Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

odpověď pro paní Ladu

Eliška,14. 1. 2010 22:19

Milá paní Lado,

chápu Vaši starost o pohodu partnerky Vašeho syna a matky Vašeho vnoučete. V těhotenství je často žena konfrontovaná s pocity, které jsou pro ni obtížně přijatelné, a o to hůř se jí o nich mluví i s ostatními. Může to souviset s řadou věcí, které vychází ze změn, které ji v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte čekají, ale i dalšími.

Jinými slovy, chování přítelkyně Vašeho syna není nijak nenormální. Nevím, jaký je Váš vztah jindy, a z toho se musí odvíjet moje odpověď - dejte jí příležitost, ať se k Vám přiblíží a nechá si pomoci; pokud jí chcete pomoci, jen jí dejte najevo, že pokud bude potřebovat pomoci nebo se svěřit, jste tam pro ni. Je možné, že pro ni bude mluvit o své situaci s jinou ženou snazší, než se svým partnerem.

Přeji Vám hodně zdaru,

Eliška Kodyšová

odmítání komunikace v těhotenství

Lada,14. 1. 2010 14:01

Syn čeká s přítelkyní děcko,partnerka přestala komunikovat,chce být sama,odhání ho od sebe i z bytu.Nyní je ve 4.mesici tehotenstvi,jsme z jejího chování všichni smutní.Chtela bych se zeptat,zda tento psychický stav přejde,jak se máme my všichni okolo k těhulce chovat a zda s tímto máte někdo zkušenost.

Odpověď pro paní Hanulku

Eva,14. 1. 2010 12:41

Dobrý den, paní Hanulko,
mrzí mě, že se nacházíte v takovéto situaci, kdy Vás v těhotenství opustil otec Vašeho dítěte. Věřím, že je to pro Vás velmi náročné. Pravděpodobně zažíváte pocity vzteku a lítosti a také obav, jak zvládnete příchod miminka na svět. Píšete, že se zjištěním, že s partnerem čekáte miminko jste měla všechno, nyní po jeho odchodu tomu tak jistě není a potřebovala byste ujištění, že vše zvládnete i bez něj. Je naprosto přirozené, že se teď necítíte přímo v radostné euforii, ale že Vás ovládají i chmurné nálady. Na druhou stranu je ale potřeba s tím něco udělat, protože miminko, které právě nosíte pod svým srdcem Vás potřebuje v pozitivním naladění.
Jaké jsou tedy možnosti, jak tuto náročnou situaci překonat? V první řadě se musíte Vy pokusit s nastalou situací vyrovnat. To znamená ještě jednou si rozebrat co se vlastně stalo a pokud není jiné východisko než současná situace, pak je třeba se s ní smířit, přijmout ji, akceptovat ji. To si myslím, je na prvním místě. Přemítání „co by bylo, kdyby…“ a nebo snažit se nastalou situaci vytěsnit ze své mysli, Vám nepomůže. Musíte situaci prostě hrdě čelit, i když to není snadné. Poté je třeba zvážit, zda budete potřebovat nějakou pomoc – to znamená ekonomickou nebo sociální. Pak se obraťte na příslušného odborníka sociální pomoci, který Vás dále nasměruje.
Z hlediska pocitu, že jste zůstala na mateřství sama, tu je také celá řada možností, jak tyto sužující pocity zmírnit . Paní Hanulko, zkuste nezůstavat úplně uzavřená do sebe. O svých pocitech a starostech mluvte. Najděte si někoho, komu můžete důvěřovat, komu se můžete svěřit. Tím někým mohou být na příklad Vaši rodiče nebo sourozenci, nebo přátelé. Pokud nemáte nikoho, komu můžete důvěřovat, zkuste se seznámit s nějakou maminkou, třeba v nějakém internetovém fóru (např. na www.nasemimi.cz) nebo na nějakém těhotenském kurzu. Důležité je mít pocit a jistotu, že máte v někom oporu!
Hanulko, Vaše situace není lehká, ale zkuste jí čelit a brát jí jako výzvu. Vy jste matka, Vy máte své děti ráda, Vy jste je neopustila a jste tu pro ně :-) Vy máte před sebou šanci vychovat z Vašich dětí dobré lidi a i přes to, co se Vám stalo, jim dát pocit, že je milujete. To všechno můžete ovlivnit a na to se zaměřte. Již nyní v těhotenství myslete na své miminko v bříšku, povídejte si s ním, klidně mu povězte co se Vám stalo a jak se cítíte. Také mu povězte, jak ho máte ráda.
Pokud si budete věřit, nevzdáte se, věřím, že situaci zvládnete. Důležité je nebýt sama a mít někoho, kdo pro Vás bude oporou.
Hanulko, přeji Vám hodně osobní síly a věřím, že tuto náročnou situaci překonáte a na své tváři naleznete úsměv :-)

sama

Hanulka ,13. 1. 2010 18:49

Dobrý den nevim co mam delat dlouho jsem nemohla otehotnet s mym partnerem a nakonec se podařilo .Jsem v 26 tydnu tehotenství muj partner mi utekl ve 12 tydnu tehotenství měli jsme už vše co sme si kdy přáli .Čekám druhé díte a jsem sama ,nikdy bych to nečekala nevim co mam delat.Pořad si řikam mne se to nemuže přece stat .

Odpověď pro Kateřinu

Eva,14. 12. 2009 13:03

Dobrý den, Kateřino.
Zvolila jste si zajímavé téma své práce :-). Určitě na toto téma existuje plná řada literatury, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to chcete dívat. Můžete na to jít z pohledu psychologie, sociologie, ale také historie, etnografie atd. Napíši Vám zde alespoň nějakou literaturu, která si myslím by pro Vás mohla být užitečná:

- Aplikovaná psychologie porodnictví - Ratislavová,K.
- Dějiny ženy - Neumann, S.K.
- Nová doba porodní - Marak,V.
- Antropologie porodnictví - Hrešanová,E.
- Mateřská láska - Badinter.
- Partner v těhotenství - Simkin, P.
- Znovuzrozený porod - Odent, M.
Bohužel jsem se zatím věnovala pohledu na mateřství spíše z pohledu ženy, literaturu, která se zabývá úhlem pohledu muže moc zmapovanou zatím nemám. Ale i ve výše uvedených publikacích naleznete určité srovnání mužského a ženského vnímání mateřství.
Držím vám palce při psaní práce a hlavně ať Vás to baví.
Eva

Diplomová práce

Kateřina Ciklová,12. 12. 2009 15:06

Dobrý den, obracím se na Vás s poněkud zvláštní prosbou. Jsem studentka 4. ročníku oboru sociální práce s poradenským zaměřením a píši diplomovou práci na téma mateřství pohledem mužů a žen. Chtěla jsem se Vás poprosit, jestli byste byla tak laskava a doporučila mi literaturu, kde bych se o prožívání matek a otců mohla dočíst více. Předem velmi děkuji za odpověď
S pozdravem
Bc. Kateřina Ciklová

Odpověď pro paní Terezu

Eliška,7. 12. 2009 22:35

Milá Terezo,

při čtení Vašeho dotazu (jde-li o dotaz, protože chybí otázka) mě napadá, že na Vašem místě bych byla na partnera asi docela naštvaná. Píšete, že až do 14. týdne jste myslela, že miminko si přejete oba dva - to je dost dlouhá doba, než abyste žila prostě v omylu, pokud jste většinu té doby strávili vedle sebe. Nesete zodpovědnost za ekonomické zabezpečení Vás obou, a podle všeho máte pocit, že Váš partner by se mohl snažit víc, aby přispěl do společného rozpočtu.

To je docela svízelná situace, ve které je docela těžké si uchovat duševní rovnováhu a být tolerantní vůči momentálnímu (?) negativismu Vašeho partnera. Nevím, zda jsou podobné neshody s partnerem pro Vás něčím novým, nebo něčím, co znáte už z minula. Je pravděpodobné, že ho změna, kterou očekávané narození dítěte představuje, zaskočila a nyní potřebuje se s ní vyrovnat, a tak zaujímá vůči Vám protikladnou pozici. Asi tušíte, že pro něj možná je obtížné i přijmout, že v situaci, kdy má být živitelem rodiny, je bez práce. V každém případě by měl vědět, jakou perspektivu si přejete Vašemu vztahu dát Vy sama, ale i jak se nyní ve vztahu a v těhotenství cítíte a co od něj potřebujete. Nechci spřádat fantazie o tom, jak se kdo z Vás cítí i co od toho druhého chce, důležité je ale dát si navzájem najevo respekt i vyjádřit otevřeně své potřeby, což zní sice jako klišé, ale je k tomu potřeba velká dávka přijetí a podpory, zvlášť v těhotenství.

Doporučovala bych Vám proto využít všechny zdroje, o které se můžete opřít (rodiče, přátelé...), a které teď, v těhotenství, potřebujete víc než jindy. Na druhou stranu může být obtížné ustát tlak okolí, které má předem daný názor na to, co byste měla ve své situaci dělat. Nezaujatou podporu Vám může poskytnout linka důvěry, poradna pro rodinu a manželské vztahy (kde by mohli i facilitovat Vaši dohodu s partnerem na další podobě Vašeho vztahu), nebo jiný psycholog - poradce či psychoterapeut. Nevím, jak tíživá je Vaše ekonomická situace, ale v případě nouze existují i azylové domy pro těhotné ženy.

Pokud máte zájem, můžete se mi ozvat na kontakt, který najdete na tomto webu.

Přeji Vám hodně sil a pohody ve Vašem těhotenství,

Eliška Kodyšová

neshody s partnerem

Tereza,7. 12. 2009 14:44

Dobrý den. Jsem ve 14tt a s partnerem nezažíváme přímo příjemné období. Je mi 30let, jemu 40. Myslela jsem si, že dítě chceme oba. Nyní jsem se však dozvěděla, že jsem ho k tomu přemluvila a že je to průšvih a dokonce nadhodil i téma předčasného ukončení. To je už samozřejmě nemyslitelné. Jsem silná osobnost, avšak teď v těhotenství úplně labilní. Trápí mne skutečnost, že můj partner nemá práci, tím pádem mám pocit, že musím pracovat více, abych vše finančně zajistila - pracuji na ŽL. To není jednoduché, protože mám pořád ještě slabší těhotenské nevolnosti. Partner se vedle mne cítí méněcenný a prý mu to neustále dávám na vědomí. Neumím se přemoci a neustále se ptám, jak to s jeho hledáním práce probíhá. Často mi ani neodpovídá. Chápu, že ho situace trápí, není člověk lhostejný ale sám ani příliš aktivní. Připadá mu totiž, že nabídky práce jsou podprůměrně placené a stejně nás za nabízený plat neuživí. Často usilovně pláču a obávám se, že neshody mohou mít negativní vliv na vývoj plodu.

Pro paní Marcelu

Eliška,20. 11. 2009 18:55

Milá Marcelo,

velmi s Vámi cítím ve Vaší obtížné situaci. Je náročné vyrovnat se nejen s neplánovaným těhotenstvím, ale navíc ještě s odporem manžela, který Vás možná staví do pozice, kdy své nové děťátko toužíte ochránit ještě o to víc. To ovšem zase staví zřejmě Vašeho muže do opozice vůči Vašemu názoru. Věřím, že v takové situaci je složité najít s manželem společnou řeč.

Nedokážu říci najisto, že se postoj Vašeho manžela změní. Vzhledem k tomu, že děti má rád, je to ale dost pravděpodobné, bude to ovšem chtít, aby se manžel se stavem věcí vyrovnal. Těhotenství není něco, co jste mu udělala naschvál, je to prostě něco, co se přihodilo a teď tu je. Pokud je pro Vás interrupce nepřijatelná, nebo hůř přijatelná, než nové dítě (které byste možná později stejně měli), je Vaším a pouze Vaším právem v těhotenství pokračovat.

Protože jde o Vaše společné dítě, je na Vás dvou, abyste o něm společně komunikovali a pokusili se tak zlepšit prožívání situace pro Vás oba (a nejspíš i Vaše současné děti). Můžete se o to pokusit sama, anebo, pokud máte pocit, že už jste všechny možnosti vyčerpala, ho můžete požádat o společnou návštěvu rodinné a manželské poradny nebo soukromého psychologa ve Vašem okolí. Pokud se rozhodnete se o to znovu pokusit sama, oslovte ho s tím, že Vám záleží především na Vašem vztahu a na Vaší současné rodině, a zajímejte se o jeho pocity a názory - proč další dítě odmítá, v čem vidí hlavní problém, jak se v téhle situaci cítí...
Je důležité pokusit se přijmout jeho pocity, i když jsou pro Vás nepříjemné - tak mu zároveň dáte příležitost, aby přijal on Vaše pocity i dítě, které spolu čekáte. Pokud se objeví nějaké praktické problémy, je možné se konstruktivně bavit o tom, jak je vyřešit a jaké jsou Vaše zdroje podpory.

Vím, že to je velký a náročný úkol a že zní nespravedlivě, že je celý jen na Vás. Věřím ale, že pro Vašeho muže je napěti mezi Vámi také tíživé, jen neví, jak s ním naložit, a uděláte-li první krok, vyjde Vám pravděpodobně s úlevou vstříc.

Pokud by se ale mělo ukázat, že jeho postoj je - alespoň prozatím - neotřesitelný, doporučuji Vám vyhledat si někoho, o koho byste se mohla opřít a zároveň by Vás nestavěl proti Vašemu manželovi: rozumnou kamarádku nebo příbuznou, nebo ještě lépe psychologa nebo terapeuta, který Vám může ve Vaší nelehké situaci dát i další, konkrétnější podněty na její překonání.

Přeji Vám hodně sil,

Eliška Kodyšová

manžel nechce další dítě

Marcela,20. 11. 2009 9:56

Dobrý den,ráda bych slyšela Váš názor.Jsem po třetí těhotná-těhotenství bylo neplánované.Po oznámení manželovi mi řekl,že jediná možnost je pro něj interupce(další dítě chtěl prý až tak za 3 roky)-to jsem nedokázala.Teď jsem v devátém týdnu a on mi řekl ať si to nechám,že sním při výchově tohoto dítěte nemám počítat.Nevím a nedovedu si to dost dobře představit jak bude probíhat výchova v naší domácnosti,protože děti má rád a oni jeho.Myslíte,že se jeho názor změní?

Odpověď pro paní Eva

Eva,1. 11. 2009 15:18

Dobrý den, paní Evo.
Chápu, že máte o svojí dceru obavy - zdá se totiž, že vstupuje do jiného stavu s jistým rizikem, že bude v těhotenství psychicky labilní. Může to tak být a nemusí. Je samozřejmě lepší její stav sledovat a být pro ní oporou. Sama píšete,že Vás její chování také ovlivňuje a patrně i vyčerpává. Lze to pochopit, vždyť je to vaše dítě a máte o ní strach, přála byste si, aby byla šťastná a zatím se podle Vás štěstí tímto směrem nedobere. Neházejme však flintu do žita.... ano, být samoživitelkou, k tomu mít zkušenosti s užíváním návykových látek a nyní psychofarmak nenaznačuje snadný průběh těhotenství, ale nic není vyloučeno. Všechno bude záležet na tom, jaký postoj k těhotenství Vaše dcera zaujme. Pokud sama sebe bude považovat za matku, bude se chtít z těhotenství radovat, pak je velká pravděpodobnost, že těhotenství pro ní bude znamenat novou výzvu, nový životní mezník a tak i možná novou příležitost na nový život. Aby k tomuto došlo, je třeba jí maximálně podporovat. Z Vaší strany to znamená jí nic nevyčítat a nijak s ní nemanipulovat. Dávejte jí najevo, že i když s některými jejími kroky třeba nesouhlasíte, jste tu stále pro ni. Domnívám se, že pokud dcera vycítí Vaší teplou náruč, budete mít spolu důvěryhodný vztah a vy jí tak dokážete lépe podporovat a povzbuzovat v ní pocity ženy- matky. Samozřejmě, že pokud cítíte, že by bylo lepší, aby jí pomohl psycholog, pak je toto řešení také na místě. Ovšem zde je důležité, aby s tím i dcera souhlasila a s psychologem komunikovala zcela bez nátlaku. Paní Evo, na tomto místě Vás chci jen upozornit, že počátek komunikace s psychologem může znamenat pro Vaši dceru i určitý počátek pasivity a jakéhosi zaškatulkování, že mateřství sama nezvládne. Jak to myslím? Vaše dcera může mít (ale také nemusí) pocity, že situaci sama nezvládne, že jí někdo musí radit a že je závislá na něčí pomoci, v tomto úhlu pohledu může dojít ke snížení hrdosti na to, že je matkou a může být v ohrožení i efektivní navázání kontaktu se svým plodem. Já bych proto raději navrhovala, abyste v první řadě Vy byla pro dceru oporou – ale jaksi „nenásilným, přirozeným“ způsobem. Prostě jí dávejte najevo, že jí věříte, že jste tu pro ní a že jí jste ochotna se vším pomoci. Zároveň jí však nikam nemanipulujte. Já vím, není to lehké, ale pokud spolu máte dobrý vztah, snad to půjde. Také by bylo dobré zredukovat nějakým způsobem vzdálenost mezi vámi (250 km). Paní Evo, snažte se tedy ve své dceři vzbudit pocity hrdosti na mateřství, mluvte s ní například o tom, jak si představuje sebe samu jako matku, jaká by chtěla být a jak by chtěla vychovávat své dítě. Teprve poté, když ucítíte, že dcera na projití těhotenství psychicky není připravená či trpí depresivními stavy, je na místě vyhledat psychologa. Na tomto místě Vám nenabídnu konkrétní jméno odborníka, pro začátek si myslím, že by stačilo vyhledat všeobecného psychologa, který může dceru dále někam doporučit. Paní Evo, moc Vám držím palce, ať Vaše rodina vše zvládne a v klidu a pohodě přivítáte nového člena do své rodiny. Mějte se pěkně, Eva.

psychicke problemy dcery v tehotenstvi

Eva Rydvalova,27. 10. 2009 10:43

Vazena pani doktorko.Ma dcera se rozhodla,ze si necha miminko,ale otce budouciho ditete nechce.Tedy zustane matkou samozivitelkou.Ma za sebou roky kdy fetovala,stale bere pod dohledem lekare leky na deprese.Jeji stav je ruzny,jak dusevne,tak fyzicky - ve 12 tydnu tehotenstvi stale pocity nauzea.Kdyz to shrnu:je sama,ja od ni vzdalena 250 km a vcera mi dosla trpelivost,rekla ji moc osklivou vec,kdyz nebyla psychicky pripravena,mela mit nechraneny sex.O mne ted ale nejde,musim se ji omluvit.Roky pretrvavajici jeji problemy se podepisuji i na mne.Ale vas prosim,kam se ma obratit,nez se miminko narodi,je treba,aby se jeji stav stabilizoval.Bydli v Liberci,ja na netu nenasla konkretni adresu psychologa,ktery by ji mohl poradit.Dekuji vam za odpoved.Rydvalova Eva.

Odpověď pro paní Ludmilu

Eva,10. 10. 2009 20:42

Dobrý den, paní Ludmilo,
děkuji Vám za důvěru k naší poradně. Cítím, že se na nás obracíte s nadějí, že Vás nebudeme morálně poučovat a že Vám pomůžeme nějak pracovat s Vašimi pocity strachu o miminko a možná také tak trochu i s pocity osobního selhání, že jste nedokázala přestat kouřit. Jako porodní asistentka samozřejmě vím, že kouření není v těhotenství nijak vhodné, z hlediska psychologie však také vím, že zbavit se závislosti není lehké! Přestat kouřit ze dne na den, zvláště když je člověk silný kuřák, není rozhodně snadné. Pokud bych snad mohla trošku moralizovat, tak bych podotkla, že by bylo bývalo vhodné s odvykáním kouření začít pozvolna před otěhotněním, aby to pro Vás nebyl takový šok. Jenže někdy žena ani neví, že otěhotněla a najednou musí celý svůj život zcela neplánovaně změnit – včetně životního stylu, kam spadá i například kouření. Nicméně teď je teď a je třeba čelit situaci, jaká je. Možná nečekáte, že Vás pochválím, ale já to udělám :¨) Je nad slunce jasné, že máte strach o své miminko, jak mu svojí závislostí můžete ublížit a proto také aktivně podnikáte kroky – jednak jste omezila kouření a také vyhledáváte pomoc. Za to Vás chci moc pochválit, ne každá kouřící těhotná žena takto smýšlí. Paní Ludmilo, Vy voláte o pomoc a mělo by vám být pomoženo. Já ze své pozice „neodborníka na závislosti“ Vás chci maximálně podpořit ve snaze se dále se svojí závislostí prát a chci Vám říci, že nikdy není pozdě přestat kouřit! Vyhledala jsem pro Vás kontakt na odbornou pomoc, kde Vám jistě se závislostí na kouření, jeho odvykáním a abstinencí pomohou :¨) Jedná se o Centrum léčby závislosti na tabáku, internetová adresa je www.clzt.cz. Na této adrese naleznete jednak telefonní linku 844 600 500, která funguje jako poradna každý všední den od 12 do 20 hodin, a také zde naleznete seznam center po celé republice, která se specializují na pomoc lidem s touto závislostí. Myslím si, že byste na odvykání kouření neměla být sama, a že byste se měla svěřit do péče specialisty – který Vás ovšem nebude moralizovat, ale bude se Vám snažit aktivně pomoci. Paní Ludmilo, cítím, že máte obrovskou chuť se svojí situací něco dělat a proto věřím, že dokážete přestat kouřit! Také Vám chci říci, že nikdy není pozdě a že máte ještě před sebou dlouhou cestu těhotenstvím. Určitě má smysl se dále o odvykání kouření pokoušet, je to opravdu ta nejlepší varianta pro zdravý vývoj Vašeho plodu. Udělejte za vším tlustou čáru, pochvalte se za to, že jste dokázala z 20 cigaret/den to výrazně stáhnout a kontaktujte odbornou pomoc. Vím, že asi pociťujete určité pocity viny za to, že svým chováním nějak ubližujete miminku, ale nyní se přeorientujte opět do aktivního boje! Nic nevzdávejte a bojujte se svojí závislostí, protože to má velký význam. S miminkem v bříšku udržujte prenatální komunikaci, povídejte si s ním, odpočívejte, dělejte něco příjemného a buďte na sebe milá. Závěrem Vás ještě jednou chválím za aktivní přístup a doporučuji Vám nezůstávat na tento problém sama. Držte se hesla „není důležité kde jsme, ale kam směřujeme“, začněte znovu a vězte, že zdárně překonaná krize vede k osobnostnímu růstu. Držím Vám palce a kdybyste něco potřebovala, ozvěte se.

kouření v těhotenství

Ludmila,10. 10. 2009 17:08

Dobrý den, mám dotaz, který možná nepatří do zdejší poradny, ale popravdě řečeno nevím, kdo jiný by mi mohl odpovědět. 15 let jsem silná kuřačka a ještě donedávna jsem kouřila 20 cigaret denně. Když jsem otěhotněla, snažila jsem se přestat, ale počet cigaret mi v začátku těhotenství nešel ani omezit. Od té doby, co vím, že jsem těhotná, zažívám šílená psychická muka. Jsem nešťastná z toho, že nemůžu přestat kouřit. Nicméně od 22. týdne těhotentví kouřím tak 1 cigaretu denně, někdy 2 a někdy nekouřím vůbec. Zpopčátku jsem používala nikotinové náplasti, teď je nepoužívám už vůbec. Teď jsem v 26. týdnu těhotenství a psychicky jsem úplně vyřízená, dá se říci, že je to horší než předtím, protože je to ze dvou důvodů: Mám abstinenční příznaky, a, co je horší, protože jsem přestala (nebo spíše omezila) kouření pozdě. Procházím internet, ale všude čtu jen o rizicích kouření v těhotenství, stále to samé dokola, samé moralizování, samé hrůzostrašné věci o všech možných postiženích dítěte. Nikde nevidím žádnou podporu, nemám nikoho, kdo by mě podpořil, kdo by mi řekl, že ještě snad má cenu přestat kouřit, že třeba mé dítě nebude postižené... Já opravdu nevím. Co myslíte? Má to cenu? Můžu ještě něco zachránit? Jsem z toho opravdu na dně. Za svým lékařem pro radu nepůjdu, moralizování jsem si užila už opravdu dost a další nemám zapotřebí. Každé takové strašení má na mě jen jediný účinek - a to ten, že si po něm musím jít hned dát cigaretu. Mám šílený strach o své dítě... Můžu ho ještě zachránit? Děkuji za tento web.

Děkuji, paní Evo

Nikol,30. 7. 2009 8:22

Paní Evo, moc děkuji za Vaše rady. Pokusím se ještě jednou celou věc s manželem pořádně probrat ze všech stran a pokud svůj názor nezmění, budu se muset, jak jste uvedla, postavit na vlastní nohy a spolehnout se sama na sebe, i když to nebude určitě jednoduché. Soustředím už se jen na mě a miminko, protože to je v tuto chvíli nejdůležitější.Děkuji

Odpověď pro paní Nikol - 2. část

Eva,29. 7. 2009 20:47

Shrnu-li přínos rozhovoru – Vy vyjádříte své pocity a jasně dáte najevo své stanovisko, budete mít příležitost více se seznámit s příčinami partnerova chování a v ideálním případě dojít k opětovnému sblížení. Pokud se tak nestane a Váš partner názor nezmění, pocit zrady a zoufalství jistě nezmizí jako mávnutí proutku, ale Vy budete vědět, že jste se pokusila pro danou situaci udělat, co jste mohla. Více udělat nemůžete... Jistě by trávit těhotenství po boku otce dítěte bylo moc krásné a ideální, ale když to vezmeme fakticky, není to nutné. Tak a teď k tomu, co udělat můžete :¨) Považuji za důležité si být vědoma své vlastní hodnoty, svého poslání coby dárkyně života. Važte si sama sebe a vězte, že tady stále s Vámi zůstává skvělá zpráva. Máte před sebou příležitost zrát v matku a dát život novému člověku, někomu, koho zatím neznáte a ze kterého může být dobrý člověk. To vše můžete ovlivňovat. Zaměřte se proto jednak na sebe (i přesto, že pocity zklamání jsou nepříjemné) a také na Vaše miminko a Váš vztah. Dělejte si radosti, odpočívejte a nebojte se snít. Vykročte vstříc budoucnosti, kterou máte ve svých dlaních ... a jak se zpívá v jedné písničce „nevysypte si z dlaní vlastní svět“. Postavte se zase na vlastní nohy, čerpejte oporu z rodiny, o které píšete, že jí máte. Pěstujte prenatální komunikaci a komunikujte s lidmi. Nechci Vám slibovat, že se budete cítit báječně, ale mám za to, že Vaše situace se zlepší. Jde jen o to se nebát – i když jste obdržela velkou facku od života, nevzdávejte se a jděte dál, bojujte seč to jde, protože už nyní nejste sama a pamatujte si, že i přes veškeré těžkosti Vám příležitost být dobrou maminkou nikdo nemůže vzít :¨) Moc Vám, Nikol, držím palce, přeji hodně sil a věřím, že se Vaše situace zlepší. Pokud Váš partner nezmění úhel pohledu, přeneste se přes to, jděte dál ...Vy máte stále v rukách Váš vztah k miminku a to Vám nikdo nemůže vzít!

Odpověď pro paní Nikol - 1. část

Eva,29. 7. 2009 20:46

Milá paní Nikol,
upřímně mě mrzí, že si musíte procházet takto krutou situací. Je pochopitelné, že nyní cítíte naprostou zoufalost a troufám si odhadnout, že i velké zklamání, zradu a obavy z budoucnosti. Pocit, že Vaše těhotenství není pro manžela vítáno a že se Vás zříká, je velmi zraňující a jistě nemáte pocit bezpečí a zázemí. Start do „jiného stavu“ máte vskutku obtížný, ale přesto nic nevzdávejte, pojďme se podívat na to, co více se situací udělat.
Myslím si, že skoro každého, kdo si Váš příspěvek přečte, napadnou tyto myšlenky: je to vůbec možné? Jak se někdo může ke své těhotné ženě takto zachovat?! Na první pohled bychom mohli o Vašem manželovi říci, že je to tím, že je krutý a necitlivý. Jistě, existují takovéto typy osobností, ale myslím si, že svého manžela dobře znáte a tyto rysy byste jistě odhalila již dříve a je otázka zda byste s ním zůstávala. Myslím si, jak již naznačila paní Dana, které také velmi děkuji za milou a užitečnou odpověď, že zdroj tohoto chování Vašeho manžela pramení zkrátka z faktu, že těhotenství partnerky pro muže také znamená jedno z krizových, přelomových životních období. Muži na něj mohou reagovat různě a i tak, že se s těhotenstvím své partnerky odmítají smířit a zavrhují ho. Tato reakce není adaptivní. Samozřejmě blíže nevidím do Vašeho rodinného soužití a tak neznám další okolnosti, které by mohly být zdrojem takovéto reakce Vašeho manžela. A proč se o tom tady zmiňuji? Protože si myslím, že by bylo dobré nalézt příčinu této reakce – ať je jakákoli. I když důvody určitého chování se nám mohou zdát být nepochopitelné, je třeba jim čelit. Proto první moje rada k Vám zní, ať si se svým manželem o jeho důvodech k takovémuto radikálnímu chování promluvíte. Jistě to nebude milý rozhovor, bude plný citových vyjádření, ale bude pro Vás nesmírně přínosný. Je lépe situaci čelit se všemi možnými dostupnými informacemi než jen spekulovat, jak se věci asi mají. Jen ještě malá poznámka – je velmi pravděpodobné, že Váš manžel nemusí přiznat své obavy z nastávajícího rodičovství, protože by tak odhalil své citlivé místo. V tomto rozhovoru Vám dále radím, abyste vyjádřila své pocity – všechny, které Vám tato situace přináší. Hrajte takříkajíc s otevřenými kartami a nebojte se konfrontace. Vyjádřete mu také všechny své důvody proč zrovna s ním čekáte Vaše dítě a jaké očekávání k němu jako k otci vážete a zdůrazněte, že i pro Vás je to zlomová, nová událost, které musíte čelit. Zároveň se ale nijak neponižujte a nedoprošujte.

Pro paní Danu

Nikol,29. 7. 2009 16:48

Paní Dano, moc děkuji za Vaši reakci a podporu.Pevně věřím a doufám, že to všecho dobře dopadne, bohužel ale nějak cítím, že moje naděje je den ode dne menší.Díky

Pro paní Nikol

Dana,29. 7. 2009 14:26

Vážená paní Nikol, jsem čtenářkou tohoto fóra a přečetla jsem si Váš příspěvek. Vaši situaci neznám nijak zblízka a netroufám si udělovat nějaké rady. Já bych Vám jen chtěla říct, že podle zákona je matkou dítěte žena, která dítě porodila a otcem dítěte je manžel matky. Není možné něco takového, že manžel odmítne nechat se zapsat do rodného listu dítěte. Pokud by chtěl své otcovství zpochybnit, musel by se obrátit na soud, který otcovství určí, ale ve Vašem případě nerozhodne jinak, než že otcem dítěte je. Jeho povinností, kterou má ze zákona, je podílet se na péči o dítě a jeho povinností je rovněž se podílet na jeho výživě. Zároveň dítě má právo na oba rodiče a naštěstí v naší zemi není možné, aby otec svou ženu s dítětem takto zavrhl. Pokud otec dítěte odmítá dítě živit, může se matka obrátit na soud o určení výživného (je to zdarma), a to i přesto, že s otcem žijí v manželství. Nemohu Vám nikterak radit, jen jsem se prostě neudržela a musela jsem se vyjádřit. Já Vám moc držím palce, spíš to na mě působí tak, že Váš manžel jen dostal strach z této velké změny. Moc Vám přeju, aby se to celé nějak vyjasnilo a Vy jste byla šťastná. Máte na to právo a nyní v těhotenství o to větší.

Naprostá zoufalost

Nikol,29. 7. 2009 10:56

Dobrý den, paní Evo, obracím se na vás, protože zažívám jedno z nejsmutnější období života.Jsem v sedmém týdnu těhotenství,manžel měl zpočátku z této zprávy radost, bohužel teď úplně otočil.Dítě nechce, odmítá se zapsat do rodného listu, nechce se podílet na výchově a mě navrhl abych se odstěhovala, protože mě s dítětem nechce.Poraďte mi, prosím, co dělat.Jsem strašně zoufalá.Mám oporu v rodině, ale manžela nechci přijít a miminko moc chci.Nikol