Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Re: Jsem těhotná, zmatená a psychicky na dně

Natika,23. 6. 2013 14:28

Je tomu měsíc a já jsem upadla do ještě větších depresí a vážně zvažuji potrat. Vztah se mi pomalu rozpadá. Jsem agresivní, nesnáším své okolí a svůj život celkově. Přemýšlím nad sebevraždou.

Re: Re: Re: Jsem těhotná, zmatená a psychicky na dně

Eva,24. 6. 2013 9:41

Dobrý den slečno Natiko,
Váš stav je vážný a je třeba, abyste se nebála spojit s nějakým odborníkem, který Vás podpoří a pomůže Vám.
Pro začátek Vám nabízím své telefonní číslo 733 665 622 - můžete mě zkontaktovat kdykoli a společně nalezneme nějaké řešení. Je třeba, abyste na své pocity nezůstávala sama. Nebo můžete zavolat na linku krizové psychologické pomoci, která funguje non stop: 222 580 697.
Paní Natiko, Váš stav je vážný, musíte udělat první krok = zavolat o konkrétní pomoc. Toto je na Vás, jinak Vám nikdo pořádně pomoci nemůže, takto přes internet to není pro Vás efektivní.

sama bez partnera

Janka,13. 6. 2013 17:44

Dobrý den, ráda bych Vám nejdříve poděkovala za tyto stránky a pomoc i podporu, kterou zde poskytujete. Jsem v 35. týdnu těhotenství a co nevidět mě čeká porod, čím více se blíží termín, tím více mi začíná docházet, co všechno se během těhotenství stalo. Místo abych se těšila, nemám v sobě ani kousek radostného očekáváni. Vše začalo už na začátku těhotenství, měla jsem patrnera o 14 let staršího s 2 odrostlými dětmi, všechno i náš vztah vypadal naprosto ideálně, rozuměli jsme si po všech stránkách, jen náš pohled na "rodinu" pokulhával. Od začátku jsem vyložila karty na stůl a i když to bylo těžké, řekla jsem mu, že chápu, pokud už další děti nechce, ale že já se jich prostě vzdát nemůžu, několikrát na toto téma proběhla dlouhá a únavná debata. Nakonec přítel "svolil", na večeři mi daroval dětské botičky s proslovem o své lásce a o tom, že miminko chce. Ani jsem to nečekala, ale otěhotněla jsem měsíc na to. V té chvíli se všechno změnilo, i já jsem pocítila obrovskou změnu v mém chování, ale to co začal předvádět můj přítel mě hodně mrzelo. Najednou mi začal všechno vyčítat, všechno jsem dělala špatně, a podle něj jsem si to všechno vynutila, že to vlastmě takhle nechtěl, ale co měl dělat, že to přišlo moc brzy a má zkažený zbytek života. Začal bývat v práci přes čas, chodit s kamarády několikrát týdně do hosdpody, vracel se pozdě k ránu, nebo vůbec. Říkala jsem si, že to chce čas, že se s tím musí srovnat, ale bohužel se to jen zhoršovalo. Jen jsme se hádali a já byla pořád na trní a smutná. V sedmém měsíci jsem od něj odešla, ale nestalo se to, co jsem čekala. Úleva nepřišla, už přes dva měsíce jsme od sebe a já se paradoxně cítím ještě hůř. Tolik jsem si přála úplnou rodinu a teď budu sama. Musím díky tomu opustit vše, co jsem budovala, protože si nebudu moct z mateřské dovolit platit svůj byt na hypotéku a uživit ještě sebe a dítě, proto se vracím k rodičům na vesnici, s matkou ovšem nemám příliš dobrý vztah a o to je to celé horší. Musím opustit svůj byt, práci, přátele... Všechno je špatně a přítel považuje svoje chování za normální. Neustále se lituje a naříká, že se s tím prostě neumí srovnat a vůbec mu nedochází co já a naše dítě. Potkáváme se, vozí mě k lékaři, poslal i peníze na výbavičku, dokonce chce k porodu, aspoň takto funguje, ale každé naše setkání mě traumatizuje, tolik bych chtěla, aby si to uvědomil a vytvořili jsme úplnou rodinu. Jemu by nejspíše vyhovovalo být tátou na poloviční úvazek, dělat si co chce a s kým chce a za námi se občas stavit, umlčet svědomí a zase se honem vrátit ke svobodnému životu. Moje pocity vůči miminku jsou už dlouho vesměs negativní, napadá mě, že to nezvládnu, ale že ani nechci, že kdyby nebylo,mohlo to být všechno jinak. Necítím nic pozitivního, občas jen strach, když se dlouho neozývá. Najednou si ve třiceti připadám nepřipravená. Byla jsem u psycholožky, ale ty "řeči", že je to normální, že se s rolí matky sžiju, že musím být silná, že už nebudu sama, že mě bude dítě potřebovat, že to zvládnu i bez partnera, že nejsem jediná... Nic z toho mi nepomáhá. Neumím se s tím smířit. Vím, že je to špatně a myšlenky, které mě napadají, by některé ženy odsoudily, ale já si nemůžu pomoct, mám pocit, že jsem o všechno přišla a čeká mě jen starost o dítě, bydlení, úsilí vyjít s matkou, malé finance... Jsem na dně a zoufalá a nikdo mé pocity neumí pochopit.

Re: sama bez partnera

Eva,18. 6. 2013 13:21

Dobrý den paní Janko,
Vaše situace není jednoduchá a opravdu se nedá vyřešit jednorázovým pohovorem. Plně chápu Vaše pocity zklamání a možná i bezradnosti a skepse. Těhotenství samo o sobě představuje velký životní zlom, ale Vás se v tomto okamžiku zesílila změna ještě v partnerství a nakonec musíte řešit i existenční záležitosti. Moc mě to mrzí, není to vůbec lehká situace. Zkuste si z toho vzít také něco pozitivního. Zjistíte svojí sílu, bude vědět, že se na sebe můžete spolehnout a že neuhýbáte před svým přesvědčením. Na to můžete být právem hrdá!
Paní Janko, z hlediska porodní asistentky vidím více problémů, které je třeba vyřešit, abyste mohla s nadějí poklidu vstoupit do porodu a nadále do mateřství. Rozhodně Vám nedoporučuji účas Vašeho partnera za této situace u porodu. Předpokládám, že by porod nemusel postupovat dobře, mohla byste se bát uvolnit se. Ideální by bylo nalézt nějakou dobrou duši, podporovatele Vás, který by Vám pomohl zažehnat pocity samoty a hořkosti z nadešlé situace a podpořil Vás. Paní Janko, je jendo takové dobré pravidlo, které říká, že nemá cenu se trápit věcmi, které nemůžete ovlivnit. Tak to je i s chováním Vašeho partnera. Nemá cenu se k němu snažit přibližovat, když Vám ubližuje chová se jen podle svých potřeb.
Nabízím Vám zdarma telefonickou konzultaci, budete-li mít o to zájem. Napište mi na email: LorenzovE@seznam.cz

Jsem těhotná, zmatená a psychicky na dně

Natika,30. 5. 2013 8:33

Dobrý den, žiju s přítelem asi rok. Minulý týden jsem dostudovala VŠ a zjistila jsem, že jsem těhotná. Za ten týden jsem asi pět dní probrečela. Jsem zmatená. Nevím, co mám dělat. Chtěla jsem si najít práci, začít žít, když budu mít příjem, který jsem v době studia měla nízký z brigád nebo úplně nulový. Na druhou stranu mám přítele, který chce rodinu jako já, jednou, miluje mě a udělá vše pro mé štěstí.Věk na dítě mám. Je mi 25. Přišlo to hrozne rychle. Nevím, co mám dělat. Byla bych 4 roky na mateřské, bez pomoci mých rodičů se neobejdeme. Mám hrozné stavy, až deprese. Prijde mi, že vše je pryč a já si zničila život. Je to normální u neplanovaneho těhotenství v tu nejnevhodnější dobu?

přítelkyně mě chce opustit

David,4. 5. 2013 12:41

Dobrý den,píšu tady jelikož si nevím rady a kdo jiný mi muže poradit,než jiná žena.Jsme s přítelkyní krátce a ona otěhotněla,vždycky si dítě přála,takže pro ni neskutečně krásný pocit.Pro mě samozřejmě taky.Dělám pro svou přítelkyni co jí na očích vidím,žiju jen pro ni a pro naše miminko.Ale zničeho nic mi řekla (je v 10 tydnu) ,že mě opouští,že ke mě nic necítí.Že si neco najde a postara se o sebe a že at se nebojím ,že dítě budu výdávat.Ale já bych rád prožíval ty chvíle těhotenství s ní,sledoval jak ji roste bříško,šel se podívat na ultrazvuk,být u porodu a společně dítě vychovat.Ona pořád říka ,že ma zmatky v hlavě,že neví co chce .Nevím co mám dělat.Myslíte,že je to vlivem těhotenství,ta ztráta citů?A že se to můlže zpravit?Jsem psychycky absolutně na dně.Je to moje první dítě a nechci o něj přijít.Kdybych byl nějaký grázl,co si neváží své ženy a kašle na ni,tak bych to pochopil ,ale za těchto okolnosti jsem absolutně bezradný.Prosím maminky poraďte.Děkuji

Re: přítelkyně mě chce opustit

Eva,9. 5. 2013 21:29

Dobrý den pane Davide,
možná se budete divit, ale nejste vůbec první muž, který tuto situaci popisuje, se kterým jsem se tady v poradně setkala. Na první pohled se zdá, že pro chování Vaší partnerky není možné vysvětlení... vždyť má z Vaší strany, na co si vzpomene. Jenže, musíme si uvědomit pár důležitých informací. Každá žena se těhotenstvím mění a ideální je, když se ponořuje více do sebe. To znamená, že se ptá sama sebe na svou budoucnost, hledá si správné místo pro sebe a miminko. Někdy je také uděláno mnoho radikálních kroků, které nemusí být na stálo. Může jít jen o dočasnou potřebu být sama, vše si rozmyslet. Uvědomte si, že těhotenstvím se mění ženě celý svět - jiný životní sty, jiné hodnoty, jiná životní role. Některé ženy potřebují více času a prostoru se s těmito změnami smířit a vůbec to není nic špatného. Však i pro muže těhotenství partnerky znamená emočně vypjaté chvíle. Pane Davide, možná jste svým příliš pečlivým a nadšeným chováním nevědomky partnerku stresoval. Ona potřebovala být sama, potřebovala čas si vše srovnat a díky Vašemu pozitivnímu naladění mohla cítit pocity viny za to, že se tak pozitivně, jako Vy, necítí. Zkuste její rozhodnutí respektovat, ale dejte jí na vědomí, že o ní a o miminko stojíte, ale že jí nebudete nikam tlačit. Jistě, že máte právo na pochopení a snad i vysvětlení celé situace, ale nyní je na prvním místě klid a pohoda Vaší partnerky. Držím Vám palce, ať vše ustojíte. S pozdravem, Eva

Re: Re: přítelkyně mě chce opustit

David,10. 5. 2013 11:40

Dobrý den,tak mé nejhorší obavy se naplnili.Sbalila si věci a odstěhovala se k mamce.Jen mi napsala a řekla že tímto to všechno končí a že už je rozhodnutá a že své rozhodnutí nikdy nezmění,její mamka mi píše at ji necham byt at se stím smířím atd..Mám ted i spoustu jiných starostí a nevím co dělat,každy mi radí at ji hlavně nepíšu nevolám a nijak jinak ji nekontaktuji,myslite že maji pravdu?Zkusím to ,snad se mi ozve.Asi by bylo nejlepší smířit se stím že odešla a žít v naději ,že si snad uvědomí,že ji chybím.Ale ta představa,že se neozve mě uplně ničí .......

Re: Re: Re: přítelkyně mě chce opustit

Eva,10. 5. 2013 12:51

To mě moc mrzí. Dejte své přítelkyni čas, možná ho potřebuje. Napište jí třeba dopis, kde jí znovu potvrdíte svojí přízeň, ale zároveň jí dáte prostor. Chápu, že je to pro Vás hodně těžké, zvláště, když nevíte, proč se toto chování děje a můžete mít v sobě pocit zrady. Dejte si také čas vše zpracovat, přemýšlejte nad celou situací - nejen nad těhotenstvím, ale i nad vaším partnerstvím. Myslete také na sebe. S pozdravem, Eva

Re: Re: Re: Re: přítelkyně mě chce opustit

david,10. 5. 2013 13:48

Děkuji

Re: Re: Re: přítelkyně mě chce opustit

Lenka,25. 5. 2013 11:58

Tento příběh my připoměl jednu holku, co jsem dříve znala, která strašně chtěla miminko a pořád hledala nějakýho člověka, s kým by ho měla.
Našla si kluka, s kterým byla také krátce a vypadalo to, že jsou v pohodě zamilovaný a když se jima narodila holčička, tak do roka od něj odešla.....toho kluka znám, ten se na ně třásl, stejně jako tady pan David, ale ona prostě zžejmě jen chtěla dítě a být svobodná......pak si za rok si našla jiného chlapa, vzali se a jsou tet spolu.Nevím, možná jsou ženy, které hledají partnera jen pro početí a je fakt, že s někým musíte nejdříve chvíli žít aby ten druhý nato vůbec přistoupil....je to jediný případ s kterým jsem se ve svém okolí setkala, většinou jsem se setkala, že po krátkém vztahu a neplánovaném otěhotnění to ty dva stmelilo...tak nevím...ale paní Eva má pravdu, že jí nemáte kontaktovat....třeba jednou týdně,jak se jim daří, aby věděla že máte zájem....a neměl by jste se trápit a měl by jste začít znovu žít.....mě to přijde divný a moc tomu nevěřím, že se k vám vrátí a myslím, že čím víc o ní budete jevit zájem, tím víc jí to bude otravovat.
Každopádně rozhodout se musíte sám, jak to cítíte a vidíte, i tak vám moc držím palce do budoucna.

Pláč

Aneta,13. 5. 2013 17:18

Dobrý den,
jsem těhulka 19tt, vdaná spokojená ve vztahu, mám syna 6 let (ze vztahu kde jsem později byla 3 roky sama).. Moc jsem si chtěla další vytoužené miminko užívat, ale po nevolnostech mě stále trápí jen pláč, z důvodů jako je např nedostatek sexu ze strany partnera (přijdu si jako kobylka a to máme styk jednou do týdne). Nevím zda mu vadí, že jsem přibrala, nebo se bojí kvůli miminku ale když o tom chci mluvit jen mě okřikne, že se n ic neděje, že z toho nadělám a je to normální... Mě to moc nepřidává, protože si přijdu nechtěná, nežádoucí (to, že mi nejde oblečení mi taky napřidává) a pak je tu ta stránka s těhotenstvím jako taková.. Myslela jsem, že to tentokrát budu s někým prožívat, kdo mi bude sahat na bříško a ne být na mě zlý až nakonec zmizí uplně.. nechce mi na břicho sahat, prý až bude už tak v osmém měsíci živější... Jsem doma, moc přátel tu nemám a pořád se jen upírám k myšlenkám na to, proč to tak je... Nevím jestli jsem paranoidní, nebo to tak je normální, muž je jinak hodný, pomáhá, snaží se, ale nikdy nijak neprojevoval city a mě ted zoufale chybí slyšet mám tě rád nebo ten dotek... Myslíte, že je vše v pořádku? Děkuji

Re: Pláč

Lenka,25. 5. 2013 11:42

Ahoj Anet...já jsem v 9 týdnu a jsem také ve spokojeném vztahu a taky mám malinko problém s tím, že mě přítel nechce moc mačkat, kvůli miminku.Je tedy pravda že jsem po plastice dělohy a po druhém imělém oplodnění, tak naše 8letá cesta za miminkem je vysněná a nebyla lehká...sex už jsme neměli 3 měsíce, protože my to zdravotní stav nedovoluje.
Samozřejmě my to chybí, až mám kolikrát takový sny...))....
Jen chci říct, aby jsis z toho nic nedělala a nesmíš nad tím přemýšlet, aby bylo miminko v pořádku.Já věřím, že tvůj muž se těší stejně jako ty, akorát se prostě bojí, aby tě někde špatně nezmáčkl, nebo nezatlačil a to, že říká, že si na bříško sáhne až budeš třeba v 8 měsíci ber jako velice pozitivní a v podstatě znamení, že tě pořád miluje a že je vše v pořádku:-)
Je fakt, že těhotné ženy jsou vlivem hormonů a těmi změnani kolikrát náladové a dost citlivé.
A pokud nikdy nějak neprojevoval city, tak nemůžeš tet od něj čekat zázraky, taky neví co se děje.
No a jestli tě to až moc trápí, tak já myslím, že není vůbec špatný, aby jste si o tom spolu promluvili..skus mu jít třeba naproti..zeptej se ho, ty se bojíš, že miminku nebo mě ublížíš? Skus mu vysvětlit, že podle doktora sex můžete mít, že je miminko zavřené v děloze, která je za pochvou a že se nemusí bát, že i na tohle příroda myslela.
Já si fakt myslím, že se jen bojí, jako ten můj...ale jak jsem psala, u nás je veliká opatrnost skutečně na míste a co se týče sexu, kdo ví, jestli nebude až po 6nedělí....ale i tak jsme šťastný a to ře se k tobě ten druhý přitulí a obejme tě(i když opravdu opatrně) je k nezaplacení.
Ber to Anet s humorem, ať máš veselé miminko a ničeho se neboj, všechno bude v pořádku.Držím palečky,pa

Jsem těhotná a přítel mi vyčítá, že nepracuju

Llída,12. 4. 2013 15:57

Dobrý den, potřebovala bych nějak poradit, nebo se alespoň vypsat. V létě jsem skončila školu a 3měsíce pracovala (to byl přítel spokojený), ale pak jsem to vzdala, protože jsem z práce na helpdesku byla vynervovaná (pořád volali naštvaní lidi a člověk dostával kartáč za vadné zboží) a každý den už se mi dělalo blbě při pomyšlení, že zase zvednu telefon. Pak jsem byla měsíc na UP a 4 měsíce jsem dělala na půl úvazku v kavárně a do toho se snažila rozjet nějaké učení (jsem vystudovaná lektorka), ale i s půl úvazkem, jsem si nenašla moc času, což mi přítel vyčítal. Teď jsem znovu na UP a učení se snažím rozjet, ale zatím mám jen jednoho člověka, což je málo. Do toho jsem zjistila, že jsem těhotná a je mi pořád špatně, takže aktivní možný čas je minimální. Přítel mi pořád předhazuje, že nic nevydělám, že mě živí a je vše na něm. Ano, já to chápu, že to nemá lehké, ale já se snažím, to nějak rozjet, bohužel se mi nedaří a navíc mám pořád strach, že když lidé přijdou, že budou nespokojení a že nebudu dost dobrá lektorka. Vůbec si nedokážu těhotenství užít, spíš si říkám, že bych byla nejraděj, kdybych vůbec nebyla a raděj umřela, strašně moc si kolikrát přeju umřít a mít klid. přítel mi říká, že se furt lituju a že nemám nad věcma přemýšlet a raděj něco dělat, ne furt brečet. Ale já brečím jenom proto, že mi furt něco vyčítá. On se pak tváří ublíženě, že z něho já dělám špatného a přitom on se o mě stará a na mimi se těší. Ale já si připadám, jak v bludnéém kruhu, protože mě nikdo nezaměstná, prtože to na mě bude za chvilku vidět, což on považuje za výmluvy. A bojím se, že mi celou mateřskou bude podstrkovat, ať začnu zase učit a máme nějaký přivýdělek a ať něco dělám (rozšiřuju si obzory), protože co budu dělat po mateřské, když nemám žádnou praxi. Mám strach, že se furt budu děsit toho, co ještě musím a co bych měla a nikdy nebudu mít klid. Omlouvám se za délku, ale už mám všeho dost a vážně bych chtěla mít od všeho pokoj.

Re: Jsem těhotná a přítel mi vyčítá, že nepracuju

Eva,9. 5. 2013 23:00

Dobrý den paní Lído,
omlouvám se Vám za pozdní odpověď. Moc mě mrzí, že zrovna v období těhotenství se musíte potýkat s nezaměstnaností. Reakce Vašeho partnera souvisí s tlakem, který na sobě cítí - a sice pocit zodpovědnosti za sebe, Vás i miminko. Na jednu stranu je to nepříjemné, ale na druhé straně je to znamení, že Vás má rád a snaží se, abyste se měli všichni dobře. To, že Vás ponouká k aktivitě je také dobře. Hledání práce je na psychiku hodně náročné. Navíc být k tomu těhotná, je dost emočně náročné. Paní Lído, nejlepší by bylo, kdybyste zkusila dělat např. skypové vyučování. Byla byste doma, měla svůj klid a pravidelný režim. Zkuste se po něčem takovém podívat. Nebo byste třeba mohla něco překládat. Udělejte si to tak, abyste vše fyzicky zvládala, ale zároveň přivydělala i nějaké peníze. Uvidíte, že se budete cítit mnohem lépe a zároveň méně v pasivní roli a méně závislá na okolí. Držím Vám palce, opatrujte se, Eva.

Jsem těhotná

Luckaa,7. 4. 2013 16:58

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda můžu být těhotná?Beru antikoncepci pravidělně(zapoměla jsem nanejvýš 2 hodiny od toho, kdy jsem ji měla brát),partner použivá ke styku ještě kondom, ale nevim zda můžu byt těhotná, nechráněný styk jsem vyloženě neměla, jen kroužil bez kondomu kolem ale nepronikl uplně dovnitř.Jak řikám HA beru pravidělně, partner používá kondomy také vždy,akorát mě menstruace měla začít ve čtvrtek a jak jsem se dočetla má dojít během 7 nasledujících dnu, je neděle a furt nic?den předtím, než měla začít jsme měli chráněný sex, muže to tento sex oddálit?Nemužu byt tehotná že nepřichazí?Děkuji za rady

Re: Jsem těhotná

Eva,9. 5. 2013 21:21

Toto je poradna na téma psychika v těhotenství, nedokáži takto diagnostikovat těhotenství :-)

Jsem těhotná a mám strach

Jana,19. 4. 2013 8:39

Dobrý den,
potřebuji se někomu vypovídat. Kamarádky kolem mě jsou těhotné už 5 měsíců a já jsem začala si plánovat, jaké to bude, když budu taky čekat mimi a říkala jsem to příteli, dívala se na kočárky na výbavičky, prostě jsem povědomě cítila, že už bych i mimi chtěla, začala jsem koukat na miminka kolem a představovala si, jaké to bude, ne všechny děti mne ale braly, některé mne úplně vždy nechávali chladnou. Jednou jsme s přítelem nekontrolovali sex a já jsem teď těhotná, asi 5 týden. A jsem úplně mimo, přes den je to v pohodě , ale pak se rozbrečím, jak to vše bude, že se nevlezu do šatů, že vše bude jiné, nemůžeme si užívat volnosti atd. Vím, že to zní sobecky, ale já čekala jiné pocity. Je mi 29 let , přítel je o dva roky mladší a bere to lépe než já. Už jsem dokonce uvažovala i nad potratem, i přes to, že jsme tomu nechávali volný průběh a já neberu antikoncepci 1,5 roku. Mám jen obavy, že se na mimi nebudu těšit a to, jak jsem se před tím těšila, že byla jen nějaká euforie.
Děkuji za rady.

Re: Jsem těhotná a mám strach

Marie,20. 4. 2013 10:11

Neboj se, první tři měsíce je béžné mít rozházenou psychiku a nervy na pochodu. Vždyť se ti mění veškeré hormonáloní dění v těle. Je přirozené, že každé miminko tě nerozněžní, ale buď si jistá, že až uvidíš to svoje, nebudeš jej chtít už nikdy pustit, či jen na chvilku zavřít oči, abys o něco nepřišla. Buď v klidu a těš se na mimi. Všechno příjde samo!

Re: Jsem těhotná a mám strach

Veronika,6. 5. 2013 9:32

Neboj se ničeho, ty obavy jsou normální... ja za chvilku rodím a nejistá si jsem celé těhotenství - to mi bude 33, takže nejvyšší čas na mimi jak všichni říkají...:-) Těhoteství je těžká doba pro psychiku, nejlépe Ti bude s dalšími těhotnými a zabav se plánování výbavičky, hledáním kočárku podle tvých představ, zařizování pokojíčku/koutku pro miminko... když pak držíš ty věcičky, je to nejhezčí chvilka za celou dobu ;-) Hodně štěstí a vydrž, chce to pevné nervy!! ;-)