Jdi na obsah Jdi na menu
 


Těhotenství je odborníky pokládáno za jednu z vývojových životních krizí v životě ženy. Mezi další krize patří puberta a klimakterium.

Proč je těhotenství pokládáno za životní krizi? Protože klade na ženu zvýšné psychické nároky, které souvisí s novou společenskou rolí matky, ke které se váže směsice různých pocitů a obav z budoucnosti. Tato krize může kromě ženy zasáhnout i její rodinu.

Krizí se rozumí jakýsi stav vnitřní disharmonie, který je způsoben neobvyklými událostmi, které si vyžadují zásadní změny a řešení. Krize není žádné onemocnění či nedostatek psychické odolnosti, je to přirozená reakce na neběžnou situaci, kterou není člověk schopen zvládnout obvyklými způsoby.

Těhotenská krize obsahuje tyto symptomy:

  • Prožívání situace jako možné ztráty, ohrožení nebo šance - ztráta starého způsobu života, ohrožení zdraví matky či plodu, šance na nový život.
  • Zažívání negativních pocitů - pocity viny, strachu, bezmocnosti, ...
  • Pocity strachu z nemožnosti kontroly situace.
  • Pocity nejistoty plynoucí z obav z budoucnosti.
  • Narušní způsobu života.
  • Dlouhodobější emocionální vypětí v rozsahu týdnů až měsíců.

Každá těhotná žena prožívá těhotenskou krizi  s jinou intenzitou a hloubkou a také k ní zaujme jiný postoj. Všeobecně však platí patero reakcí na krizi dle Elisabeth Kubler-Rossové:

  1. šok,
  2. popření,
  3. hněv a agrese,
  4. deprese,
  5. akceptace.

Na těhotenskou krizí lze reagovat různými obranými způsoby - únikem (ukočení těhotenství), popíráním (bráněním se těhotenství), regresí (uchýlení se zpět do vývojového stádia dětství a uchýlení se k matce, měly-li spolu dobrý vztah). Cílem těchoto stránek však je, aby žena nezaujímala vůči svému těhotenství obranné mechanismy a dovolila si prožívat těhotenskou krizi se všemi protichůdnými pocity a prošla touto krizí co možná nejoptimálněji.

Abychom pochopili těhotenskou krizi, musíme rozbrat i faktory, se kterými žena do krize vstupuje a které jí dále ovlivňují. První na řadě je koncepce ženství ...