Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Psychika a fyzicka nevolnost

ludmila,7. 5. 2014 17:35

Dobry den, mam v tehotenstvi problem s fyzickou nevolnosti, ktera neni vyvolana pachy, chutemi apod., ale pouhou predstavou k cemukoliv se rozhodnout. Jsem v 17.tt a neni mi dobre temer v kuse od 7. tt. Navic se mi vubec nic nechce, nic me nebavi a kdyz neco nebo nekam musim, tak jen pri tom pomysleni je mi fyzicky hur. Donutit se k necemu zacina pro me byt pomalu neprekonatelny problem. Abych trochu priblizila svou situaci, mam uz dospelou dceru, pred otehotnenim jsem brala AD, ktera jsem vysadila hned pote, co se mi teh. potvrdilo. Nebylo to nejjednodussi, ale presvedcila jsem se, ze to zvladnu a ze to tak bude lepsi pro mimco i pro me. Bohuzel se to cele podepsalo i na partnerskem vztahu, pritel se nezachoval uplne podle meho ocekavani, ale nakonec se vyjadril, ze s nami chce byt. Jenze i s nim mam problem, ja jeho spolecnost nevyhledavam (nezijeme spolu), je mi cim dal vic lhostejny, obcas k nemu citim az averzi. Nejak mi ted pripada, ze nemam sanci to zvladnout a nevim, co s tim.

Re: Psychika a fyzicka nevolnost

Eva,17. 5. 2014 20:01

Dobrý den paní Ludimilo,
nějak cítím, že Váš problém není jen na tělesné úrovni (nevolnosti), ale je to hlavně o psychice. Na tomto místě bych Vám určitě doporučila, abyste zkusila zkontaktovat nějakého dobrého psychologa ve svém okolí. Těhotenství není důvodem pro zástavu užívání antidepresiv, musí se však upravit lék, který je pro toto období vhodný. Je možné, že Vaše současné pocity souvisí s náhlým vysazením léčby. Navíc těhotenství představuje pro každou ženu velkou změnu a určitou krizovou etapu v životě. Není proto dobré a vhodné zrovna v tomto období ukončovat léčbu, na kterou jste byla zvyklá. Vůbec za nic se nemusíte stydět, je to nemoc jako každá jiná. Pokud by Vám bylo nepříjemné se svěřovat takovémuto odborníkovi, zkuste ve svém okolí alespoň zkontaktovat (nebo ještě jako bonus) nějakou soukromou porodní asistentku. Jsme odbornice připravované na holistickou péči o těhotné ženy nejen při porodu, v šestinedělí, ale i v celém těhotenství. Uvidíte, že osobní kontakt Vám udělá moc dobře. Je důležité mít někoho, kdo Vás pochopí a s kým můžete své pocity probrat. Odkaz na svojí porodní asistentku naleznete např. na mapě na str. UNIPA.cz
Držím Vám moc palce, chce to být aktivní, nebýt v pasivitě. Vše zvládnete :-)
PS: na nevolnosti pomáhá vstávat pomalu, nejprve si sníst něco drobného a nedráždivého ráno v posteli než vstanete a pak pomalu vstát, také je na to dobrý třeba zázvor a také inhalační tyčinka pro nevolnostem od firmy Nobilis Tilia. Hodně fyzicky odpočívejte a snažte se být v kontaktu již nyní se svým nenarozeným miminkem.

Prosím o radu

Lucie,7. 5. 2014 14:30

Dobrý den, chtěla bych se zeptat.Mám tušení že jsem těhotná menstruaci jsem nedostala a příznaky které jsou při těhotenství mám taky jako bolení prsou,špinění,špatné nálady pláču a bolení břicha a nafouknuté.Ale dělala jsem si 8 těhotenských testů a ani na jednom se mi neukázali dvě čárky vždy jen jedna.Prosím o radu co mám dělat.

Re: Prosím o radu

Eva,17. 5. 2014 19:53

Dobrý den paní Lucie,
příznaky, které popisujete patří do kategorie tzv. nejistých těhotenských příznaků či pravděpodobných, ale rozhodně ne jistých. Tam by pak patřil vlastní průkaz miminka - jeho srdeční akce, jeho pohyby a jeho vyhmatání.
Doporučuji Vám buď ještě chvíli počkat na možná zpožděnou menstruaci (někdy se může zpozdit vlivem stresu, nevhodné životosprávy ...) nebo si zajít ke svému gynekologovi na krevní test na hcg - to je "těhotenský" hormon. S pozdravem Eva Lorenzová

loan offer

owen,11. 5. 2014 13:28

Musíte soukromých nebo podnikatelských úvěrů Pokud ano; Kontaktujte nás
Nyní: owenfinane08@gmail.com
Jméno:
Požadovaná částka:
Doba trvání:
země
Telefon №:
Pohlaví:
Děkuji vám,
paní trouba
E-mail: owenfinane08@gmail.com

Hádky s partnerem

R.Nováková,17. 4. 2014 16:44

sem těhotná mezi 4-5 měsícem a s partnerem se furt hádáme musím uznat že občas ale né tak často vyvolám hádku ale on mi dá na oplátku argunenty jako že mne opustí a tak podobně a věčinu hádek vyvolá on tim že prostě vyčítá mi věci který sem neřekla ale on si to tak nák špatně vyložil a zbytek vycucal z palce ajá se začnu hájit a hádáme se opět a používá necitelný a moc bolestivý argumenty aby toho nebylo málo tak mám ještě poruchu srdce a stím těhotenstvím se to ještě zhoršilo bohužel partner nebere ohledy nato že jsem nemocná ani že jsem těhotná natož že to může mýt vliv na miminko nevím co mám už dělat on to nemyslí zle ale zle vše dělá ty argumenty co používá jsou přehnaný a bodá mi tím vyloženě dýku do srdce občas se dostanu do situace kdy doslova ze stresu nemohu popadnout dech a házím svím tělem abych se nák nadechla mám strašnej strach jak o miminko tak o sebe ale i o strátu partnera který je mi vším ikdyž mi ubližje ale on nechce jen nevím jak mu to mám vysvetlit když má slova nechápe nebo snad ani pochopit nechce protože co chudák on je to odemně hnusný ale myslím si že se cítí věčně neprávem nedoceněný a to ho ve svém pohledu staví na první místo abychom se všichni oněj starali místo toho aby on se staral oto abych byla v co největším klidu a pohodě také proti mne v podstatě poštval svého bratránka s jeho přítelkyní a moc mně to mrzí protože je mám ráda a prostě nic nezvládám také jsme dočasně od sebe abych zařizovala s radinou zdravotní stav mně a miminka pochybuji že on mně bude doprovázet po doktorech když musí být v práci a nebo jeho rodina co má sama moc starostí tady mám své přátelé co mi pomáhajá a i rodina nehledě na nedostatek peněz mně doprovází po doktorech i když oto těší je jin zatajit náké mé zdravotní záchvaty které mám právě kuli partnerovi moc se bojím a potřebuju pomoct jinak to už prostě nezvládám nevim co si počít mám strašnej strach ztoho jak to vše dopadne nebo dokonce i zkončí jestli třeba smrtí rozchodem nebo špatným stavem miminka nevim si rady snad mi pomůžete

Re: Hádky s partnerem

Eva,24. 4. 2014 8:54

Dobrý den,
občasná výměna názorů mezi partnery může být zdravá, musí mít však únosnou míru. Rozhodně není v pořádku, abyste po hádce měla srdeční a dýchací problémy. Toto je velmi nebezpečné a rizikové. Udělala jste první krok, když jste se ozvala do této poradny, což je dobře :-) Sama cítíte, že takto to dále pokračovat nemůže.
Neznamená to, že se s partnerem musíte hned rozejít, ale určitě by to chtělo si s ním v klidu popovídat - bez výčitek a bez hádek - o tom, co Vás trápí, co potřebujete a jak vnímáte jeho roli coby otce vašeho děťátka. Ona totiž "hádka", která je zdravá je vlastně umění. Spousta lidí to neumí a tak se v určitém amoku uchylují k argumentům, které mohou opravdu velice zranit.
Myslím si, že by bylo dobré toto celé nenechávat jen sama na sobě. Je dobré se obklopit příjemnými lidmi, kteří Vás podpoří. Zkuste zkontaktovat nějakou soukromou porodní asistentku (na mapě na stránkách www.unipa.cz) a setkat se s ní osobně. Pak by bylo možné, aby se setkala s Vámi i s Vaším partnerem a o všem jste si popovídali. Myslím si, že potřebujete klid, zázemí, odpočinek. Takto není vhodné trávit těhotenství a blížit se k porodu. Toto opravdu není zdravé ani pro Vás, ani pro miminko. Zkuste se obrátit na nějakou Vám blízkou porodní asistentku nebo také můžete zkustit s partnerem zajít do partnerské poradny. Stačí se podívat na internet a nějakou vyhledat, mnohdy jsou jejich služby i zdarma.
Pokud budete chtít, ozvěte se mi, jak se situace vyvíjí. Držím palce, ať se vše brzy vyjasní a ustálí. Musíte si srovnat priority, kam určitě patří i ochrana miminka. Ještě mě napadá, že byste mohla zkusit praktikovat prenatální komunikaci - s miminkem si povídat, hladit si bříško. Zkuste do toho zaangažovat i partnera. Možná, že se trošku zjemní. Zkuste se více oba bavit o rodičovství. Nechci Vás strašit, ale je třeba mít na mysli, že Váš stres a pocity paniky mohou negativně působit i na miminko. Proto je opravdu žádoucí celou situaci změnit.

racova

lucie racova,3. 4. 2014 18:59

Ziji ve velki britaniji a mam problemi ze mam prestavi ze sem jak upir a ze semi lidi smejou a jeste ze spim skazdim nakoho se podivam a ja uz nev co vam stim delat beru praski uz 3mesice a moc mi to nepomaha a jeste semi stava ze vidim budocnos chtela bisem pomoc telefpni cislo/004207721446344

Re: racova

Eva,16. 4. 2014 9:21

Dobrý den,
bohužel nejsem psychiatr ani psycholog. Raději se svými potížemi oslovte tyto odborníky a nenechávejte svůj stav bez léčby. Nemusíte se za své vidiny a pocity stydět. Vše se dá řešit.
S pozdravem Eva Lorenzová

mam psychiku v haji

Enny,9. 4. 2014 16:33

Ozvěte se prosim na kloui17@email.cz

mam psychiku v háji

Enny,9. 4. 2014 16:09

Ahoj.Jsem v 19tt čekám třetí dítě.Když jsem byla malá byla jsem cca 2roky zneuživaná.Teď až ve třetím těhu se mi to všechno špatný vrací.Mám 10měsíční dcerku a bojím se jí svěřit i svému příteli.někdy jsou chvíle kdy jsem naprosto v klidu,ale někdy mám černé myšlenky,že to,co se dělo mě,se stane i jí.nemůžu bez ní být ani minutu.Otázka je,mám si najít psychologa? Je možné že tyhle hnusárny se mi vrací kvůli hormonům v těhu? Prosím pomoc te mi a poraďte..

psychika 37. tt

LoveSweetLove,30. 3. 2014 10:44

Dobry den, obracim se na Vas s dotazem ohledne vnímání svojí psychiky. Miminko, které čekáme bylo plánované a nepřišlo uplně hned, o to větší to pro nás byla radost. Celé těhotenství- až na počátek (hormonové výkyvy) probíhalo emocionálně uplně skvěle. Poslední týden se ale chvílemi necítím moc dobře, přepadne mě jakási depka a mám strach z toho jak vše bude po porodu. Nemám chut k jídlu ani náladu , jsem pesimistická a nejhorší j, že mi v tu chvíli přijde jako bych se ani na miminko netěšila . Je to záležitost pár hodin a pak je to zase v pohodě a jsem uplne spokojena a na miminečko se zase tesim. Je mozne ze je to cele vyvolane strachem z porodu, jak to vsechno bude a taky jak to bude v sestinedeli- to se docela bojim. Kdyz nad tim premyslim tak se obvinuju ze jsem sobecka a nechapu kde se ve me takove myslenky berou. V partnerovy mam velke zazemi a oporu,. jen teda v rodine nic moc.
Pred otehotnenim jsem trpela uzkostnou poruchou- asi tri a pul roku, zacala jsem to resit az po trech letech- dostala jsem AD zoloft, brala jsme asi 4 mesice, hodne mi to pomohlo.. pak jsme otehotnela,. leky vysadila a je mi porad dobre. Neni to uplne jako predtim kdyz sem jeste nemela zadne problůemy, ale na druhou stranu si nemuzu myslet ze kdyz sem se trapila 3 a pul roku s necim tak ze to po par mesicich uplne zmizi a ja na vse zapomneu, v podvedomi to stale je a vim ze na sobe jeste musim pracovat, ale v tehotenstvi je to opravdu zazracne bez problemu a tak mam strach z toho co bude potom, jak se miminko narodi. No a tedka ta depka sem tam a ja se zacinam bat co bude pak.. prosim poradte mi, dekuju...

Re: psychika 37. tt

Eva,30. 3. 2014 22:12

Dobrý den,
napadá mě, že by pro Vás bylo nejlepším řešením, kdybyste si našla svojí porodní asistentku, na kterou byste se mohla obrátit s Vašimi pocity a potřebami v těhotenství, ale také by s Vámi mohla být případně i u porodu a dále by Vás také navštěvovala i v šestinedělí. Myslím si, že tím, jak se blíží porod a setkání s miminkem - Vaše reálná role maminky, tak se zvyšuje i Vaše nejistota, jak vše bude probíhat. Tyto pocity jsou úplně normální a je také normální, že se mohou objevovat až v současné etapě těhotenství. Řekla bych, že si nyní více uvědomujete blízkou budoucnost. Určitě bych Vám doporučila si o svých pocitech promluvit s partnerem a zeptat se na jeho názor ohledně zkontaktování své porodní asistentky nebo případně duly. Myslím si, že pokud nemáte dobré zázemí ve vaší původní rodině, bude dobré mít pak oporu v nějaké další ženě - a navíc zkušené odbornici jak o péči o Vás, tak o péči o miminko. Tato služba je v zahraničí běžně dostupná, u nás to tak jasné vždy není. Určitě se zkuste podívat na internet - weby - například: www.unipa.cz nebo www.mojedula.cz atd. Pomoc a hlavně osobní kontakt v těhotenství, při porodu a v těhotenství je velice důležitý. Zmírní to Vaše obavy, zklidní Vás a budete mít pocit, že jste v jakési "záchranné" síti, že na vše nejste sama :-) A ještě jedno doporučení z mé strany. Zkuste si vést deník o svých pocitech a obavách, někdy stačí, když to člověk napíše a více si uvědomí, co ho vlastně tíží a čeho se obává. Někdy se tyto obavy po jejich uvědomění zmírní nebo se začne dít něco, co dá věci do pohybu...nejhorší je dělat, že se nic neděje a vše držet v sobě. Mějte se moc pěkně, s pozdravem
Eva

usa

jane,25. 3. 2014 16:45

Dobrý den, na celé veřejné , Dobrý den , jmenuji se Janices wallocks z Housto texas.I přišel na tuto stránku sdílet dobré skutky Native doktor ( prophetbaz ) . Nikdy jsem nevěřil v lásku , peníze kouzel a magie , dokud jsem chtěl tento výkonný kouzlo kolečko , když jsem šel do Afriky v prosinci loňského roku na služební cestě . On je opravdu silný , a on vám pomůže kouzlit přivést zpět milovat jeden ` s gone ztracené , nechová , milenec hledal někoho , aby tě milovat , Money bohatství , výherní číslo lotto , dobývat ztracené svého milence , Přines zpět ztracené peníze a magie peníze kouzlo pro dobrou práci , i ` m teď šťastný a živé svědectví , protožemuž, kterého jsem chtěl vzít mě nechala 2 týdny před náš svatební den a můj život byl vzhůru nohama, protože náš vztah byl na několik let .. jsem opravdu milovala ho , ale jeho matka byla proti nám , a on měl žádnou dobrou placenou práci . Takže když jsem chtěl toto kouzlo kolečko , řekl jsem mu , co se stalo , a vysvětlil situaci , co se k němu .. Zpočátku jsem byl nerozhodnutý , skeptický a nejisté , ale jen jsem dal to zkusit . A v 5 dny , kdy jsem se vrátil do Texasu , můj přítel (nyní můj manžel , Dr. Wallocks ) mi volal sebe a omluvil se , že vše, co bylo usadil se svou maminkou a rodinou a dostal novou pracovní pohovor , takže bychom se měli ženit a já dal zrod k dvojčatům nad i se vyléčit HIV .. já jsem ` t věří, že to coskouzlo kolečko mě jen požádal o mé jméno a jméno mých milenců a vše, co jsem chtěl, aby to udělal za mě ... Jsem šťastně ženatý nyní a můj manžel také dostal novou práci a naše životy se staly mnohem lepší a stali jsme se velmi bohatý . V případě, že někdo potřebuje kouzlo kolečko pro nějakou pomoc , E-mail se ho na tuto e-mailovou adresu : ( prophetbaz@gmail.com ) ...... doufám, že vám pomůže ven . Pospěšte si nyní a kontaktujte ho nyní prostřednictvím e-mailové adresy : ( prophetbaz@gmail.com ) .. Děkuji moc a já jsem velmi rád, teď .. Janices wallocks

Jsem v 6+4tt a mám opačný problém nepláču,nevivádím jsem až moc klidná

Aneta,14. 3. 2014 21:01

Dobrý den ....Jak čtu vaší debatu napadlo mě napsat také moje trápení...
Jsem těhotná teprve chvilinku 6 týdnu a 4 dny...Jsem vdaná za toho nejbáječnějšího muže ,kterého jsem kdy potkala...Jsme spolu celkem 4,6 let a manželé budeme 2 roky letos v září 2014.Miminko jsme plánovali!!A vlastně jsme se o něj pokoušeli od května 2013...Vždy jsem byla zklamaná že opět nic...ale na druhou stranu jsem si říkala,že to tak má být a že je fakt,že aspoň něco odložíme bokem...Když jsem viděla mrňousky v kočárku tak jsem se na ně usmívala a pořád na ně nějak reagovala :)....Mimochodem pracovala jsem v hračkárně atam jich bylo dost.. :)..No a občas jsem si to zkoušela i představit a vždy jsem cítila příjemný pocit...Akorát mě děsila představa jestli mu budu rozumět?Jestli budu vědět co dělat???Jak ho naučit poslušnosti...Prostě výchova...Apak volný čas...Kam budu chodi s miminkem ..Ale to mi přišlo jako banální...No a nyní jsem těhotná...Dozvěděla jsem se to dneska!!!!Manžel málem plakal radostí!!!Pořád mě hladí ,objímá stárá se o mě ještě víc :DJe úžasnej tak jak je od začátku :).....No a dneska se mě zeptal"Jsi taky šťastná?"...a tady to je.....On měl slzy štěstí v očích ,ale já ne :(......Pořád si koukám na bříško a říkám si je tam :)......ale necítím takovou tu euforiji???Ale přistihla jsem se ,že aniž bych chtěla..Jdu pít mléko,nejím to a to...Dávám si bacha na různé věci a jsem klidnější...Ale necítím to šílené štěstí co všechny maminky tak popisují???Manželovi jsem řekla,že si to asi pořád neuvědomuju???Jsem z toho hodně špatná a začínám si to víc uvědomovat..A samozřejmně se na sebe za to zlobím!!!Vždyť jsme ho chtěli...Já jsem věděla,že se bojím že budu špatná máma...Ale chtěla jsem miminko a řekla jsem si ,žena to už pak určitě příjdu..No ,ale štve mě že taky nepláču,že jsem až moc klidná akorát jsem opatrnější a,ale klidná??????????Jo a lítám po netu a scháním informace o všem kolem těhotenství...Strašně mě to mrzí že já tohle necítím...to úplné štěstí :(...Je to normální???Kdy budu cítit to štěstí??A rodina to ještě neví ....čekáme až budu ve třetím měsíci...Pak jim to chci oznámit...A přistihla jsem se ,že se budu i stydět jim to říct...Jako by to bylo něco špatného??I to je normální???No a i dneska opět přemýšlím jak se budu starat ,kam budeme chodit...Jestli budu umět dítě zabavit jako ženy v mé blízkosti...To je samé byly jsme v mateřském centru,pak támhle a támhle...masáže ,plavání,tohle tamto....No a já si zkrátka říkám,že mi tolik aktivit příjdou až moc...A TO JE UŽ ONO...Znamená to ,že budu špatná mám :(A že zatím necítm žádné návaly euforie??To je také špatné :(..Ale netrpím zatím díky bohu ani úzkostmi.....Jsme prostě divně klidná??....Možná se bojím projevit cit...někomu novému něž manželovi??No a tohle je teda taky divné co jsem napsala:(..Nebo je to také normální to zvykání na další osůbku na nové projevování citů???Někomu dalšímu???Prosím prosím TAKY MI NAPIŠTĚ CO SI OTOM MYSLÍTE!!!!!!!!

Re: Jsem v 6+4tt a mám opačný problém nepláču,nevivádím jsem až moc klidná

Eva,16. 3. 2014 15:08

Dobrý den Aneto,
to, o čem píšete je zcela normální, akorát se o tom moc nemluví :-) Vůbec není automatické, že má žena cítit pocity euforie a štěstí. To je jen tak na veřejnosti, ale skrytě uvnitř, to tak ze začátku necítí spoustu žen. Jde o to, že těhotenství znamená obrovskou změnu ve Vašem životě. Víte, že nic nebude stejné a nabízí se polemika, zda jste toto vlastně opravdu chtěla a zda to zvládnete. Také se vtírají obvykle právě pocity a obavy z toho, jestli zvládnete být dobrou maminkou. Moje rada pro Vás zní: dejte všemu dostatek prostoru, času. Potřebujete se zklidnit, ponořit se sama do sebe a přijmout fakt, že jste těhotná. Opravdu je to zcela normálni :-) Muži toto vnímání mají jiné. Nenechte se euforií partnera nijak ovlivnit. Pro něj bude otcovství také nová životní etapa, ale jinak než pro Vás. Zkuste hodně relaxovat, hodně si své miminko představujte, můžete na něj i mluvit nebo si s ním zpívat apod. Uvidíte, že to pouto se brzy dostaví. Některé ženy cítí něco více až v období prvních pohybů miminka - to bývá okolo 20. týdne těhotenství. Asi bych Vám doporučila se poohlédnout po nějaké porodí asistentce, kam byste mohla chodit na předporodní přípravu nebo i na cvičení a kde byste společně řešily všechny otázky, které Vás napadnou. Mějte se krásně, Eva

Re: Re: Jsem v 6+4tt a mám opačný problém nepláču,nevivádím jsem až moc klidná

Eva,20. 3. 2014 22:35

Dobrý den.Moc děkuji za odpověď :) Tak to se mi ulevilo,že je tohle normální.Víte všichni kolem se radují a pořád mluví dokola otom co budou dělat a jak vymýšlí jména atak...A já tohle nějak zatím ne neřeším,ale nemám ten záchvat téhle "eufor."Ale radost mám!!A bříško jsem si už tenkrát při mém psaní textu hladila ...vlastně to dělám pořád a kolikrát aniž si to uvědomím :)...A tady jsem se vlastně poprvé někomu svěřila ,že jsem těhotná jak jsem už psala...Tedy můj manžel je jediný...Chci počkat až budu ve třetím měsíci...Takže se už i těším až to řekneme a moc se těším na výraz hlavně mé maminky a mého táty jelikož ty vnoučata ještě nemají..Rodiče mého muže již mají několik..A už i koukám na všechno co se miminka týče :D...Takže si myslím,že to začíná...Ale musím říct,že jsem vlastně moc ráda ,že jsem tak v klidu,když čtu jak jsou maminky uplakané a vystresované někdy ze všeho co se kolem nic h děje...Tak jsem ráda,že zatím je u mě -u nás všechno v takové té pohodičce :)"A ta asistentka...Už jsem se dívala :) A chtěla bych k nějaké docházet :)

Ziju v pasti

Women,14. 3. 2014 21:45

Dobrý den, potřebuji se jen vypsat. Jsem od porodu 8 měsíců a vztah mého manžela ke mně se změnil. Vždy jsem si myslela,že přítomnost muže u porodu vztah k jeho ženě upevní a bude si ji více vážit za to co dokázala, ale u nás je to opačně. Před porodem jsem měla doma milujiciho manžela. Dnes mám doma muže, který mně nepohladi, nepolibi, neříká mám tě rád. Pouze jednou za měsíc se se mnou pomiluje (spíše jde jen o chladný sex). Prostě žádné projevy ani malé náklonnosti. O naše mimco se stará výborně i když někdy řekne, že se mám ještě více starat já. Malého miluje, to vím už od porodu. První věc, která mně po porodu napadla byla, že se manžel do malého zamiloval a já jsem u něj skončila, bohužel je to asi pravda. Jsem na mateřské a jsem pořád tak sama. Malého nikdo nepohlida, jedna babička nechce a druhá nemá čas. Párkrát jsme byli v mateřském centru, ale malému se tam moc nelíbí. Kamarádku nemám. Přála bych si aby manžel přišel z práce pohladil mně a políbil a chvíli si se mnou povídal, ale bohužel. Když jsem to vše manželovi opakovaně říkala, tak jen odpověděl, že nemá čas a jestli se mí to doma nelíbí, že bude na mateřské místní mně. Ach jo, jsem tak sama.

Re: Ziju v pasti

Eva,16. 3. 2014 14:58

Dobrý den,
chápu Vaše zklamání z chování Vašeho partnera. Ale nic není vždycky takové, jaké se to zdá:-) Stát se maminkou je nová životní role, která vyžaduje naše plné nasazení. O to více člověk potřebuje cítit něčí lásku a podporu. Chápu, že jí přirozeně hledáte ve svém partnerovi. Ano, jsou případy, že muž po společném porodním zážitku změní svůj vztah k ženě, ale to se týká hlavně sexuality. Nemělo by se to dotýkat emotivního, citového pouta. Rovněž si troufnu říci, že si nemyslím, že tím, že máte malé miminko, mohl manžel svojí lásku předat jenom k němu. Vezměte to i podle sebe - máte dost lásky pro oba. Spíše si myslím, že Váš manžel toho má možná hodně v práci, celý den je mezi lidmi a pak když se k Vám vrátí domů, může být hodně unavený a nedává svojí lásku hned najevo. Pokud vycítí, že na něj "naléháte", protože Vy jste naopak zase celý den spíše doma sama, pak se může chovat vyhýbavě. Je to samozřejmě jen polemika, takto na dálku Vám nemohu konkrétněji říci více. Myslím si, že není žádný důvod, aby Vás Váš manžel přestal kvůli společně strávenému porodu milovat. Udělala jste moc dobře, že jste si s ním promluvila. Pokud to nezaúčinkovalo, budete to asi muset udělat znovu. Zkuste s ním v klidu probrat i vlastní porod. Zeptat se ho, co mu tato zkušenost dala a zda se u něj něco změnilo. Pak mu řekněte svůj názor - jaký Vy jste měla pocity z toho, že s Vámi byl u porodu. Vše si vyříkejte a hlavně na něj nijak citově nenaléhejte. Někteří muži své ženy milují, ale neumí to dostatečně sdělit. Myslím, že je dobrý nápad najít si také nějakou kamarádku, která má také malé miminko - ať už v reálu, například v onom mateřském centru, nebo také třeba na nějaké diskusi pro maminky. Uvidíte, že se vše zlepší. Chce to otevřenou komunikaci a také vlastní aktivitu. Když budete jen pasivně čekat a očekávat špatné věci, tak se jich opravdu dočkáte. Zkuste si udělat také nějakou radost jen tak sama pro sebe :-) Zajděte si třeba ke kadeřnici nebo na kosmetiku, kupte si něco pěkného na sebe atd. Uvidíte, že se budete cítit o trošku lépe. Buďte aktivní !!! :-) S pozdravem
Eva

prosím o radu,nevím jak dál :(

Andrea,7. 10. 2013 17:27

jsem v 8týdnu těhotenství a s přítelem se pořád hádáme. než jsem otěhotněla, nebylo to tak časté, ale i přesto jsme neměli nikdy ideální vztah. pořád jsem věřila, že se to změní a že to bude všechno den ode dne lepší. neustále mě uráží, že se mám na sebe podívat, že mám špatnou pleť, že jsem bílá (kdysi jsem byla opálená ze solárka), že mám větší břicho, že si najde milenku atd.. že to dítě jsem chtěla já, tak ať se starám. už kolikrát mi při hádce řekl, že mám jít na potrat, že mě nechce :( jenže já jsem už byla 2x na interupci a už je mi 30let a bojím se, kdybych šla potřetí, tak že bych už nikdy nemusela mít děti :( trápím se,pláču a nevím co dál. prosím, poraďte mi, nemám se s kým o tom pobavit :(
když řeknu, že mi není ráno dobře a zvracím, tak mi řekne - co jsi chtěla to máš. jsem na dně :(
při hádce mi kolikrát i řekne, že mě nemiluje, že je se mnou jen ze zvyku. děkuji za rady, nikomu nepřeji to, co zažívám já, protože je to jedna z největších bolestí v mém životě a jedno z nějvětších rozhodnutí, které mi může změnit život.