Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nevím, jak dál

Sylva,3. 4. 2011 11:17

Dobrý den, mám neskutečně velký problém. Tedy, pro mě velký. S přítelem jsme spolu téměř 5 let. Před 2,5 lety jsme se začali bavit ohledně dítěte. Ujistil mě, že děti chce, ale časem. Když jsem začala být neodbytná a v klidu se mu snažila vysvětlit své pocity, jen mě ujistil, že mám na dítě fůru času a že při jednom styku ihned otěhotním, což se mi mu bohužel nepodařilo vyvrátit. Je o tom přesvědčený a nic ho nezlomí. Po delší pomlce jsem na toto téma opět opatrně zabrousila, a jeho (pro mě) ultimátum jsem respektovala. Až budeme mít dům. Máme štěstí, protože otázku bydlení nemusíme řešit pod tlakem - máme kde bydlet, i kdybychom se pro dům nerozmysleli. A teď, když ten dům máme od loňského roku, jsme se na konci roku dohodli, že se o dítě budeme snažit letos. Samozřejmě, že se dle jeho slov budeme snažit v létě, jenže já už s tím nesouhlasím. A snaží se mě přesvědčit, že je to jen můj problém. Momentálně se už měsíc léčím s opary, a prosila jsem, abychom se o dítě po mém vyléčení začali snažit, ale opět mě ujistil, že je ještě čas. A já z toho mám pocit, že se zblázním. Miluji ho, na druhou stranu neskutečně nenávidím, a mám problém s ním sexuálně žít. Chtěla jsem zajít společně do poradny, ale vyjel, že jestli mám nějaký problém, ať si ho vyřeším, že on cvokaře nepotřebuje. Následně, když jsem byla v počátku léčení s opary (mám je poprvé po sex.styku) mi gynekolog doporučil, ať mi je vevnitř namaže přítel, ale řekl mi, že to je humus, ať si poradím. A já mám teď pocit, že vlastně ani nevím, s kým žiju. Pro mě samotnou to jsou dost nepříjemné věci, a u něj mi chybí trochu podpora. Chová se, jakoby se za mě styděl, ale přesto vím, že mě rád má. O svatbě nechce ani slyšet, a dítě se bude muset jmenovat po něm, jinak mi nepodepíše otcovství, a vlastně veškeré "problémy", které bychom měli řešit domluvou, řeší příkazy a ultimáty. Nechtěla bych ho opustit, ale zároveň nesnáším jeho direktivnost. A vůbec netuším, jak s ním mám komunikovat. Vím, že by za dítě dýchal, ale "dokopat" ho k tomu je už nad mé síly. Nikdy jsem nebrala antikoncepci, několikrát se do mě vysemenil, ale nikdy jsem těhotná nebyla, a proto mě to možná trápí takovou silou. Vážně Vás prosím o radu, protože mám pocit, že už nemůžu ani pořádně dýchat. Děkuji sylva

Re: nevím, jak dál

Eliška Kodyšová,4. 4. 2011 12:36

Milá Sylvo,

to, co popisujete, zní opravdu jako velký problém - nejen Váš, ale ve Vašem vztahu. Váš návrh, abyste šli společně do poradny, byl opravdu k věci a to samé bych Vám doporučila i já. Vypadá to, že Váš vztah dospěl do fáze, kdy už - aspoň pro Vašeho partnera - není samozřejmé o něj pečovat, a proto strádá nedostatkem náklonnosti. Píšete, že víte, že Vás má rád, že by za dítě dýchal - ale cítíte tu lásku z něj? Z toho, co píšete, mě napadá, že v současnosti spíše ne. Rozumím Vaší rozpolcenosti, když píšete, že ho milujete i nenávidíte: zkuste se podívat, co přesně na něm nenávidíte (pravděpodobně jeho nezdůvodněně direktivní a nepřijímající chování vůči Vám) a co vlastně milujete. Pokud je to vzpomínka na dny, kdy k Vám byl něžnější, je namístě se zamyslet, co Vás vlastně drží u sebe: ne kvůli rozchodu (i když i to může být jedna z možností), ale především kvůli tomu, jak můžete obnovit a kultivovat to dobré, co Vás spojuje.
Partnerské poradenství pro Vás opravdu může být dobrým zdrojem podpory a průvodcem k nalezení cesty k sobě. Pokud se pro něj rozhodnete, Váš partner by měl znát Vaše pocity a vědět, k čemu poradenství Vašemu vztahu poslouží. Jestli bude i nadále proti, zvažte individuální psychologické poradenství pro sebe. Může Vám pomoci podívat se na to, jaká byla Vaše role v tom, že se Váš vztah dostal tam, kde je (ačkoli to není náhrada partnerského poradenství, protože aktivní jste jen Vy), a také získat podporu pro jednání s Vaším partnerem. Internetové poradenství přece jen pohovor s psychologem nebo psychoterapeutem nenahradí.

Přeji Vám hodně sil a držím palce,

Eliška Kodyšová

žádost o radu

Eva,20. 3. 2011 16:36

Dobré odpoledne, já sice těhotná nejsem ale vypracovávám do školy komunikaci s těhotnou ženou a ženou v šestinedělí. Mohly byste mi říct, jak s takou ženou správně komunikovat? Děkuju moc krát :) Jinak přeju hezkou neděli :)

Re: žádost o radu

Eliška Kodyšová,4. 4. 2011 12:11

Dobrý den,
komunikací s těhotnými, rodičkami a šestinedělkami se zabývám (např. v rámci o.s. APERIO (www.aperio.cz) i na semináři Psychologie porodu, který se bude konat teď v červnu), pokud budete mít zájem o další odkazy či informace, prosím napište mi na eliska.kodysova@aperio.cz

Odpověď pro paní Renatu

Eva,1. 4. 2011 13:27

Dobrý den, paní Renato,
chápu, že těhotenství je období plné nejistot, které v člověku mohou vyvolávat strach. Strach je emoce, kdy se bojíme něčeho konkrétního narozdíl od úzkosti. Berme to tedy pozitivně v tom smyslu, že víte, čeho se obáváte. Možná se sama divíte, proč se u Vás tyto pocity vyskytly, když jste je při prvním těhotenství neprožívala.Víte, ono každé těhotenství je jiné a neznamená to, že když je žena těhotná již poněkolikáté, že již nevstupuje do neznáma. Opět se ocitá v nejistotě jak se bude její těhotenství vyvíjet, jak zvládne péči o dalšího potomka, např. jak mezi ně zvládne rozdělit svojí lásku atd. Zkrátka máte plné právo pociťovat pocity nejistoty, protože je to pro Vás opět nová zkušenost.
Paní Renato, trošku z Vašeho psaní cítím, že Vás do stresu uvádí lékařské výkony a kontroly, které musíte podstupovat. Zkuste se na celou situaci podívat racionálně, mít od toho jakýsi odstup nebo nadhled. Věřte svému tělu! I ve vyšším věku můžete bez obtíží donosit zdravé dítě.
Soustřeďte se na své pocity, najděte si pro sebe chvilku klidu a zjistěte čeho přesně se bojíte, někdy i za pocity strachu o své tělo mohou být schovány obavy z něčeho nepřiznaného. Určitě na to nezůstávejte sama. Doporučila bych Vám najít si ve svém okolí např. soukromou porodní asistentku (na www.unipa.cz je přehled) a být s ní v kontaktu. Takto přes poradnu to bohužel moc nejde. Porodní asistentka Vás vyslechne, vše s Vámi rozebere a ze zkušeností poradí jak moc jsou Vaše strachy o zdraví na místě (zda nejste zbytečně vystrašená lékařskými kontrolami). Zkrátka cítím, že byste potřebovala celou svojí situaci rozebrat s někým, kdo Vás dokáže vyslechnout a bude s Vámi popřípadě bok po boku kráčet těhotenstvím. Neznamená to, že máte zanevřít na lékařskou péči - to vůbec ne, ale nějak cítím, že tam není příliš prostoru na rozbor Vaší psychiky a podpory.
Mějte se pěkně a užívejte si první jarní dny, Eva

Odpověď pro paní Evu

Eva,1. 4. 2011 11:14

Dobrý den, paní Evo,
víte nejsou žádná pravidla na to, jak správně komunikovat s těhotnou ženou a ženou v šestinedělí. Jde jenom o to ctít situaci v jaké se žena nachází a umět se vcítit do jejích pocitů. Musíte si uvědomit, že těhotná žena se nachází ve velmi zranitelném období svého života a potřebuje vyslechnout a cítít podporu.

Strach

Renata Pokorná,21. 3. 2011 22:31

Dobrý den
Potřebovala bych poradit....
Je mě 37let a čekáme druhé děťátko (jsem ve 24.týdnu těhotenství),doma už máme moc šikovného 2,5 letého chlapečka.Mám moc hodného a šikovného manžela,který nás má moc rád a udělá pro nás vše na co si vzpomeneme.
Při prvním těhotenství jsem měla klasické těhotenské potíže a strachy z něčeho nového,ale dá se říct,že těhotenství a porod proběhl v pořádku.
Ale nyní se pořád bojím.Z důvodu vyššího věku jsem byla na genetickém vyšetření,měla jsem špatné výsledky z krve tak jsem se začala bát.Odebrali mě plodovou vodu a výsledky dopadly dobře,spadl mě kámen za srdce a Já byla v pohodě,ničeho jsem se nebála.Za 14dní jsem byla na těhotenské poradně a naměřili mě vysoký tlak tak jsem byla několik dní v nemocnici a ukázalo se,že vše je v pořádku,ale Já začala mít strach znovu,o sebe o nenarozené mimi o synka i mažela ( v pubertě jsem prodělala srdeční onemocnění ).
Začala mě přepadat úzkost a strach,když si měřím tlka doma tak ho mám v pořádku a když jdu k jakémukoliv doktorovi tak mám tlak zvýšený a pocit úzkosti.
Byla jsem na Echu srdíčka a pan doktor mě tak vystrašil,že jsem doma úplně panikařila,za pár dní to přestalo. Já se objednala do Prahy do nejlepší srdeční kliniky,tenhle týden jedu na vyšetření,jsem ráda,že mě tam objednali,ale jen se podívám do kalendáře tak mám strach.
Připadám si jako blázen,mám krásnou rodinu,čekáme druhé mimi,moc se těšíme snažím se myslet pozitivně,ale nejde mě to strach je větší.
Manžel brzy ráno chodí do práce a už se stalo,že jsem se v noci vzbudila a musel přijet domů,jaký jsem měla strach,že se mě něco stane.napadají mě otázky kam bych dala synka apod....moc mě to obtěžuje,chci se strachu o své zdraví ( osobu) zbavit a užívat si těhotenství,chci aby se mimi u mě v bříšku cítilo krásně a né aby bylo ve stresu....Vždycky jsem byla hodně citlivá,opravdu hodně,ale teď je to moc...ale to by mě ani tolik nevadilo,hlavně mě trápí strach o mé zdraví.
Jinak jsem veselá,mám plno přátel je se mnou legrace,nebýt toho strachu tak jsem moc šťastná......
Děkuji za odpověď....Renata

Jsem těhotná a partnerovi zemřel rodič

Simona,7. 3. 2011 9:25

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem. partnerovi zemřela maminka na které velmi lpěl a visel. Je to pro něho ohromná tragédie a je stále duchem mimo. V té době jsem zárověň zjistila, že jsem těhotná. S partnerem jsme spolu pár let a miminko jsme plánovali. Myslela jsem, že mu touto zprávou zvednu náladu,na začátku to tak i vypadalo, ale je to čím dál horší. Sedí stále duchem mimo, o nic nejeví náladu, o dítě se nezajímá a když bouchnu obviňuje mě, že ho nechápu a že ho stresuji. Jsem z toho úplně vyřízená. Potřebuji nějakou morální oporu a zatím mi doma sedí uzlík, který jen kouří a stresuje mě. Opravdu jsme se měli moc rádi, ale v poslední době na něho stále vyjíždím, vadí mi ta jeho pasivita, on vyjíždí na mě a už jsme sed ohodli, že pokud to takto bude trvat dále tak se odstěhuje. Vždycky to byl báječný partner, ale mám dojem, že ho poslední dobou nemohu vystát. Na jednu stranu se bojím aby se nezhroutil ještě víc a na druhou stranu si říkám, že je dítě nejdůležitější, celé noci nespím a stresuju se a bojím, se že se něco stane, je mi na omdlení a bojím se že díky těmto stavům o dítě přijdu. Je na to nějaká pomoc nebo jak se mám chovat. Děkuji Simona

Pro Simonu - Re: Jsem těhotná a partnerovi zemřel rodič

Eliška Kodyšová,9. 3. 2011 20:36

Milá Simono,

vypadá to, že jste se s partnerem ocitli v situaci, kdy oba potřebujete podporu a péči. Vy jste teď těhotná, děje se Vám spousta nových věcí a Váš svět se mění, a je pochopitelné, že čekáte, že Váš partner - otec dítěte - to bude sdílet a pečovat o Vás. Z toho, co píšete (jindy je báječný), se zdá, že tohle by Vám pravděpodobně poskytl, pokud by k tomu měl kapacitu.

Jenže tu teď on aktuálně nemá. Úmrtí blízkého člověka je událost, která hluboce zasáhne do našeho života. Trvá asi rok, než jej přijmeme a než proběhne proces truchlení, který má své zákonitosti a fáze a nelze jej příliš uspíšit. Představuji si, že pro Vašeho partnera je možná i bolestná myšlenka, že jeho matka už dítě nikdy neuvidí. Svou roli tu možná hraje i vztah, který si myslí, že jste měla k jeho matce: píšete, že na ni byl hodně vázaný, možná z Vás cítil žárlivost a proto je teď pro Vás těžké si jeho truchlení představit, ať už skutečně nebo jen v jeho představách. Těhotenství pro něj navíc je spíš abstraktní představa, s miminkem navazují muži kontakt až později - ve chvíli, kdy jsou jeho pohyby cítit i přes břicho položenou rukou, nebo až po jeho narození. To může být důvodem, proč partner teď nevnímá tolik Vás, ale hlavně svou ztrátu. A pokud má svůj "pohár" prázdný, nemůže z něj dávat ani Vám.

Jak z toho ven? Píšete, že se teď nemůžete vzájemně vystát a že uvažujete o jeho odstěhování. Krátkodobé odloučení by Vám mohlo pomoci otupit ostří vzájemné nevraživosti, abyste začali vidět jeden na druhém i to dobré a uvědomili si, co Vás vlastně spolu drželo (kromě dítěte, které čekáte). Rozhodně by mi přišlo škoda ukončit původně dobrý vztah ve chvíli, kdy se objeví vážnější problémy. Partnerství je koneckonců i o toleranci a vzájemné podpoře v nedobrých životních obdobích.

Vzájemná podpora by měla být dalším krokem. Nebojte se udělat první krok a sdílet s ním jeho smutek. Je normální spolu vzpomínat na to dobré a oplakávat to, co už nebude; můžete se ho prostě zeptat, jak se mu daří a co je pro něj teď nejtěžší a jak byste mu mohla pomoci. Pokud Vám na vztahu s ním záleží, klidně to přiznejte, a pokud se nezačne ptát on, buďte sama otevřená a řekněte, jak je Vám, jaké to je, čekat miminko (kromě toho, že je Vám třeba špatně - zmiňte stres, ve kterém žijete, ale zkuste ho neobviňovat) a co byste od něj potřebovala. Mluvte o svých pocitech, ne o tom, že nemá kouřit a pasívně vysedávat. Kritika a obviňování vzájemně odcizuje, mluvení za sebe sbližuje.

Může se stát, že ani sebevětší Vaše snaha partnerovi nepomůže, že ho úmrtí maminky tíží natolik, že není schopný fungovat jako partner ani jinak. V tom případě mu zkuste navrhnout, ať vyhledá psychoterapeuta nebo jinou odbornou pomoc, která by mu pomohla zvládat truchlení. Každopádně je dobré si připomínat, že je to proces, který má svůj čas. Pokud cítíte akutní potřebu podpory, například pro pomoc se zvládáním stresu, a Váš partner teď není přes Vaše úsilí k dispozici, radím Vám také obrátit se na někoho, kdo Vám s tím může pomoci.

Přeji Vám hodně sil v náročném životním období a držím Vám oběma palce,

Eliška

Odpověď pro paní Michaelu

Eva,7. 3. 2011 13:42

Dobrý den, paní Michaelo,
v první řadě bych Vás chtěla ujisit, že to že Váš partner odmítá v těhotenství sex, je úplně normální. Každý jsme jiný a každý může reagovat jinak. Neberte si to nějak osobně a rozhodně si nemyslete, že jste u něho ztratila svojí přtažlivost. Určitě to tak není, jen ve Vás nyní spíše než milenku vidí naplnění ženskosti - matku, kterou chce chránit a opečovávat jí. Je možné, že mu připadá divné se s Vámi milovat, když ve Vás je další bytost. Může mít pocit, že to není správné se nyní milovat. Víte, toto je velmi citlivé téma a tak se vám to pravděpodobně stydí říci. O Vašich pocitech také pravděpodobně neví a určitě by nechtěl, abyste se tím trápila. Je tedy velmi důležité, aby jste si společně promluvili o svých pocitech - bez jakých koli předsudků a výčitek. Píšete, že Váš partner se o Vás hezky stará a pečuje o Vás - tím Vám dokazuje vlastně svojí lásku. Promluvte si s ním i o sexuálním životě (ženy v těhotenství mohou mít i jiné libido) a zkuste se domluvit na něčem, co by bylo příhodné pro Vás oba. Mějte se pěkně, Eva

Přítel odmítá sex

Michaela,2. 3. 2011 13:23

Dobrý den,
jmenuji se Michaela a jsem v 25. týdnu těhotenství. Můj dotaz směřuji na svého přítele. Je to již tak 4 týdny, kdy úplně ztratil zájem o sex. Dokud na mě těhotenství nebylo tolik vidět, bylo vše při starém, ale od té doby co mám bříško a miminko se hýbe, ztratil zájem o sex. Jeho chování spíše připomíná pečovatelku. Nemůžu říct, že je odtažitý, naopak, neustále mě hladí, dotýká se mého bříška, objímá mě a i jinak je velmi pozorný. V okamžiku, kdy se s ním začnu mazlit, tak jak jsme to dělali vždy před sexem, stáhne se a je úplně pasivní. Zkoušela jsem s ním o tom promluvit a ptala jsem se, co se změnilo, že se ke mně chová jinak, dělal, že nechápe o čem je řeč. Prý mám v hlavě brouky, podle něho je vše v naprostém pořádku. Nevím, jestli mám být spokojená, že mám přítele, který by mě nejraději na rukou nosil, nebo jestli si mám dělat starosti, že jsem přišla o chlapa, na kterého jsem byla zvyklá. Myslíte, že tento stav je jen dočasný po dobu těhotenství? Moc prosím o radu.
Děkuji

Odpověď pro paní Evu

Eva,2. 1. 2011 14:21

Dobrý den, paní Evo.
Abych se přiznala příliš Vašemu psaní nerozumím. Chápu, že máte pocity stísněnosti, strachu a obav. Pokud již tyto pocity nepominuly (odepisuji poměrně pozdě), pak by bylo nejvhodnější buď si s nimi s někým důvěrným pohovořit - nezůstávat na ně sama a nebo ještě lépe vyhledat psychologa ve vašem bydlišti, který Vám pomůže se těchto negativních pocitů alespoň z části zbavit. Držte se, Eva

strasne se bojim ze sem se zblaznila

eva,2. 12. 2010 11:55

dobry den jmenuju se eva a sem tehotna 4 msice a mama strasni pociti zhruzi ze se podvedla manzela ale neni to tak jenom takovi prestavi cetim takovou litost pred manzelem a nevim co tojo a taky si davam do hlavi ze to decko neni miho manzela ale nikoho jineho a strasne se bojim ze to nejsou prestavi ale ze je to dopravdi neumim si prestavit dibi to bylo dopravdy jak muj manzel bi se tvaril a tak dale prosim vas chtela bych poradt co mama delat jinak se stoho zblaznim dekuju prosim vas odepiste mi

Odpověď pro paní Renatu

Eva,26. 11. 2010 16:22

Dobrý den, paní Renato,
to, že je miminko od 2 týdny menší se občas stává. Není to úplně normální, ale není to ještě úplně špatné. Nyní je ovšem potřeba růst miminka sledovat, aby nedocházelo k dalšímu zpoždění. Současný stav může být způsoben například kouřením nebo trošku zhoršenou funkcí pupečníku či placenty. Věřte svým lékařům a nemusíte se zbytečně strachovat. Jde jen o to sledovat další průběh těhotenství, aby se miminku dobře dařilo, ale neznamená to pro něj nutně nějaké postižení - pokud se vše řádně ohlídá a rozebere. Někdy je také rozdíl ve výpočtu stádia těhotenství podle menstruace a podle ultrazvuku. Paní Renato, z pohledu lékařského - možná rizika a další kroky ve Vašem těhotenství- se obraťte na svého gynekologa a vše s ním rozeberte. Z pohledu psychologického pěstujte prenatální komunikaci, mluvte na miminko. Nemáte důvod k žádné panice, snažte se být dobře indormovaná a být v pohodovém naladění, protože svojí úzkost můžete přenášet i na miminko.

Odpověď pro paní Lenku (protivka)

Eva,26. 11. 2010 16:12

Dobrý den, paní Lenko,
nic si z toho nedělejte, že jste nyní jak píšete protivná, podrážděná a přecitlivělá. Pozorujete-li tento stav právě v těhotenství, pak vězte, žet o těhotenstvím určitě bude :-). Jde o to, že ženě se mění veškerý svět (hodnoty, role) a dále je to také způsobeno hormonálně. Pokud jde o to, jak se tohoto stavu zbavit - moc Vás nepotěším. Nbudete nyní úplně stejná jako dříve. Lze však vaše nálady trošku usměrnit. Jde o to si pro sebe udělat prostor, přemýšlet o svých pocitech, umět relaxovat. Neklaďte na sebe příliš velké nároky. Mluvte se svým partnerem i snyem o svých pocitech a také jim sdělte, že víte, že jste přecitlivělá, aby Vás chápaly a podporovaly. Píšete, že jste již nyní v 9. měsíci těhotenství. Blíží se porod a další hormonální bouře, která pokračuje ještě dále v šestinedělí. Nic si z toho nedělejte, je to přirozené. Možná Vám pomůže se obklopit jinými těhotnými ženami, popovídat si o podobných problémech :-). Přeji Vám krásný zbytek těhotenství, dobrý prožitek z porodu a vůbec krásný pocit z mateřství. Eva

Odpověď pro paní Lenku (partner sobec)

Eva,26. 11. 2010 16:03

Dobrý den, paní Lenko,
mrzí mě, v jaké situaci se právě nacházíte. Ono cítít podporu v těhotenství od svého partnera je velmi důležité. V těhotenství je žena zranitelná a potřebuje vědět, že na velkou změnu v jejím životě není sama. Někdy se bohužel stane, že se přesto cítí sama - partner buď chybí, nebo není tolik citlivý, je uzavřený a nebo je k ženě chladnější. Paní Lenko, i když píšete, že partner je uzavřený, přesto si s ním o vašich pocitech zkuste promluvit. JE to velmi důležité. Povězte mu o svých starostech a dejte mu nějaký čas na rozmyšlenou. Píšete, že máte nějakou možnost kam jít - zatím jí nevyužívejte, pokud je ještě šance, že Váš parter Vás pochopí a bude k Vám více citlivý a pozorný. PRvní krok je tedy určitě si společně o všem promluvit. Držím Vám palce. Eva

spatny pocity

Renata,25. 11. 2010 19:21

Dobry den
jsem v 37+5tydnu tehotenstvi a dnes na ultrazvuku zjistili , ze miminko odpovida 35+4, ale uz ma 2700g muze to nejak ohorzit mimco , ze je mensi o dva tydny?? muze to nejak uskodit ve vyvoji?
Dekuji za odpoved

protivka

Lenka,21. 11. 2010 15:55

dobry den,jsem v 9 mesici tehotenstvi,je mi 34 let a cekam druhe dite po 13letech,mam partnera,ktery me snad miluje a tesi se na svoje prvni dite,ale chyba je ve me,jsem podezirava,protivna,vsechno mi na nem vadi,pritom bez nej nemuzu byt a ani nechci,snasi moje nalady,ale do jiste miry,coz chapu,zpusobuji tohle vsechno hormony?chtela bych byt zase normalni jako driv....jinak mi nic nechybi,jsem stastna ze ho mam,muze na to mit vliv i muj 13lety pubertalni syn ktereho mam s byvalym manzelem,ale mame perfaktni porozvodovy vztah?dekuji

Partner sobec

Lenka,17. 11. 2010 20:16

Dobrý den,
tak se přidávám k maminkám, které nemají šanci prožívat těho tenství v klidu a pohodě. Můj přítel mi na začátku tvrdil (podotýkám, že ve slepé zamilovanost), jak strašně moc touží po miminku právě se mnou....a najednou se stalo, poslal mě na potrat,což jsem neudělala. Čas šel dál a přítel se tak nějak s mým těhotenstvím smířil. Bohužel je tu ještě jedna zásadní věc. Jeho bývalá partnerka, s kterou má 8mi letou dceru, ho zneužívá, volá mu jak chce, kdy chce, že potřebuje malou hlídat, dojet pro ni do školy, atd. Můj přítel ji poslouchá na slovo a mě připadá, že moje slovo žádnou váhu nemá, ne že připadá, tak to je! Cokoliv po něm chci, třeba jít na procházku, tak je obrovský problém...cítím, že se mu nechce se vracet domů, což z mého bývalého vztahu přesně vím, co znamená...konec. Vím, že bych mohla hned odejít, mám kam, ale pořád si jen říkám, jestli nepřeháním...bojuju sama v sobě s pocitem, že to stejně nikam nevede a že stejně jen ztrácím čas...a to všechno s tím malým drobečkem v bříšku, je mi ho uplně líto, že ještě není na světě a už se mnou musí prožívat takové stresy. Bojím se, že mi bude strašně smutno až odejdu. Přesto všechno ho stále mám moc ráda a nebo možná se jen nechci smířit s pocitem totální prohry...opravdu nevím, každý den sbírám síly na to to vše ukončit. Partner je uzavřený člověk. Těžko se s ním o jakýchkoliv pocitech mluví. Já jsem naopak upovídaná až až...Nevím kde mám najít sílu jít.

Odpověď pro Kateřinu - druhá část

Eva ,17. 11. 2010 6:30

Zkuste se zamyslet více, co Vás trápí. Není to spíše tak, žes si nevěříte, jak všecko zvládnete? Bojíte se, že ztratíte ještě více času pro sebe, že nic nebude jako dříve? Všechny obavy jsou normální a přirozené. Je potřeba jim dát volný průchod, žádné nevytěsňovat. Je moc dobře, že jste začala o svých obavách mluvit. Pokračujte v tom i nadále. Zkuste si pro sebe najít prostor a čas a zamyslete se nadt tím, co Vás skutečně trápí. Často odkryjeme i obavy, které jsme si dříve nepřipouštli. Paní Kateřino, poradím Vám tedy toto: 1. dejte si prostor a čas pro své myšlenky, 2. žádným myšlenkám se nebraňte, berte je v potaz, 3. mějte někoho blízkého, komu se se svými myšlenkami můžete svěřit, 4. mluvte o svých pocitech s partnerem, 5. mluvte o svých pocitech s nadtávajícím miminkem, 6. položte si otázku "proč byste neměla mateřství zvládnout"? Uvidíte, že ač se na první pohled zdá, že se vám opět mění celý svět, tak tomu tak docela není. Určité jistoty Vám zůstávají. Věřte sama sobě, představujete si, že máte šanci vychovat dobrého člověka, že můžete někomu poskytnout plnou náruč lásky, konat dobro. No není to nádhera? Nezáleží na tom, jestli má člověk hodně peněz nebo ne, mateřská láska je nám dána jako dar, který naštěstí nesouvisí s konkrétní sociální či ekonomickou situací. Nezáleží na tom, kolik budete mít peněz, jaké jistoty budete mít - záleží na Vás, jak si budete věřit a jaká matka budete chtít být. Držím Vám palce, ať brzy najdete odpovědi na svoje otázky a dostpějete k určitým mantinelům, které Vám budou dávat pocit bezpečí. Pokud budete potřebovat, můžete se na nás opbrátit. Pěkné dny, Eva