Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpověď pro paní Michaelu

Eva,7. 3. 2011 13:42

Dobrý den, paní Michaelo,
v první řadě bych Vás chtěla ujisit, že to že Váš partner odmítá v těhotenství sex, je úplně normální. Každý jsme jiný a každý může reagovat jinak. Neberte si to nějak osobně a rozhodně si nemyslete, že jste u něho ztratila svojí přtažlivost. Určitě to tak není, jen ve Vás nyní spíše než milenku vidí naplnění ženskosti - matku, kterou chce chránit a opečovávat jí. Je možné, že mu připadá divné se s Vámi milovat, když ve Vás je další bytost. Může mít pocit, že to není správné se nyní milovat. Víte, toto je velmi citlivé téma a tak se vám to pravděpodobně stydí říci. O Vašich pocitech také pravděpodobně neví a určitě by nechtěl, abyste se tím trápila. Je tedy velmi důležité, aby jste si společně promluvili o svých pocitech - bez jakých koli předsudků a výčitek. Píšete, že Váš partner se o Vás hezky stará a pečuje o Vás - tím Vám dokazuje vlastně svojí lásku. Promluvte si s ním i o sexuálním životě (ženy v těhotenství mohou mít i jiné libido) a zkuste se domluvit na něčem, co by bylo příhodné pro Vás oba. Mějte se pěkně, Eva

Přítel odmítá sex

Michaela,2. 3. 2011 13:23

Dobrý den,
jmenuji se Michaela a jsem v 25. týdnu těhotenství. Můj dotaz směřuji na svého přítele. Je to již tak 4 týdny, kdy úplně ztratil zájem o sex. Dokud na mě těhotenství nebylo tolik vidět, bylo vše při starém, ale od té doby co mám bříško a miminko se hýbe, ztratil zájem o sex. Jeho chování spíše připomíná pečovatelku. Nemůžu říct, že je odtažitý, naopak, neustále mě hladí, dotýká se mého bříška, objímá mě a i jinak je velmi pozorný. V okamžiku, kdy se s ním začnu mazlit, tak jak jsme to dělali vždy před sexem, stáhne se a je úplně pasivní. Zkoušela jsem s ním o tom promluvit a ptala jsem se, co se změnilo, že se ke mně chová jinak, dělal, že nechápe o čem je řeč. Prý mám v hlavě brouky, podle něho je vše v naprostém pořádku. Nevím, jestli mám být spokojená, že mám přítele, který by mě nejraději na rukou nosil, nebo jestli si mám dělat starosti, že jsem přišla o chlapa, na kterého jsem byla zvyklá. Myslíte, že tento stav je jen dočasný po dobu těhotenství? Moc prosím o radu.
Děkuji

Odpověď pro paní Evu

Eva,2. 1. 2011 14:21

Dobrý den, paní Evo.
Abych se přiznala příliš Vašemu psaní nerozumím. Chápu, že máte pocity stísněnosti, strachu a obav. Pokud již tyto pocity nepominuly (odepisuji poměrně pozdě), pak by bylo nejvhodnější buď si s nimi s někým důvěrným pohovořit - nezůstávat na ně sama a nebo ještě lépe vyhledat psychologa ve vašem bydlišti, který Vám pomůže se těchto negativních pocitů alespoň z části zbavit. Držte se, Eva

strasne se bojim ze sem se zblaznila

eva,2. 12. 2010 11:55

dobry den jmenuju se eva a sem tehotna 4 msice a mama strasni pociti zhruzi ze se podvedla manzela ale neni to tak jenom takovi prestavi cetim takovou litost pred manzelem a nevim co tojo a taky si davam do hlavi ze to decko neni miho manzela ale nikoho jineho a strasne se bojim ze to nejsou prestavi ale ze je to dopravdi neumim si prestavit dibi to bylo dopravdy jak muj manzel bi se tvaril a tak dale prosim vas chtela bych poradt co mama delat jinak se stoho zblaznim dekuju prosim vas odepiste mi

Odpověď pro paní Renatu

Eva,26. 11. 2010 16:22

Dobrý den, paní Renato,
to, že je miminko od 2 týdny menší se občas stává. Není to úplně normální, ale není to ještě úplně špatné. Nyní je ovšem potřeba růst miminka sledovat, aby nedocházelo k dalšímu zpoždění. Současný stav může být způsoben například kouřením nebo trošku zhoršenou funkcí pupečníku či placenty. Věřte svým lékařům a nemusíte se zbytečně strachovat. Jde jen o to sledovat další průběh těhotenství, aby se miminku dobře dařilo, ale neznamená to pro něj nutně nějaké postižení - pokud se vše řádně ohlídá a rozebere. Někdy je také rozdíl ve výpočtu stádia těhotenství podle menstruace a podle ultrazvuku. Paní Renato, z pohledu lékařského - možná rizika a další kroky ve Vašem těhotenství- se obraťte na svého gynekologa a vše s ním rozeberte. Z pohledu psychologického pěstujte prenatální komunikaci, mluvte na miminko. Nemáte důvod k žádné panice, snažte se být dobře indormovaná a být v pohodovém naladění, protože svojí úzkost můžete přenášet i na miminko.

Odpověď pro paní Lenku (protivka)

Eva,26. 11. 2010 16:12

Dobrý den, paní Lenko,
nic si z toho nedělejte, že jste nyní jak píšete protivná, podrážděná a přecitlivělá. Pozorujete-li tento stav právě v těhotenství, pak vězte, žet o těhotenstvím určitě bude :-). Jde o to, že ženě se mění veškerý svět (hodnoty, role) a dále je to také způsobeno hormonálně. Pokud jde o to, jak se tohoto stavu zbavit - moc Vás nepotěším. Nbudete nyní úplně stejná jako dříve. Lze však vaše nálady trošku usměrnit. Jde o to si pro sebe udělat prostor, přemýšlet o svých pocitech, umět relaxovat. Neklaďte na sebe příliš velké nároky. Mluvte se svým partnerem i snyem o svých pocitech a také jim sdělte, že víte, že jste přecitlivělá, aby Vás chápaly a podporovaly. Píšete, že jste již nyní v 9. měsíci těhotenství. Blíží se porod a další hormonální bouře, která pokračuje ještě dále v šestinedělí. Nic si z toho nedělejte, je to přirozené. Možná Vám pomůže se obklopit jinými těhotnými ženami, popovídat si o podobných problémech :-). Přeji Vám krásný zbytek těhotenství, dobrý prožitek z porodu a vůbec krásný pocit z mateřství. Eva

Odpověď pro paní Lenku (partner sobec)

Eva,26. 11. 2010 16:03

Dobrý den, paní Lenko,
mrzí mě, v jaké situaci se právě nacházíte. Ono cítít podporu v těhotenství od svého partnera je velmi důležité. V těhotenství je žena zranitelná a potřebuje vědět, že na velkou změnu v jejím životě není sama. Někdy se bohužel stane, že se přesto cítí sama - partner buď chybí, nebo není tolik citlivý, je uzavřený a nebo je k ženě chladnější. Paní Lenko, i když píšete, že partner je uzavřený, přesto si s ním o vašich pocitech zkuste promluvit. JE to velmi důležité. Povězte mu o svých starostech a dejte mu nějaký čas na rozmyšlenou. Píšete, že máte nějakou možnost kam jít - zatím jí nevyužívejte, pokud je ještě šance, že Váš parter Vás pochopí a bude k Vám více citlivý a pozorný. PRvní krok je tedy určitě si společně o všem promluvit. Držím Vám palce. Eva

spatny pocity

Renata,25. 11. 2010 19:21

Dobry den
jsem v 37+5tydnu tehotenstvi a dnes na ultrazvuku zjistili , ze miminko odpovida 35+4, ale uz ma 2700g muze to nejak ohorzit mimco , ze je mensi o dva tydny?? muze to nejak uskodit ve vyvoji?
Dekuji za odpoved

protivka

Lenka,21. 11. 2010 15:55

dobry den,jsem v 9 mesici tehotenstvi,je mi 34 let a cekam druhe dite po 13letech,mam partnera,ktery me snad miluje a tesi se na svoje prvni dite,ale chyba je ve me,jsem podezirava,protivna,vsechno mi na nem vadi,pritom bez nej nemuzu byt a ani nechci,snasi moje nalady,ale do jiste miry,coz chapu,zpusobuji tohle vsechno hormony?chtela bych byt zase normalni jako driv....jinak mi nic nechybi,jsem stastna ze ho mam,muze na to mit vliv i muj 13lety pubertalni syn ktereho mam s byvalym manzelem,ale mame perfaktni porozvodovy vztah?dekuji

Partner sobec

Lenka,17. 11. 2010 20:16

Dobrý den,
tak se přidávám k maminkám, které nemají šanci prožívat těho tenství v klidu a pohodě. Můj přítel mi na začátku tvrdil (podotýkám, že ve slepé zamilovanost), jak strašně moc touží po miminku právě se mnou....a najednou se stalo, poslal mě na potrat,což jsem neudělala. Čas šel dál a přítel se tak nějak s mým těhotenstvím smířil. Bohužel je tu ještě jedna zásadní věc. Jeho bývalá partnerka, s kterou má 8mi letou dceru, ho zneužívá, volá mu jak chce, kdy chce, že potřebuje malou hlídat, dojet pro ni do školy, atd. Můj přítel ji poslouchá na slovo a mě připadá, že moje slovo žádnou váhu nemá, ne že připadá, tak to je! Cokoliv po něm chci, třeba jít na procházku, tak je obrovský problém...cítím, že se mu nechce se vracet domů, což z mého bývalého vztahu přesně vím, co znamená...konec. Vím, že bych mohla hned odejít, mám kam, ale pořád si jen říkám, jestli nepřeháním...bojuju sama v sobě s pocitem, že to stejně nikam nevede a že stejně jen ztrácím čas...a to všechno s tím malým drobečkem v bříšku, je mi ho uplně líto, že ještě není na světě a už se mnou musí prožívat takové stresy. Bojím se, že mi bude strašně smutno až odejdu. Přesto všechno ho stále mám moc ráda a nebo možná se jen nechci smířit s pocitem totální prohry...opravdu nevím, každý den sbírám síly na to to vše ukončit. Partner je uzavřený člověk. Těžko se s ním o jakýchkoliv pocitech mluví. Já jsem naopak upovídaná až až...Nevím kde mám najít sílu jít.

Odpověď pro Kateřinu - druhá část

Eva ,17. 11. 2010 6:30

Zkuste se zamyslet více, co Vás trápí. Není to spíše tak, žes si nevěříte, jak všecko zvládnete? Bojíte se, že ztratíte ještě více času pro sebe, že nic nebude jako dříve? Všechny obavy jsou normální a přirozené. Je potřeba jim dát volný průchod, žádné nevytěsňovat. Je moc dobře, že jste začala o svých obavách mluvit. Pokračujte v tom i nadále. Zkuste si pro sebe najít prostor a čas a zamyslete se nadt tím, co Vás skutečně trápí. Často odkryjeme i obavy, které jsme si dříve nepřipouštli. Paní Kateřino, poradím Vám tedy toto: 1. dejte si prostor a čas pro své myšlenky, 2. žádným myšlenkám se nebraňte, berte je v potaz, 3. mějte někoho blízkého, komu se se svými myšlenkami můžete svěřit, 4. mluvte o svých pocitech s partnerem, 5. mluvte o svých pocitech s nadtávajícím miminkem, 6. položte si otázku "proč byste neměla mateřství zvládnout"? Uvidíte, že ač se na první pohled zdá, že se vám opět mění celý svět, tak tomu tak docela není. Určité jistoty Vám zůstávají. Věřte sama sobě, představujete si, že máte šanci vychovat dobrého člověka, že můžete někomu poskytnout plnou náruč lásky, konat dobro. No není to nádhera? Nezáleží na tom, jestli má člověk hodně peněz nebo ne, mateřská láska je nám dána jako dar, který naštěstí nesouvisí s konkrétní sociální či ekonomickou situací. Nezáleží na tom, kolik budete mít peněz, jaké jistoty budete mít - záleží na Vás, jak si budete věřit a jaká matka budete chtít být. Držím Vám palce, ať brzy najdete odpovědi na svoje otázky a dostpějete k určitým mantinelům, které Vám budou dávat pocit bezpečí. Pokud budete potřebovat, můžete se na nás opbrátit. Pěkné dny, Eva

Odpověď pro paní Kateřinu - první část

Eva ,17. 11. 2010 6:20

Dobrý den, paní Kateřino,
Vaše obavy plně chápu! Těhotenství představuje pro každou ženu velkou změnu a je úplně jedno jestli bylo těhotenství plánované či nikoliv a zda se jedná o první či další graviditu. Chápu Vás, že vcházíte kamsi do neznáma a potřebujete mít okolo sebe nějaké jistoty, které Vám zajistí pocit bezpečí. Bohužel, dnešní svět již není tolik nastaven pro rodinu jako dříve a tak určité jistoty rodinného zázemí pozbývají. Celkově se vše zrychluje a určité záchytné body se ztrácí (např. jistota zaměstnán). Paní Kateřino, můžu Vás ujistit, že tyto problémy trápí většinu lidí i v negravidním stavz :-). Jsou to prostě ukazatelé dnešní doby, s kterými sotva v nejbližší době nějak pohneme. Chápu, že Vás trápí svět, do kterého máte malé miminko přivést, ale radila bych vám více se orientovat na to, s čím něco udělat můžete.

Deprese, úzkostný stav v těhotenství

Kateřina,14. 11. 2010 13:29

Dobrý den,jsem velice ráda, že jsem narazila na tyto stránky, kde snad naleznu alespoň malé utišení mých obav. Je mi 35 roků a čekám druhé dítě, 8.týden. Ačkoliv bylo plánované, tak ve chvíli zjištění, že jsem těhotná sem se dostala do bludného kruhu depresí a úzkostí. Najednou vidím jen důvody proč ho nemít, finanční, věkové atd. Bojím se, zda poté najdu práci, bojím se, abych ho donosila, bojím se, jak to zvládnu, bojím se, abych neskončila dříve v porodnici, nebot nemám kam dát první dítě, partner by přišel o práci... prostě neustále je má mysl plná slov bojím se a nevím co s tím. Řešili jsme i interupci, ale rozhodli jsme se nakonec pro miminko, leč nejsem si jistá zda správně. Trápím se stavem dnešní společnosti, honbou za mamonem, tím, že člověk už mnoho neznamená pokud nemá peníze, tím, že se budou platit nemoci a léčení, tím, že studia budou jen pro bohaté... ne, že bych byla nyní sociální případ, leč nikdo neví co bude a já jsem v tomto prostě pesimista a bojím se života víc než je zdrávo... Snažím se myslet optimisticky, vidět i věci pozitivní, ale není to jednoduché, poslední týdny jsem měla často zimnice, bylo mi zle, špatně spím... a bohužel si občas i zapálím, nebot jsem kuřačka a v tomto stavu velmi těžko odolávám, i když se snažím nepřekročit 5 cigaret denně. Říkám si zvládli to jiní, zvládneme to také, ale tam uvnitř tomu věřím jen občas.

Odpověď pro paní Miluši

Eva ,11. 11. 2010 14:51

Dobrý den, paní Miluše,
je mi velice líto, co se Vám přihodilo v minulém těhotenství.
Vaše otázka ohledně rizik pro další graviditu by však správně měla směřovat směrem k Vašemu ošetřujícímu gynekologovi. Je třeba rozebrat Vaší anamnézu a příčinu předešlého potratu. Takto na dálku se Vám k tomu nemohu vyjádřit a ani k tomu nejsem kompetentní. Je jasné, že každé těhotenství je jiné, je to jiný začátek. Chápu Vaše obavy, kterými se trápíte. Doporučuji Vám proto vše zkonzultovat s lékařem. Nejistota, obavy o průběh dalšího těhotenství způsobují stres a ten Vám nesvědčí. Těhotenství jako takové je pro Vás velká životní změna. Doporodučuji Vám proto prvně najít dostatek informací, které potřebujete znát a dále se již soustředit na těhotenství jako takové - ve smyslu těšení se, řešení obvyklých pocitů a uzávorkováním - vyloučením přehnaných pocitů strachu z vývoje gtravidity. Je potřeba se nastavit na další graviditu jako na jedinečnou.
Paní Miluše, přeji Vám hodně štěstí a kdykoliv se na nás můžete obrátit.

Těhotenství po potratu

Miluše B.,9. 11. 2010 16:17

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, jaká rizika představuje další těhotenství, pokud jsem v předchozím těhotenství prodělala v 16týdnu samovolný potrat.
Příčina nebyla známá, pouze mi bylo sděleno, že plod prodělal nejspíš něco jako infarkt. Od potratu jsem měla pouze jeden menstruační cyklus a nyní jsem v 4týdnu těhotenství.
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď pro anonym

Eva Lorenzová,4. 11. 2010 12:10

Dobrý den,
jsme rády, že jste se nám svěřila se svými pocity, které souvisí s počátkem těhotenství a jejich výskyt je úplně normální. JE normální, že se cítíte zranitelná a nesvá, protože nevíte do čeho jdete, nemáte žádné zkušenosti a nemáte se jakoby čeho chytit. V takové chvíli může být nastávající maminka plná pocitů obav, pochybuje o sobě, uvažuje o kladech a záporech těhotenství. Já vím, že těhotenství pro Vás představuje změnu, ale také Vám dává šanci na nový život, který nemusí být horší než ten předchozí – prostě už bude navždy jiný. Změní se Vám hodnoty, priority a budete mít větší zodpovědnost. Na druhou stranu ale budete mít šanci pocítit sounáležitost, lásku, lidskost – mateřskost.
Nebojte se změny, přemýšlejte o svých pocitech, mluvte o nich, hodně odpočívejte, relaxujte a zajistěte si zázemí kde se budete cítit bezpečně. Vězte, že od přírody bylo zamýšleno, aby se z ženy stala matka.
Pokud se stále budete cítít v rozpacích- obklopte se stejnou komunitou žen (těhotnými), choďtě na přípravné kurzy k rodičovství a dozvídejte se o těhotenství více a více informací. Toto vše Vám dále pomůže se v současné situaci více zorientovat.
Mějte se krásně, Eva

Odpověď pro Debru

Eva Lorenzová,4. 11. 2010 11:53

Dobrý den, paní Debro,
těší mě, že se zajímáte o prenatální komunikaci a nejspíše i o její praktické využití. Abych řekla pravdu, tak v naší republice stále chybí více publikovaných výsledků ze zahraničních výzkumů na toto téma. Ano, již se dá v knihkupectvích a v knihovnách nalézt spousta zajímavých materiálů (zejména fotografie plodu v různém stádiu těhotenství a jejich somatické a řekněme psychické „schopnosti“), ale stále absentují ony výzkumy zabývající se vzájemným vlivem psychiky matky na plod.
Na našem trhu existuje jedna malá knížečka „Prenatální komunikace“ od autorek Teusen a Goze-Hanel , kde se velmi populárně zabývají alespoň trošku praktickým prováděním prenatální komunikace.
Debro, pokud chcete více informací o prenatální komunikaci, musíte zapátrat v cizojazyčných publikacích a článcích. Významným představitelem právě prenatální psychologie je německý psychoterapeut Terence Dowling. V roce 2006 u nás v Brně přednášel na sympoziu „Události před narozením a jejich důsledky“.

Odpověď pro paní Zdenku

Eva Lorenzová,4. 11. 2010 11:38

Dobrý den, paní Zdeňko,
Z Vašeho psaní je patrné, že se velmi trápíte a s nutností ukončit těhotenství jste se dosud nesmířila. Mrzí mě, že jste si takovou situací musela projít, ale i takovéto situace bohužel patří k životu.
Vaše reakce těla (ztížené dýchání, pocit čehosi v krku) jasně ukazují, jak je psychika a tělo spolu propojeno (=psychosomatika). Jde o to, že naše psychika, to jak se cítíme, naprosto těsně souvisí s naším tělesnem. Je potřeba se obrátit do své duše a rozebrat onu situaci, která Vás zatěžuje a blokuje.
Já vím, že jste si prošla zátěží, se kterou není lehké se smířit. Přesto bych Vám však doporučila směřovat všechny Vaše kroky právě tímto směrem – a sice smířit se s onou situací. Nepůjde to jistě snadno, chce to čas. Dejte si prostor pro své pocity, mluvte o nich sama se sebou, mluvte o nich s partnerem. Pokud ucítíte vztek, dejte šanci mu propuknout, nedržte ho v sobě. Plačte, smutněte, jen se netvařte, že se nic nestalo a že jste vyrovnaná. Pak se celá situace jen zhorší a může se právě projevovat např. ztíženým dýcháním, bolestí na hrudi atd.
Ještě Vám chci říci další věc. A sice, nesnažte se otěhotnět za každou cenu jen proto, abyste jakoby unikla smutku ze ztráty dítěte. Pokud Vám to pomůže, uvědomte si, že i pro to malinké děťátko jste byla matkou a nadále jste a klidně si udělejte malý rituál, kde mu řeknete všecky své pocity a co nyní cítíte. Můžete u toho mít zapálenou svíčku jako např. na dušičky. Toto je jen malý návrh, myslím tím jen prostě zverbalizovat svojí vazbu k odešlému plodu.
Také Vám chci říci, že pokud bylo první miminko v bříšku postižené nějakou vadou, neznamená to, že se tak stane i u dalšího miminka. Pokud se tím trápíte, zkonzultujte celou situaci se svým gynekologem a popřípadě si zajděte na genetické vyšetření. Velmi Vám doporučuji vstoupit do další gravidity s již prožitým smutkem z prvního těhotenství, který si již neponesete s sebou. Další těhotenství představuje další jiné miminko.
Moc Vám držím palce a posílám Vám hodně osobních sil se s danou situací vyrovnat. Pokud budete cítí, že to sama nezvládnete, pak vyhledejte v okolí nějakého lékaře zabývající se buď psychosomatikou a nebo se obraťte na psychologa. Není proč se za co stydět.
Zdravím Vás, Eva

Odpověď pro Zuzanu - Bezmocnost

Eliška Kodyšová,30. 10. 2010 22:47

Milá Zuzano,

velmi s Vámi cítím, počátky těhotenství mohou být hodně náročné. I když se na miminko těšíme, ve chvíli, kdy už není cesty zpět, najednou zjistíme, že mince má i druhou stranu, a se ziskem miminka a rodičovského statutu zároveň i něco ztrácíme. Je určitě moc dobré, že si své pocity připouštíte a pojmenováváte je, už to je počátek cesty z bezmocnosti, kterou nyní zažíváte.

Zkuste se podívat na to, odkud jste čerpala nadšení pro těhotenství, i odkud teď přicházejí obavy z budoucnosti. Jsou to příběhy lidí, které znáte? Co je na nich takového, že s nimi rezonujete - pozitivního i negativního? V čem odráží Vaše vlastní zážitky a osobnost? Můžete pak podle toho posoudit, zda je příběh někoho jiného na Vás "přenositelný", anebo na Vás jen zapůsobil svou úderností.

Život s malým dítětem je rozhodně náročný a často frustrující, ale na druhou stranu i velmi uspokojující. V dnešní době už existuje i díky internetu celá řada možností, jak se na mateřské dovolené realizovat - některé ženy zůstávají v kontaktu se zaměstnavatelem, jiné si nachází nové kontakty v místní nebo virtuální komunitě ostatních rodičů. Váš život se rozhodně změní, ale nemusí to být k horšímu - naopak, téměř všechny ženy vypovídají, že je mateřství obohatilo.

Internetové poradenství má bohužel své meze - je možné, že těmito úvahami jste si už prošla. Nejvhodnější je pak vyhledat odbornou pomoc psychologa či terapeuta - nejspíš by stačilo jen krátkodobé poradenství nebo konzultace, abyste si ujasnila své pocity a postoje k rodičovství.

Držím Vám palce,

Eliška

Odpověď pro Moniku - deprese

Eliška Kodyšová,30. 10. 2010 22:21

Milá Moniko,

moc se omlouvám za pozdní odpověď a je mi jasné, že za ty 2 týdny se Vaše situace musela posunout zase dál. Někdy se stane, že se na nás nahromadí víc okolností v období, kdy jsme citlivější, jako třeba v těhotenství... z toho, co píšete, mám pocit, že se cítíte za spoustu věcí zodpovědná a nevíte, kam dřív; přitom vnímáte nedostatek podpory od partnera i od Vaší doktorky.

Při podobných pocitech, jaké zažíváte Vy teď, pomáhá snížit na sebe nároky (to nás pak zastavuje a deprimuje) a brát věci po krůčcích. Zkuste se zastavit a podívat se na to, co je teď pro Vás nejdůležitější, a tomu věnujte nejvíc energie. Může to být třeba místo porodu - zvažte svoje možnosti, pokud jste z Prahy, můžete jet i do některé menší porodnice v jejím okolí (Neratovice, Benešov, Hořovice...). Ostatní věci nechte prozatím být, pokud nepočkají, požádejte o pomoc ostatní. Tím se dostávám k tématu Vašeho partnera - ví přesně, jak Vám může pomoci? Mužům je někdy třeba dávat jednoznačné instrukce... pokud ale víte, že jste udělala maximum, abyste ho požádala o pomoc, hledejte pomoc jinde (kamarádky, kolegyně, příbuzní, jsou-li dostupní...) a zvažte, zda Váš partnerský vztah neřešit třeba v manželské poradně.

Cítím velkou naději, že si se svou situací nakonec poradíte. Je moc dobře, že jste se rozhodla oslovit nás, a myslím, že ještě lepší by byl osobní kontakt s psychoterapeutem nebo poradcem, který by Vám pomohl zacílit se na to, co je teď pro Vás nejdůležitější, a najít zdroje podpory ve Vašem okolí. Můžete požádat praktického lékaře o doporučení ke klinickému psychologovi, nebo se obrátit přímo na mě (605 911 677) pro dojednání schůzky nebo konzultaci dalších možností (výběru terapeuta, nebo místa porodu).

Přeji Vám hodně sil v náročném životním období,

Eliška