Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpověď pro Karolínu - 2. část

Eva,31. 3. 2009 20:46

Dále je třeba se postavit čelem nastalé situaci - a sice absenci partnera a rizikovosti Vašeho těhotenství. Za prvé k absenci partnera: ano, partner v těhotenství může být pro Vás velkou oporou a důvěrníkem, ale také ne vždy. Pokud ho v současné době nemáte, nelamte si s tím hlavu a netrapte se tím. Člověk má většinou tendenci toužit po tom, co nemá a přehlíží to, co má. A Vy máte v současné chvíli obrovské štěstí, že máte zázemí a pochopení ve své rodině. Važte si toho, je to pro Vás velký zdroj pocitu bezpečí a jistoty. Radím Vám proto soustřeďte se na nynějšek - uvědomte si podporu své rodiny a radujte se z ní :¨) a nesmutněte ze současné absence partnera, až přijde vhodný čas, jistě opět naleznete partnerskou lásku. Nyní se soustřeďte na sebe a své miminko a stavte na zázemí plynoucího z Vaší rodiny. A teď můžeme volně přejít k rizikovosti Vašeho těhotenství a syndromu bílých plášťů. První,co vidím je, že máte obrovský strach z vývoje těhotenství a odtud pramení Vaše pocity, že už se na miminko jakoby ani netěšíte. Myslím si, že to je trošku jinak ....bojíte se na něj těšit, bojíte se k němu upnout,protože si nejste jista vývojem těhotenství. Vím, že to je těžké, ale zkuste překonat své obavy a otevřete svoje srdce. Nemáte co ztratit, jen získáte. Podívejte se do rubriky "prenatální komunikace" a navozujte se svým miminkem v bříšku kontakt, zkoušejte to tak často, jak to jen půjde. Také fantazírujte, představujte si ho a sebe jako matku. Jaká byste chtěla být, jakou výchovu byste chtěla zastávat? Uvidíte, že se Vám také zvýší trochu sebevědomí :¨) Co se týče syndromu bílého pláště a strachu z lékařů, zde to bude trošku složitější, chtělo by to odbornou psychologickou pomoc. Pokud si říkáte, že to je zbytečné a cítila byste se za to "trapně", pak vidím ještě další možnost, jak se cítit trošku lépe. Zkuste na lékařské prohlídky chodit vždy v doprovodu někoho, komu věříte a kdo Vás podpoří. Netvrdím, že to zmírní stres, ale nebudete v této nepříjemné situaci sama. Také by stálo za to, poohlédnout se ve svém okolí po nějaké soukromé porodní asistentce či dule, které Vás mohou navštěvovat třeba doma a můžete spolu navázat důvěryhodný vztah, který Vám jednoznačně prospěje a pomůže Vám provést Vás těhotenstvím tak, že se budete cítit více klidně a orientovaně. Paní Karolíno, věřím tomu, že když si budete připouštět všechny své pocity, budete se radovat ze zázemí rodiny a zaměříte se více na to, co máte a co můžete získat (představu o sobě coby matce, vztah s miminkem) než na to, co v současné době nemáte, pak budete šťastnější. Rozumímí Vašemu strachu z lékařů a i po této stránce s tím zkuste něco udělat - viz rady výše. Držím Vám moc palce a vím, že uvnitř máte sílu, která Vás vyvede z tohoto uzlového životního období. Více si věřte, sněte a dávejte najevo svému miminku svojí lásku, nikdy na ní není pozdě. Kdybyste něco dále potřebovala, klidně se ozvěte. Zdravím Vás, Eva.

Odpověď pro Karolínu - 1. část

Eva,31. 3. 2009 20:45

Dobrý den, paní Karolíno,
jsem ráda, že jste se nám se svými pocity svěřila, protože již jen tím, že jste je vyjádřila, jste si své pocity více uvědomila a uvolnila jste tak alespoň trošku své napjetí. Cítím z Vašeho příspěvku, že jste lítostivá, protože "věci nejdou tak, jak jste očekávala". Také cítím, že kromě lítosti máte navíc strach nejen z lékařů, ale hlavně z budoucího průběhu těhotenství a z budoucnosti vůbec. Zkusím Vám nyní pomoci nahlédnout na Vaši situaci jinou optikou ... Víte, ono se má všeobecně za to, že těhotenství je období plné pohody a štěstí, ale ve skutečnosti tomu tak úplně není. Těhotenství pro Vás znamená obrovskou životní změnu, která se týká Vaší identity, hodnot a role v dalším životě. Vše se mění a Vy si uvědomujete, že nic nebude jako dříve a že Vaše miminko v bříšku je na Vás již teď závislé. Pokud se k tomu ještě přidá třeba lítost ze samoty a rizikovst těhotenství, je takříkajíc oheň na střeše. První, co vidím, že by bylo třeba udělat, je připouštět si všechny své pocity - i ty negativní a necítit za ně vinu a hlavně se odprostit od předsudku, že máte prožívat své nejšťastnější období. Není tomu tak, je úplně v pořádku, že se necítíte nanejvýš šťasná a že máte své obavy, je to přirozené. Myslím si, že Vám radím dobře, když se do budoucnosti zaměříte více do svého nitra a zkusíte naslouchat svému srdci a svým přáním a touhám. Myslím si, že tam naleznete tu prvotní euforii z očekávání přírůstku, která je ve Vás,nyní je však překryta velkou vrstvou obav a strachů. Nyní se musíme zaměřit na to, jak tyto vrstvy narušit. Již víme, že je tedy třeba si své pocity připouštět. Co ale dále?

Smutek

Karolína,31. 3. 2009 13:05

Dobrý den, jsem v 6. měsíci těhotenství a místo toho, abych prožívala nejšťastnější období svého života,tak doma stále brečím a všeho se velmi obávám. Jsem sama bez partnera, což mi taky moc nepřidá.Již od dětství navíc trpím syndromem bílých plášťů,takže každá návštěva lékaře je pro mě velice stresující.Ze začátku těhotenství jsem se vždy k lékaři těšila, že uvidím zase mimíska na UZ.
Ale teď už ne.Ta prvotní euforie z blížícího se přírustku najednou zmizela. Přijde mi, že nemám k miminku žádný vztah a že se na něj ani netěším. Stále doma brečím a vlastně ani nevím proč. Cítím se velmi sama i přesto, že mám absolutní oporu rodiny.Navíc jsem na rizikovém těhotenství, mám autoimunitní trombocytopenii, takže stále lítám po různých doktorech. Mám i strach z porodu, abych nevykrvácela.Měření tlaku u lékaře je pro mě noční můrou. Doma se měřím denně a mám tlak nízký, u lékaře téměř vždy vysoký.Nechci, aby z toho lékaři něco vyvozovali,už takhle jsem vystresovaná dost. Navíc mi často tvrdne břicho, takže mám spíš ležet. Takže ani nemůžu moc chodit mezi lidi. Cítím se opravdu hrozně a nejde mi se pozitivně naladit. Miminko čekám 3. 7., ale přijde mi to jako věčnost. Děkuji za odpověď. Karolína

Psychika - odpověď pro Martinu

Eliška,31. 3. 2009 12:20

Milá Martino,

zamlklý potrat, který Vás potkal, je opravdu smutná událost, která je navíc zrádná svým bezpříznakovým průběhem, a je úplně pochopitelné, cítíte-li obavu, že v příštím těhotenství Vás může potkat znovu. Je velmi těžké smířit se s tím, že nemůžeme kontrolovat to, co se s námi děje, ani mít důvěru v signály našeho těla. Smutek ze ztráty miminka je také normální reakcí - myšlenky na to, kdy by se miminko narodilo a jaké by bylo, zná mnoho žen, které o děťátko přišly. Ztratila jste přece nejenom to malé děťátko, ale především své sny a představy o budoucnosti s ním. Znepokojující ale je, že se s pláčem a především nechutí do života potýkáte už rok.
Takto na dálku lze dát jen velmi obecnou radu na Vaši otázku, jak dál. Jak už jste asi sama zjistila, intenzivní emoce se nedají vyhnat jen tím, že budete hledat rozptýlení. Napadá mě, že jste si možná nedala dost času na prožiti zármutku nad ztrátou miminka, a příliš brzy jste se obrátila do budoucna anebo prostě očekávala, že byste se měla vzchopit; anebo je možné, že Váš smutek je tak intenzivní, že nad Vámi přebral vládu, ať jste dělala cokoli. Ať je to tak či onak, myslím, že nejvíce Vám pomůže spolupráce s psychoterapeutem, který Vám pomůže překonat tohle tíživé období a rozloučit se s miminkem, které odešlo, abyste získala zpátky sílu a chuť do života. Přimlouvala bych se také za to, abyste tuto spolupráci navázala, ještě než znovu otěhotníte, abyste se v dalším těhotenství nemusela potýkat s o to silnějšími obavami a napětím. Nepíšete, odkud jste, a tak Vám nemohu doporučit někoho konkrétního; budete-li chtít, můžete mi víc napsat na adresu eliska.kodysova@aperio.cz.
Na závěr bych Vám chtěla napsat, abyste neztrácela naději - už to, že jste se rozhodla obrátit se o radu, je známkou, že budete-li mít dobrou podporu, máte dost sil svou situaci změnit.

Přeji Vám hodně sil a ať se Vám v dohledné době splní Váš sen o děťátku!

Eliška

psychika

Martina,30. 3. 2009 8:54

Dobrý den,
před rokem jsem prodělala zamlklý potrat. Již v samotném těhotenství jsem měla rozladěnou psychiku. Po potratu jsem však již rok psychicky na dně a nedokážu se vschopit mít dašlí miminko. Provází mě strach ze samotného těhotenství, že se to může opakovat a nevěřím si. Stále tady vidím to mimi, které tu mělo být a říkám si kolik by mu těď bylo a jaké by asi bylo a nedokážu jít dál. Navíc si začínám připadat stará, že to nepřišlo tak jak mělo a teď to již nezvládnu. Snažím se na to nemyslet, stále něco dělat, ale bohužel myšlenky jsou 24 hodin se mnou provázené brekem a nechutí do života. Beru každou radu od přátel jak se od toho odprostit, ale nepomáhá to, mám výčitky vůči partnerovi, že jsem nám zničila život. Už nevím jak dál.Každý měsíc se chci pokusit znova o mimi, ale nejde mi to. Je nějaká rada jak vůbec dál ?

Eva

Odpověď pro paní Annu,10. 2. 2009 9:50

Dobrý den paní Anno,
mrzí mě, že jste si svůj minulý porod příjemně neprožila. Nezoufejte však,nic není ztraceno a pokud se zbavíte strachu, je velká pravděpodobnost, že se Vám to při nynějším porodu povede. Protože ale neznám okolnosti vašeho minulého porodu, netroufám si takto odhadovat vhodnou pomoc pro Vás. Pátrala jsem na internetu a doporučila bych Vám nejprve zkusit (pokud by Vám to bylo příjemné) - kontaktovat dulu Majku z Brna, která se zabývá osvětovou činností v těhotenství a může Vám být i průvodkyní u porodu. Kontakt na ní je: majka-kurzy.cz Toto je taková "měkká" cesta - osobním kontaktem, rozborem pocitů, strachů a osvětou co se při porodu může stát. Pokud cítíte, že by Vám více vyhovovala odborná psychologická pomoc, pak Vám mohu poradit dvě možnosti jak se kontaktovat na odborníka. V ČR je jen velmi málo odborných psychologů zabývajících se přímo porodem a těhotenstvím, obecně by však měli být všicni psychologové schoponi Vám pomoci a dále Vás případně nasměrovat. Když si na internetu zadáte: www.help-lic.cz, tak tam naleznete seznam všech psychologů v Brně a můžete si zvolit toho svého a konkrétně se s ním domluvit. Nebo jsem ještě nalezla kontakt na psychologické pracoviště při porodnici FN v Brně, telefon: 532 238 292. Popřemýšlejte, která pomoc by Vám nejvíce vyhovovala a jděte po ní! Je skvělé, že hledáte pomoc jak se strachu zbavit, určitě Vám bude pomoženo. Osobně bych Vám radila pomoc jak psychologickou, tak ze strany porodní asistentky či duly, které Vás seznámí s možným průběhem porodem a dokonce Vás k němu mohou i doprovodit. Když budete vědět, že u porodu nebudete sama, ale s někým komu věříte, bude Vám také lépe. Přeji Vám, ať naleznete odborníka, který Vám pomůže, nevzdávejte se, strachu se dá zbavit a nahradit ho racionálním očekáváním od porodu a svojí rolí při něm. Mějte se pěkně, Eva

Strach z porodu

Anna,9. 2. 2009 15:57

Dobry den,jsem tehotna a po negat.zazitku z prvniho porodu mam hrozny strach z porodu,ktery me ceka.Rada bych ziskala kontakt na nejakeho psychologa v Brne,ktery se teto problematice venuje,ale nedari se mi to.Muzete mmi prosim poradit? Dekuji

Odpověď pro paní Simonu

Eva,7. 11. 2008 20:39

Dobrý den paní Simono :¨),
moc jste mě potěšila :¨) a děkuji Vám za podporu! Budu moc ráda, když se mi podaří alespoň trošku vnést světlo do problematiky psychiky ženy v těhotenství a možná i někomu pomůžu se ve svém těhotenství více orientovat. Ještě jednou děkuji a také Vám přeji vše nejlepší :¨)

Těhotenství

Simona,7. 11. 2008 17:31

Dobrý den, slečno Evičko. Musím Vás pochválit, máte udělané moc hezké stránky. Před 12 lety jsem porodila moc krásneho chlapečka, ale před tím mě provádělo 9 měsíců šílenství, mám pocit, že s mojími hormonami vybuchla sopka, myslela jsem si, že mě nikdo nemá rád, že manžel nechce dítě, že jsme na světě sama. pak jsem nevěděla jestli chci být taky těhotná, byla jsem zoufalá, nevěděla jsme co ze sebou. Musím říci, že kdyby jsem věděla, že někdo má takovéto stránky určitě je navštívim a nechám si poradit. Moc moc Vám držím palečky at Vám tato poradna frčí a jste v životě taky sama šřastná.
S pozdravem Simona

Odpověď pro paní Veroniku

Eva,6. 11. 2008 8:36

Dobrý den paní Veroniko :¨),
chápu Vás, že Vám přijde líto, že se Váš manžel tolik nezapojuje do věcí týkajících se těhotenství.Jste v období, kdy potřebujete cítit vedle sebe oporu a chcete se s někým podělit o své pocity, potřeby a obavy. Nezoufejte, zkusme se na situaci podívat z pohledu Vašeho i z pohledu Vašeho manžela. Vy se nacházíte v životním období plném změn a potřebujete cítit oporu a zájem, také můžete být pod vlivem těhotenských hormonů více lítostivější a citlivější. Váš manžel - neznám jeho osobnostní rysy - se nejspíše stydí o těhotenských věcech mluvit nahlas. Je to možná pro něj určité tabu, ženské věci, o ktrých se nemluví. Proto je třeba ho více zapojit, i když byste čekala aktivitu od něho, musíte být aktivní Vy. Zkuste si s ním promluvi třeba večer při svíčkách, v klidu, co pro něj znamená, že čekáte miminko, jak si představuje sebe jako otce a řekněte mu možnosti prenatální komunikace, trošku ho nenápadně zapojte, ale do ničeho ho netlačte. Nestyďte se vyjádřit své pocity a také to, že ho potřebujete. Uvidíte, že na sebe převezme pocit zodpovědnosti a bude hrdý otec. Proto má rada zní vše mu řekněte, nenaléhejte na něj a snažte se ho provést těhotenstvím - co znamená pro Vás, jak je možné komunikovat s miminkem,... Přeju hodně krásných těhotenských dnů, Eva

psychika

Veronika S.,5. 11. 2008 9:16

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jsem těhotná (4M) a musím říci, že můj manžel se vůbec nezapojuje a předvším ani moc nekomunikuje - nezeptá se mi, jak se cítím, jestli mě nečekají nějaké vyšetření a podobně. Začínám být zoufalá, nechci ho peskovat, ale vnitřně jsem rozhozená a smutná. Je to normální pocit, že svět kolem sebe vnímám jinak nebo opravdu je to problém...... Děkuji za odpověď.