Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Re: Prosím o radu

Jana,24. 1. 2012 14:36

Dobrý den Evy,děkuji za to co jste napsala a za rady taky moc děkuji :-)Přeji pěkný den :-)

Re: jsem v podstatě sama

Eva,21. 1. 2012 18:51

Dobrý den Ali,
skutečně mne mrzí, jakou situaci musíte zažívat. Zdá se mi, že Váš partner je nezralý a že neumí nést svojí zodpovědnost. Víte, těhotenství je nejen pro ženu krizová situace, ale je to krizová situace i pro muže. Muž cítí, že by měl zaopatřit svojí partnerku a také, že se mu změní jeho dosavadní životní styl. Toto se každému muži podstupovat nechce. Z naší strany je to těžko pochopitelné, ale je to prostě tak. Co nyní dělat? Píšete, že jste na rizikovém těhotenství, to znamená, že byste se měla hodně šetřit a to i psychicky. Snažte se hodně komunikovat se svým miminkem v bříšku, sdělujte mu své pocity i své obavy a strachy. Hodně odpočívejte a soustřeďte se na věci, které můžete ovlivnit. Chování Vašeho partnera moc ovlivnit nemůžete. Obklopte se lidmi, které máte ráda. Doporučila bych Vám jednu organizaci, kde pomáhají ženám v náročných životních situacích. Působí ve všech větších městech a také je možno s nimi komunikovat telefonicky. Nabídnou Vám tam pomocnou ruku a poradenství i v oblasti financí. Internetová adresa je: www.poradnaprozeny.eu
Posílám Vám hodně enrgie a sil a přeji Vám, ať si užíváte své mateřství. S pozdravem Eva

Jsem v podstatě sama

ali,12. 1. 2012 0:26

Dobrý den. Jsem v šestém měsíci a přítel se k tomu stavi tak, že pry kdyz spolu nebudem, věří, že se o dítě dobře postarám... Od Tě doby co jsem v jinem stavu si mě nevšímá, sex žádný, nezájem o mě, mé problémy a mě celkove zavrhuje. Spoléhá se, že jeho rodiče budou platit na dítě a on bude žít svůj život. Jsem na dně. Nevím či dělat. Jsem na riziku a nemám z čeho vyžít. Prosím poraďte. Jsem psychicky na dně...

Co mám dělat?

Janča,10. 1. 2012 12:28

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat.Jsem v 9tt a s přítelem to mám docela těžké.Když jsem byla poprvé těhotná (bohužel jsem potratila) tak byl nadšený,ale nedával mi najevo vůbec nic.Když jsem musela do nemocnice na vyčištění tak měsíc potom se choval krásně,vůbec jsme se nehádali.Pak jsme se pokoušeli o další a když to vyšlo pozitivně byl rád ale opět se zase hádáme.Poradíte mi prosím co mám dělat?Přemýšlím že odejdu od něho,protože se neumí vůbec chovat.Děkuji za odpověď

Re: Co mám dělat?

Eva,11. 1. 2012 13:34

Dobrý den paní Jano,
řekla bych, že Váš problém nesouvisí přímo s těhotenstvím, je to prostě partnerský problém. Z Vašeho psaní nemohu přesně říct v čem je chyba, zdá se mi, že mezi sebou s partnerem málo komunikujete. Je třeba si otevřeně s partnerem promluvit o Vašich pocitech a potřebách. Sdělte mu, co Vám vadí a také jak se k Vám chová. Pokud budet potřebovat kvalifikovaněji poradit v otázkách partnerských vztahů, obraťte se na partnerskou poradnu. Bohužel je také pravda, že těhotenství je pro ženy zlomové a velmi citově náročné období, proto partnerské neshody neprospívají Vaší psychice. Je nutné toto řešit, abyste nebyla ve zbytečném stresu. Pokud budete nadále potřebovat pomoci, můžete se na nás obrátit.

Re: Re: Co mám dělat?

Jana,11. 1. 2012 16:07

Dobrý den Evo.
Snažila jsem se s ním o tom bavit,ale bohužel jsem ta špatná já a on se prý měnit nebude aby prý něco z něho bylo.A když jsem mu říkala že nechci aby se měnil ale aby pochopil že už mu je 27 a měl by se podle toho taky chovat a neměl by se chovat jako puberťák tak se urazil a nemluvil se mnou a neměl na to odpověď.Do poradny ho nedostanu.Děkuji :-)

dik

vanilka,11. 1. 2012 1:09

dobry vecer jen jsem chtela napsat ze na to jaksme kdysi psali a bali se si mimino nechat, tak muzu rict to bylo dobre rozhodnuti, dekujeme moc za povzbuzeni miminko je nadherny, sžíváme se sice je to tezke ale za jednoho dalsiho clovicka to stoji, máme zdravi, a roztomilý mimčo. a je to obcas i legrace.

Re: dik

Eva,11. 1. 2012 13:28

Dobrý den Vanilko,
jsme rády, že jste spokojená a radostná maminka.

Prosím o radu

Lena,25. 12. 2011 17:45

Prosím o radu. Jsem ve 22. tydnu tehotenstvi. Manzel me opustil na samem zacatku tehotenstvi kvuli jine zene. Moc se mnou nekomunikuje a o jeste nenarozeneho syna neprojevuje moc zajem. O dite sme se snazili rok, je mi skoro 30, potrat neprichazel v uvahu. Ja se nedovedu z tehotenstvi ale radovat, trpim depresemi, pocitem smutku, beznadeje, opustenosti. Ted mi trosku pomohlo, ze cekam syna, ktereho jsem si prala. Bojim se, ze do konce zivota zustanu sama, ze uz nebudu nikdy stastna. Prosim poradite co delat? Dekuji

Re: Prosím o radu

Eva,31. 12. 2011 10:43

Dobrý den paní Leno,
moc mě mrzí, co se Vám přihodilo. Bohužel takovéto situace se dějí a dít se budou. Láska mezi partnery přichází a také může odejít. O to více to bolí a je to snad nejkrutější v období těhotenství.
Co s tím nyní dělat? Je zcela normální, že trpíte pocity smutku, vzteku a beznaděje. Je možné, že nevidíte ve svém dalším životě žádnou radost, jen smutek. Tento pocit by však neměl trvat příliš dlouho (období týdnů). Musíte mít nad vaší situací nadhled. Musíte být silná vše zvládnout a překonat. Nyní jste těhotná a nejste již sama, je tu s Vámi miminko, které Vás potřebuje. Možná je lepší, že Vás partner opustil nyní než později. Nyní s Vámi není nikdo, kdo by Vám mohl dále ublížit. Budoucnost máte tedy jen ve svých rukou. Na Vás záleží zda budete šťastná :-). Zkuste začít tím, že si uvědomíte současné Vaše priority a hodnoty. Ty Vás budou držet nad vodou. Mluvte také na své miminko, říkejte mu o svých pocitech i o tom, jaký máte strach a jak ho máte ráda. Zjistěte si různé metody relaxace a hodně odpočívejte, abyste nebyla v napětí. Pro zdárný průběh těhotenství a také porodu!!! je důležitá psychika ženy. Nevím nic o Vašem rodinném zázemí a přátelích, ale jistě máte nějaké blízké osoby. Nezůstávejte v těhotenství úplně sama, ale najděte si někoho blízkého, komu můžete důvěřovat a kdo pro Vás bude oporou. Také můžete chodit do těhotenského cvičení nebo na předporodní kurz, kde je spousta maminek. Můžete také kontaktovat soukromou porodní asistentku nebo dulu ze svého okolí, ženská síla Vám také může pomoci. Pokud budete cokoli potřebovat klidně se můžete obrátit i na mě. Hlavně věřte, že bude lépe. Každá těžká a náročná situace sice člověku něco bere, ale i dává. S pozdravem a přáním všeho dobrého do nového roku, Eva

prosba o radu

R,13. 12. 2011 13:22

Dobrý den,
Našla jsem Vaši adresu na stránkách psychika ženy v těhotenství. Mám veliký problém, který nedokážu sama vyřešit.
Nyní jsem ve 20.tt a od začátku trpím depresemi. . . Uvědomuji si, že jsem do téhle situace dostala sama, tak bych měla také sama být schopna se z ní dostat, ale nějak na to nemám sílu. ...
Vše začalo loni, když jsem se sblížila s jedním známím. Od té doby jsme spolu trávili veškerý náš volný čas, jezdili po výletech, pečovali o jeho malou dcerku....a snad každý den mi nosil kytku. Asi dva měsíce nato se ke mě nastěhoval. Vše bylo úžasné, od začátku jsme mluvili o vlastním dítěti, až se to nakonec začátkem července podařilo. On se ale začal chovat divně a stále více jezdil za svou malou dcerou a já asi v 8.týdnu potratila. Strašně jsem to obrečela, odešla jsem z práce, totálně mě to semlelo. Koncem prázdnin se jeho bývala partnerka podřezala, byla týden v blázinci a když šla domů, oznámil mi, že se o ní musí postarat, že ho teď potřebuje (vše samozřejmě dělal kvůli malé) a že se do měsíce vrátí a že všechno bude jako dřív. Jenže měsíc minul a já jsem zjistila, že jsem znovu v jiném stavu (toho času ve 12.týdnu) Byli jsme z toho celkem v šoku, já protože jsem neměla práci, a sotva jsem se pomalu dostávala z prvního potratu on evidentně proto, že si začal zvykat na svůj starý život (práce, dítě, psy, zahrada). Nicméně stále mi tvrdí, že spolu budeme žít, že mě v tom nenechá, že mě miluje, stále opakuje jak se mu po mě stýská. Ale že přece nemůže zkazit Vánoce malé a že se na konci ledna ke mě zpátky nastěhuje. Jenže poslední měsíc má času stále méně a já stále více propadám depresím, že si tam zvykl, že tam zůstane protože tam má zahradu, protože jeho bývalá vydělává více peněz, a to si vůbec nepřipouštím, že by s ní mohl něco mít (jelikož mi stále opakuje, že miluje jen mě, že k ní nic necítí, že s ní nespí,....)
Nevím jak se mám k němu chovat. Jsou chvíle kdy si říkám, že mi tak ublížil, že ho nechci nikdy vidět, že mi to za to nestojí, že mám přeci svou důstojnost, že všechno bude v pořádku, vždycky jsem se přece o sebe uměla postarat...tak to zvládnu i teď. A pak jsou chvíle, že jsem ráda za každou sms a za každé pohlazení a za další sliby.
A mezitím na něj stále čekám, několikrát denně pláču a nejsem schopná vůbec nic dělat. Dříve jsem měla spoustu kamarádů, tak občas někam zajdu, ale ani to mě nedovede na moc dlouho vytrhnout z té hrozné letargie. Jedné k čemu se dokopu je vstát a jít na pár hodin do práce (na brigádu kterou mi zařídil on, takže se tu potkáváme a mě je samozřejmě líto, že se ke mě nehlásí a když za ním přijdu, tak mu nemůžu pomalu dát ani pusu, aby si ho náhodou nespojovali s mým rostoucím bříškem)
Prosím o radu, jak bych to měla všechno zvládnout a jak bych se k němu měla chovat....nevím jestli mu můžu dál věřit...cítím se hrozně, mám pocit, že jsem se kvůli němu všeho vzdala a teď nemám nic, jen slabou naději, že možná, někdy na konci ledna....a jaké to asi bude, až ten kolotoč s jeho bejvalou začne nanovo....
Budu Vám velice vděčná za každý řádek...

Re: prosba o radu

Eva,23. 12. 2011 19:43

Dobrý den,
chápu, že se trápíte a trpíte pocity smutku, možná i vzteku a beznaděje. Nemohu Vám poradit nic zázračného, co by Vaše chmury rozehnalo. Moje rada je prostá - musíte si o všech Vašich pocitech promluvit s partnerem. Promluvte si o Vašich vzájmených plánech a potřebách. Poté posuďte jaké místo v životě partnera máte Vy a miminko. Vím, že to může být těžké, ale není nad pravdu. Pokud člověk ví na čem je, je to prospěšné.
Také byste měla hodně odpočívat a relaxovat, uvědomovat si své miminko a komunikovat s ním.

Přeji Vám krásné svátky.

Co bude?

Danuše,4. 12. 2011 13:26

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, jak na můj problém. Těhotná už sice nejsem, ale mám dvouměsíčního chlapečka. Mám ještě dcerku, a té jsou necelé dva roky. Obě děti jsou moc hodné a šikovné. Mám skvělého manžela, máme se dobře, všichni jsme zdraví a nic nám nechybí ani po materiální stránce. Přesto se v poslední době neustále trápím a někdy se mi zdá, že to snad ani nezvládnu. Neustále musím přemýšlet o tom, kam ten svět směřuje. Bojím se, že přijde hospodářská krize, a s ní i občanské nepokoje, možná nějaký převrat. Možná přijde válka. Možná se začnou znovu popravovat lidé... Mám hrozný strach ze sucha, které teď panuje. Vždyť je možné, že nás úplně zahubí. Přemýšlím neustále o tom, že kdokoliv z nás může kdykoliv zemřít. Jak mám vysvětlit svým dětem, že jednou také zemřou? Říkám si, co jsem jim to udělala, že jsem je přivedla na svět. Zcela jistě probíhá v současnosti klimatická změna a velké vymírání druhů. Možná všichni zahyneme a já s tím nemůžu nic dělat. Nedokážu své děti ochránit. V noci se mi zdá o koncentračních táborech a o všech hrůzách, kterých je člověk schopen. Proč vlastně žijeme? Co nás čeká? (Vlastně ne nás, ale co čeká mé děti?) Podobné myšlenky jsem měla i po narození prvního dítěte, ale teď to všechno na mě doléhá daleko víc, možná proto, že jsem taky hodně unavená. Opravdu nevím, čeho se dočkám, co přijde a nevím, co s tím můžu dělat. Je mi hodně špatně a zdá se, že mi nikdo nemůže pomoci. Jak to vidíte Vy?

Re: Co bude?

Eva,9. 12. 2011 12:29

Dobrý den paní Danuše,
chápu Vaše obavy o budoucnost lidstva a světa. Chápu, že si můžete klást otázku "do jakého světa jsem přivedla své dítě". Vím, že svět není vždycky jen příjemný, že se děje spouta krutostí, které nemůžeme ovlivnit. Svět je ale také místo, které může být veselé, krásné, plné zázraků a lásky.
Paní Danuše, Vaše tendence nyní nahlížet na svět tak trochu černě je pravděpodobně způsobená změnou hromonálních hladin v šestinedělí, které mohou ovlivňovat naší náladu a psychiku. Také jste unavená, jak přiznáváte. Píšete, že podobné naladění jste měla i po prvním porodu. Zkuste se zamyslet, co Vám tehdy pomohlo se na svět dívat radostněji. Zkuste si přočíst něco o "pozitivním myšlení" anebo si určete nějakou činnost, která by Vás odklonila od posmutného filosofování. Paní Danuše, tendence vidět svět černě přepadnou občas snad každého, pakliže by Vás však tyto myšlenky obtěžovaly a byly by dlouhodobějšího ražení, pak se zkuste obrátit na nějakého psychoterapeuta nebo psychologa ve Vašem okolí. Není to nic neobvyklého, jen by Vám nejspíše pomohlo si o Vašich pocitech s někým promluvit, více je rozebrat. Byla by škoda dívat se na svět černě, když může být i pěkný. Vše má dvě strany. Pokud byste něco nadále potřebovala, ozvěte se. Přeji Vám mnoho síly a brzké získání pocitu radosti ze života. PS: zkuste pozitivní myšlení vystavět na tom, co můžete Vy pěkného udělat a jak konat radost druhým. Například láskou ke svým dětem a manželovi. Neboo pomozte nějakému zvířeti nebo rostlinám (viz kniha: Muž, který sázel stromy). Zkuste vidět na všem špatném něco dobrého. S pozdravem Eva

nevěrný partner

jitka,23. 11. 2011 16:39

dobrý den mám velký problém a jsem psichycky už na dně.Žiju s partnerem už 4.roky spravujem si bydlení u mych rodičů.Jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství a zjistila jsem,že mě partner podvádí,když jsem mu řekla o tom,že to vím.Tak se ke mně začal chovat tak jak bych nečekala.Myslela jsem,že příjde a bude mě chtít odprosit,ale nestalo se.Nakonec jsem já prosila ho aby zůstal,ještě bydlí se mnou,ale pořád jsem ve stresu,chová se ke mně lhostejně a dává mi na jevo,že je tady někdo druhý.Nemůzu do sebe dostat žádné jídlo a pořád myslím na to jak mohl tohle udělat a ještě ke všemu když čekám jeho dítě.Děkuju

Re: nevěrný partner

Eva,24. 11. 2011 23:03

Dobrý den, Jitko,
velmi mě mrzí, že si musíte právě v těhotenství procházet takto nepříjemnou situací. Když někoho milujete, tak mu otevíráte své srdce. Hrozí při tom však také zranění. Ale bylo by lepší vůbec nikoho nemilovat, chránit se před těmito zraněními? Nebo je lepší to zkusit, vložit naší důvěru do našeho partnera?
Vy jste to zkusila a máte svůj plod lásky nyní při sobě. To je báječné! Já vím, že to nyní vypadá jako zoufalá situace, ale vězte, že to tak být nemusí. Paní Jitko, z Vašeho psaní cítím, že jste zoufalá a zklamaná- hlavně z toho, jak se k Vám Váš partner chová. Pro jeho chování není žádná omluva. Jeho chování je vulgární a necitlivé. Vy musíte hledět na sebe a své miminko. Uvědomte si, že veškerý stres se přenáší již nyní na Vaše miminko. Musíte se snažit dostat se do psychické pohody. Asi si říkáte, jak to máte udělat!? Musíte si zvážit jaká pozitiva Vám přináší setrvávání v partnerství. Také zvažte, co Vám partnerství bere. Pokud zjistíte, že se vedle partnera necítíte být oceňována a respektována, není pro Vás oporou a zraňuje Vás, pak je lepší být sama. Zasloužíte si být někým plně milována!!! Píšete, že si předěláváte bydlení u Vašich rodičů, takže máte, zdá se, dobré zázemí. Paní Jitko, musíte být statečná a vše si dobře rozmyslete - jak se zachovat dál. Rozhodně se nestavte do role submisivní! Mateřství je krásná věc, soustřeďte se na své miminko, povídejte si s ním o vašich pocitech. Bohužel je mateřství - těhotenství- samo o sobě jednou z životních krizí samo o sobě. Pokud se k tomu přidá ještě např. Vaše partnerská situace, pak je to velký zápřah na psychiku. Snažte se obklopit lidmi, kteří Vás mají rádi a kteří to s Vámi myslí dobře. Nenechávejte si své pocity pro sebe. Pokud budete potřebovat, obraťte se na nás kdykoliv budete potřebovat.

příjmení

jana,22. 11. 2011 15:31

Dobrý den, omlouvám se za "zvláštní" dotaz, ale nevím si rady. S přítelem jsme spolu 6 let, 4 roky společně bydlíme, pracujeme na rozestavěném domu a čekáme miminko. O svatbě přítel nikdy nechtěl slyšet ani slovo, a ani já ji nebrala za životně důležitou, ale vždy jsem hlásila, že pokud nebudeme svoji, mimi se bude jmenovat po mě. Měla jsem za to, že tuto otázku jsme měli dávno vyřešenou, ale ve skutečnosti je to velký problém, protože ani jeden nechceme ustoupit. Já se nechci jmenovat jinak, než mé vlastní dítě, a chápu, že i otec to cítí stejně. Každopádně v žádném případě nechci ze svého stanoviska slevit, a můj přítel to bere jako podraz. Dokonce mi řekl, že v případě, že si to nerozmyslím, nepodepíše mi otcovství. Zastává názor, že dítě se má jmenovat po otci, a možná i s tímto souhlasím, ale jen za předpokladu, že je pár sezdaný. Nevím co s tím, porod se blíží a mě to tíží čím dál víc. Postavili se proti mě i mí rodiče, protože jsem údajně sobecká a chci si něco vynutit. Já to ale takhle nevidím :-( Prosím Vás o radu. Nechci žít s pocitem, že se prcek bude jmenovat jinak než já a já budu neustále vysvětlovat, proč tomu tak je. Vidím to u své sestry, která stojí jako jediná při mě, protože kdysi dala na tlaky ostatních.

Re: příjmení

Eva,24. 11. 2011 22:44

Dobrý den, Jano,
Váš dotaz může prvním dojmem působit trochu úsměvně, na druhou stranu Však chápu, že Vás problematika jména dítěte trápí. Myslím si, že nejdůležitější je si o všem v klidu promluvit s partnerem a to bez jakýchkoli nátlaků. To platí i pro Vás - pokud nechcete být do ničeho nucena, tak se tomu braňte. Máte několik možností na řešení. Uvažovali jste o sňatku? Pak by jste se Vy, vaše miminko a Váš partner jmenovali stejně. Nebo co třeba zkusit dát miminku obě Vaše příjmení? Nebo se domluvit, že třeba holčička se bude jmenovat po Vás a chlapeček po tatínkovi (nebo obráceně, samozřejmě). Paní Jano, zkuste se nad situaci povznést a nějak elegantně jí vyřešit. Opravdu důležité je, zda máte oba miminko rádi (už teď) a jak se na něj těšíte. Pak nezáleží na jménu dítěte - Vaší lásce to nepřidá a dítěti nepomůže cítit se v bezpečí a milován. To, že se bude jmenovat příjmením po jednom z Vás asi bude těšit jistě více toho jednoho. Popovídejte si hlouběji o tom, proč je pro Vás důležité jaké příjmení bude Vaše dítě mít.

Motání hlavy

Dana,14. 11. 2011 10:53

Dobrý den, chtěla bych se na vás obrátit s mojim problémem v těhotenství- Už třetí den se mi motá hlava, trvá to skoro celý den. Spím dobře, ale k ránu už nemůžu usnout, měla jsem poprvé takový stísněný pocit. Tlak mám trochu zvýšený, spíš psychyka. Páč trpim i syndromem bílého pláště a tak se mi to stává. Nevím jak se vrátit do pohody. Děkuji vám za radu

Re: Motání hlavy

Eva,24. 11. 2011 22:30

Dobrý den, Dano,
ranní nevolnosti vážící se k těhotenství jsou do jisté míry normální. Váš dotaz je velice obecný, takže se obávám, že na něj nemohu dost dobře odpovědět. Neuvedla jste v jakém týdnu těhotenství jste a co Vás vlastně trápí. Z čeho máte strach? Z porodu, nebo Vás trápí něco v těhotenství? Pokud budete mít zájem, ozvěte se a lze Vaší situaci řešit.