Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Odmítavý přítel

Eva,16. 11. 2015 20:03

Dobrý den Mirko,
určitě Vám mohu doporučit, abyste si o svých pocitech se svým partnerem promluvila. Nevzdávejte to po prvním neúspěchu! Muži někdy svoje emoce spíše skrývají a potřebují mít pro své otevření se klidné a bezpečné prostředí bez nátlaku a výčitek. Zkuste si udělat pěkný večer a v klidu si o všem promluvit. Vím, že toto téma je pro Vás zraňující, ale pokud budete odtušovat, o nic se to nezlepší. Víte, proměna sexuality partnerů v těhotenství dost často nesouvisí s nepřitažlivostí partnerky (to si my ženy často myslíme). Častokrát to souvisí třeba s pocitem toho, že Vás chce nechat v klidu, nebo je mu nepříjemné, že je při milostném aktu "svědek", Váš plod :-) Pokud Vás ale změna chování Vašeho partnera trápí, určitě to řešte!!! S pozdravem Eva

NEVIM JAK SE ROZHODNOUT

bbbb,4. 1. 2014 20:08

Je mi 23 let,mam dceru 3,5 let.Je celkem ziva,narocna, i kdyz mi s ni casto pomahaji moji rodice.S jejim otcem neziju,rozesli jsme se a nyni je ve vykonu trestu.Mam pres dva roky partnera,ktereho miluji,nase budoucnost je ale taky nestala,protoze za nekolik mesicu bude muset taky nastoupit do vezeni a to na nekolik let.Dva dny pred vanoci jsem zjistila,ze jsem tehotna.Z pocatku to byl sok,pak jsem se ale rozhodla,ze to nejak zvladnu a o to malicke se dokazu postarat a necham si ho.I kdyz to bude tezke.Vcera jsem byla na prohlidce a tam zjistili,ze cekam dvojcata.Nevim co mam delat,psychicky jsem se uz na to jedno zacala chystat,tesit.Ted jsem strasne smutna,protoze dve nemuzu zvladnout-pravdepodobne sama,s dcerou plus dve male,jen jedna materska,zadny jiny prijem.Co mam delat,jak se rozhodnout,je mi ze sebe hrozne.Potratu se strasne bojim,mam strach z vycitek a pocitu prazdna.Jsem asi blazen,ze ani nevim,jaky mam nazor a CO VLASTNE CHCI....Rikam si,ze deti jsou dar,nic se nedeje jen tak,ze je to pro me vyzva...Ale v mem pripade spis sebezniceni.

Re: NEVIM JAK SE ROZHODNOUT

Eva,7. 1. 2014 13:38

Dobrý den,
musím přiznat, že Vaše cesta životem je docela klikatá :-)
Slavný Malý princ řekl: "správně vidíme jen srdcem". Myslím si, že pocity zmatku, strachu a nebezpečí ve Vás vyvolává racionalita, myšlení. Je jasné, že postarat se o malé děti jen z jednoho platu nebude nic lehkého, ale také to nebude nic nemožného. Nemohu Vám říci, jak se máte rozhodnout. To nemůže udělat nikdo jiný než Vy. Cítím ale, že srdcem jste se rozhodla si děti ponechat a rozum Vám říká něco jiného. Musíte se sama rozhodnout, jakou cestu zvolíte. Je jasné, že ať se rozhodnete tak či tak, ovlivní to celý Váš život. Některé věci se stávají, že se stát mají a do jaké míry nám přísluší o nich rozhodovat? Zkuste si představit svůj život s dvojčaty. Co Vám to dá a co vezme?

Re: NEVIM JAK SE ROZHODNOUT

Martin,9. 1. 2014 17:36

Postarám se o tebe i tvé nenarozené miminko,pokud by jsi chtěla se mnou bydlet v Praze,tak mi písni mailík a domluvíme se,přijed můžeš třeba hned,budu rád,bydlím sám a miminko bych moíc chtěl.Budu ti hladit rostoucí bříško a tešit se s tebou na mimčo,pokud toužíš po tom samém,tak se ozvi.Martin z Prahy
E-mail: chcimiminko@email.cz
Nezapomeň na nějakej telefon na sebe,ozvu se ti !!!

Re: NEVIM JAK SE ROZHODNOUT

bbbb,17. 1. 2014 19:42

tak jsem vcera podstoupila interrupci,pisu sem protoze nemam nikoho kdo by mi asi porozumel.strasne si to vycitam,pritel jako by cekal az to udelam a ted jen vycitky.nemuzu se mu ani podivat do oci,mysli si,ze mi to nic nedela,ze jsem v poradku a on je ten dotcenej-strasne me boli srdce az dnes to prichazi k sobe,vcera jsem byla jak v nejakem snu.nesnasim sve telo,nechci se ani svlict a jit do sprchy,je mi ze sebe zle.jsem zvedava,kdy tohle skonci.musela jsem se alespon vypsat.dekuju

Re: Re: NEVIM JAK SE ROZHODNOUT

Eva,20. 1. 2014 11:19

Dobrý den,
vaše pocity chápu. To, jak jste se zachovala, bylo Vaše rozhodnutí, které již nabylo platnosti. Pocity zklamání, lítosti, možná i zloby jsou pochopitelné. Pokud jste se takto jendou již rozhodla, trvejte si na svém a zbytečně se k rozhodnutí nevracejte a trvejte si na svém. Jistě jste pro to měla své důvody. Zkuste si odpustit. Promluvte si o všem se svým partnerem a nenechávejte na sebe dopadat výčitky ostatních.

Chvění na hrudi a bušení srdce

Monika,3. 10. 2015 20:50

Dobrý den, prosím Vás o radu. Jsem těhotná, 18. týden. Doma mám už 5ti letou dceru, která se mi narodila předčasně ve 26. týdnu těhotenství. Naštěstí je úplně zdravá. Ale já mám strach, že se to nyní bude opakovat, že zase porodím předčasně. Myslela jsem na to tak, že jsem si vypěstovala takové chvění na hrudi a bušení srdce vždy když jsem v klidu a myslím na to. Toto chvění jsem už dříve mívala (cca rok zpátky), jsem poměrně úzkostná. Moje otázka zní, nemohu tím ovlivnit průběh těhotenství, nebo zdraví mého miminka? myslím tím chvěním na hrudi. Jinak se cítím úplně normálně, jsem veselá, směju se, funguji úplně normálně, na miminko se těším, jen mě trápí to chvění na hrudi, které nemůžu zastavit, děje se to proti mé vůli. Co by mi pomohlo? Piji meduňku. Děkuji za odpověď

Re: Chvění na hrudi a bušení srdce

Eva,14. 10. 2015 15:37

Dobrý den paní Moniko,
myslím si, že Vaše chvění na hrudi je způsobeno velkým strachem z toho, že se může zase opakovat předčasný porod. S časem, jak se blíží Vaše zkušenost z předešlého porodu, se mohou Vaše příznaky zesilovat. Pro plod bušení Vašeho srdce nebezpečné není, nicméně určitě cítí, že nejste v harmonii a může zavnímat určitý Váš stres. Pak je však ale také možné, že z extrémní úzkosti si můžete vyvolat nějakou reakci dělohy. Nechci Vás tím vůbec děsit, to je spíše extrémní situace. Spíše bych Vám proto chtěla doporučit, abyste se svými pocity pracovala. Musíte je ventilovat, pouštět, nebát se jich... už jen tím, že si je uvědomíte, hodně ulevíte. Zkuste si třeba psát deník nebo v ideálním případě si o svých straších s někým popovídat. Ideální by byla třeba soukromá porodní asistentka, která by Vám byla blízká a která by Vás dokázala nasměrovat tak, abyste se pokud možno cítila jak tělesně, tak psychicky v pohodě. Můžete si jí najít na www.unipa.cz Mnoho porodních asistentek dochází i přímo domů k maminkám :-) Dále bych Vám určitě doporučila si s miminkem v bříšku hodně povídat. Nebát se tam dát vazbu už teď. Můžete mu povídat o svých pocitech, i o svých straších, o tom, jak ho máte ráda. Prostě cokoli, věřte, že miminko potřebuje cítit Vaší lásku. Také je velice důležité, abyste věřila svému tělu a také miminku. Z dalších aktivit doporučuji využívat třeba aromaterapii (např. růžovou vodu v rozprašovači či meduňku, např. i do aromalampy). Také jsou dobré chvíle v přirodě a různé meditace. Přeji Vám, ať dojde k psychické úlevě. Eva

Psychické problémy v těhotenství

Majka,28. 9. 2015 11:41

Dobrý den, prosím Vás o radu. Plánovali jsme s přítelem miminko, těšili jsme se a ono se to povedlo hned na poprvé. Najednou se ve mně vše otočilo. Jsem v 10tt od 6 do 7 tt jsem nepřetržitě brečela, že nevím, co budu dělat, že najednou žádné dítě nechci, že budu mít velké břicho a že už nebudu moci dělat věci jako dřív. Potom jsem se z ničeho nic na 14 dní uklidnila, do té doby než jsem šla k doktorce a tam mi ukázali na ultrazvuku, jak se miminko hýbe a otáčí. Ale já jsem necítila skoro žádnou radost a od té doby jsou tu návaly pláče znovu. Přijdu si zlá a vím, že miminko za nic nemůže, že za to můžu sama. Ale pořád se mi honí hlavou, že ho nemám ráda a že ho ani nebudu mít ráda. Pak přemýšlím, co bude až se narodí. Že nevím o dětech vůbec nic a nebudu vědět, co si mám počít a že se všechno od základu změní, že budu kojit ani nevím jak, přijde mi to jak ostuda než přirozená věc a jak budu říkat mamce a taťkovi babi a dědo a já najednou nechci nic měnit. Přijde mi, že si s přítelem sami 2 vystačíme. Nepomáhá mi ani když si o tom s někým promluvím, na chvilku je to lepší a za chvíli jsem na tom zase jako předtím. Bojím se, že se zblázním. Když jsem doma sama, tak si tam přijdu hrozně, nemůžu to vydržet a přitom jsem vždy byla ráda doma sama. Přemýšlím o potratu, ale vím, žen tím nic nevyřeším. Přítel je mi velkou oporou, má velkou radost, ale přijde mi, že jsem na to sama, že mě nikdo nedokáže dost pochopit. Nevím už co mám dělat.

Re: Psychické problémy v těhotenství

Eva,30. 9. 2015 12:45

Dobrý den Majko,
moc Vás zdravím a jsem ráda, že jste v sobě našla odvahu se se svým problémem svěřit. Jste na počátku svého těhotenství a je logické, že se Vám mění celý svět. Některá žena na to reaguje jen lehce, někoho se to dotýká více. Obecně se však polemika o budoucím životě týká všech nastávajících maminek. Paní Majko, tu nejdůležitější věc jste již udělala - připustila jste si své pocity! Nyní je dobré se netrápit pocity viny a být pod zbytečným tlakem. Nespěchejte na sebe, snažte se hodně odpočívat a o věcech přemýšlet. Vždy, když něco končí, i něco začíná. Díky mateřství můžete dospět, můžete být více zodpovědná za svůj život, můžete získat více lásky a autenticity v životě... a neznamená to, že ztratíte své vnitřní dítě, nebo že už nebudete tou dcerou, kterou jste byla... To vše zůstává, akorát se to přesouvá do jiného rozměru... Myslím si, že by Vám hodně mohlo pomoci si buď začít psát o svých pocitech deník, nebo se o svých pocitech s někým pobavit. Ideální se mi pro to jeví porodní asistentka. Zkuste na www.unipa.cz najít na mapě porodních asistentek nějakou tu svojí a zkuste se s ní osobně setkat. Uvidíte, že Vás pochopí a pomůže Vám se na těhotenství zadaptovat. Píšete, že často hovoříte se svým partnerem, to je moc dobře, je dobré zůstat i u toho. S pozdravem, Eva

spatne nalady

Ela,26. 9. 2015 19:03

Dobry den,
jsem na konci 4mesice tehotenstvi, posledni dny me trapi posmutnele nalady a velika u unava. Presto jsem velmi aktivni a stale pracuji

Přítel se mi znechutil

Lucie,21. 7. 2015 13:57

Dobrý den, jsem ve 2. měsíci těhotenství, s přítelem jsme to plánovali i přesto, že jsme spolu teprve 10 měsíců, brala jsem dlouhodobě antikoncepci a myslela jsem si, že to jen tak nepříjde, mám ráda párty, společnost, ráda si dám pivo...nakonec to přišlo po 4 měsících a já z toho začala být v šoku, první noc jsem zvracela, přitom mi vůbec špatně není a najednou to začalo. Začala jsem na přítele bezdůvodně řvát kvůli nesmyslům, že je málo komunikativní, že bych chtěla někoho hezčího, že mi přestal vonět, vygradovalo to tím, že jsme měli jet na výlet, ale já ho opět před výletem servala, celý den byl z toho špatný, vždycky ho to drží. Přijeli jsme domů, já sešlápla plyn a odjela. Nakonec na mě doma nečekal a odjel do svého rodného bydliště k mámě na 2 dny. Hodně mi to pomohlo. Popovídala jsem si s kamarádkami a udělala si pěkný čas. Dokonce jsem se i podívala na seznamku, abych si uvědomila co mám doma. Přítel je tolerantní, klidný a společné plány také máme, i když je to většinou na mě něco vymyslet, to je asi to, co mě začalo hodně vadit a přišel mi jak pako, ale na druhou stranu, předtím jsem měla psychopata a když to srovnám, s tímhle chlapem budu mít doma klid a pohodu a ještě mě nebude v ničem omezovat. Domluvili jsme, že si dáme občas dny, kdy budeme bez sebe a každý si uděláme program po svém. Děkuji za to co tu píšete, protože jsem si uvědomila, že v tom nejsem sama. Hodně jsem přemýšlela, že s ním nebudu, vadila mě i jeho přítomnost, ale opravdu mi pomohlo si udělat svůj den a popovídat si s ostatníma chlapama a kamarádkama. Mohla bych mít doma ignoranta, opilce, agresora, výčitkáře a nic z toho on není. Zvažtte to. Nemusí to být na celý život, ale to dítě potřebuje tátu u sebe.

Re: Přítel se mi znechutil

Eva,22. 7. 2015 9:44

Dobrý den paní Lucie,
plně chápu Váš pohled na celou záležitost. Víte, situace je možná trošku i na jiném podkladu, než to vypadá. Slyšela jste někdy o účincího dlouhodobého užívání hormonální antikoncepce? Existují podložené výzkumy, které potvrzují fakt, že po vysazení antikoncepce ženě partner přestane vonět, přestane jí přitahovat, vadí jí na něm skoro všechno...strušně řečeno je to tím, že při braní anitkoncepce byla žena jinak nastavena, byla "oblouzněna" hormony, které již nejsou a nebyly pro ní přirozené. Na druhou stranu nyní jste ve svém přirozeném cyklu a i hormonální ladění těhotenství může do určité míry způsobovat, že k partnerovi máte obojaké pocity (někdy pozitivní a někdy negativní). Moc se mi líbí, že jste si udělala den pro sebe a že jste si o svých pocitech s někým promluvila. Vždycky je důležité si své pocity připustit a pak je nějak začít ošetřovat. Paní Lucie, z čistě rozumového hlediska (vím, že parnterství však není jen o tom) si myslím, že pokud je Váš partner spíše klidnější a rodinný typ, bude to pro Vás a Vaše miminko po porodu úžasné. Takový parnter Vám velice pravděpodobně bude pomáhat a bude Vám na blízku. Nechte se překvapit, jestli se Vaše pocity nezmění... Krásné těhotenství, s pozdravem Eva PS: pamatujte také na to, že o partenerství se musí pečovat, nic nejde automaticky. Zkuste si i s partnerem v klidu popovídat, udělat si nějaké svůj přijemný klidný okamžik a vyslovte svoje pocity, myšlenky a to stejné chtějte od něho. Zkuste si také spolu naplánovat nějaké relaxační aktivity či výlet. Možná bude fajn se více poznávat...

Re: Re: Přítel se mi znechutil

Lucie,29. 7. 2015 10:28

Moc děkuji za odpověd :-)

Re: Přítel se mi znechutil

Sasa,16. 9. 2015 12:51

Dobrý den Luci, nevím jestli tyto stránky ještě navštěvujete, ale váš problém se hodně totožní s mou situaci. Jsem ve 26 tt a někdy mi příjde, jako bych už byla na pokraji svých sil. Ráda bych měla někoho s kým bych si o tom mohla napsat a navzájem se třeba podporovat, protože takovou situaci může pochopit jen člověk, který to sám prožívá. Proto, kdyby jste měla zájem, vyměnila bych si s Vámi email. Ale je možné, že už to třeba ani nepotřebujete:-)

:)

mijaBou,30. 7. 2015 7:30

Uz cekame druhe. A musim rict ze dite a prostredi dokaze s matcinou psychikou udelat hodne. Jsem ted na zacatku 8 tydne a to ze je zenska protivna jak san je normalni. Vse se u meni. A vas partner by mel byt vuci tomu tolerantni. A domlouvat se na vsem a radit se je velice dulezite. Chlapi jsou jini ale taky miluji akorat o tom nedokazi moc mluvit. Ale delaji ciny.

Odpověď pro paní Šárku

Eva,9. 7. 2015 13:06

Dobrý den paní Šárko,
je dobré si své pocity uvědomovat, to určitě. Na druhé straně je potřeba s nimi začít pracovat a nesnažit se hned dělat radikálně měnit únikem ze situace. Vše samozřejmě záleží na Vás, ale doporučovala bych Vám se nad svojí situací ještě zamýšlet... Ráda bych Vás podpořila tím, že v těhotenství se díky hormonům mění chování ženy a i její vztah k partnerovi. Kromě hormonů na ženu často působí také to, že se může cítit v bezvýchodné situaci, má strach, jak se její život změní dála a jak vše zvládne. Paní Šárko, určitě bych Vám doporučila si vše nechat projít hlavou, zamýšlet se nad svým partnerem, být s ním a o všem si promluvit. Zkuste si uvědomit, že každá akce má i svoují reakci a některé věci nejdou vzít zpět. Proto, pokud podniknete nějaké kroky, měla byste si jimi být opravdu jistá... Možná by Vás s Vaším rozhodnutím či adaptací na těhotenství mohla pomoci porodní asistentka. Zkuste se na nějakou obrátit (viz mapa www.unipa.cz). Možná, že vztahové problémy jsou jen obrazem toho, že se na těhotenství bojíte zvyknout... S pozdravem
Eva

Nechci byt se svym pitelem

Šárka ,9. 7. 2015 12:15

Dobrý den, jsem ve třetím měsíci těhotenství. S přítelem jsem 1rok. A nesnesu nic co dělá, všechno mi na něm vadí. Nechci se po celý život trápit s někým koho nemiluju kvůli děťátku. Jsem zoufalá. Vůbec nevím co mam dělat.

Nechuť

Jana,31. 5. 2015 20:44

Dobrý den, jsem ve 14.t.t. , od 7.t.t. Mě trápí celodenní nevolnosti a nechuť k jídlu ovšem co mě trápí víc je změna psychiky, kdyby šlo o návaly nálad,můžu si říct, že to přejde, ale je to den co den. Necítím nic,mám ke všemu, naprosto ke všemu nechuť, nic mě netěší ,nikdo mě netěší, cítím se naprosto vyhořelá. Strašně jsem se na těhotenství těšila, chtěla si ho užít, ale nejde mi to, nejde mi nic. Jsem z toho zoufalá a unavená. Je mi skoro 36 roků, je to moje 1.dítě a je z umělého oplodnění . Je to normální...?! Je minu toho moc smutno, nejradši bych zalezla někam , kde budu sama a vylezla,až vše přejde...

Re: Nechuť

Eva,31. 5. 2015 22:50

Dobrý den Jani,
rozumím Vaší změně nálad. Do určité míry je to v počátcích těhotenství normální. Přeci jen se jedná o velkou změnu ve Vašem životě. Tato změna je sice chtěná, ale dopředu jste neměla možnost si jí vyzkoušet. A to je pávě ono. Konfrontace s tím, že čekáte miminko a nejde to již vrátit (ztrácíte tím svůj dosavadní život) je někdy bouřlivá. Určitě Vám pomůže vědomí, že tyto pocity jsou pro většinu žen zcela běžné, každou trápí v jiné intenzitě a jinak dlouho. Toto období Vám svými pocity vlastně naznačuje, že byste se měla do sebe ponořit, spojit se svým životem, se svými hodnotami a budoucími představami. Pamatujte na to, že novou situací vždy člověk sice něco ztrácí, ale také získává :-) Myslím si, že by Vám mohlo pomoci si založit svůj deník. Tam byste si mohla zapisovat své pocity, nálady a potřeby. Také svoje sny a obavy. Pokud nechcete být na svoje pocity sama, svěřte se s nimi svému partnerovi. Je důležité být k sobě otevření. Také Váš partner zcela jistě prodělává změny, o kterých není běžné hovořit. Vždy je dobré připustit si VŠECHNY své pocity, ať jsou jakékoli. Paní Jano, zvažte, do jaké míry jsou Vaše pocity spojené s adaptací na těhotenství anebo, do jaké míry by to mohla být třeba depresivní etapa. V tom druhém případě raději kontaktujte odborníka na psychologii. Přeji Vám hodně štěstí a radosti v dalších dnech. Není možné čekat, že vše se změní lusknutím prstu, ale jste a cestě, která je sice nová a dobrodružná, ale je vzrušující a tolik spojená se životem... Eva
PS: ještě mě napadá, že by Vám mohlo pomoci si udělat takovou svojí obrázkovou nástěnku. Vezměte si velkou čtvrtku a znázorněte na ní obrázky, které Vám evokují šťastný a radostný pocit z Vaší budoucnosti. Je to třeba moře nebo levandule? Nebo dobré jídlo? Nebo partner či miminko? Vystřihněte a nelepte si to, co Vám dělá radost a na co se můžete těšit :-) Eva