Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpověď pro paní Ellenu

Eva,8. 4. 2017 11:53

Dobrý den paní Elleno,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte. Víte, chápu Vás, že máte v sobě pocit tíhy a strachu, jestli Vás partner nějak za zády nepodvádí. Strach pramení z naší zranitelnosti, pocitu závislosti na někom. Na druhou stranu ale asi není dobré zjišťovat informace z jeho telefonu, dalo by se to považovat za vstup do soukromí. Váš partner Vám o setkání s bývalou přítelkyní neřekl velmi pravděpodobně ne proto, že by něco zatajoval, ale že tušil, že by Vás tato informace (o setkání) mohla ranit. Myslím si, že nejlepší by bylo si o všem v klidu promluvit, řekněte mu pravdu, co jste zjistila, emoce musí ven... není dobré se přetvařovat, dělat, že se nic neděje a vnitřně velmi trpět! Zvláště ne před porodem. Asi se uděje partnerská výměna názorů, ale puste se do toho, uvidíte, že to pročistí vzduch a uleví se Vám. Před porodem má většina žen zesílenou potřebu mít pocit bezpečí a klidu, zázemí. Proto Vás chápu, že chcete mít jistotu.... ale věřím, že je to spíše o nedobré komunikaci, nedůvěře. Zkuste to vzít spíše s humorem, vše si vyjasněte a zkuste také více na svém partnerství zapracovat... velmi dobré partnerské kurzy pořádají například Denisa a Richard. Mrkněte na to, tam je krásně vidět, jak žena i muž vnímají realitu jinak a jak se dá na partnerství pracovat. Na stránkách mají i nějaké webináře zdarma :-) Eva

Obavy v tehotenstvi

Ellena,5. 4. 2017 23:39

Dobry vecer. Rada bych znala nazor nekoho nestranného. Je mi 23 let a jsem v 8 měsíci tehotenstvi. Mam těsně pred porodem. Je to asi 14 dni co jsem pritelovi vlezla do tel.(nejsem na to vubec pyšná) a zjistila jsem ze kdyz jsem byla vikend u své rodiny byla u nas doma na návštěvě jeho bývala přítelkyně, která tu driv bydlela s nim. Kdyz jsem se ho zeptala kdo vsechno tu byl, zapiral a tvrdil ze jen on a jeho kamarád. Kdyz jsme se o tom bavili rekl mi ze nemam duvod se bát ze jsou kamaradi. Me to docela zabolello a nastvalo a nepřijde mi to normalni. Od te doby usinam se strachem a bojim se jestli se někde neschazi a jestli mi nelze dal. Mam mit strach oprávněně nebo to jsou jen hormony. Předem dekuju za odpověď.

Těhotenství po krátké známosti - panika

Anna,16. 2. 2017 22:17

Dobrý den,

s partnerem jsme se poznali na konci listopadu a již o měsíc později jsme zplodili miminko. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale navzdory své obvyklé opatrnosti jsem s ním od začátku měla nechráněný sex. Byla jsem velmi raněná po několika předešlých vztazích se zadanými muži a tento byl po dlouhé době svobodný a milý - zřejmě jsem v prvotním poblouznění měla pocit, že je to ten pravý (což neznamená, že není!). Oba jsme věděli, k čemu to může vést, ale zřejmě jsme nečekali, že se nám zadaří tak brzy.
Nyní jsem ve třetím měsíci těhotenství. Partner se ke mně nastěhoval a náš vztah se dostal velmi rychle úplně jinam, než kde po třech měsících obvykle partneři jsou - v podstatě jsme jako manželé.
Já ovšem obtížně vstřebávám novou situaci, vše je pro mě překvapivé a mám obavy z budoucnosti. Přítel si mě chce vzít a i já jsem si vždycky přála, aby se mi jednou miminko narodilo do úplné rodiny. Neznáme se však dlouho a už teď mezi námi probíhají hádky - přijde mu, že ho málo objímám, málo mu říkám, že ho mám ráda, vadí mu moje kočky, na některé aspekty života máme velmi odlišné názory... bohužel však nejsem schopná situaci vyhodnotit objektivně, protože mám hormony na pochodu a opravdu mi někdy vadí, že na mě sahá, chci být spíše sama, potřebuju kontemplovat a zpracovávat situaci po svém, reaguji přecitlivěle v různých situacích a už sama ztrácím přehled, zda to nepřeháním.
Při jedné vyhrocené hádce mi partner řekl, že se se mnou nikdy nerozejde, a že pokud by k tomu mělo dojít, chtěl by, ať jdu na potrat. Nesnesl by prý, abych měla jeho dítě a nebyla s ním.
Jsem velice zmatená a nevím, jak se chovat. Chci, ať je miminko v pořádku, chci, aby vědělo, že ho máme rádi a těšíme se na něj. Chci pokud možno vztah udržet a partnera si vzít. Ale nevím, jak celou situaci učinit pro nás oba snesitelnější... psychicky jsem se již v minulosti trápila dost a nemám chuť dlouze debatovat o nesmyslech a řešit neexistující prpoblémy. Bohužel mám pocit, že partner ano...

Děkuji už jen za to, že jsem se z toho mohla vypsat.
Bojím se svěřit komukoliv, protože všichni blízcí mne odsuzují už jen za to, že jsem otěhotněla po tak krátké známosti.

Re: Těhotenství po krátké známosti - panika

Eva,20. 2. 2017 21:12

Dobrý den paní Anno,
nevím, jestli Vás svojí první větou uklidním, ale to, co popisujete, je normální :-) Každý vztah je vlastně vývoj, cesta, akce a reakce. A je jasné, že pokud jste se s partnerem příliš neznali, než jste otěhotněla, že Váš vzájemný vztah se těhotenstvím značně umocní, promění. Víte, každá žena se v těhotenství cítí zranitelná, bilancuje, kam chce a nechce kráčet, jak se jí změní její dosavadní život... a když se k tomu přidá ještě veliká změna, nový vztah s mužem, není vůbec divu, že se cítíte nesvá.
Velmi bych Vám doporučila si vzít tak říkajíc time out :-) Udělat si nějaký den, nebo třeba celý víkend, jen pro sebe. Zkusit být sama jen se svými myšlenkami. Nebo třeba i jen půl dne.... určitě to zkoušejte! Totiž, jedině tehdy, když je člověk sám, může se spojit se skutečnými pocity a sám se sebou. Nedbejte na rady ostatních, že si za vše můžete sama. Prostě jste to tak cítila, touha po miminku byla velká a miminko přišlo :-) Berte to jako štěstí, zázrak :-) Prostě to tak mělo být. Věřte i svým pocitům, že Váš partner je pro Vás ten pravý. Dokázala jste si ho natolik bezstarostně připustit k tělu, že to tak alespoň pro současnou chvíli prostě je. Paní Anno, co já u Vás v současnosti vidím (ale nejsem psycholog) je to, že jste se zalekla budoucnosti. Opustila jste svoje instinkty a dala jste na první místo rozum. Ale už i Malý princ říkal: "správně vidíme jen srdcem". Zkuste tedy více důvěřovat svým pocitům a naslouchejte jim. Je velmi dobré si také promluvit se svým partnerem a říci mu, že potřebujete více času, abyste se nové situaci přizpůsobila, zvykla si na ní, cítila se v bezpečí. Uznejte svého partnera, sdělte mu, že je pro Vás důležitý, ale že nyní potřebujete být třeba více sama a nelíbí se Vám, když se chová tak a tak... Je to jen o chování, ne o odmítání jeho jako osoby. Zkuste hodně relaxovat, pouštět si uvolňující hudbu, najděte si také svojí porodní asistentku (www.unipa.cz), choďte hodně do přírody, malujte si, pište si deník a zkuste komunikovat se svým miminkem. Pamatujte, že jste na cestě, nebuďte na sebe tvrdá, nechtějte všechno hned :-) Poslouchejte se, buďte za spoustu věcí vděčná...

Re: Těhotenství po krátké známosti - panika

Marie,5. 3. 2017 23:19

Dobrý den, paní Anno,

nedá mi to a musím Vám napsat, protože jsem myslím v dost podobné situaci jako Vy. Rozešla jsem se s dlouholetým přítelem před svatbou, protože se mi náš vztah zdál přechozený a zamilovala jsem se do nového muže. "Starý" přítel byl velmi hodný, chytrý a spolehlivý. Po ročním náročném vztahu s novým mužem jsem zjistila, že mi celou dobu lhal a byl s jinou ženou, kterou si vzal a záhy se s ní hned rozvedl. Se mnou chodil veřejně a říkal mi, jak mě miluje a že si mě chce vzít. Byla sem blbá a zamilovaná. Toto zklamání mi strašně moc ublížilo a chlapům už sem moc nevěřila. Zároveň bylo pozdě se vrátit k původnímu příteli, který už byl zadaný, i když na mě pak ještě půl roku po rozchodu čekal.

Vždy jsem všechno plánovala a používala antikoncepci. Ale pak na mě dolehla samota a pořád jsem se cítila zraněná. Potkala jsem fajn, hodného muže, který má podobné záliby jako já. Bylo mi s ním bezpečně a fajn a dokázala jsem si představit mít s ním rodinu, ale zamilovat jsem se nedokázala. Poznali jsme se loni v říjnu a v prosinci jsem otěhotněla selháním antikoncepce. Ale abych se přiznala, tak jsem si to přála a byla ráda, že selhala. Bylo i pár situací, kdy jsme se milovali i bez ní. Dítě jsem chtěla, protože je mi okolo 30, ale nečekala jsem, že to přijde tak rychle.

Jenže v lednu se u mě dost věcí změnilo. Začalo mi být hodně špatně a partner se ke mně nastěhoval. Najednou jsme spolu moc natěsno, nejsem na něj zvyklá. Asi vlivem těhotenských hormonů mi začal i trochu vadit, nevím, jestli ho mám ráda a nevoní mi, i když je čistotný. Jsem dost nervní a hledám na něm chyby, i když se snaží maximálně a hodně se o mě stará. Já se snažím to tolik neventilovat a hádky nemáme.

Připadám si nevděčná, protože mám hodného chlapa a mimi. Ale stejně nejsem šťastná a často myslím na minulost. Chci být hodně sama. Nejsou mi příjemné doteky a hlubší kontakt. Na vše si zvykám a spousty věcí se bojím. Vysnila jsem si to trochu jinak, ale reálný život je pak jiný. A občas se taky setkám s tím, že se lidi diví. Chci mít úplnou rodinu a pracovat na tom, ale nevím, jestli to do budoucna půjde.

Přeji Vám hodně štěstí a buďme vděčné za to, co máme. Někdo nemá ani to. Držte se!

Re: Re: Těhotenství po krátké známosti - panika

Eva,12. 3. 2017 10:09

Dobrý den paní Marie,
děkuji za Váš komentář, je v tom hluboká pravda.
Život je prostě cesta, vývoj... jsem moc ráda za Vaše sdílení, někdy se člověku uleví jen tím, že ví, že to takto neprožívá sám. Eva

Odpověď pro Katku

Eva,1. 3. 2017 22:51

Dobrý den Katko,
děkuji Vám za důvěrné sdělení, se kterým se na mne obracíte. Víte, těhotenství je pro každou ženu velká životní změna a také jakási plocha, ve které se odráží náš minulý, přítomný, ale i budoucí život. Naše pocity se prohlubují, přichází bilancování a také hodnocení...
Myslím si, že jste úžasná žena, jen proto, že nad vším přemýšlíte :-) Hodně jste toho zažila a věřte, že jste vždy udělala to nejlepší, co bylo ve vašich aktuálních silách. Nemá cenu si nic vyčítat, naopak, myslete pozitivně a pochvalte se za to, že se snažíte pro svojí nenarozenou dcerku udělat maximum. Miminko nedokáže vnímat luxus okolo sebe, ale lásku jeho rodičů. Jsem si jistá, že od Vás láska proudí a to je to PODSTATNÉ!!!
Jinak bych Vám ještě poradila zvážit kontakt s nějakým odborníkem na úzkostné stavy. Nejsem psycholog, takže mojí radu berte jako laickou, ale zdá se mi, že by Vám mohlo velmi pomoci si občas o svých stavech s někým osobně promluvit. Nemusíte se ničeho bát, je to velmi příjemné, uvolňující, podporující :-) Je velká úleva přestat hrát roli, že člověk vše zvládne sám. Není to potřeba. Nebojte se projevit své emoce, nebojte se obrátit se k někomu o pomoc... Moc Vám držím palce, jste silná žena. Ale nezapomínejte, že máte také právo na to být křehká, nechat vše plynout, povolit... Eva

Strach v těhotenství

Kateřina,26. 2. 2017 21:25

Dobrý den. Jsem hrozně vděčná že jsem našla stránku, kde mohu někomu otevřeně napsat co cítím..snad sem ještě i občas zavítáte..A jestli ne, alespoň to trošku dostanu ven. :)
Jsem ve 38 týdnu.. Než ke mě malá přišla, byla jsem na tom psychicky špatně..špatné vztahy, strach z lidí, samota, ale uvnitř hrozná touha a víra to nějak změnit.Trvalo to asi 4 roky a já se nepřestávala modlit , vím že je to všechno podnět k tomu zas trochu vyrůst. A tak přišla ona. :) Zezačátku hroznej kolabs s přítelem. Nepřijetí z jeho strany. Alkoholik, měl jít za 14 dní sedět ( smrt při autonehodě ) ale v jádru dobrý člověk z bombardovány vším tak že zareagoval dost tragicky. Když viděl že jsem ochotná udělat vše proto, abych si malou nechala, po čase povolil...dnes ho navštěvují, má ještě rok trestu a čistou hlavu bez alkoholu , a je nejvděčnější člověk na světě že mě a budoucí dceru má. Navzájem se podporujem a držíme při víře....Jen....mě trápí jedna věc. Celých těch 9 měsíců, ač jsem dělala co jsem mohla, hledala jsem se co to šlo, snažila být k sobě vlídná. Ten proces pořád nějak zahrnuje stres a stavy úzkosti...i když se snažím a chvílema je to super. Houpačka. Vím že je to i těmi hormony...ale, hrozné pocity viny vůči tomu drobkovi co přišel na tenhle svět úplně nevině. Musí toho na ní být moc...A asi jako skoro každá máma mám ten pud dělat pro své dítě to nej. Jenže to občas prostě nešlo...tak ze 75%. Bojím se teď, že jsem jí dala špatný základy. I když vim že bude vše úplně jiný až tu bude. Já už si konečně reálně uvědomim že mám dítě, což mi doteď z důvodu strachu a viny prostě nějak nešlo, a dám jí veškerou lásku....Nebudu mít prostor tolik přemejšlet nad kravinama a rýpat se v sobě....A asi poprvé v životě plnně pochopím co je to zodpovědnost. Mám pocit že mě život trénuje o stošest :D ale to asi každého z nás...Ale ještě vetší pocit mám,že už se konečně blíská na lepší časy .A to je nade vše... Jsem za ní moc vděčná. Učí mě být ženou...učí mě mnoho už teď...moc ráda bych se zbavila té viny, ale absolutně nevím jak...
Děkuji za přečtení.
S pozdravem, Kateřina

co sem otehotnela chci umrit

alena,2. 1. 2017 10:29

Chtela sem s pritelem mimi.protoze je mladsi dite nema a moc ho miluji.chtela sem mu to dat sama mam 2 deti.ale ted sem otehotnela a me asi preskocilo.nechci zit.vadi mi na priteli snad vse.a dite nechci.sem rozhodnuta.rekla sem mu to nesouhlasi stim.jsem na dne v hlave mam jen cerny myslenky.jemi ho lito.odstrkuji ho nevim proc se tak chovam.je tak mily hodny.ale v me hlave je jen chci byt sama a nechci byt tehotna.nebo umru.

Re: co sem otehotnela chci umrit

Eva,4. 1. 2017 14:20

Dobrý den paní Aleno,
mrzí mě, žě celou situaci takto vnímáte.V životě člověka jsou někdy situace, které vnímá jako moc těžké zkoušky a může mít přitom pocit, že na ně sám nemá řešení. Ze své pozice Vám mohu doporučit, abyste se obrátila buď na nějakou blízkou osobu, které se můžete se vším svěřit - v osobním kontaktu. Nebo zkuste vyhledat nějakou soukromou porodní asistentku, viz např. mapa porodních asitentek na Unii porodních asistentek. Chtělo by to, abyste si o svých pocitech s někým promluvila. Případně hledejte nějakého psychologa či psychiatra. Myšlenky na sebevraždu jsou velmi vážné! Vše je o Vašich pocitech, které je potřeba včas řešit. Uvidíte, že když se někomu se svými pocity svěříte, tak se Vám uleví a vše se třeba ukáže v jiném světle. Kdyby Vám bylo psychicky velmi špatně, zkuste zavolat na telefonní linku jakékoli linky důvěry. Nebo na linku psychopomoci, kde jsou každý všední den od 9:00 - 21:00 na telefonu: 222 214 214 nebo na 777 783 146. Opatrujte se a nezůstávejte na to sama, potřebujete se někomu svěřit. Nemusíte se ničeho bát, vše se dá vyřešit :-) Eva

Problém s partnerom

EL ,8. 12. 2016 16:58

Dobrý deň. Som rada, že som objavila vaše stránky. Aspoň vidím, že nie som sama, kto má problémy so vzťahom v tehotenstve. Som v ôsmom mesiaci tehotenstva a zatiaľ je to jedna katastrofa. Dieťa sme si priali, no teraz sa neustále hádame. Občas sme sa pohádali aj predtým, no je to čoraz horšie. Okrem toho som zistila, že partner si píše s cudzími ženami. Keď som na to prišla, povedal mi, že sa potrebuje len vyrozprávať z našich problémov a so ženami si rozumie lepšie, ako s mužmi. Nemá veľmi kamarátov a preto to rieši takto. Viem, že ma nepodvádza. Nemá na to čas. Ak nie je v práci, je so mnou. No aj tak ma trápi, že si tajne píše s inými ženami aj keď vie, že mi to vadí. Už sme sa o tom aj niekoľkokrát pohádali. Jeho odpoveď je, že nič zlé nerobí. Už sme sa viackrát pohádali aj škaredo - vynadali sme si. Aj to je problém. Nevie sa hádať konštruktívne, vždy vybuchne ako sopka a nadáva, prípadne trieska do nábytku. Nechcem, aby dieťa vyrastalo v takom prostredí. Okrem toho som zistila, že prehral nejaké peniaze na online stávkach. Nešlo o strašnú sumu, ale takisto mi vadí, že to robí tajne. Peniaze rozhadzovať nemôžeme, takže každá takáto zbytočnosť ma poriadne naštve. Inak všetky účty, na ktorých sme sa dohodli, platí. A takisto viem o jeho výplate, peniaze máme spoločné. No keď som prišla na tento jeho "úlet" - že prehral tie peniaze, namiesto ospravedlnenia na mňa vrieskal, že ho nemám kontrolovať. Teraz sa už 3 dni nebavíme, odišiel k rodičom. Ja som zostala sama v našom dome. Neviem, čo mám robiť. Nie je mi takou oporou, akú by som teraz potrebovala. Vážne uvažujem aj o rozchode, no na druhej strane stále verím, že sa to upokojí. Aj kvôli dieťatku. Okrem toho máme spolu úver a to je tiež prekážka... Ďakujem za váš názor.

Re: Problém s partnerom

Eva,15. 12. 2016 13:00

Dobrý den paní EL,
chápu Vaše pocity, které jsou stísňující. Víte, z energetického pohledu je právě 8. měsíc těhotenství tzv. zátěžový. Často se ukazují věci, které jsme před tím neviděli nebo nechtěli vidět, často cítíme větší závislost, pocit zranitelnosti...
Váš partner jistě není svatý, to není nikdo. Zřejmě ho Vaše situace také trápí a potřebuje si o ní s někým povídat. Kontaktovat další ženy pro Vás může být zraňující, to chápu. Na druhou stranu, někdy svým viděním situace nedáváme v hádce či konfliktu druhému partnerovi prostor na jeho úhel pohledu a on cítí, že se musí někomu jinému svěřit. Myslím si, že řešením pro Vás by mohlo být zkusit si o všem v klidu promluvit. Naplánovat si konkrétní den nebo večer, kdy si spolu sednete a budete mluvit o všem, co Vás trápí a také z čeho máte radost, na co se těšíte, zda máte nějaký společný sen atd. Ale jak sama píšete, vzájemně se vyslyšet je i trošku umění. Mohlo by Vám pomoci to, že si vzájemné sdělení Vašich pocitů naplánujete (to trošku odstarní přehršlé emoce, pak by bylo dobré si dát nějaká pravidla, jak sdělovat své emoce. Základem je mluvit o sobě - "já cítím to a to, když ty děláš to a to", popisovat svoje pocity, obavy, emoce, potřeby. Dalším dobrým tipem pro Vás by mohl být tzv. povídací předmět. Když jeden mluví, tak má v ruce třeba kamínek a ten druhý mu nesmí skákat do řeči, poté bude mít vlastní prostor. A další pravidlo je, že když skončíte svojí řeč, ten druhý musí zopakovat, co jste říkala, protože každý si může informace interpretovat různě. Pak mluví ten druhý a to stejným principem. Na základě těchto pravidel je možné dojít k nějakému závěru. Paní EL, moc Vám držím palce, ať vše zvládnete. Jsem optimista a přeji Vám, ať se s partnerem usmíříte, jde zatím spíše jen o komunikační problémy a možný jeho únik ze situace. Pokud se máte rádi, vše se dá zvládnout. Moc Vám doporučuji to zkusit udělat co nejdříve, protože by bylo ideální mít věci vyřešeny a uklidněny před porodem. Jinak Vám to vezme sílu a i samotný porod může být Vaším stresem ovlivněn...Eva

pocit samoty

Zuzana,5. 11. 2016 22:50

Dobrý den ,
jsem v 18. týdnu těhotenství potřebovala bych radu , nebo alespoň se svěřit.
Otěhotněla jsem nečekaně ale miminko si přeji , je mi dvacet let. Mám svůj byt, auto , tak nějak to hlavní prostě je . Jsem s přítelem přes rok ,žijeme spolu,je mu dvaatřicet let má dvě děti které bydlí i s jeho bývalou ženou naproti přes ulici. Je to hodný člověk, ale i přes to že má dvě děti je velice nerodinný . Je stále v něčem jako děcko , nejdůležitější jsou jeho sny , přátelé kteří žádné rodiny nemají , jen se poflakují . Před devíti měsíci se rozhodl začít rekonstrukci v bytě kde žijeme s tím že mu pomůže můj táta . Měla jsem něco našetřeno atak , ale samotné rekonstrukci nerozumím .Když jsem přítele poznala měl dluhy a vůbec problémy s penězi , do toho jeho bývalá žena pro které peníze jsou všechno , musí mít značky ,prostě to nejlepší(nejdražší) a sním umí velmi dobře manipulovat na úkor dětí , tak že by ho stáhla z kůže.Opustila ho kvůli bohatému chlapovi , který ji nakonec opustil .Když má přítel volno stará se o děti, stará se o ně 15 dní v měsíci , když ona je v práci a obráceně. Děti ale nejsou jen tak nějaké děti , ještě nikdy (a to jsem se starala na svůj věk o dost dětí ) jsem nepoznala tak rozmazlené , zkažené , sprosté a nevychované děcka . Abych se dostala k jádru věci , já za těch devět měsíců rekonstrukce stále žiji bez koupelny a kuchyně . Přítel nemá čas , hlídá děti u ní a od nich se nemůžete vzdálit , nebo je to šílené . Neumí ani po sobě spláchnout záchod , napsat si sami úkol , nebo si sami hrát . Holce je 8, klukovi 9 . A když chlap má nějaké volno tak jde za kámošema ,nebo když se mu nelíbí že to tu ještě není tak se ani neozve a tři dny nepřijde domu .Prostě všechno dělá jak jen se mu to hodí . Třetí dítě nechtěl , má sny jak konečně jeho děti vyrostou . A neustále dokola je brání , zastává se jich že když nepozdraví tak to znamená že toho mají hodně a zapomenou apod...Těch dětí má plný zuby družinářka , učitelky , babička a všichni se s nimi přišly nějak do styku . Až to tady bude hotové, tak mají těch patnáct dní být tady . Já se toho strašně bojím .Přítel si po sobě neumí uklidit o dětech ani nemluvim , a do toho miminko . A navíc , nemám sním žádný společný čas , řekne mi že z žádnou ženskou nebyl víc než se mnou ale já jsem sním nic nezažila , nic nechce dělat se mnou . Připadám si spíš navíc , k dětem i jeho bývalé . A nevím , co mám dělat . Padá na mě to že každé ráno musím jezdit někam se umýt , pak zase někde uvařit , pak někam vyprat .Chodit tam a zpátky , už nemůžu . Cítím se tak sama a ještě tak vyčerpaně , už nevím kde začít , co dělat .. Jak sním žít .. Ty děti začínám nenávidět a to jsem vůbec nechtěla ale jejich chování už mi je přes čáru .. a minimum času sním a všechno .. Já jsem si vždycky přála být máma , ale přála jsem si mít po boku oporu . Ale místo toho mám pocit že nikdy nevyroste a nebude plnohodnotný partner ani táta ( to miminko bere jako přítěž pro jeho děti ) . Jsem zoufalá , na okraji sil.Už nemůžu ráno vstávat , nemám do ničeho chuť , jen mrtvě zírám a to je pro toho prcka to nejhorší , co můžu dělat .

Re: pocit samoty

EVa,6. 11. 2016 10:53

Dobrý den paní Zuzko,
ach jo, opravdu to nemáte zrovna lehké :-( Chápu Vás, že jste unavená a bez energie. Asi prožíváte i pocity zklamání, bezvýchodnosti a hodně stresu a možná i vzteku. Ani se Vám nedivím! Ale - je úžasné, že jste svojí situaci pojmenovala, popsala a tím začíná Vaše odražení se ode dna :-) Častokráte již jen tím, že si uvědomíme, kde jsme, se začne situace měnit, léčit :-) U Vás to je hodně věcí dohromady, je to dosti složitá rodinná a partnerská situace. V každém případě bych Vám doporučila vše začít rychle řešit a to tak, abyste Vy byla spokojená a měla svoje zázemí a svůj klid pro sebe, ale i pro Vaše malé miminko v bříšku! Rozhodně bych Vám doporučila si se svým partnerem o všech Vašich starostech promluvit a zkusit se domluvit na nějakém plánu - do kdy dodělat rekonstrukci, jak to bude s péči o děti, jak to bude s jeho přítomností a péči o Vás.... zkuste si sama říci, zda Vás tento vztah spíše vyčerpává, nebo nabíjí.... zatím já bohužel vidím první variantu. VY potřebujete nabíjet, investovat, držet si energii v sobě a věnovat se těhotenství, neřešit věci okolo. Paní Zuzko, vůbec se Vám do ničeho nechci plést, ale napadá mě i možná otázka rozchodu či pauzy od Vašeho partnera. Bylo by třeba možné se třeba na čas přestěhovat k Vašim rodičům? Tam mít sprchu, veškeré zázemí, svůj pokojíček a klid? Dát partnerovi za úkol byt zrekonstruovat a více se položit do role ochránce rodiny.... Pokud toto nezvládne, má pro Vás vůbec cenu zde setrvávat? Nebude Vám lépe někde jinde? I když třeba budete na chvilku na miminko sama? Paní Zuzko, vezměte svůj život a život svého miminka do vlastních rukou, nebuďte v roli oběti a v pasivitě, byla by to škoda! Zkuste o tom přemýšlet, i podzimní počasí nás vybízí k odhození věcí a situací, které nám neslouží a k načerpání nových sil...ještě bych Vám ráda doporučila se obrátit na nějakou porodní asistentku ve svém okolí, která Vám může pomoci s podporou v těhotenství. Také mám moc ráda dvě ženy, které působí na internetu a mohly by Vás podpořit - Tereza Kramerová, Lucie Kolaříková (téma Sebeláska). Zkuste se na to podívat a udělat si svojí představu, kam chcete jít, co byste v životě chtěla... věřte, že si to zasloužíte plnými doušky! Eva

Odpověď pro paní Majku

Eva,25. 10. 2016 9:42

Dobrý den paní Majko,
děkuji Vám za Vaší důvěru v tyto stránky. Víte, zcela upřímně, si myslím, že byste potřebovala větší psychologickou podporu a blízkost od nějaké osoby. Píšete, že docházíte k psychologovi, pravděpodobně je potřeba více zintenzivnit uvolňování strachů a zkoušet pracovat se svými emocemi. Je moc dobře, že vypouštíte svoje strachy a pocity ven, že je nedržíte v sobě, ale zdá se mi, že to bohužel vychází destruktivně....což opravdu může být nepříjemné jak pro Vás, Vašeho partnera, okolí, ale také Vaše miminko. Ideální by bylo si přiznat bez studu, že možná míváte někdy problém s jemnějším vyjádřením emocí. První je si to přiznat a pak na tom začít pracovat. Zkuste poprosit svého psychologa, abyste se v tomto posunuli dále, můžete zkusit různé uvolňující metody (malování, aromaterapie, pohyb v přírodě, psaní si deníku, vědomá komunikace s vaším miminkem, správné vedení rozhovorů, zásady podávání a příjímání kritiky....) Sama nejsem psycholog, takže to jsou z mé strany jen nápady. Nicméně je jasné, že s přibívajícím čas v těhotenství a blížícím se porodem se mohou určité obavy kumulovat a více objevovat. Zkuste si proto udělat svůj plán, promluvte si s rodinou, o tom, co Vás trápí a zkuste na tom pracovat. Moc Vám držím palce, Eva

nervy v těhotenství

Majka,23. 10. 2016 13:20

Dobrý den, nevím na koho se obrátit, už si nevím rady. Nevím co mám dělat s mými náladami, které všichni v mém okolí odnáší. Jsem ve 33tt. V prvním trimestru to bylo se mnou strašný, ve druhým se to trochu sklidnilo a teď zase je to strašný. Jsem od přírody labilní a chodila jsem i k psychiatrovi, brala léky a chodím stále k psychologovi. Ale léky jsem odmítla brát kvůli strachu o miminko. Bojuji s mými náladami proto celé těhotenství. Nejhorší je, že křičím a hádám se s rodiči, který se mnou bydli a jsou starý a někdy řeknou kravinu a ani nechtějí a nemůžou za to. Mě se to dotkne a rozjede se to a někdy ty nervy a dohady trvají třeba i dvě hodiny když se to rozjede. Pak mám strach o miminko jestli mu tím nemůžu ublížit, že v těch nervech zapominam i dychat, ale i o rodiče. Je mi pak blbě, tvrdne mi břicho a divoce buší srdce.Tohle vážně nechci ale jsou to zřejmě hormony a moje labilita dohromady. Pak si řeknem s rodiči hnusné věci a je to o to horší, že mě to pak žere a trápí a musím třeba to téma znovu otevřít a promluvit si o tom. Je to pro obě strany vysílující. A mám to tak i s mým partnerem, který teda se mnou nebydlí ale dává do kupy společné bydlení. Taky se s nim nemůžu normálně bavit, všechno mi vadí co řekne špatně a chytnem se. Proto se vydáme teď málo. Nevím co s tím dělat, snažím se to házet za hlavu, mávnout nad tím rukou, ale většinou když to nevyjádřím že mě to štve tak to ve mě zůstane a stejně to musím říct. Nedokážu se s tím vyrovnat. Prosím že tím nemůžu ublížit miminku to bych strašně nerada a vyčítala bych si to cely život, kdyby byl kvůli tomu nějak nemocný. Jsem zoufalá. Děkuju moc za jakoukoli odpověď. Majka

Co dal..?

-,5. 10. 2016 22:02

Dobry den, je mi 30 a jsem tehotna s pritelem, ktery ma svoji partnerku, kterou opustit nechce, coz jsem vedela. Dite jsem se rozhodla si i tak nechat. Pritel z toho nadseny nebyl, mohlo by to ohrozit jeho dosavadni zivot, ale na nasem vztahu nic menit nechce. Vzdy jsem vse zvladala naprosto s prehledem, ted ale asi vlivem hormonu kazdy den brecim. Nechci dite pripravit o otce a uz opravdu nevim co delat. Prosim o radu.

Re: Co dal..?

Eva,8. 10. 2016 12:26

Dobrý den,
chápu Vaše pocity, které patrně nesjou pozitivní. S blížícím se porodem bývá časté, že se zintenzivňují pocity zranitelnosti, citlivosti, přemýšlení o budoucnosti...Chápu, že se nacházíte v situaci, kdy byste byla ráda za přítomnost Vašeho partnera, ale bohužel to asi moc neovlivníte. Je to jeho rozhodnutí.
Zkuste se na situaci podívat z jiné strany. Obklopte se rodinou, podporou Vaší maminky nebo sestry nebo kamarádky a dojděte takto posílená k porodu. Zkuste si svojí energii držet při sobě a ne jí ztrácet. Asi nezbyde nic jiného, než se se situací začít smiřovat a pouštět svoje strachy ven. Hodně mluvte na svoje miminko v bříšku, pište si třeba deník nebo choďte často do přírody. Soustřeďte se na porod svého miminka a po jeho narození se věci třeba trošku upraví...Hodně síly, Eva

tata..

zu,23. 9. 2016 23:55

Dobry den ,
Jsem v 10 tydnu tehotenstvi . Ikdyz neplanovane tak stastne ,ale jsem mladounka (20) ..ale s detmi jsem velmi rada . Muj pritel mam dve z prvniho manzelstvi , muj tata mensi dve deti ( nevlast.sourozenci) ale kdykoliv mam moznost jsem s nimi . Jsem proste rodinny typ :)
Ale.. Muj otec me opustil kdyz mi bylo osm let ,pak se nas vztah vyvijel podle toho jak mu to dovolila jeho pritelkyne ,neustale mi jako male holce delala v hlave zmatek ,byla zla apod... muj tata se dozvedel vzdy v prubehu let v cem vsem mu lze apod .. Je to mrcha ktera funguje na penizky . Muj tata neni rozhodne chudy .. My s moji mamkou jsme zily celou dobu sami , a skoro nic jsme nemeli takze
mame docela jine hodnoty . ( muj tata soudi lidi podle aut
,majetku...) Zdedila jsem byt po babicce ktera bohuzel odesla.. A po nejake dobe mi tata potom co jsem mu pujcila penizky rekl ze to zrekonstruhem koupelnu a kuchyn . Byla jsem nadsena a k tomu dodal ze jsem jeho dcera a chce abych to mela doma hezky... No uz je tomu pul rokuco zijuv rozkopanem byte .. Tata se k nicemu moc nema nestiha .. Jen me ve dverich serve jak je jeho zvykem a zase
jde .. Ale tex kdyz jsem tehotna jsem zoufala ze z 1 mesicni rekonstrukce je z toho pul roku a ja se doma jeste nemuzu ani umyt. Chci ale mluvit o necem jinem.. Pritel oznamil memu otci tehotenstvi . Ten dostal histerickej zachvat , pak vzteky plakal a pak rekl ze se ode mne distancuje a ze se ma pristi tyden zenit a ze se mu nic nerekne(o te svatbe jsem nemela poneti) .. Rval na moji namku kterou urazel a rikal ze dopadnu jako ona atak . Ja sveho otce miluju ale cely zivot me trapi a ja nikdy nemela odvahu mu cokoliv rict .. Ale ted me uz tak trapi ze nevim zdali by bylo dobre udelat co citim - rict mu vse nekompromisne konecne se branit ..abych si nepripadala tak na nic ...a zda je tohle chovani normalni. Diky za odpoved.

Re: tata..

Eva,27. 9. 2016 16:00

Dobrý den,
cítím z Vašeho psaní pocit bezmoci a strachu, nerespektování od Vašeho otce. Z Vašeho psaní nemohu dosti dobře celou situaci pochopit. Nicméně bych Vám ráda poradila, abyste se zkusila obrátit o podporu na svého partnera, s ním přeci čekáte své miminko a on bude součástí Vaší nové rodiny. Zkuste se od Vašeho otce více odpojit a postavit se na vlastní nohy. Jen tak nebudete závislá a zraňovaná. Zkuste si najít svojí porodní asistentku, která Vás bude těhotenstvím provázet. Např. na stránkách www.unipa.cz S pozdravem Eva