Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Omítky a výmalba

Odpověď pro paní Lucii,28. 2. 2012 19:31

Dobrý den paní Lucie,
chápu Vaší obavu o zdraví miminka. Je pravda, že výpary z omítek nejsou pro zdraví člověka optimální, ale domnívám se, že pokud se to týká jen chodeb uvnitř panelového domu, pak se nemusíte znepokojovat. Pohybujte se v místnostech, kde tyto výpary nejsou znatelné a pokud máte stále obavy o zdraví, tak zkuste na víkend například někam odjet. Ale znovu opakuji, že si myslím, že tyto výpary - pokud se týkají chodeb, nejsou pro Vaše těhotenství nebezpečné. Mějte se krásně, Eva

výslech

Lucka,22. 2. 2012 10:05

Dobrý den,
mám na vás takovou prosbu. Mám měsíc před porodem a mám se dostavit k výslechu kvůli práce ve které jsem byla než jsem nastoupila na mateřskou. Moc se na ten výslech necítím, mám nějaké právo to odmítnout?? Děkuji

Re: výslech

Odpověď pro Lucku,28. 2. 2012 19:27

Dobrý den paní Lucko,
zkuste se se svým dotazem obrátit na obecně prospěšnou společnost Aperio www.aperio.cz, kde mají zdarma poradnu, která se týká i občansko-právních vztahů. Tam Vám jistě rychle a odborně odpoví. Doporučím Vám však Váš dotaz více rozepsat, takto se mnoho poradit nedá. S pozdravem Eva

Odpověď pro paní Augustu

Eva,18. 2. 2012 10:52

Dobrý den paní Augusto,
jste opravdu v nelehké životní situaci. Chápu Vás, že Vám musí být opravdu těžko a že se ve Vás musí mísit všechny možné pocity. Můžete si připadat zklamaná a zmatená. Nevíte, jak se zachovat a co bude dál…
Tento stav je obdobím, kdy se Vám zhroutily všechny Vaše ideály a životní hodnoty. Proto se nemáte jakoby čeho chytit. Je to zcela normální. Tato situace však nesmí trvat příliš dlouho, protože vzhledem k blížícímu porodu je dobré mít celou situaci vyjasněnou. Říkám to jako porodní asistentka. Nevyjasněné vztahy, psychické bloky a strach jsou velkým nepřítelem dobře probíhajícího porodu. Porod je otevření, kde se toto vše projeví.
Proto je žádoucí začít situaci pozvolna řešit. Věřte, že si Váš partner svojí milostnou avantýru nenaplánoval, prostě mu přišla do cesty. Někdy je chemie přitažlivosti silnější než rozum. Proto si myslím, že i nyní, po prozrazení románku, je rozum stále na druhém místě. Jak sama píšete, nejste šťastná z toho, že je partner nyní s Vámi, protože je možné, že stále může myslet na druhou ženu. Je to kruté, ale je to možné. Citům se opravdu nedá jen tak poručit a najednou udělat tlustou čáru, i kdybychom si to sebe více přáli. Vztah, který je založený na rozumu není dobrý a není šťastný.
Paní Augusto, to co se stalo jste nemohla nijak ovlivnit. Musíte nyní čelit situaci a rozhodnout se, jak jí vyřešíte. Zkuste si sama v klidu představit svojí budoucnost s miminkem bez Vašeho partnera. Je Vám tak lépe? Jak se cítíte? Jaké jsou kladné a jaké záporné pocity? Čeho se bojíte? Co Vás naopak naplňuje? Možná zjistíte, že jste schopná být nezávislá na pocitu lásky od svého partnera, že dokážete být skvělou matkou i bez něho. Pokud se v této představě necítíte dobře a nevěra pro Vás neznamená konec Vašeho vztahu, pak si o všech vašich pocitech a přáních promluvte s Vaším partnerem. Promluvte si o tom, co se stalo, jak Vás to zasáhlo a jako to ovlivní Váš další partnerský život. Sdělte mu také Vaše obavy a strachy. Nastiňte mu Vaše přání do budoucnosti. Důležitý je ovšem dialog, nikoli manipulace či citové vydírání. Nechte partnera promluvit o jeho pocitech (bez Vašich výčitek) a o jeho představě o budoucnosti. Nechte ho promluvit i o pocitech k druhé ženě. Je to velmi intimní, ale důležité pro Vaši situaci. Paní Augusto, ve Vašem rozhodování nechte mluvit jen své srdce, nikoli rozum. Zrovna o to stejné poproste Vašeho partnera. Nerozhodujte se díky nesplacenému bytu, to se vždy nějak dá zařídit.
Ještě Vám chci říci, abyste o Vašich pocitech mluvila se svým nenarozeným miminkem. Mluvte na něj, hlaďte si bříško. I když Vaše pocity nebudou vždy pozitivní, je dobré je s miminkem sdílet. Také se snažte relaxovat, hýčkat se. Musíte hodně odpočívat, nebýt ve stresu. Obklopte se lidmi, kteří Vás těší. Nyní je čas, kdy se musíte ponořit do hlouby své duše a vystavět si nové hodnoty, které jsou pro Vás důležité. Také se soustřeďte na to, co můžete ovlivnit. Také si představujte sebe samu jako matku – jaká chcete být? Jak byste chtěla Vaše miminko vychovávat? To jsou vše věci, které máte plně ve svých rukách. Paní Augusto, posílám Vám moc energie, abyste toto nelehké období zvládla a věřte, že každá takto náročná životní situace nás někam posune, něco nám dá. Kdybyste cokoli potřebovala, ozvěte se.

Jsem těhotná a můj muž miluje někoho jiného

Augusta,13. 2. 2012 14:32

Dobrý den, je mi 34 let, žiji s partnerem už deset let a i po těch letech k němu cítím hlubokou lásku a stále mě zajímá.Koupili jsme byt a krátce nato jsem otěhotněla.Nejsme nejmladší (jemu je 35 let), ale i tak to byl celkem šok, jak to šlo snadno...Náš dosavadní život byl celkem pohodlný. Ale moje těhotenství nebylo přijato s radostí. Musela jsem se s tím vyrovnat sama, žádné sdílení apod. Myslela jsem si, že partner prochází existenciální krizí a dost mě trápilo, že se to stalo právě, když bychom se měli nejvíc radovat....A pak jsem na to přišla - je v tom jiná žena. Během mého těhotenství prožíval zamilovaný románek. Nešlo o obyčejnou nevěru, šlo o hluboký vztah, kdy se můj pragmatický partner opravdově zamiloval do někoho jiného. Objevila jsem SMS plné citů a vyznání, na FB si stále prohlíží její profil apod.Po prozrazení mi tvrdil, že se mnou chce zůstat,začal se prý na dítě těšit,a tento vztah už prý skončil. Máme spolu sex, bydlíme spolu....ale já nemůžu žít s někým, o kom vím, že myslí na někoho jiného, že se mnou je ze zvyku a z rozumu, že mě sice má rád, ale miluje někoho jiného....Jsem navíc zbavena možnosti jen tak odejít, budu brzy rodit a je tady nesplacený byt...jsem hodně emotivně založená a vědomí toho, že miluje někoho jiného, mi zařízlo ránu hodně hluboko. Věřím, že se neschází, ale ukončili to z rozumu, kvůli dítěti, které je na cestě. Takhle se ale přece nedá žít, jak se může partner přetvařovat, když mě objímá, bere za ruku? Nechápu to. Přitom vím, že na ni myslí,posílá jí odkazy na zajímavou hudbu, píše smutné sms....Já ale odmítám udržovat vztah jen z rozumu a stejně tak odmítám pozitivně ocenit, že se rozhodl zodpovědně a morálně, když miluje jinde. Děkuji.

Prosím o radu

Jana,20. 1. 2012 22:16

Dobrý den,nedávno jsem psala že to s přítelem neklape a čekám miminko.Bohužel to dopadlo tak,že se stěhuje.Chci jít s ním na Matriku na uznání otcovství.Když ho uzná tak jsem se chtěla zeptat na co mám nárok od něj,co musí a nemusí.Protože bych to sama nezvládla a musela bych k rodičům a to už bych nedostala vůbec nic.Předem děkuji za odpověď.

Re: Prosím o radu

Eva,21. 1. 2012 18:39

Dobrý den Jano,
možná to bude znít trošku zvláštně, ale musím Vám říct, že Vám gratuluji, že jste dokázala svůj problém řešit a že jste se k němu postavila čelem. Vím, že to je velmi těžké zrovna v těhotenství prožívat rozchod, ale pokud opravdu není jiná možnost (chování partnera se změnit nedalo), pak to byla opravdu ta nejlepší možnost. Vím, že můžete mít nyní obavy a strach o budoucnost, ale věřte mi, že jste dost silná vše zvládnout. Můžete být na sebe hrdá! Určitě se Vám po psychické stránce uleví, nikdo Vás nebude trápit a budete se moci těšit a soustředit na miminko. Určitě by bylo dobré se obklopit lidmi, kteří Vás mají rádi. Také můžete chodit mezi ostatní těhotné ženy. Komunikujte s Vaším miminkem. Myslete pozitivně a také hodně odpočívejte.
Co se týče možných požadavků od otce dítěte - je zodpovědný za finanční zabezpečení miminka. Bude povinnen platit tzv. alimenty (finanční spoluúčast nutnou pro zaopatření dítěte). Výše částky je buď na Vaší domluvě anebo jí určí soud (poměrná částka z výdělku). Emoční podporu nebo zájem nebo v podzějším věku střídavou péči nemůžete nikomu nařídit, je to na rozhodnutí partnera. Pro prospěch dítěte se snažte udržet Vaše vztahy s bývalým partnerem na jisté úrovni. Přeji Vám hodně štěstí a pohodové chvíle v těhotenství. Buďte na sebe pyšná! Tím, že jste řešila svůj vztah, jste udělala něco dobrého nejen pro sebe, ale i pro své dítě.

Re: Re: Prosím o radu

Jana,24. 1. 2012 14:36

Dobrý den Evy,děkuji za to co jste napsala a za rady taky moc děkuji :-)Přeji pěkný den :-)

Re: jsem v podstatě sama

Eva,21. 1. 2012 18:51

Dobrý den Ali,
skutečně mne mrzí, jakou situaci musíte zažívat. Zdá se mi, že Váš partner je nezralý a že neumí nést svojí zodpovědnost. Víte, těhotenství je nejen pro ženu krizová situace, ale je to krizová situace i pro muže. Muž cítí, že by měl zaopatřit svojí partnerku a také, že se mu změní jeho dosavadní životní styl. Toto se každému muži podstupovat nechce. Z naší strany je to těžko pochopitelné, ale je to prostě tak. Co nyní dělat? Píšete, že jste na rizikovém těhotenství, to znamená, že byste se měla hodně šetřit a to i psychicky. Snažte se hodně komunikovat se svým miminkem v bříšku, sdělujte mu své pocity i své obavy a strachy. Hodně odpočívejte a soustřeďte se na věci, které můžete ovlivnit. Chování Vašeho partnera moc ovlivnit nemůžete. Obklopte se lidmi, které máte ráda. Doporučila bych Vám jednu organizaci, kde pomáhají ženám v náročných životních situacích. Působí ve všech větších městech a také je možno s nimi komunikovat telefonicky. Nabídnou Vám tam pomocnou ruku a poradenství i v oblasti financí. Internetová adresa je: www.poradnaprozeny.eu
Posílám Vám hodně enrgie a sil a přeji Vám, ať si užíváte své mateřství. S pozdravem Eva

Jsem v podstatě sama

ali,12. 1. 2012 0:26

Dobrý den. Jsem v šestém měsíci a přítel se k tomu stavi tak, že pry kdyz spolu nebudem, věří, že se o dítě dobře postarám... Od Tě doby co jsem v jinem stavu si mě nevšímá, sex žádný, nezájem o mě, mé problémy a mě celkove zavrhuje. Spoléhá se, že jeho rodiče budou platit na dítě a on bude žít svůj život. Jsem na dně. Nevím či dělat. Jsem na riziku a nemám z čeho vyžít. Prosím poraďte. Jsem psychicky na dně...

Co mám dělat?

Janča,10. 1. 2012 12:28

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat.Jsem v 9tt a s přítelem to mám docela těžké.Když jsem byla poprvé těhotná (bohužel jsem potratila) tak byl nadšený,ale nedával mi najevo vůbec nic.Když jsem musela do nemocnice na vyčištění tak měsíc potom se choval krásně,vůbec jsme se nehádali.Pak jsme se pokoušeli o další a když to vyšlo pozitivně byl rád ale opět se zase hádáme.Poradíte mi prosím co mám dělat?Přemýšlím že odejdu od něho,protože se neumí vůbec chovat.Děkuji za odpověď

Re: Co mám dělat?

Eva,11. 1. 2012 13:34

Dobrý den paní Jano,
řekla bych, že Váš problém nesouvisí přímo s těhotenstvím, je to prostě partnerský problém. Z Vašeho psaní nemohu přesně říct v čem je chyba, zdá se mi, že mezi sebou s partnerem málo komunikujete. Je třeba si otevřeně s partnerem promluvit o Vašich pocitech a potřebách. Sdělte mu, co Vám vadí a také jak se k Vám chová. Pokud budet potřebovat kvalifikovaněji poradit v otázkách partnerských vztahů, obraťte se na partnerskou poradnu. Bohužel je také pravda, že těhotenství je pro ženy zlomové a velmi citově náročné období, proto partnerské neshody neprospívají Vaší psychice. Je nutné toto řešit, abyste nebyla ve zbytečném stresu. Pokud budete nadále potřebovat pomoci, můžete se na nás obrátit.

Re: Re: Co mám dělat?

Jana,11. 1. 2012 16:07

Dobrý den Evo.
Snažila jsem se s ním o tom bavit,ale bohužel jsem ta špatná já a on se prý měnit nebude aby prý něco z něho bylo.A když jsem mu říkala že nechci aby se měnil ale aby pochopil že už mu je 27 a měl by se podle toho taky chovat a neměl by se chovat jako puberťák tak se urazil a nemluvil se mnou a neměl na to odpověď.Do poradny ho nedostanu.Děkuji :-)

dik

vanilka,11. 1. 2012 1:09

dobry vecer jen jsem chtela napsat ze na to jaksme kdysi psali a bali se si mimino nechat, tak muzu rict to bylo dobre rozhodnuti, dekujeme moc za povzbuzeni miminko je nadherny, sžíváme se sice je to tezke ale za jednoho dalsiho clovicka to stoji, máme zdravi, a roztomilý mimčo. a je to obcas i legrace.

Re: dik

Eva,11. 1. 2012 13:28

Dobrý den Vanilko,
jsme rády, že jste spokojená a radostná maminka.

Prosím o radu

Lena,25. 12. 2011 17:45

Prosím o radu. Jsem ve 22. tydnu tehotenstvi. Manzel me opustil na samem zacatku tehotenstvi kvuli jine zene. Moc se mnou nekomunikuje a o jeste nenarozeneho syna neprojevuje moc zajem. O dite sme se snazili rok, je mi skoro 30, potrat neprichazel v uvahu. Ja se nedovedu z tehotenstvi ale radovat, trpim depresemi, pocitem smutku, beznadeje, opustenosti. Ted mi trosku pomohlo, ze cekam syna, ktereho jsem si prala. Bojim se, ze do konce zivota zustanu sama, ze uz nebudu nikdy stastna. Prosim poradite co delat? Dekuji

Re: Prosím o radu

Eva,31. 12. 2011 10:43

Dobrý den paní Leno,
moc mě mrzí, co se Vám přihodilo. Bohužel takovéto situace se dějí a dít se budou. Láska mezi partnery přichází a také může odejít. O to více to bolí a je to snad nejkrutější v období těhotenství.
Co s tím nyní dělat? Je zcela normální, že trpíte pocity smutku, vzteku a beznaděje. Je možné, že nevidíte ve svém dalším životě žádnou radost, jen smutek. Tento pocit by však neměl trvat příliš dlouho (období týdnů). Musíte mít nad vaší situací nadhled. Musíte být silná vše zvládnout a překonat. Nyní jste těhotná a nejste již sama, je tu s Vámi miminko, které Vás potřebuje. Možná je lepší, že Vás partner opustil nyní než později. Nyní s Vámi není nikdo, kdo by Vám mohl dále ublížit. Budoucnost máte tedy jen ve svých rukou. Na Vás záleží zda budete šťastná :-). Zkuste začít tím, že si uvědomíte současné Vaše priority a hodnoty. Ty Vás budou držet nad vodou. Mluvte také na své miminko, říkejte mu o svých pocitech i o tom, jaký máte strach a jak ho máte ráda. Zjistěte si různé metody relaxace a hodně odpočívejte, abyste nebyla v napětí. Pro zdárný průběh těhotenství a také porodu!!! je důležitá psychika ženy. Nevím nic o Vašem rodinném zázemí a přátelích, ale jistě máte nějaké blízké osoby. Nezůstávejte v těhotenství úplně sama, ale najděte si někoho blízkého, komu můžete důvěřovat a kdo pro Vás bude oporou. Také můžete chodit do těhotenského cvičení nebo na předporodní kurz, kde je spousta maminek. Můžete také kontaktovat soukromou porodní asistentku nebo dulu ze svého okolí, ženská síla Vám také může pomoci. Pokud budete cokoli potřebovat klidně se můžete obrátit i na mě. Hlavně věřte, že bude lépe. Každá těžká a náročná situace sice člověku něco bere, ale i dává. S pozdravem a přáním všeho dobrého do nového roku, Eva

prosba o radu

R,13. 12. 2011 13:22

Dobrý den,
Našla jsem Vaši adresu na stránkách psychika ženy v těhotenství. Mám veliký problém, který nedokážu sama vyřešit.
Nyní jsem ve 20.tt a od začátku trpím depresemi. . . Uvědomuji si, že jsem do téhle situace dostala sama, tak bych měla také sama být schopna se z ní dostat, ale nějak na to nemám sílu. ...
Vše začalo loni, když jsem se sblížila s jedním známím. Od té doby jsme spolu trávili veškerý náš volný čas, jezdili po výletech, pečovali o jeho malou dcerku....a snad každý den mi nosil kytku. Asi dva měsíce nato se ke mě nastěhoval. Vše bylo úžasné, od začátku jsme mluvili o vlastním dítěti, až se to nakonec začátkem července podařilo. On se ale začal chovat divně a stále více jezdil za svou malou dcerou a já asi v 8.týdnu potratila. Strašně jsem to obrečela, odešla jsem z práce, totálně mě to semlelo. Koncem prázdnin se jeho bývala partnerka podřezala, byla týden v blázinci a když šla domů, oznámil mi, že se o ní musí postarat, že ho teď potřebuje (vše samozřejmě dělal kvůli malé) a že se do měsíce vrátí a že všechno bude jako dřív. Jenže měsíc minul a já jsem zjistila, že jsem znovu v jiném stavu (toho času ve 12.týdnu) Byli jsme z toho celkem v šoku, já protože jsem neměla práci, a sotva jsem se pomalu dostávala z prvního potratu on evidentně proto, že si začal zvykat na svůj starý život (práce, dítě, psy, zahrada). Nicméně stále mi tvrdí, že spolu budeme žít, že mě v tom nenechá, že mě miluje, stále opakuje jak se mu po mě stýská. Ale že přece nemůže zkazit Vánoce malé a že se na konci ledna ke mě zpátky nastěhuje. Jenže poslední měsíc má času stále méně a já stále více propadám depresím, že si tam zvykl, že tam zůstane protože tam má zahradu, protože jeho bývalá vydělává více peněz, a to si vůbec nepřipouštím, že by s ní mohl něco mít (jelikož mi stále opakuje, že miluje jen mě, že k ní nic necítí, že s ní nespí,....)
Nevím jak se mám k němu chovat. Jsou chvíle kdy si říkám, že mi tak ublížil, že ho nechci nikdy vidět, že mi to za to nestojí, že mám přeci svou důstojnost, že všechno bude v pořádku, vždycky jsem se přece o sebe uměla postarat...tak to zvládnu i teď. A pak jsou chvíle, že jsem ráda za každou sms a za každé pohlazení a za další sliby.
A mezitím na něj stále čekám, několikrát denně pláču a nejsem schopná vůbec nic dělat. Dříve jsem měla spoustu kamarádů, tak občas někam zajdu, ale ani to mě nedovede na moc dlouho vytrhnout z té hrozné letargie. Jedné k čemu se dokopu je vstát a jít na pár hodin do práce (na brigádu kterou mi zařídil on, takže se tu potkáváme a mě je samozřejmě líto, že se ke mě nehlásí a když za ním přijdu, tak mu nemůžu pomalu dát ani pusu, aby si ho náhodou nespojovali s mým rostoucím bříškem)
Prosím o radu, jak bych to měla všechno zvládnout a jak bych se k němu měla chovat....nevím jestli mu můžu dál věřit...cítím se hrozně, mám pocit, že jsem se kvůli němu všeho vzdala a teď nemám nic, jen slabou naději, že možná, někdy na konci ledna....a jaké to asi bude, až ten kolotoč s jeho bejvalou začne nanovo....
Budu Vám velice vděčná za každý řádek...

Re: prosba o radu

Eva,23. 12. 2011 19:43

Dobrý den,
chápu, že se trápíte a trpíte pocity smutku, možná i vzteku a beznaděje. Nemohu Vám poradit nic zázračného, co by Vaše chmury rozehnalo. Moje rada je prostá - musíte si o všech Vašich pocitech promluvit s partnerem. Promluvte si o Vašich vzájmených plánech a potřebách. Poté posuďte jaké místo v životě partnera máte Vy a miminko. Vím, že to může být těžké, ale není nad pravdu. Pokud člověk ví na čem je, je to prospěšné.
Také byste měla hodně odpočívat a relaxovat, uvědomovat si své miminko a komunikovat s ním.

Přeji Vám krásné svátky.

Co bude?

Danuše,4. 12. 2011 13:26

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, jak na můj problém. Těhotná už sice nejsem, ale mám dvouměsíčního chlapečka. Mám ještě dcerku, a té jsou necelé dva roky. Obě děti jsou moc hodné a šikovné. Mám skvělého manžela, máme se dobře, všichni jsme zdraví a nic nám nechybí ani po materiální stránce. Přesto se v poslední době neustále trápím a někdy se mi zdá, že to snad ani nezvládnu. Neustále musím přemýšlet o tom, kam ten svět směřuje. Bojím se, že přijde hospodářská krize, a s ní i občanské nepokoje, možná nějaký převrat. Možná přijde válka. Možná se začnou znovu popravovat lidé... Mám hrozný strach ze sucha, které teď panuje. Vždyť je možné, že nás úplně zahubí. Přemýšlím neustále o tom, že kdokoliv z nás může kdykoliv zemřít. Jak mám vysvětlit svým dětem, že jednou také zemřou? Říkám si, co jsem jim to udělala, že jsem je přivedla na svět. Zcela jistě probíhá v současnosti klimatická změna a velké vymírání druhů. Možná všichni zahyneme a já s tím nemůžu nic dělat. Nedokážu své děti ochránit. V noci se mi zdá o koncentračních táborech a o všech hrůzách, kterých je člověk schopen. Proč vlastně žijeme? Co nás čeká? (Vlastně ne nás, ale co čeká mé děti?) Podobné myšlenky jsem měla i po narození prvního dítěte, ale teď to všechno na mě doléhá daleko víc, možná proto, že jsem taky hodně unavená. Opravdu nevím, čeho se dočkám, co přijde a nevím, co s tím můžu dělat. Je mi hodně špatně a zdá se, že mi nikdo nemůže pomoci. Jak to vidíte Vy?