Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: beznaděj

Eva,25. 10. 2012 19:28

Dobrý den paní Andreo,
těhotenstvím si žena uvědomuje, že se její dosavadní život mění a že vstupuje do neznáma. Proto je jedno z nejvzrušujících, ale i nejnáročnějších životních období. Je to jakýsi přechod do dalšího způsobu života a vůbec není samozřejmé, že je to jen období pozitivních pocitů a harmonie. Stejně tak, jak se měníte Vy, tak se mění i Váš partner. I pro něho znamená těhotenství obrovskou změnu. Vám se může zdát, že to najednou není "ten pravý", kterého jste si vysnila. Když si přečtete pár příspěvků níže, zjistíte, že vůbec nejste jediná, která tyto pocity má. Jde o to, že v období těhotenství se mění vlastně vše a někdy se může stát, že máme tendenci o všem pochybovat, jsme více citlivé a zvažujeme všechny varianty možností.
Pokud jste si s partnerem v poslední době nerozuměli, zkuste si o tom promluvit. Uvědomte si, že i pro něj to je zlomové období. Pokud Váš partner pro Vás ztrácí kouzlo spíše na emocionální rovině - nikoli z nějakého jeho chování, pak zkuste své pocity respektovat a uvolnit je. Dejte jim prostor. Stejně tak jak přišly, mohou zase odejít. Zkuste spojit racionální myšlení s emocemi. Uvědomte si, co se Vám na partnerovi líbí a proč ho obdivujete. Pak si to srovnejte s tím, proč se Vám partner odcizil. Paní Andreo, pevně věřím, že Vaše nynější pocity souvisí s životní změnou a že se vše zase brzy ustálí. Možná by Vám pomohlo sdílete Vaše pocity s nějakou jinou těhotnou ženou nebo se osobně svěřit nějaké porodní asistence z Vašeho okolí. Pokud by Vaše pocity neodcházely v řádech týdnů, pak se nejspíše jedná o vážnější partnerský problém. Pak by bylo dobré ho společně s partnerem řešit a nebo zkusit o pomoc požádat i partnerskou poradnu. Ale opakuji, myslím si, že vše je na bázi životního přelomu. Dejte si prostor pro přemýšlení, uvolněte se, relaxujte a dívejte se na svět pozitivně. Zkuste se obklopit dalšími těhotnými ženami. S pozdravem Eva

Proč nejsem šťastná?

Ella,24. 9. 2012 7:02

Dobrý den,
možná nad mým "problémem" jen zakroutíte hlavou, ale já vážně nevím co si počít...
Před týdnem jsem zjistila že jsem těhotná, asi 6 tt a od té doby stále brečím a jsem nešťastná.. S přítelem jsem spolu necelý rok, ale známe se mnoho let a jsme dobří přátelé a když čtu příspěvky ostatních žen, musím říct, že mám skvělého a úžasného muže, který mi na naprosto neplánované a nečekané těhotenství řekl, že mě miluje, chce se mnou být a že se o nás postará, ať se ničeho nebojím.
Když vidí, že zase brečím, utěšuje mě a je na mě tak hodný, že si snad ani takovou podporu nezasloužím..
Rozbrečím se nad e-shopem s kočárky, výbavičkou, plenkama, vůbec si to nedokážu představit.. Já mám být máma? Měla bych už být, bude nám oběma 32.. Ale chci to opravu? Já vážně nevím... Většina mých kamarádek už děti má, nebo jsou právě těhotné, stejně už jsem ztrácela téma hovoru, jako jedna z mála bez dítěte... Ale chci se vůbec bavit o plenkách a o tom jak je úžasné být "těhulka"? Naskakuje mi husí kůže z tohodle pojmenování. Brrr.
Letos se mi měl spnit sen strávit celou zimu na horách, právě jsme v procesu stěhování do Krkonoš, po 5 letech konečně pryč z Prahy..koupila jsem si novou vybavu za mnoho peněz a teď se na tom kopci ani neprojedu a mám si místo toho vybírat neforemnou těhoteskou bundu.. A přítel bude na sjezdovce a já sama zavřená na vesnici v baráku jako ve vězení budu topit uhlím, protože jezdit na SNB těhotná asi vážně nemůžu. Život má vážně smysl pro černý humor.

Vím, že jsem hrozná, jiné ženy se snaží o miminko, touží po něm, tak jako moje nejlepší kamarádka, té to trvalo 6 let a moc se natrápila. A mě se to jako všechno povede, že ani nevím jak. Když jsem chovala miminka svých kamarádek, já so opravdu moc příla být máma. Splnilo se mi to. A já místo abych byla šťastná, sobecky myslím na vysněnou zimu na horách a brečím, nespím, je mi špatně a bolí mě břicho. Jsem nesnesitelná sama sobě, tak jak se mnou pak má vydržet on? Směje se a ulidňuje mě, že je to všechno hormony. Jasně že jsou, ale je to fakt strašný. Stěhuju se teď někam, kam bych se nikdy nestěhovala, vědět, že budu čekat díte. Chtěla bych mít dítě ve vlastním domě, vlastním hnízdě, který si sama zařídím. Takhle se přestěhuju, abych se pak stěhovala možná někam jinam, nikdo zatím neví kam, u čehož nemůžu sama zvednou ani jednu hloupou krabici.
Já jsem tak zvyklá se starat sama o sebe a teď jsem najednou závislá na jeho pomoci a ještě hodně dlouho budu..a stávám se tak moc zranitelnou..hrozně se bojím. Jak to zvládnu, jak to zvládneme, jestli budu umět být dobrá máma. Moje máma moc nebyla a není, tak jsem se to neměla od koho naučit. Oba jsem s přítelem z rozvedené rodiny a víme, že to je to co nechceme nikdy našim dětem dopusiti. On je vážně úžasný, chytrý chlap, co má rozum, dokážeme si o všem popovídat, rozhodně má pochopení pro to jak mi je vic než málo který chlap. Taky tu zprávu přijal mnohem lépe než já... vždyť já ji vlastně ještě nepřijala. Když mě všera viděl zase brečet, zeptal se mě, jestli by teda nebylo jednoduší, kdybych šla na potrat, když mě tak pořád vidí nešťastnou. A já do teď nedokážu říct, že to dítě chci. Přitom jsem z přesvědčení proti potratům a 10 let jsem brala HA přes všechnu její škodlivost, jen proto, aby se mi nikdy nestalo nechtěné těhotenství. Před 2 roky jsem ji vysadila, ať má moje tělo čas se vyčistit, než budu jednou chtít být těhotná... a teď tu v 5 ráno sedím a brečím, že jsem a nevím, jestli chci, i když zpátky to stejně vzít nejde.. Připadám si, jako když se rouhám, protoiže děti jsou dar od Boha a bojím se, že o něj za trest přijdu, když si ho nedokážu vážit..
No když si to tak po sobě přečtu, nejsem spíš zralá na odbornou pomoc? :-(

Re: Proč nejsem šťastná?

kikina,28. 9. 2012 14:42

Budete určitě skvělá maminka , právě proto se bojíte že mu nedáte tu lásku , kterou Vy jste od své maminky nezažila , ale Vy budete určitě jiná. Já lásku maminky také nezažila , vychovala mě babička . Když se mi narodili děti , tak jsme od s nimi jezdili lyžovat , plavat , hrát tenis atd. a užili jsme si to s nimi a mohu říct , že děti mají hezké vzpomínky na dětství. Buďte ráda, že Vás manžel podporuje . Až se dítě narodí , budete nejšťastnější maminka na světě..

Re: Proč nejsem šťastná?

Eva,30. 9. 2012 6:11

Paní Ello,
jak si sama můžete přečíst v naší poradně, Vaše pocity nejsou vůbec ojedinělé. Takovéto smíšené pocity, které bilancují původní způsob života a zároveň polemizují nad novým, jsou zcela normální a vůbec za ně nemusíte mít výčitky svědomí.
Paní Ello, zdá se mi, že Vám chybí sebedůvěra, že vše zvládnete. Já vím, že to je těžké. Vcházíte do situace, kterou neznáte a kde se od Vás "očekává" velká zodpovědnost a orientace na miminko. Ale co bude s Vámi? Skutečně ztratíte úplně vše? Nebo těhotenství může něco odnést, ale i přinést? Zkuste se na celou situaci dívat pozitivně, zkuste zapojit svojí fantazii. Vyčleňte si pro sebe čas a klid, kdy se zkusíte soustředit na Vaše pocity. Zkuste si připustit všechny, žádné nejsou špatné! Napište si, jaké jsou pozitivní a jaké jsou negativní, z čeho máte strach. Zkuste si také představit sebe, jaká byste chtěla být matka. Jak byste chtěla vychovat své miminko. Na druhou stranu si představte samu sebe, jak dokážete i v těhotenství ponechat své zájmy. O všechny přeci nemusíte přijít. Paní Ello, pokud zjistíte, že je těhotenství pro Vás příliš velká změna, měla byste si o tom s někým popovídat. Stačí nějaká kamarádka nebo Váš partner, který se dle Vašeho psaní projevuje jako empatický člověk. Zkrátka nezůstávejte na své pocity sama. Také se můžete ozvat znovu k nám do poradny.
Abych to celé shrnula. Vaše pocity jsou zcela normální. Nyní bude důležité neutíkat od svých pocitů, ale věnovat se jim a polemizovat. Srovnat si své myšlenky...s pozdravem, Eva

Re: Proč nejsem šťastná?

sarka ,16. 10. 2012 11:11

ahoj jeslti chce napis mi . mam ten stejny problem
rapatz1@seznam.cz

psychický amok

Michaela,7. 10. 2012 11:06

Dobrý den, jsem těhotná cca. v 5 týdnu a dostala jsem psychický amok. Stav šílený nedokážu si to vysvětlit mlátila jsem hlavou do lampy, histericky křičela a plakala, může to ovlivnit dítě? po psychické i fyzické stránce?

Re: psychický amok

Eva,9. 10. 2012 13:16

Dobrý den paní Michaelo,
stav, který jste prožila musí mít svojí příčinu. Proto bude vhodné po ní popátrat, ale raději se svěřte do rukou odborníka. To, co popisujete je vyvrcholení psychického napětí a měl by se řešit. Situace se může kdykoli opakovat. Proto opravdu raději vyhledejte odbornou pomoc, kde Vám odborně pomohou.
Prožitek, který jste popsala, mohl ublížit více Vám než miminku. Je správné, když jdou emoce ven, ale na druhou stranu by to mělo mít svojí mez. Soběubližování si již není zdravé. Potřebujete se obrátit na osobní, konkrétní osobu, která Vás vyslechne a poradí Vám.
Eva

úzkosti v těhotenství

olga,26. 9. 2012 13:40

Dobrý den, mám takový problém ale nevím, jak se ho zbavit. Nyní čekám druhé dítě. Při prvním dítěti po těžkém porodu kleštěmi jsem měla problémy, že jsem neustále v noci hledala své dítě u sebe v posteli, přitom bylo ve své postýlce a stále se to zhoršovalo. Paní doktorka mě poslala na neurologii a přes veškeré vyšetření se nic nenašlo, jen mi doporučila, abych s dítětem nespala v místnosti sama. V půli roce dítěte jsem podstoupila operaci štítné žlázy a neustále se potýkám s úzkostmi. Léčím se na psychiatrii, kvůli úzkostem užívám antidepresiva apo cital, který jsem teď pomalu s druhým těhotenstvím vysadila a úzkosti se vrátili ještě v horší míře. Jsem zhruba v 6tt. Mám stále svírání na prsou, neustále se něčeho bojím, přitom nemám čeho a vůbec v noci nemohu spát. Prý je lepší, když se v prvním trimestru těhotenství nic neužívá. Teď se bojim, jestli mé stavy nemůžou dítěti ublížit.

Re: úzkosti v těhotenství

Eva,30. 9. 2012 6:00

Dobrý den paní Olgo,
cítím, že Vašeho úzkosti mohou pramenit z nezpracovaného prvního porodu. Ten byl pro Vás nejspíše traumatický a o to více mohl podnítit Vaše úzkostné stavy mít zoufale vše pod kontrolou. Paní Olgo, bylo by dobré, kdybyste své pocity a obavy rozebrala s odborníkem. Nevím, jak kvalitní je nynější Vaše psychiatrická péče. Někdy se stává, že dostáváte jen předpis na medikament, ale Vaše duše se neléčí. Pokud cítíte, že tato péče není komplexní, zkuste změnit odborníka, zkuste skutečnou psychoterapii. Také bych Vám poté nabídla soukromou péči porodní asistentky, potřebujete mít pocit, že Vám někdo pomáhá a že na vše nejste sama. Soukromé porodní asistentky naleznete např. na adrese www.unipa.cz, kde je mapa porodních asistentek podle jejich působení. Nejdříve se však soustřeďtě na stabilizování Vaší psychiky. Napadá mě ještě jedna odbornice, která je klinická psycholožka (nikoli však psychiatrička), která se zabývá poporodním traumatem. Jmenuje se Michaela Mrowetz.
Paní Olgo, věřím, že vše zvládnete. Bude to chtít ale na sobě pracovat a pustit se do rozboru Vaší situace. S pozdravem Eva

Re: úzkosti v těhotenství

Jana,5. 10. 2012 12:02

Paní Olgo,
také jsem před těhotenstvím brala léky proti úzkostem. Když jsem otěhotněla, vyměnila mi je moje doktorka za Zoloft, u kterého je riziko pro plod hodně malé. Samozřejmě je lepší brát léků co nejméně, ale když budete nevyspalá a bude Vám blbě, tak to miminku taky moc neprospěje.
Zkuste se poradit se svojí doktorkou, která Vám psala léky na úzkosti, jestli by Vám nedoporučila také něco šetrnějšího.
Když na mě přijde před spaním nějaká větší úzkost, tak mi pomáhá soustředit se na svůj dech. Je důležité dýchat pomalu a jakoby do břicha.Pomalu se nadechnout, na chvíli zadržet dech (napočítat do šesti, tím na chvíli zablokujete tělesné projevy úzkosti) a pak pomalu vydechnout a snažit se co nejvíc uvolnit. A to opakovat dokola...
Přeju Vám, aby Vám bylo brzy líp!

J.

je fajn ze tu jste :-D

Sarka ,25. 9. 2012 13:42

Dobry den , pomalu jsem procitala tyto stranky a musim rict , ze pomoc od pani Evy je užasná. Kolik asi tak zachranila vztahu a miminek.:-D
Ted abych presla k memu problemu. Je mi 34 let. Pred rokem jsem se vratila do Cech, pracuji nasla jsem pritele a zacla jsem snit o miminku. Rozhodla jsem se protoze jsem potkala muže, ktery je hodny, pracovity,ma me velmi rad, a hlavne je to jedinny clovek, ktery mou slozitou vecne nespokojenou povahu zvlada ukočírovat a stale s usmevem me podporovat a o vsem se mnou hovorit a to stále s usmevem . Jsem clovek kterému v živote teměř vse vychazelo az na ty vztahy a pochopeni sama sebe. Začla jsem hledat odbornou pomoc a snazim aby se ledy pohnuly. S pritelem jsme tedy zatouzili po miminku ja se tesila a snazila jsem se jak jsem mohla. Citila jsem, ze uz je cas a ze miminko mi otevre jiny pohled na svet a ja se zacnu soustredit na svou rodinu a budu si zit v kludu. Snazili jsme se mesic dva a nic. Vzkledem k memu veku jsem necekala zazraky a rekla jsem si ze se budu soustredit na školu po ktere jsem toužila a uvidi se co bude dal. Treba to vse dopadne uplne jinak. Dalsi mesic jsem to nedostala a prislo to. Byla jsem tehotna. Zaroven jsem se dostala na vysokou školu a ma radost z tehotenstvi byla ta tam . Prvni mesic jsem si rikala potrat ani nahodou ale pozdeji se mi vše zaclo hnusit. Vztah s pritelem , ktery to nechapal protoze s miminka byl nadšeny. Ja se zmenila o 100 %. Razem jsem si uvedomila, ze me veskere sny jsou ty tam. Ze muj zivot se zmeni a ja uz nebudu moc byt freee. Jsem asi hodne sobecky clovek, protoze normalni reakce na me tehotenstvi by mela byt radost. Ja vsek stale premyslim nad tim, zda to vse bylo dobre, zda muj pritel je ten onen najednou se muj vztah k nemu razem zmenil. Stranim se lidi, lezim cele dny v posteli, tesknim a rikam si ze to byla chyba. Bojim se zivota co bude. Odpovednosti , miminko a zda to vubec vše zvladnu. Zda budu dobrou matkou a zda mimcu dam dobrou rodinu. Protoze ted bojuji opravdu se vším. Budim se k ranu, spim nastesti celkem dobre, ale rano se probouzím s pocitem uzkosti. S pritelem jsem zacali hodne mluvit ale mam strach mu rict me plne pocity o tom že se mi zmenili i city k nemu.Neraduji se jsem zoufala na jednu stranu vim ze mam v bříšku miminko. Takhle jsem to preci nechtěla . :-( S rodinou mam špatne vztahy ani jim o tehotenstvi nechci rict. A tak se v tom utapim sama a jen trapim přítele.

Re: je fajn ze tu jste :-D

Eva,30. 9. 2012 5:51

Dobrý den paní Šárko,
když si pročítám Váš příspěvek, cítím z něj pocity obav a strachů. Těhotenství pro Vás znamená určitý životní zlom, změnu, která s sebou přináší nyní spíše negativní pocity. Buďte klidná, toto je do jisté míry normální. Každá žena, i když těhotenství plánovala, dříve či později dospěje k pocitům, které jsou rozporuplné. Uvědomuje si, že nic nebude jako dříve, že vlastně neví, co jí změna přinese a zda zvládne být dobrou matkou, zda tento životní krok vůbec chtěla. Paní Šárko, cítím, že si potřebujete na myšlenku, že jste těhotná zvyknout. Zatím se jí bráníte. S tím souvisí i proměna vztahu ke svému partnerovi. Může se stát, a dokonce to opravdu není výjimečně, že těhotná žena promění emoční vztah ke svému partnerovi. Mohou to být intenzivnější pocity závislosti, potřeby podpory a uznání nebo naopak potřeba dostatku intimity a soukromí a jakýsi odstup od partnera. Je to proto, že žena se potřebuje jakoby ztišit, hledat si odpovědi na své otázky a také zvažuje, zda těhotenství byl pro ní správný krok a zda otec dítěte, je vhodný pro její dítě. Je zajímavé, že tyto otázky sice ženu napadají před otěhotněním, ale v těhotenství dostávají úplně jinou dynamiku a náboj, jsou totiž aktuální nikoli hypotetické.
Paní Šárko, doporučila bych Vám si o Vašem prožívání a Vašich potřebách, pocitech s někým popovídat. Potřebujete se vymluvit z Vašeho vnímání sitauce. Možná Vám postačí nějaká kamarádka nebo Vás lépe uspokojí odborná psychologická péče. Pokud byste nemohla nikoho ve svém okolí nalézt, mohu Vám doporučit paní Mgr. Kodyšovou, která je psycholožka a která se podílí na těchto stránkách, více o ní v kontaktech.
Závěrem bych Vás chtěla povzbudit :-) Zkuste o sobě přemýšlet jako o mamince, zkuste se zamyslet nad tím, jaká byste chtěla být matka, jak byste chtěla vychovat své dítě. Zamyslete se také nad tím, co se Vám na partnerovi líbilo, než jste otěhotněla. Proč jste si ho vybrala jako otce svého dítěte? Jaké má kladné stránky? Paní Šárko, také si myslím, že Vaše nedobrá rodinná situace významně ovlivňuje Váš strach stát se matkou. Možná by Vám pomohlo s někým rozebrat Vaše rodinné "trauma", protože pak se uvolníte a lépe se vžijete do role matky. Myslím si, že je třeba začít trochu bojovat, nepodléhat apatii, ale být aktivní. Berte těhotenství jako výzvu na nový začátek ...

Re: Re: je fajn ze tu jste :-D

sarka ,4. 10. 2012 14:31

Dobry den ,

velmi Vám děkuji za odpověd vzdy nam dobre poradite a me po precteni Vasi odpovedi trochu svitlo v lepsi zacatky. Mela bych bojovat mate pravdu a zacit prijmout to ze budu matkou. Treba to vse bude jeste lepsi. Byla jsem si promluvit s homeopatickou. Povidani mi pomohlo , resila jsem i situaci rodinnou a pani na me koukala s otevrenou pusou. Popovidani mi pomohlo nahle jsem videla vse lepe a dokonce jsem trvala na tom aby pritel nesel hrat fotbal ale zustal semnou coz byl zazrak. Ale pak jsem zase sklouzla zpet.Mam porad v pometi ze tehotenstvi ma byt preci krasne vsude usmivajici se tehotne holky a ja jsem nejaky kaz nebo co. V rodine jsem nikdy nebyla dost dobra i kdyz studuji Vs a umim tri jazyky stale to neni ono . Proto cely zivot o sobe velmi pochybuji. Presto pani kterou mi doporučujete rada oslovim a rada se posunu zase o kousek blize treba ke stesti. Moc dekuji ze tu jste. Sarka

Re: Re: je fajn ze tu jste :-D

sarka ,4. 10. 2012 14:33

Dobry den ,

velmi Vám děkuji za odpověd vzdy nam dobre poradite a me po precteni Vasi odpovedi trochu svitlo v lepsi zacatky. Mela bych bojovat mate pravdu a zacit prijmout to ze budu matkou. Treba to vse bude jeste lepsi. Byla jsem si promluvit s homeopatickou. Povidani mi pomohlo , resila jsem i situaci rodinnou a pani na me koukala s otevrenou pusou. Popovidani mi pomohlo nahle jsem videla vse lepe a dokonce jsem trvala na tom aby pritel nesel hrat fotbal ale zustal semnou coz byl zazrak. Ale pak jsem zase sklouzla zpet.Mam porad v pameti, ze tehotenstvi ma byt preci krasne. vsude kolem usmivajici se tehotne holky a ja jsem nejaky kaz nebo co. V rodine jsem nikdy nebyla dost dobra i kdyz studuji Vs a umim tri jazyky stale to neni ono . Proto cely zivot o sobe velmi pochybuji. Presto pani kterou mi doporučujete rada oslovim a rada se posunu zase o kousek blize treba ke stesti. Moc dekuji ze tu jste. Sarka

pomoc o radu

michaela83klimova@seznam.cz,27. 9. 2012 10:59

Dobrý den , mám syna 30 let , neví že prosím o radu , ale nás rodiče to velice trápí. Syn má přítelkyni ,znají se čtyři roky . Syn koupil byt , aby mohli být spolu , ale jeho přítelkyně přespávala u něj jen , když měli jít spolu nakupovat něco hezkého na sebe nebo když se měli jít někam bavit . Takže byla u něj tak dva dny v týdnu. Oddůvodnila to tím , že tam nechce být sama v bytě , že se bojí. Sama si práci nehledala (22let), protože její maminka také nepracuje , je to rodina která žije ze sociálních dávek. Syn pracuje na ranní směny , nekouří , nepije ,je vegetaríán a je zodpovědný. Nyní je jeho přítelkyně 5měsíců těhotná , syn si myslel , že už u něj zůstane a budou prožívat těhotnenství spolu , ale bohužel , je stále u své maminky v bytě jedna místnost . Řekla , že jestli bude na ní přitel nalehát , aby byla u něho, tak že zrovna nepůjde .A že se k němu nastěhuje , až se miminko narodí . Ale tomu už ani my nevěříme , určitě si opět něco najde , jen aby mohla být u své maminky a bude jen ( to je i teď ) , přivez , odvez , kup mi...a když není po ní dělá mu scény . Většinou k němu i přijde jen když něco potřebuje . V práci se syna lidé ptají , jestli už má přitelkyni u sebe , stydí se odpovídat , že bohužel ne . Bojíme se , že když se to dítě narodí , bude mu dělat ultimata , sceny a jen .. kup, přivez .. atd. prosíme o radu co si o tom myslíte?

Re: pomoc o radu

Eva,30. 9. 2012 6:20

Dobrý den paní Michaelo,
chápu Vaše obavy o syna a vnoučátko. Jenže, jak Vy můžete celou situaci ovlivnit? Je vůbec dobré se do celé situace "míchat"? Na jedné staně chcete synovi pomoci, ale na druhé straně může mít také pocit, že je někam manipulován a ještě mu to více může dodat pocit, že není schopen celou situaci zvládnout sám.
Možná by bylo nejlepší řešení promluvit si s celou rodinou partnerky. Udělat např. takový sbližovací oběd, kdy byste pozvali na oběd rodiče partnerky i jí. Při tom byste mohli probrat, jak si děti situaci představují a jak vy jim můžete pomoci. Mělo by to být nenásilnou formou. Pokud partnerka syna vycítí, že je někam tlačena, jistě se jí to moc zamlouvat nebude.
Pokud jde o pocit, že partnerka je spíše "vychytralá" a jde jí jen o peníze, nechte rozuzlení rovněž na Vašem synovi. Můžete mu říci svůj názor, ale do žádného rozhodnutí ho netlačte, to se musí rozhodnout on sám.
Pokud by se situace vyvinula tak, že by syn neměl k dítěti přístup a musel by jen platit různé poplatky, zkusila bych se poradit s odborníkem na rodinné právo nebo se zeptat např. v poradně Aperio - Společnost pro zdravé rodičovství, kde mají poradenství částečně zdarma. Více na www.aperio.cz

Re: Re: pomoc o radu

michaela83klimova@seznam.cz,30. 9. 2012 18:40

Dobrý den paní Evičko. S její maminkou už jsem se setkala . Ale bohužel , řekla že dceru také někdy nechápe a že jí říká , že by měli být spolu. Ale bohužel . Včera napsala synovi , že věcičky , které koupil syn v Německu , když byl na služební cestě , že to od něj nechce , že to koupil bez ní a že to raději vyhodí , než aby to dala potom dítěti a jestli jí nebude poslouchat jak pes , tak dítě ani neuvidí. Syn se potřebuje svěřit , necháváme to na něm , jen mu říkáme svoje názory a to opatrně , protože víme , že mu to není příjemné. Zažili jsme si s manželem toho už dost , naší dceru na přechodu porazilo auto , je jí 28 let a má důchod. A proto se bojíme o syna co bude dál. Když chce jeho přitelkyně , koupit ovoce ,vitamíny atd. tak mu to rozkazuje ..a přivez .. (20km) k mamince , pry je to jeho povinost , že je to pro dítě . Nechci se do nich plést , ale si řikáme , co by za to dali jiný holky , mít takového kluka .. stará se , nekouří , nepije ..do práce chodí . Asi to jeho přítelkyně nepoznala , její tatínek je opustil , když byla malá..nevím. Ale nepochopím , že řekne ..já se v bytě sama bojím a to ne jen teď když je těhotná , ale pořád . Myslím si , že je to výchovou její maminky ... a bojím se že to dítě , nás jen tak neuvidí... bude vychovavané mezi nepřizbusobivými... Každý má něco , ano ale každá normální žena , která čeká miminko , by měla být se s svým přítelem ..děkuji Vám moc za odpověď.. Michala

Re: pomoc o radu

Eva,4. 10. 2012 9:23

Paní Michaelo,
vidím, že paní Veronika je ráznější než jsem já :-) Souhlasím s jejím stanoviskem. Váš syn musí také určovat své hranice a co se mu nelíbí, musí říci.

...

Klára S.,13. 9. 2012 22:20

Dobrý den,po dlouhém snažení jsem otěhotněla,jsem nyní v 6.týdnu.U lékaře se vše potvrdilo,ale byla jsem upozorněna,že první trimestr je rizikový.Nedokážu se radovat,mám strach,že to nedopadne dobře.Vadí mi,že tuto situaci v podstatě nedokážu ovlivnit.Jinak se považuji za velmi pozitivního člověka.K

Odpověď pro paní Kláru

Eva,15. 9. 2012 20:07

Dobrý den paní Kláro,
úplně chápu Váš strach. Ale co s tím? Těhotenství je vlastně takový zázrak. Někdy je chtěný, někdy je nechtěný, jindy přináší pocity strachu a smutku, jindy pocity radosti, ale i obav. Je logické, že pokud něco moc chceme a zároveň to nemůžeme moc ovlivnit, máme o to strach. Musíte si uvědomit, že to nejlepší, co můžete udělat pro své miminko a pro sebe je, myslet pozitivně. Vím, že jste plná obav o osud těhotenství a že se Vám zdá, že myslet pozitivně není vůbec lehké. Zkuste se však na vše podívat obráceně. Proč by mělo být lepší se stresovat a trápit se černými myšlenkami, když to nic dobrého nepřinese. Možná Vám to dá jakýsi pocit ochrany. Ale není lepší myslet pozitivně, uvolnit se, relaxovat, myslet na své miminko? Co kdyby vše náhodou dobře nedopadlo...chovala jste se takto nepatřičně? Já myslím, že to je jediná možná cesta se o pozitivní myšlení pokoušet znovu a znovu. Vím, že to není nic lehkého, ale zkuste dát věcem volný průchod. Uvolněte se. To je správná cesta. Víte, osud těhotenství (pokud vyznáváte zdravý životní styl) moc ovlivnit nemůžete. Jediné co opravdu můžete udělat je, žít zdravě, odpočívat a MYSLET POZITIVNĚ. Zkuste odhodit slupku stresu a starostí. Zbytek nechte na přírodě.