Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: je fajn ze tu jste :-D

Eva,30. 9. 2012 5:51

Dobrý den paní Šárko,
když si pročítám Váš příspěvek, cítím z něj pocity obav a strachů. Těhotenství pro Vás znamená určitý životní zlom, změnu, která s sebou přináší nyní spíše negativní pocity. Buďte klidná, toto je do jisté míry normální. Každá žena, i když těhotenství plánovala, dříve či později dospěje k pocitům, které jsou rozporuplné. Uvědomuje si, že nic nebude jako dříve, že vlastně neví, co jí změna přinese a zda zvládne být dobrou matkou, zda tento životní krok vůbec chtěla. Paní Šárko, cítím, že si potřebujete na myšlenku, že jste těhotná zvyknout. Zatím se jí bráníte. S tím souvisí i proměna vztahu ke svému partnerovi. Může se stát, a dokonce to opravdu není výjimečně, že těhotná žena promění emoční vztah ke svému partnerovi. Mohou to být intenzivnější pocity závislosti, potřeby podpory a uznání nebo naopak potřeba dostatku intimity a soukromí a jakýsi odstup od partnera. Je to proto, že žena se potřebuje jakoby ztišit, hledat si odpovědi na své otázky a také zvažuje, zda těhotenství byl pro ní správný krok a zda otec dítěte, je vhodný pro její dítě. Je zajímavé, že tyto otázky sice ženu napadají před otěhotněním, ale v těhotenství dostávají úplně jinou dynamiku a náboj, jsou totiž aktuální nikoli hypotetické.
Paní Šárko, doporučila bych Vám si o Vašem prožívání a Vašich potřebách, pocitech s někým popovídat. Potřebujete se vymluvit z Vašeho vnímání sitauce. Možná Vám postačí nějaká kamarádka nebo Vás lépe uspokojí odborná psychologická péče. Pokud byste nemohla nikoho ve svém okolí nalézt, mohu Vám doporučit paní Mgr. Kodyšovou, která je psycholožka a která se podílí na těchto stránkách, více o ní v kontaktech.
Závěrem bych Vás chtěla povzbudit :-) Zkuste o sobě přemýšlet jako o mamince, zkuste se zamyslet nad tím, jaká byste chtěla být matka, jak byste chtěla vychovat své dítě. Zamyslete se také nad tím, co se Vám na partnerovi líbilo, než jste otěhotněla. Proč jste si ho vybrala jako otce svého dítěte? Jaké má kladné stránky? Paní Šárko, také si myslím, že Vaše nedobrá rodinná situace významně ovlivňuje Váš strach stát se matkou. Možná by Vám pomohlo s někým rozebrat Vaše rodinné "trauma", protože pak se uvolníte a lépe se vžijete do role matky. Myslím si, že je třeba začít trochu bojovat, nepodléhat apatii, ale být aktivní. Berte těhotenství jako výzvu na nový začátek ...

Re: Re: je fajn ze tu jste :-D

sarka ,4. 10. 2012 14:31

Dobry den ,

velmi Vám děkuji za odpověd vzdy nam dobre poradite a me po precteni Vasi odpovedi trochu svitlo v lepsi zacatky. Mela bych bojovat mate pravdu a zacit prijmout to ze budu matkou. Treba to vse bude jeste lepsi. Byla jsem si promluvit s homeopatickou. Povidani mi pomohlo , resila jsem i situaci rodinnou a pani na me koukala s otevrenou pusou. Popovidani mi pomohlo nahle jsem videla vse lepe a dokonce jsem trvala na tom aby pritel nesel hrat fotbal ale zustal semnou coz byl zazrak. Ale pak jsem zase sklouzla zpet.Mam porad v pometi ze tehotenstvi ma byt preci krasne vsude usmivajici se tehotne holky a ja jsem nejaky kaz nebo co. V rodine jsem nikdy nebyla dost dobra i kdyz studuji Vs a umim tri jazyky stale to neni ono . Proto cely zivot o sobe velmi pochybuji. Presto pani kterou mi doporučujete rada oslovim a rada se posunu zase o kousek blize treba ke stesti. Moc dekuji ze tu jste. Sarka

Re: Re: je fajn ze tu jste :-D

sarka ,4. 10. 2012 14:33

Dobry den ,

velmi Vám děkuji za odpověd vzdy nam dobre poradite a me po precteni Vasi odpovedi trochu svitlo v lepsi zacatky. Mela bych bojovat mate pravdu a zacit prijmout to ze budu matkou. Treba to vse bude jeste lepsi. Byla jsem si promluvit s homeopatickou. Povidani mi pomohlo , resila jsem i situaci rodinnou a pani na me koukala s otevrenou pusou. Popovidani mi pomohlo nahle jsem videla vse lepe a dokonce jsem trvala na tom aby pritel nesel hrat fotbal ale zustal semnou coz byl zazrak. Ale pak jsem zase sklouzla zpet.Mam porad v pameti, ze tehotenstvi ma byt preci krasne. vsude kolem usmivajici se tehotne holky a ja jsem nejaky kaz nebo co. V rodine jsem nikdy nebyla dost dobra i kdyz studuji Vs a umim tri jazyky stale to neni ono . Proto cely zivot o sobe velmi pochybuji. Presto pani kterou mi doporučujete rada oslovim a rada se posunu zase o kousek blize treba ke stesti. Moc dekuji ze tu jste. Sarka

pomoc o radu

michaela83klimova@seznam.cz,27. 9. 2012 10:59

Dobrý den , mám syna 30 let , neví že prosím o radu , ale nás rodiče to velice trápí. Syn má přítelkyni ,znají se čtyři roky . Syn koupil byt , aby mohli být spolu , ale jeho přítelkyně přespávala u něj jen , když měli jít spolu nakupovat něco hezkého na sebe nebo když se měli jít někam bavit . Takže byla u něj tak dva dny v týdnu. Oddůvodnila to tím , že tam nechce být sama v bytě , že se bojí. Sama si práci nehledala (22let), protože její maminka také nepracuje , je to rodina která žije ze sociálních dávek. Syn pracuje na ranní směny , nekouří , nepije ,je vegetaríán a je zodpovědný. Nyní je jeho přítelkyně 5měsíců těhotná , syn si myslel , že už u něj zůstane a budou prožívat těhotnenství spolu , ale bohužel , je stále u své maminky v bytě jedna místnost . Řekla , že jestli bude na ní přitel nalehát , aby byla u něho, tak že zrovna nepůjde .A že se k němu nastěhuje , až se miminko narodí . Ale tomu už ani my nevěříme , určitě si opět něco najde , jen aby mohla být u své maminky a bude jen ( to je i teď ) , přivez , odvez , kup mi...a když není po ní dělá mu scény . Většinou k němu i přijde jen když něco potřebuje . V práci se syna lidé ptají , jestli už má přitelkyni u sebe , stydí se odpovídat , že bohužel ne . Bojíme se , že když se to dítě narodí , bude mu dělat ultimata , sceny a jen .. kup, přivez .. atd. prosíme o radu co si o tom myslíte?

Re: pomoc o radu

Eva,30. 9. 2012 6:20

Dobrý den paní Michaelo,
chápu Vaše obavy o syna a vnoučátko. Jenže, jak Vy můžete celou situaci ovlivnit? Je vůbec dobré se do celé situace "míchat"? Na jedné staně chcete synovi pomoci, ale na druhé straně může mít také pocit, že je někam manipulován a ještě mu to více může dodat pocit, že není schopen celou situaci zvládnout sám.
Možná by bylo nejlepší řešení promluvit si s celou rodinou partnerky. Udělat např. takový sbližovací oběd, kdy byste pozvali na oběd rodiče partnerky i jí. Při tom byste mohli probrat, jak si děti situaci představují a jak vy jim můžete pomoci. Mělo by to být nenásilnou formou. Pokud partnerka syna vycítí, že je někam tlačena, jistě se jí to moc zamlouvat nebude.
Pokud jde o pocit, že partnerka je spíše "vychytralá" a jde jí jen o peníze, nechte rozuzlení rovněž na Vašem synovi. Můžete mu říci svůj názor, ale do žádného rozhodnutí ho netlačte, to se musí rozhodnout on sám.
Pokud by se situace vyvinula tak, že by syn neměl k dítěti přístup a musel by jen platit různé poplatky, zkusila bych se poradit s odborníkem na rodinné právo nebo se zeptat např. v poradně Aperio - Společnost pro zdravé rodičovství, kde mají poradenství částečně zdarma. Více na www.aperio.cz

Re: Re: pomoc o radu

michaela83klimova@seznam.cz,30. 9. 2012 18:40

Dobrý den paní Evičko. S její maminkou už jsem se setkala . Ale bohužel , řekla že dceru také někdy nechápe a že jí říká , že by měli být spolu. Ale bohužel . Včera napsala synovi , že věcičky , které koupil syn v Německu , když byl na služební cestě , že to od něj nechce , že to koupil bez ní a že to raději vyhodí , než aby to dala potom dítěti a jestli jí nebude poslouchat jak pes , tak dítě ani neuvidí. Syn se potřebuje svěřit , necháváme to na něm , jen mu říkáme svoje názory a to opatrně , protože víme , že mu to není příjemné. Zažili jsme si s manželem toho už dost , naší dceru na přechodu porazilo auto , je jí 28 let a má důchod. A proto se bojíme o syna co bude dál. Když chce jeho přitelkyně , koupit ovoce ,vitamíny atd. tak mu to rozkazuje ..a přivez .. (20km) k mamince , pry je to jeho povinost , že je to pro dítě . Nechci se do nich plést , ale si řikáme , co by za to dali jiný holky , mít takového kluka .. stará se , nekouří , nepije ..do práce chodí . Asi to jeho přítelkyně nepoznala , její tatínek je opustil , když byla malá..nevím. Ale nepochopím , že řekne ..já se v bytě sama bojím a to ne jen teď když je těhotná , ale pořád . Myslím si , že je to výchovou její maminky ... a bojím se že to dítě , nás jen tak neuvidí... bude vychovavané mezi nepřizbusobivými... Každý má něco , ano ale každá normální žena , která čeká miminko , by měla být se s svým přítelem ..děkuji Vám moc za odpověď.. Michala

Re: pomoc o radu

Eva,4. 10. 2012 9:23

Paní Michaelo,
vidím, že paní Veronika je ráznější než jsem já :-) Souhlasím s jejím stanoviskem. Váš syn musí také určovat své hranice a co se mu nelíbí, musí říci.

...

Klára S.,13. 9. 2012 22:20

Dobrý den,po dlouhém snažení jsem otěhotněla,jsem nyní v 6.týdnu.U lékaře se vše potvrdilo,ale byla jsem upozorněna,že první trimestr je rizikový.Nedokážu se radovat,mám strach,že to nedopadne dobře.Vadí mi,že tuto situaci v podstatě nedokážu ovlivnit.Jinak se považuji za velmi pozitivního člověka.K

Odpověď pro paní Kláru

Eva,15. 9. 2012 20:07

Dobrý den paní Kláro,
úplně chápu Váš strach. Ale co s tím? Těhotenství je vlastně takový zázrak. Někdy je chtěný, někdy je nechtěný, jindy přináší pocity strachu a smutku, jindy pocity radosti, ale i obav. Je logické, že pokud něco moc chceme a zároveň to nemůžeme moc ovlivnit, máme o to strach. Musíte si uvědomit, že to nejlepší, co můžete udělat pro své miminko a pro sebe je, myslet pozitivně. Vím, že jste plná obav o osud těhotenství a že se Vám zdá, že myslet pozitivně není vůbec lehké. Zkuste se však na vše podívat obráceně. Proč by mělo být lepší se stresovat a trápit se černými myšlenkami, když to nic dobrého nepřinese. Možná Vám to dá jakýsi pocit ochrany. Ale není lepší myslet pozitivně, uvolnit se, relaxovat, myslet na své miminko? Co kdyby vše náhodou dobře nedopadlo...chovala jste se takto nepatřičně? Já myslím, že to je jediná možná cesta se o pozitivní myšlení pokoušet znovu a znovu. Vím, že to není nic lehkého, ale zkuste dát věcem volný průchod. Uvolněte se. To je správná cesta. Víte, osud těhotenství (pokud vyznáváte zdravý životní styl) moc ovlivnit nemůžete. Jediné co opravdu můžete udělat je, žít zdravě, odpočívat a MYSLET POZITIVNĚ. Zkuste odhodit slupku stresu a starostí. Zbytek nechte na přírodě.

fyzický odpor k manželovi v těhotenství

Sandra B.13.8.2012,13. 8. 2012 22:34

Dobrý den přeji,moc mě trápí jedna věc a proto bych Vás prosila o radu a Váš názor.....Jsem ve 34.týdnu těhotenství a už téměř od začátku těhotenství trpím nechutí k sexu a jakému koliv fyzickému kontaktu s manželem.Jsme svoji jen krátce( 3 měsíce),ale zdá se mi,že po té co jsme se vzali a čekáme spolu dítě,u mě všechno opadlo.Miluju ho a hlavně si ho vážím,ale už to není jako dřív.Před tím než jsem otěhotněla bylo vše v naprostém pořádku a nejvíce jsme si rozumněli právě asi při sexu,ale u mě je to teď pravý opak.Nevím,jestli je to tou celou situací a nebo hormonálními změnami.Vím ale,že s nikým jiným být nechci,jsem s ním ráda s jsem ráda,že spolu budeme mít rodinu.Když za mnou ale přijde manžel,že se chce milovat nebo mazlit,tak se musím hrozně přemáhat a cítím naprostý odpor k jeho dotekům i k tomu mu dát obyčejnou pusu.Mám ještě jedno dítě z předchozího vztahu a měla jsem to dost podobné.S bývalým přítelem jsme se rozešli,ale důvodů byla spousta,neklapalo to už dlouho předtím.Prosím Vás moc o pomoc a radu,zda-li je to pouze přechodné období,hodně mě to trápí.Chtěla bych,abych cítila zase to co dřív.Předem Vám moc děkuji a zdravím....Sandra B.

Re: fyzický odpor k manželovi v těhotenství

Eva,15. 8. 2012 22:35

Dobrý den paní Sandro,
Vaše situace není vůbec nenormální. Těhotenství je období obrovské životní změny - mění se pojetí sebe sama, životní styl, vyznávané hodnoty a také partnerský a milostný vztah. Toto je dáno jednak hormonálně, ale také uvědoměním si faktu, že se žena stává matkou.
Pro některé ženy znamená těhotenství jakési uzavření se před partnerem, touhu zachovat si svojí intimitu a svojí jakousi ochrannou vrstvu, za kterou nikoho nepustí. Je to také možná proto, že chcete mít své tělo alespoň trochu pod kontrolou. Dalším důvodem může být jakýsi mateřský ochranitelský pud, kdy nechcete během těhotenství být v konatktu se svým partnerem po milostné stránce. Jakýsi odpor vůči partnerovi je umocněn hormonálními změnami, které určijí naše preference a touhy.
Jak jsem již psala v úvodu, toto chování je normální, akorát, že se o něm ve společnosti moc nemluví. Paní Sandro, Vaše sexuální nechuť k partnerovi nemá - dle Vašeho psaní - nic společného s osobnostní averzí k němu. Chápu, že Vašeho partnera milujete, vážíte si ho, ale nechcete s ním mít žádný fyzický kontakt. Zkuste si s ním o tom promluvit. Jistě i pro něj to musí být těžké a možná nevysvětlitelné. Některé ženy takto v těhotenství opravdu reagují a pokud to nejde změnit, nic s tím udělat nemůžete. Zkuste se zamyslet nad tím, jak by Vám s partnerem bylo příjemně - povídat si, nebo být jen potichu spolu...
Ještě mě napadá, že by problém mohl být v souvislosti s předchozím těhotenstvím, kdy jste tyto pocity cítila ke svému předešlému partnerovi rovněž. A sice, že jste se svým odstupem od něj snažila ochránit. Tehdy jste psala, že váš vztah nedopadl dobře, protože jste si nerozuměli. Pokud to nyní tak není, zkuste se zamyslet nad tím, zda nemáte z něčeho obavy, zda se před něčím neskrýváte. Pokud byste chtěla Vaší situaci více rozebrat, můžete se na mě obrátit na mail: Lorenzovae@seznam.cz

Re: Re: fyzický odpor k manželovi v těhotenství

Sandra B.,16. 8. 2012 9:06

Zdravím Vás paní Evo,chtěla bych Vám moc poděkovat za odpověď.Hodně mě to uklidnilo a snad bude vše zase v pořádku.Popřípadě bych se Vám ještě ozvala na mail,když jste mi to nabídla.Přeji hezký den a zdravím Vás.....Sandra

Stres v těhotenství

Anna,24. 7. 2012 21:51

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak se může stres podepsat na dítěti. Jsem v 24tt a prakticky od začátku těhotenství jsem ve stresu. Asi nějaké špatné období či co :( začalo to asi v 6tt kdy jsem zjistila že jsem těhotná, od té doby máme v rodině samé neštěstí. Každou chvíli má někdo z rodiny autohavárii, úraz a pod na co se nedá povznést a nemít strach a tím pádem stres. Toto trvá od 6tt snad ob týden pořád něco. Do toho problémy s manželem, tchýní... a teď to vyvrcholilo že můj mladší 1.5 letý syn skončil v nemocnici na kapačkách skrz dehydrataci a mě jako gravidní tam nechtěli vůbec pustit-celý jeden týden, což pro mne jako matku bylo strašné. Celé noci jsem nespala, bylo mě zle... nyní je syn doma ale celé dny i noci pláče a já už jsem na pokraji svých sil. Samozřejmě mám už teď strach i o nenarozené miminko.Nemůže díky permanentnímu stresu být postižené nebo jinak poškozené jeho zdraví?Předem děkuji za odpověď.

Re: Stres v těhotenství

Eva,29. 7. 2012 18:16

Dobrý den paní Anno,
v životě bohužel nastávají situace , kterým se nedá vyhnout. A to ani v těhotenství.
Nenarozené miminko samozřejmě vnímá, že je jeho maminka ve stresu a v psychické nepohodě - že je smutná, že má strach. Je to dáno dle výzkumů přenosem stresových hormonů. Paní Anno, je třeba si uvědomit, že stresové situace ovlivnit nemůžete, musíte jim čelit. Negativní emoce přicházeji, to je normální. S čím ale můžete něco dělat je dávat svému nenarozenému miminku pocit lásky a chtěnosti. Je úžasné, že o vlivu stresu na své nenarozené miminko přemýšlíte, již tím se ho snažíte chránit. Proto na prvním místě po překonání stresových momentů hýčkejte samu sebe. Vyzkoušejte voňavou aromamasáž pro těhotné ženy nebo zajděte s kamarádkou na dobrý čaj, vybarvujte si mandaly nebo prostě dělejte činnosti, u kterých se uvolníte, zrelaxujete. Až budete správně naladěná, zkuste navázat komunikaci se svým miminkem. Mluvte o svých emocích - i o těch negativních, které prožíváte. Miminko vycítí, že mu něco sdělujete. Vám se uleví a miminko vycítí, že mluvíte na něj. Zkuste mu také třeba zpívat nebo si jen hladit bříško, nebo mu jen vysílat myšlenky. Zkuste zkrátka cokoli :-) Prenatální komunikace je způsob, jak miminku sdělit, co prožíváte a že ho i přes vše náročné, co musíte prožívat, máte moc ráda a nezapomínáte na něj. Paní Anno, náročné životní situace mnohdy ovlivnit nemůžete, ale komunikací se svým miminkem můžete pocit bezpečí do bříška zase přenést. Opatrujte se a nezapomínejte na sebe!

Nevím comám dělat :(

Klára ,9. 7. 2012 14:07

Dobrý den
Jsem v 18tt a od začátku těhotenství jsem byla dost podrážděná ted už se to uklidnilo ale za to prožívám velký stres, zdají se mi špatné sny o potratech a všech negatyvních možnostech. Je fakt že přítel natropil problémy museli jsme se stěhovat a pořád se dost hádali došlo to až tak daleko že už jsem nemohla a chtěla jsem od něj odejít aby už jsem měli klid.Od začátku jsem pocítila pocit štěstí z miminka jen třikrát když jsem viděla tečku na ultrazvuku a pak když jsem viděla bušící srdíčko :) a když jsem ucítila pohyby ... od té doby je to horší po hádkách mi bříško bolí jsou tam divný pocity rejpání je nafouklí, pne a taky už necítím to samé jako bylo to předtím. Mám ted strach aby to bylo v pořádku u lékaře to povím až ted naposledy paní doktorka mě vzala jak nějakou jalovici co bude rodit po dvacátý tak jsem se raději na nic neptala.Nějak ani nemám radost. Od začátku mi přítel říkal jo že je rád že se těší ale že to zatím nebudeme říkat že 2 známe potratili v 8 měsíci že nevíme co se stane. Spatně mě nemohlo být protože jsem nezvracela a chodit do práce i při RT jsem mohla taky dokud by to na mě nebylo poznat. Tak že super podpora. Ted když už se to vše ulidnuje bych chtěla být štastná jako mé kamarádky ale pocituju spíše smutek a przdno prostě nic.

Re: Nevím comám dělat :(

Eva,29. 7. 2012 18:05

Dobrý den paní Kláro,
je zcela normální, že se v těhotenství nemusíte cítít vždy šťastná a nadšená z toho, že pod srdcem nosíte miminko. Těhotenství je jakýsi přechod v životě každé ženy. Být maminkou je něco nového, na co si musíte zvyknout. Pokud navíc zažíváte určité stresové události s partnerem a tělesné nevolnosti, může být prožitek pohody samozřejmě znemožněn. Jistě by Vám pomohlo se obklopit lidmi, kteří Vás mají rádi a se kterými si můžet o svých pocitech povídat. Nebo můžete zkusit oslovit nějakou také těhotnou ženu (například v kurzech cvičení pro těhotné nebo v lekcích předporodní přípravy). Nebo zkuste oslovit porodní asistentku, která Vám poradí ve všech oblastech týkajících se těhotenství, porodu a péče o miminko. Hledat jí můžete například zde: www.unipa.cz. Také se snažte komunikovat se svým ještě nenarozeným miminkem. Mluvte na něj, zpívejte mu, hlaďte si bříško a podobně. Vězte, že ač si s miminkem ještě nemůžete pohledět do očí, přesto Vás miminko vnímá a jste pro něj zdrojem lásky a bezpečí.

Prosím o radu

Iva,17. 6. 2012 15:48

Dobry den,,otehontnela jsem se svym nejlepsim kamaradem a vse se dalo do pohybu.Vzdy jsme si meli co rict,,ma vlastnosti,kterych si i vazim na nem,ale problem je ve me.Nesnesu,aby se me snad jen dotkl,z rozhovoru hned vyletim a hadam se.Mam pocit,ze svuj hormonalni rozvrat nezvladam.Psychika je na bodu mrazu.A ja nevim co mam delat..na interupci nechci,bojim se s nim zit,ze to nebude klapat,,bojim se vseho.Prosim poradte mi.Dekuji I.

Re: Prosím o radu

Eva,18. 6. 2012 21:05

Dobrý den paní Ivo,
asi chápu, kde je problém. Z Vašeho psaní necítím, že byste byla do nejlepšího přítele zamilovaná a že byste s ním plánovala mít miminko. Vaše reakce je do jisté míry normální. Je to reakce na pocit nemožnosti vrátit situaci a obavy z budoucnosti. Je možné, že se cítíte na bodu mrazu a že nevíte, jak žít dále. Jak toto vše změnit k lepšímu? První základní věcí je, si ujasnit a připustit všechny Vaše pocity. Zkuste si udělat klid jen sama pro sebe - prostor a čas, kdy Vás nikdo nebude vyrušovat a zkuste si odpovědět na pár otázek. Čeho se bojíte? Co Vám vadí? Jaké hodnoty v životě vyznáváte a co je pro Vás důležité? Jak si představujete sebe za 5 let? Co pro Vás znamená štěstí? Čeho chcete v životě dosáhnout? Toto je pár otázek, které jsou velice důležité pro Vaše povědomí o tom, co opravdu v životě chcete. Jakou roli má ve vašem životě Váš přítel? Co k němu cítíte? Je možné a dokonce velice pravděpodobné, že nynější pocity nepřátelství a averze vůči němu jsou vyvrcholením podvědomého pocitu nesvobody a nechtěnosti situace. Paní Ivo, jste svobodný člověk, nad svojí situací nezoufejte. Zkuste si jen srovnat myšlenky. Až si je srovnáte, uvidíte, že vztek a negace k přítelovi možná zmizí a budete schopná si s ním o všem v klidu promluvit. Pokud mohu ještě něco doporučit - nerozhodujte se podle rozumu, ale podle citu. Pěkný den, Eva

nešťastná z chlapa

Hanka,9. 6. 2012 21:42

Děkuju za reakci.Ovšem se 7 tisíci mateřské si podnájem v Praze najdu těžko.Za co tedy budu své dítě živit a šatit? Jen naše milá doga spapá za 1500 měsíčně.:-) Mluvit se s ním nedá...zájem a city předstírá když už je vážně zle.Je s ním něco v nepořádku.Připadá mi,že jeho rádoby citlivé reakce jsou jen odkoukaná gesta.Jako nějaký deprivant.Problém je v tom,že celá jeho minulost je zahalená stínem a krom toho,že měl všechny hračky ze západu jako první se nic nedozvím.Je jedináček a materialista.Káže vodu,pije víno.....zahaluje do hezkých vět,které ovšem neodpovídají jeho činům.Chci si o něčem v klidu popovídat a jeho to prostě nudí,nezajímá.Kouká při tom na internet,nebo mi řekne,,Dostal jsem nabídku udělat produkčně konferenci na týden,,:-):-):-) Já o voze,on o koze...Rodinu mám 150 km odtud...jak mám odejít? Kde na to vezmu?Kdybych měla řešení...dávno prásknu dveřma.Pes by musel jít se mnou,jinak by se ho on všemocný zbavil.Miluje totiž jen sebe a potřebuje,aby ho celý svět obdivoval.Včetně mě.O city jiných se příliš nezajímá.Děkuju,jste nestranná a chápavá....ovšem realita v Hlavním měste je mnohem složitější...A vlastně všude,pokud nechcete příživničit znovu u rodičů.

nešťastná z chlapa

Hanka,8. 6. 2012 21:23

Potřebovala bych slyšet názor: S přítelem jsme miminko plánovali a moc chtěli.Jenže já asi od 2 měsíce prožívám naprostá psychická muka.Nejprve jsem se nemohla smířit s tím,že už nemůžu žít jako dřív..často jsem byla zklamaná a naštvaná.Potom začal další trimestr a začalo to na mě být vidět.Přítel už se nechtěl tak často milovat,i když mě se moc chtělo a dávala jsem mu to najevo.Pupek rostl a jeho zájem o mě zcela opadl.Připadala jsem si jako sexuální loudilka a škareda,která ho nevzrušuje.Před otěhotněním jsem byla nezávislá,štíhlá a pracovitá.Chodila jsem se bavit a tancovat.Žárlil na mě a cenil si mě.Trávil se mnou mnoho času.Byla jsem zajimavá a svá.Přesvědčil mě,abych ve 4 měsíci zůstala už doma a měla čas na sebe.Mezitim jsme si ještě pořídili psa...,ale to než jsem se dozvěděla o svém stavu.Nyní je to tak,že pes ho nezajímá,po 2 měsících se o něj přestal starat a veškerou povinnost hodil na mě.Nevyvenčí ho ani když mi je špatně.Má vždy 1000 výmluv,proč zrovna nemůže.Má zamestnání v schowbussinesu a je tedy skoro celý týden po nocích pryč.Když se má vrátit v noci,radši se s kamarádama opíjí do rána.Chodí si kam chce,s kým chce a na jak dlouho uzná za vhodné.Když se rozhodne,nevezme mi ani telefon a neodpovídá na sms.Pak celé noci nespím a stresuju se,co s ním je.Pláč nepomáhá,domluvy taky ne...Nedodrží žádný slib,ani plán...nikam mě s sebou už nebere.Je mi zle a on pozve kamarády do restaurace na večeři a mě nechá doma do rána samotnou.Po finanční stránce mám vše..Je bohatý a není lakomý.Výbava nejdražší,co se dá pro mimi pořídit,bohužel také nevztah,chlad,citová plochost z jeho strany....Takže:Má mě jistou,už ho nezajímám,nevzrušuju a být se mnou je nuda.Jenže už jsem v 8 měsíci a nemůžu bouchnout dveřma a neozvat se 2 dny...Sedím celé dny sama v obrovském,drahém bytě a brečím a brečím.Samozřejmě za vše si můžu sama tvrdí mi,jsem psycho a mám se jít léčit.Když mu něco řeknu,řve na mě,ponižuje,uráží a jde pryč.Když mu řeknu,že s ním do budoucna nebudu,řekne mi,že to nesnese,aby naše dítě vychovával někdo jiný.Takže přemýšlím,že mě tady samotnou s mimčem a psem klepne pepka a odvezou mě do blázince.On mi totiž nepomůže,protože péče o psa o tom vypovídá.Pije dost alkohol a i jiné věci občas,čehož je tato jeho branže prolezlá.To pak jen spí a není s nim doma vůbec nic.Partnerský život je nula.Připadá mi teď jako dissociál,nebo člově s narcistickou poruchou osobnosti.Jeho otec má prý nějakou poruchu,nestýkáme se s nim,rve se s partnerem o majetek po mamince...umřela ořed pul rokem.Jenže buhvi jak to vše vlastně je,ptž muj drahý jen lže a lže.Změnil se,co jsem se na něm stala závislá.Jemu je 30,mě 25.Známe se 2 roky.Začínám ho nenavidět a přemýšlím jak od něj odejít,než se uplně zblázním.Protože to tehotenství s ním je nejhorší období mého života a ten vnitřní tlak a bolest se nedá popsat.Sebevědomí na nule a drží mě v šachu prachama,protože v našem státě nedostanete nic...vlastně uplný hov..!