitivní energie. Dopřávejte si také prostor sama pro sebe, pečujte o sebe a odpočívejte, dbejte na duševní hygienu a nezůstávejte v problému sama.

Dobrý den, paní Jarčo,
na Vaší otázku zda lze přerušit těhotenství ve 20. týdnu těhotenství (5. měsíci) odpovídám, že to již nelze. Plod ve Vašem bříšku je již poměrně hodně veliký a interubční zákrok již není legální.
Mrzí mě v jaké situaci se nacházíte. V současné době bude nezbytné se pokusit s těhotenstvím smířit, přijmout ho. Vím, že to není lehké, pokud na něj Váš partner ani Vy nejste připraveni, ale není to nemožné. Zkuste se spolu bavit o tom, co Vám miminko přinese a co se ve Vašem životě změní.Mluvte o svých pocitech - ať jsou jakékoli, nenechávejte si je uvnitř. Pokud budete cítit, že situaci nemáte pod kontrolou, obraťte se na nějakou organizaci zabývající se podporou rodiny nebo na organizaci, která se zabývá situací žen, které čekají neočekávané miminko a neví, jak dále (např. www.linkapomoci.cz). Vím, že Vaše situace není snadná a je na psychiku hodně náročná. Proto o svém problému komunikujte a také si dopřávejte prostor pro své úvahy a rozjímání.
Pokud budete nadále něco potřebovat, klidně se na nás obraťte.

Dobrý den,

žijeme s partnerem 3 roky mám v péči dítě 5 let z prvního manželství, a zjistila jsem že jsem těhotná (neplánovaně). Oba jsme rozvedeni přítel má z 1manželství 2 děti 17 a 7 let a já jedno 5 let. Po zjištění že jsem těhotná bylo vše normální, probíhaly legrácky o těhotenství ale po týdnu mi přítel řekl, že si musíme promluvit a že další dítě nezvládne, nebude prý na mě tlačit ale kolotoč, který by to roztočilo by byl prý nad jeho síly, ale do ničeho mě nebude nutit. Já o dítě stojím, na přerušení nechci(neodpustila bych si to). Tak jsem mu to i řekla. Teď se mnou nemluví již 3. den. Co si mám o jeho mlčení myslet? Je mi 33 let a přítel je o 10 let starší. Děkuji Ali

Dobrý den chci se zeptat zda jde ještě v pátém měsíci přerušit těhotenství?Myslela jsem že to zvládnu ale nejsem připravená a přítel už vůbec ne.Je nezodpovědný,a dítě by mu bylo jenom překáškou.Chtěla bych o tom něco vědět jak se to provádí,jestli mi něco hrozí.Co proto mám udělat atd.předem moc děkuji Jarča

Ať jsou Vaše myšlenky jakékoli, dejte jim prostor, jako jste to udělala doteď. Žádná odpověď není špatná, vše je povoleno. Jde jen o to, vyznat se v sobě, nalézt odpovědi na své otázky a jasně vytyčit své strachy. Toto, zabere nějaký čas, přijde to postupně, proto na sebe nespěchejte. Buďte na sebe milá, opatrujte se, rozmazlujte se. Najděte si nějaký záchytný bod ve svém právě se měnícím se životě – třeba nějaké přítelkyně, nebuďte na své starosti sama . A jak se nyní chovat ke svému partnerovi, na kterém Vám vadí v současné chvíli snad všechno? Zkuste se k němu chovat v mezích normálu, slušně. Komunikujte s ním, vysvětlete mu (nemusíte nijak konkrétně), že nyní prožíváte přelomovou situaci svého života a že potřebujete prostor pro sebe. Andrejko, přeji Vám hodně síly a vytrvalosti na cestě za hledáním vlastního štěstí. Pokud poslechnete hlas svého srdce a vytyčíte si své strachy (kterým lze čelit,) pak těhotenství pro Vás nemusí znamenat (jak se nyní může jevit) jen pocity nejistoty, obav a podráždění, ale může znamenat cestu plnou sebenaplnění, sebedůvěry, zrání a lásky . Uvědomte si, co pro Vás znamená Vaše miminko, jaká chcete být matka a co je pro Vás důležité. Mějte se pěkně, zdravím, Eva

Dobrý den, paní Andreo,
první, co poznamenám je, že takto z povzdálí internetové komunikace, kdy blíže neznám Vaší situaci, mohu jen odhadovat některé události a situace, které Vás ovlivnily a proč se cítíte nyní tak, jak se cítíte. To je šíleně komplikovaná věta, co jsem napsala, že :-)? Pojďme tedy společně zkusit rozebrat výskyt Vašich současných pocitů, které Vás zaskočily. V první řadě je důležité říci, že jste udělala skutečně zásadní věc - že jste si své pocity přiznala a to ať jsou jakékoli. Své pocity nevytěsňujete, ale pracujete s nimi - i když si je třeba nedokážete vysvětlit. Paní Andreo, já osobně si myslím, že nemáte zpracovanou svojí minulost s minulým partnerem. Možná jste si přála začít znovu, dále se s partnerem, který se k Vám nechoval příliš hezky, již nestýkat. Proto jste navázala nový vztah. Jenže ono vždy nelze novým vztahem vymazat minulost. Zřejmě jste ještě nebyla tak úplně přeorientovaná na svého nového partnera, i když byste si to sebevíce přála. Dle mého názoru na to upozornilo právě těhotenství. To je totiž pro ženu obrovskou zkouškou, životním mezníkem, kde se odhalí naše hodnoty, obavy a strachy – je to zkrátka jakýsi prostor, kde se střetává minulost, přítomnost a budoucnost. Nyní jste v přítomnosti, ale bez minulosti jít dále nemůžete a zároveň vstupujete do přítomnosti, kde se nemáte tzv. čeho chytit, vše je nejisté. Paní Andreo, těhotenství (i když bylo sebevíce chtěné!!!) může ženě odhalit, jako se stalo právě Vám, určité „pachutě“, které neočekávala a neví proč je cítí. Ve Vašem případě to může být akutní nechuť k partnerovi. Mám za to, že se bojíte s ním být v představě otce Vašeho dítěte, protože v jádru své duše jste na tuto eventualitu nebyla připravená. Já vím, že to zní dosti bláznivě, když jste psala, že jste si miminko přála. Ale něco jiného je si miminko přát a něco jiného je být skutečně těhotná. Právě proto, že může dojít k výskytům pocitů, které byste nikdy předtím neočekávala. Paní Andreo, položte si otázku: byla by má nechuť k partnerovi také, i kdybych nebyla těhotná? Pokud odpověď zní ano, pak je něco ve Vašem vztahu špatně a je na zvážení, zda v něm skutečně dále pokračovat – za jakou cenou? Pokud byste došla k úsudku, že veškeré Vaše pocity pramení z toho, že si zkrátka nedokážete představit, že se navždy svážete se svým současným partnerem Vaším miminkem, pak bych dala Vašemu vztahu prostor. Situace je pro Vás nová, musíte si zvyknout a hlavně se nejdříve sama v sobě trošku vyznat. Udělejte si pro sebe klidný a tichý prostor, přemýšlejte čeho se nejvíce bojíte. Toho, že nic nebude jako dříve? Jestli zvládnete být matkou? Znamená to, že budete mít miminko zároveň i to, že nutně musíte být se svým partnerem pořád?

Milá Silvo,

z toho, co píšete, si nejsem jistá, jestli se zlobíte víc na psa nebo na svého přítele. Pes se chová nejspíš docela přiměřeně svému věku a svým možnostem, a při troše snahy se dá časem vychovat, aby nelezl do postele a nežvýkal dudlíky (což je rozhodně nepříjemné, když máte malé dítě). U Vašeho přítele to asi bude složitější, a takhle na dálku je těžko říct, v čem je problém - zda v tom, že máte oba různý vztah k psovi, anebo k dítěti, které čekáte, nebo ještě v něčem jiném. Jediným řešením se mi zdá se posadit a promluvit si o tom, co se mezi Vámi děje. Vzájemně si naslouchat, nehodnotit se, vracet se k Vašemu vztahu a k dítěti, které čekáte. Pokud Vám to společně nepůjde, nevzdávejte to a případně ho zkuste přesvědčit pro společnou návštěvu rodinné poradny.

Držím Vám palce a přeji krásné jaro,

Eliška

Milá Sáro,

při čtení Vašeho dotazu mě napadalo, že na Vašem místě se asi cítím bezmocná a naštvaná, a deprese střídající se se vztekem mi připadá skoro jako přiměřená reakce. Zmiňujete svůj vztah s prvorozeným synem a obavy, jak zvládnete druhé dítě; je normální, když jsou na sebe matka s dítětem pevně vázáni, a druhé dítě to může opravdu radikálně změnit. Důležitou roli v oddělování staršího dítěte od maminky hraje většinou jeho tatínek, který se mezi druhým a třetím rokem stává zvlášť pro chlapce významnou osobou; tento přechod většinou nastane nejpozději po narození mladšího sourozence.

Další věc, kterou zmiňujete, je Váš vztah s manželem. Z toho, co píšete, to zní, jako by Váš muž nedokázal ve Vás vidět sexuální bytost, pokud Vaše tělo - Vaše prsa a Vaše děloha - slouží jinému účelu, tedy dětem. Určitě pro to má svůj důvod, to však nemění nic na tom, jak to pro Vás nejspíš je zraňující a komplikuje Vám to přijetí vlastního těla. Navíc se cítíte vinna, pokud on je unavený z Vašich změn nálad - které jsou nejspíš podpořené hormonálními změnami v těhotenství, ale mají svůj základ v tom, co se Vám děje. Takto na dálku je velmi těžké dát jednoznačný recept, ale často pomáhá udělat si prostor na vzájemnou komunikaci - prostě mluvit o svých pocitech, neobviňovat druhého a snažit se mu otevřeně naslouchat. Pokud by se Vám to nedařilo, nebojte se požádat svého muže o návštěvu rodinné poradny. Jak píšete, potřebujete teď duševní klid pro své miminko, a dobrý vztah mezi Vámi a Vaším mužem je teď priorita, o kterou se budete moci opřít teď i po narození dalšího miminka.

Pokud budete potřebovat další podporu, ozvěte se mi na můj e-mail (v sekci o autorkách).

Hodně klidu a sil,

Eliška