Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fyzický odpor k manželovi v těhotenství

Sandra B.13.8.2012,13. 8. 2012 22:34

Dobrý den přeji,moc mě trápí jedna věc a proto bych Vás prosila o radu a Váš názor.....Jsem ve 34.týdnu těhotenství a už téměř od začátku těhotenství trpím nechutí k sexu a jakému koliv fyzickému kontaktu s manželem.Jsme svoji jen krátce( 3 měsíce),ale zdá se mi,že po té co jsme se vzali a čekáme spolu dítě,u mě všechno opadlo.Miluju ho a hlavně si ho vážím,ale už to není jako dřív.Před tím než jsem otěhotněla bylo vše v naprostém pořádku a nejvíce jsme si rozumněli právě asi při sexu,ale u mě je to teď pravý opak.Nevím,jestli je to tou celou situací a nebo hormonálními změnami.Vím ale,že s nikým jiným být nechci,jsem s ním ráda s jsem ráda,že spolu budeme mít rodinu.Když za mnou ale přijde manžel,že se chce milovat nebo mazlit,tak se musím hrozně přemáhat a cítím naprostý odpor k jeho dotekům i k tomu mu dát obyčejnou pusu.Mám ještě jedno dítě z předchozího vztahu a měla jsem to dost podobné.S bývalým přítelem jsme se rozešli,ale důvodů byla spousta,neklapalo to už dlouho předtím.Prosím Vás moc o pomoc a radu,zda-li je to pouze přechodné období,hodně mě to trápí.Chtěla bych,abych cítila zase to co dřív.Předem Vám moc děkuji a zdravím....Sandra B.

Re: fyzický odpor k manželovi v těhotenství

Eva,15. 8. 2012 22:35

Dobrý den paní Sandro,
Vaše situace není vůbec nenormální. Těhotenství je období obrovské životní změny - mění se pojetí sebe sama, životní styl, vyznávané hodnoty a také partnerský a milostný vztah. Toto je dáno jednak hormonálně, ale také uvědoměním si faktu, že se žena stává matkou.
Pro některé ženy znamená těhotenství jakési uzavření se před partnerem, touhu zachovat si svojí intimitu a svojí jakousi ochrannou vrstvu, za kterou nikoho nepustí. Je to také možná proto, že chcete mít své tělo alespoň trochu pod kontrolou. Dalším důvodem může být jakýsi mateřský ochranitelský pud, kdy nechcete během těhotenství být v konatktu se svým partnerem po milostné stránce. Jakýsi odpor vůči partnerovi je umocněn hormonálními změnami, které určijí naše preference a touhy.
Jak jsem již psala v úvodu, toto chování je normální, akorát, že se o něm ve společnosti moc nemluví. Paní Sandro, Vaše sexuální nechuť k partnerovi nemá - dle Vašeho psaní - nic společného s osobnostní averzí k němu. Chápu, že Vašeho partnera milujete, vážíte si ho, ale nechcete s ním mít žádný fyzický kontakt. Zkuste si s ním o tom promluvit. Jistě i pro něj to musí být těžké a možná nevysvětlitelné. Některé ženy takto v těhotenství opravdu reagují a pokud to nejde změnit, nic s tím udělat nemůžete. Zkuste se zamyslet nad tím, jak by Vám s partnerem bylo příjemně - povídat si, nebo být jen potichu spolu...
Ještě mě napadá, že by problém mohl být v souvislosti s předchozím těhotenstvím, kdy jste tyto pocity cítila ke svému předešlému partnerovi rovněž. A sice, že jste se svým odstupem od něj snažila ochránit. Tehdy jste psala, že váš vztah nedopadl dobře, protože jste si nerozuměli. Pokud to nyní tak není, zkuste se zamyslet nad tím, zda nemáte z něčeho obavy, zda se před něčím neskrýváte. Pokud byste chtěla Vaší situaci více rozebrat, můžete se na mě obrátit na mail: Lorenzovae@seznam.cz

Re: Re: fyzický odpor k manželovi v těhotenství

Sandra B.,16. 8. 2012 9:06

Zdravím Vás paní Evo,chtěla bych Vám moc poděkovat za odpověď.Hodně mě to uklidnilo a snad bude vše zase v pořádku.Popřípadě bych se Vám ještě ozvala na mail,když jste mi to nabídla.Přeji hezký den a zdravím Vás.....Sandra

Stres v těhotenství

Anna,24. 7. 2012 21:51

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak se může stres podepsat na dítěti. Jsem v 24tt a prakticky od začátku těhotenství jsem ve stresu. Asi nějaké špatné období či co :( začalo to asi v 6tt kdy jsem zjistila že jsem těhotná, od té doby máme v rodině samé neštěstí. Každou chvíli má někdo z rodiny autohavárii, úraz a pod na co se nedá povznést a nemít strach a tím pádem stres. Toto trvá od 6tt snad ob týden pořád něco. Do toho problémy s manželem, tchýní... a teď to vyvrcholilo že můj mladší 1.5 letý syn skončil v nemocnici na kapačkách skrz dehydrataci a mě jako gravidní tam nechtěli vůbec pustit-celý jeden týden, což pro mne jako matku bylo strašné. Celé noci jsem nespala, bylo mě zle... nyní je syn doma ale celé dny i noci pláče a já už jsem na pokraji svých sil. Samozřejmě mám už teď strach i o nenarozené miminko.Nemůže díky permanentnímu stresu být postižené nebo jinak poškozené jeho zdraví?Předem děkuji za odpověď.

Re: Stres v těhotenství

Eva,29. 7. 2012 18:16

Dobrý den paní Anno,
v životě bohužel nastávají situace , kterým se nedá vyhnout. A to ani v těhotenství.
Nenarozené miminko samozřejmě vnímá, že je jeho maminka ve stresu a v psychické nepohodě - že je smutná, že má strach. Je to dáno dle výzkumů přenosem stresových hormonů. Paní Anno, je třeba si uvědomit, že stresové situace ovlivnit nemůžete, musíte jim čelit. Negativní emoce přicházeji, to je normální. S čím ale můžete něco dělat je dávat svému nenarozenému miminku pocit lásky a chtěnosti. Je úžasné, že o vlivu stresu na své nenarozené miminko přemýšlíte, již tím se ho snažíte chránit. Proto na prvním místě po překonání stresových momentů hýčkejte samu sebe. Vyzkoušejte voňavou aromamasáž pro těhotné ženy nebo zajděte s kamarádkou na dobrý čaj, vybarvujte si mandaly nebo prostě dělejte činnosti, u kterých se uvolníte, zrelaxujete. Až budete správně naladěná, zkuste navázat komunikaci se svým miminkem. Mluvte o svých emocích - i o těch negativních, které prožíváte. Miminko vycítí, že mu něco sdělujete. Vám se uleví a miminko vycítí, že mluvíte na něj. Zkuste mu také třeba zpívat nebo si jen hladit bříško, nebo mu jen vysílat myšlenky. Zkuste zkrátka cokoli :-) Prenatální komunikace je způsob, jak miminku sdělit, co prožíváte a že ho i přes vše náročné, co musíte prožívat, máte moc ráda a nezapomínáte na něj. Paní Anno, náročné životní situace mnohdy ovlivnit nemůžete, ale komunikací se svým miminkem můžete pocit bezpečí do bříška zase přenést. Opatrujte se a nezapomínejte na sebe!

Nevím comám dělat :(

Klára ,9. 7. 2012 14:07

Dobrý den
Jsem v 18tt a od začátku těhotenství jsem byla dost podrážděná ted už se to uklidnilo ale za to prožívám velký stres, zdají se mi špatné sny o potratech a všech negatyvních možnostech. Je fakt že přítel natropil problémy museli jsme se stěhovat a pořád se dost hádali došlo to až tak daleko že už jsem nemohla a chtěla jsem od něj odejít aby už jsem měli klid.Od začátku jsem pocítila pocit štěstí z miminka jen třikrát když jsem viděla tečku na ultrazvuku a pak když jsem viděla bušící srdíčko :) a když jsem ucítila pohyby ... od té doby je to horší po hádkách mi bříško bolí jsou tam divný pocity rejpání je nafouklí, pne a taky už necítím to samé jako bylo to předtím. Mám ted strach aby to bylo v pořádku u lékaře to povím až ted naposledy paní doktorka mě vzala jak nějakou jalovici co bude rodit po dvacátý tak jsem se raději na nic neptala.Nějak ani nemám radost. Od začátku mi přítel říkal jo že je rád že se těší ale že to zatím nebudeme říkat že 2 známe potratili v 8 měsíci že nevíme co se stane. Spatně mě nemohlo být protože jsem nezvracela a chodit do práce i při RT jsem mohla taky dokud by to na mě nebylo poznat. Tak že super podpora. Ted když už se to vše ulidnuje bych chtěla být štastná jako mé kamarádky ale pocituju spíše smutek a przdno prostě nic.

Re: Nevím comám dělat :(

Eva,29. 7. 2012 18:05

Dobrý den paní Kláro,
je zcela normální, že se v těhotenství nemusíte cítít vždy šťastná a nadšená z toho, že pod srdcem nosíte miminko. Těhotenství je jakýsi přechod v životě každé ženy. Být maminkou je něco nového, na co si musíte zvyknout. Pokud navíc zažíváte určité stresové události s partnerem a tělesné nevolnosti, může být prožitek pohody samozřejmě znemožněn. Jistě by Vám pomohlo se obklopit lidmi, kteří Vás mají rádi a se kterými si můžet o svých pocitech povídat. Nebo můžete zkusit oslovit nějakou také těhotnou ženu (například v kurzech cvičení pro těhotné nebo v lekcích předporodní přípravy). Nebo zkuste oslovit porodní asistentku, která Vám poradí ve všech oblastech týkajících se těhotenství, porodu a péče o miminko. Hledat jí můžete například zde: www.unipa.cz. Také se snažte komunikovat se svým ještě nenarozeným miminkem. Mluvte na něj, zpívejte mu, hlaďte si bříško a podobně. Vězte, že ač si s miminkem ještě nemůžete pohledět do očí, přesto Vás miminko vnímá a jste pro něj zdrojem lásky a bezpečí.

Prosím o radu

Iva,17. 6. 2012 15:48

Dobry den,,otehontnela jsem se svym nejlepsim kamaradem a vse se dalo do pohybu.Vzdy jsme si meli co rict,,ma vlastnosti,kterych si i vazim na nem,ale problem je ve me.Nesnesu,aby se me snad jen dotkl,z rozhovoru hned vyletim a hadam se.Mam pocit,ze svuj hormonalni rozvrat nezvladam.Psychika je na bodu mrazu.A ja nevim co mam delat..na interupci nechci,bojim se s nim zit,ze to nebude klapat,,bojim se vseho.Prosim poradte mi.Dekuji I.

Re: Prosím o radu

Eva,18. 6. 2012 21:05

Dobrý den paní Ivo,
asi chápu, kde je problém. Z Vašeho psaní necítím, že byste byla do nejlepšího přítele zamilovaná a že byste s ním plánovala mít miminko. Vaše reakce je do jisté míry normální. Je to reakce na pocit nemožnosti vrátit situaci a obavy z budoucnosti. Je možné, že se cítíte na bodu mrazu a že nevíte, jak žít dále. Jak toto vše změnit k lepšímu? První základní věcí je, si ujasnit a připustit všechny Vaše pocity. Zkuste si udělat klid jen sama pro sebe - prostor a čas, kdy Vás nikdo nebude vyrušovat a zkuste si odpovědět na pár otázek. Čeho se bojíte? Co Vám vadí? Jaké hodnoty v životě vyznáváte a co je pro Vás důležité? Jak si představujete sebe za 5 let? Co pro Vás znamená štěstí? Čeho chcete v životě dosáhnout? Toto je pár otázek, které jsou velice důležité pro Vaše povědomí o tom, co opravdu v životě chcete. Jakou roli má ve vašem životě Váš přítel? Co k němu cítíte? Je možné a dokonce velice pravděpodobné, že nynější pocity nepřátelství a averze vůči němu jsou vyvrcholením podvědomého pocitu nesvobody a nechtěnosti situace. Paní Ivo, jste svobodný člověk, nad svojí situací nezoufejte. Zkuste si jen srovnat myšlenky. Až si je srovnáte, uvidíte, že vztek a negace k přítelovi možná zmizí a budete schopná si s ním o všem v klidu promluvit. Pokud mohu ještě něco doporučit - nerozhodujte se podle rozumu, ale podle citu. Pěkný den, Eva

nešťastná z chlapa

Hanka,9. 6. 2012 21:42

Děkuju za reakci.Ovšem se 7 tisíci mateřské si podnájem v Praze najdu těžko.Za co tedy budu své dítě živit a šatit? Jen naše milá doga spapá za 1500 měsíčně.:-) Mluvit se s ním nedá...zájem a city předstírá když už je vážně zle.Je s ním něco v nepořádku.Připadá mi,že jeho rádoby citlivé reakce jsou jen odkoukaná gesta.Jako nějaký deprivant.Problém je v tom,že celá jeho minulost je zahalená stínem a krom toho,že měl všechny hračky ze západu jako první se nic nedozvím.Je jedináček a materialista.Káže vodu,pije víno.....zahaluje do hezkých vět,které ovšem neodpovídají jeho činům.Chci si o něčem v klidu popovídat a jeho to prostě nudí,nezajímá.Kouká při tom na internet,nebo mi řekne,,Dostal jsem nabídku udělat produkčně konferenci na týden,,:-):-):-) Já o voze,on o koze...Rodinu mám 150 km odtud...jak mám odejít? Kde na to vezmu?Kdybych měla řešení...dávno prásknu dveřma.Pes by musel jít se mnou,jinak by se ho on všemocný zbavil.Miluje totiž jen sebe a potřebuje,aby ho celý svět obdivoval.Včetně mě.O city jiných se příliš nezajímá.Děkuju,jste nestranná a chápavá....ovšem realita v Hlavním měste je mnohem složitější...A vlastně všude,pokud nechcete příživničit znovu u rodičů.

nešťastná z chlapa

Hanka,8. 6. 2012 21:23

Potřebovala bych slyšet názor: S přítelem jsme miminko plánovali a moc chtěli.Jenže já asi od 2 měsíce prožívám naprostá psychická muka.Nejprve jsem se nemohla smířit s tím,že už nemůžu žít jako dřív..často jsem byla zklamaná a naštvaná.Potom začal další trimestr a začalo to na mě být vidět.Přítel už se nechtěl tak často milovat,i když mě se moc chtělo a dávala jsem mu to najevo.Pupek rostl a jeho zájem o mě zcela opadl.Připadala jsem si jako sexuální loudilka a škareda,která ho nevzrušuje.Před otěhotněním jsem byla nezávislá,štíhlá a pracovitá.Chodila jsem se bavit a tancovat.Žárlil na mě a cenil si mě.Trávil se mnou mnoho času.Byla jsem zajimavá a svá.Přesvědčil mě,abych ve 4 měsíci zůstala už doma a měla čas na sebe.Mezitim jsme si ještě pořídili psa...,ale to než jsem se dozvěděla o svém stavu.Nyní je to tak,že pes ho nezajímá,po 2 měsících se o něj přestal starat a veškerou povinnost hodil na mě.Nevyvenčí ho ani když mi je špatně.Má vždy 1000 výmluv,proč zrovna nemůže.Má zamestnání v schowbussinesu a je tedy skoro celý týden po nocích pryč.Když se má vrátit v noci,radši se s kamarádama opíjí do rána.Chodí si kam chce,s kým chce a na jak dlouho uzná za vhodné.Když se rozhodne,nevezme mi ani telefon a neodpovídá na sms.Pak celé noci nespím a stresuju se,co s ním je.Pláč nepomáhá,domluvy taky ne...Nedodrží žádný slib,ani plán...nikam mě s sebou už nebere.Je mi zle a on pozve kamarády do restaurace na večeři a mě nechá doma do rána samotnou.Po finanční stránce mám vše..Je bohatý a není lakomý.Výbava nejdražší,co se dá pro mimi pořídit,bohužel také nevztah,chlad,citová plochost z jeho strany....Takže:Má mě jistou,už ho nezajímám,nevzrušuju a být se mnou je nuda.Jenže už jsem v 8 měsíci a nemůžu bouchnout dveřma a neozvat se 2 dny...Sedím celé dny sama v obrovském,drahém bytě a brečím a brečím.Samozřejmě za vše si můžu sama tvrdí mi,jsem psycho a mám se jít léčit.Když mu něco řeknu,řve na mě,ponižuje,uráží a jde pryč.Když mu řeknu,že s ním do budoucna nebudu,řekne mi,že to nesnese,aby naše dítě vychovával někdo jiný.Takže přemýšlím,že mě tady samotnou s mimčem a psem klepne pepka a odvezou mě do blázince.On mi totiž nepomůže,protože péče o psa o tom vypovídá.Pije dost alkohol a i jiné věci občas,čehož je tato jeho branže prolezlá.To pak jen spí a není s nim doma vůbec nic.Partnerský život je nula.Připadá mi teď jako dissociál,nebo člově s narcistickou poruchou osobnosti.Jeho otec má prý nějakou poruchu,nestýkáme se s nim,rve se s partnerem o majetek po mamince...umřela ořed pul rokem.Jenže buhvi jak to vše vlastně je,ptž muj drahý jen lže a lže.Změnil se,co jsem se na něm stala závislá.Jemu je 30,mě 25.Známe se 2 roky.Začínám ho nenavidět a přemýšlím jak od něj odejít,než se uplně zblázním.Protože to tehotenství s ním je nejhorší období mého života a ten vnitřní tlak a bolest se nedá popsat.Sebevědomí na nule a drží mě v šachu prachama,protože v našem státě nedostanete nic...vlastně uplný hov..!

Re: nešťastná z chlapa

Eva,9. 6. 2012 20:48

Dobrý den Hanko,
ó jé, vaše situace je na psychiku dosti náročná. Trochu se do Vaší situace umím vcítit z vlastní zkušenosti. S muži je to někdy potíž, záleží však na tom, jak velká...
Z Vašeho psaní chápu, že po materiální stránce se máte nadstandardně, ale jak je vidět, ke štěstí to nestačí.
Těhotenství je stav, který lze přirovnat k jedné z životních krizí. I kdyby žena neměla žádné partnerské či jiné starosti, přesto to takto je. Je to období, kdy se každé ženě mění život. Žena bude muset změnit svůj dosavadní životní styl, změní se její společenské role - což může přinášet stres a strach, dále je na ní někdo závislý (miminko) a ona polemizuje, zda to vůbec chtěla a zda to zvládne. S takovýmito pocity se setkává téměř každá těhotná žena. Proměny psychiky jsou navíc umocněny hormonálně. Každá těhotná žena potřebuje oporu někoho blízkého, kdo jí bude naslouchat, pochopí jí a podpoří jí. Někdy najít takového blízkého člověka není vůbec lehké.
O Vašem partnerovi píšete vesměs v negativním slova smyslu. Spíše to bude nekomunikativní typ a člověk, který si rád zachová svůj životní styl a standard. Nemyslím si, že by Vás neměl rád a že tím, že jste otěhotněla si Vás přestal více všímat. Spíše vytěsňuje svojí zodpovědnost a také se brání si připustit, že i pro něj je očekávání potomka velká životní změna. Zkuste si s ním ještě v klidu popovídat o nové životní situaci, o tom, co Vaše těhotenství pro něj znamená a co očekává od budoucnosti. Jak vidí dále Vaší rodinu? Je šťastný při pomyšlení, že budete tři? Z čeho má největší strach? Jak by chtěl dále žít? To všechno jsou otázky, na které je dobré znát odpověď. Zkuste tento rozhovor zapříst v klidu, pohodě,bez nátlaku či sugescí a podbízení správné odpovědi pro Vás. Jde Vám jen o zjištění jeho pravých pocitů. Nebojte se pravdy, ať je jakákoli. Je mnohokrát lepší žít v pravdě než-li ve lži. Také se nerozodujte zda s partnerem setrváte podle majetku. Necitlivost a nevšímavost člověka podlomí. Nezasloužíte si takovéto problémy. Zkuste si s partnerem o všem promluvit - i o Vašich pocitech. Uvědomte si na čem Vám záleží a jak chcete dál žít a jaké prostředí pro miminko chcete. Chcete rodinu plnou výčitek a napětí anebo klidnou a mírumilovnou, třeba i nekompletní? Paní Hanko, zkuste si tyto otázky budoucnosti vyřešit před porodem. Protože psychické napětí a veškeré obavy se přenášejí i na průběh porodu!!! Paní Hanko, držím Vám palce, ať jste šťastná. S pozdravem EVa

Nechtěné těhotenství

Niky,31. 5. 2012 17:03

Ahoj,
Potřebovala bych radu .
Byla jsem s přítelem 3 roky. Normálně jsme spolu spali přes prášky ale já je pak kvůli zhoršeným náladám přestala brát. Nadále jsem spolu spali a vždy před vyvrcholením ho vytáhnul. Teď nastal problém . Spali jsem spolu v neděli a v pondělí se se mnou rozešel .Od úterka trpím nevolností a občasným zvracením . Za půl roku mi bude 19 a jsem v druháku na střední škole .
Co mám udělat ? Bojím se mu to řít

Re: Nechtěné těhotenství

Eva,9. 6. 2012 19:21

Ahoj Niky,
promiň, že odpovídám se zpožděním. Mrzí mě, jestli jste se s partnerem rozešli. Ale zkus to brát tak, že na každém konci je nový začátek a nikde není řečeno, že ti nebude v životě lépe. Chce to být statečná :-)
Co se týče možnosti otěhotnění po nechráněném styku. To víš, že je možné, že mohlo dojít k oplození. Na druhou stranu to tak také být nemuselo. Je zvláštní, že bys příznaky těhotenství pociťovala již záhy po souloži. Spíše si myslím, že šlo o psychosomatickou reakci. Čili, že se tvá psychická nepohoda a strach z otěhotnění po rozchodu přemítl do tělesných projevů. Asi ses více pozorovala a začala jsi na sobě cítit, že jsi jakoby těhotná. To jestli jsi anebo nejsi, můžeš zjistit zhruba v těchto dnech. Veškerá tvá další psychická pohoda záleží na tom, zda bys děťátko chtěla či nikoli. Ve tvé situaci, kdy ještě studuješ se nabízí také možný nátlak ze strany rodičů a expartnera pro nepokračování v těhotenství, ale rozhodnutí je jen na tobě. Pokud budeš chtít, můžeš se ozvat, jak konkrétně teď tvoje situace vypadá. Měj se pěkně, ahoj Eva

prosím o pomoc

Jana ,10. 4. 2012 12:29

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat.Před pár měsíci jsem psala že jsem těhotná a můj přítel neměl zájem,odešel a po pár měsících přijel s tím že se bude chtít o prcka starat,ale já mám pochybnosti.Zjistila jsem asi tak před měsícem že bere antidepresiva a do teď nemá zájem se zeptat jak to probíhá,odstěhoval se k rodičům aby měl prý zázemí :-( Jenže ode mně je to k nim domů asi tak 150 km.Nevím zda ho mám napsat jako otce nebo ne,protože by měl nárok na malou a já bych byla v hrůze kdybych mu jí půjčila.Je to ještě za dlouho než by si jí mohl půjčovat.Bojím se protože se neumí v podstatě postarat ani sám o sebe.Prosím poraďte mi co mám dělat.Předem děkuji za odpovědi :-)

Re: prosím o pomoc

Eva,11. 4. 2012 11:42

Dobrý den paní Jano,
chápu, že rozhodování není lehké. Těžko Vám něco poradit. Pokud neuvedete jako otce svého dítěte svého partnera, nedostanete od něj žádnou finanční částku. Pokud Váš partner bude o uznání otcovství stát, může se ho domoci testy otcovství. Záleží na Vás, jak se s ním domluvíte. To, že uvedete jako otce svého dítěte svého partnera neznamená žádný režim střídavé péči či podobně. To záleží na dalších domluvách. Pokud byste se o těchto otázkách chtěla více informovat, obraťte se na občasnko právní sdružení Aperio www.aperio.cz Co se týče Vaší psychiky - bylo by nejlepší si tyto otázky vyřešit co nejdříve. Zkuste se s partnerem sektat a domluvit si podmínky péče a podpory Vašeho dítěte, můžete to i sepsat písemně. Záleží na Vás, jak dobře partnera znáte a co od něj očekáváte. Snažte se hodně relaxovat, komunikovat se svým miminkem. Pokud Vám můžu něco poradit - snažte se tyto starosti vyřešit do porodu, protože tyto starosti mohou ovlivnit průběh porodu. Porod znamená otevření a všechny obavy a zábrany se projeví. Mějte se pěkně, zdravím Vás, Eva

Re: Re: prosím o pomoc

Jana,11. 4. 2012 16:33

Dobrý den paní Evo.
Moc děkuji za radu moc jste mi pomohla :-)

uzkosti v těhotenství

pavla,16. 3. 2012 11:09

Dobrý dejn. moc Vás prosím o radu. Před půl rokem jsem přestala brát antidepresíva,vše bylo v pořádku . Léčila jsem se na generalizovanou uzkostnou poruchu., nyní jsem v týdnu těhotenství a cítím že jdou uzkosti zpět.:(nerada se z těhotenství, ikdyž je vysněné.Bojím se o miminko, jak mu je když mě je psychicky zle. Nevím co je lepší poro miminko, zdali brát antidepresíva a být tak v pohodě,nebo to nějak zvládat a až skončím trimestr poradit se s psychiatrem.Doporučil mi neurol tak krát do týdne při nezvladatelných uzkosti. Mám z toho strach a bojím se ho vzít.Piju medunkový čaj.Prosím poradtě mi, děkuji moc

Re: uzkosti v těhotenství

Eva,3. 4. 2012 13:40

Dobrý den,
chápu Vás, že Vám nyní není vůbec lehko. Bojujete s nemocí, která Vás ochromuje po vysazení medikamentů. Pro zdravý průběh těhotenství je však důležitá Vaše tělesná i psychická dobrá kondice. Meduňkový čaj to nemůže zlepšit a dokonce ani Neurol. Paní Pavlo, je třeba zcela jistě si s někým o Vaší psychice popovídat. Ideální by bylo navštívit psychologa či psychoterapeuta, psychiatra, který se zabývá i psychikou ženy v těhotenství. Takovýchto specialistů však mnoho není. Doporučím Vám paní doktorku Špaňhelovou - kontakt na www.spanhelova.cz. Paní Pavlo, potřebujete se obklopit odborníkem, který Vás vyslechne a bude s Vámi řešit Vaší psychiku. Vím, že nemůžete svoje smutné nálady ovlivnit, zkuste však stejně s miminkem navázat prenatální komunikaci, nebojte se toho. Mluvte na něj nebo si hlaďte bříško. Uvidíte, že nebudete jen v pasivní pozici. Zkuste také příjemné efekty aromaterapie - např. růži (k podpoře ženskosti) nebo citrusy, které dodávají energii. Držím Vám palce, ať vše dobře zvládnete a nezůstávejte na své starosti sama!

Aloe vera

Simča,25. 3. 2012 19:28

Četla jsem články, že nápoje z aloe vera jsou v těhotenství velmi nebezpečné z důvodu prokrvení sliznic dělohy (zvyšuje riziko potratu). Zajímal by mě Váš názor, zda je možné, aby tekutý prášek na praní s perlemi aloe vera (nějaká složka), může způsobit nějaké komplikace v těhotenství, když v něm vyperu prádlo (např. spodní)?? Vím, že je to asi nesmysl, ...ale proč se nezeptat - pro můj klid? Děkuji moc za odpověď.