Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpověď pro Leonu - nechce dítě

Eliška Kodyšová,20. 4. 2010 20:40

Milá Leono,

je mi velmi líto, co se stalo Vaší kamarádce, a chápu Vaše obavy. Jak nejspíš víte, Vaše kamarádka teď zažívá velmi obtížné období a to, že vyjadřuje nechuť k tomu, mít dítě, které čeká, k tomu nejspíš patří a pravděpodobně zase odezní. Dítě, které čeká, jí totiž velmi hmatatelně připomíná její ztrátu, navíc se možná bojí být osamělá matka. V pátém měsíci je ale na ukončení těhotenství už pozdě, takže se myslím nemusíte obávat, že by kamarádka sáhla k tak radikálnímu opatření. Může se ale ještě rozhodnout dát dítě k adopci.

Není ale na místě, aby jí kdokoli další její rozhodnutí vymlouval, jakkoli je to pro Vás určitě těžké. Může si Váš dobrý úmysl vyložit jako Vaše nepochopení její situace, a ještě víc se stáhnout. Jako lepší řešení se mi zdá dát jí najevo, že ať se rozhodne jak chce, budete stát za ní a podporovat ji - to dítě koneckonců čeká ona sama, a nikdo další.

Na druhou stranu si myslím, že pokud Vaše kamarádka nevyhledala psychologickou krizovou intervenci, měla by to co nejdřív udělat, aby se jí ulevilo a aby se dokázala rozhodnout, co je pro ni v danou chvíli nejlepší. V hlubokém zármutku, kdy jsme rozzlobení na toho, kdo nás opustil, nebo kdy chceme své pocity popřít a zbavit se jich, mohou být naše rozhodnutí někdy unáhlená. V těhotenství je navíc důležitá psychická pohoda, a ačkoli co se stalo, se už nemůže odestát, profesionální podpora ji může hodně posílit.

Přeji Vám hodně trpělivosti a Vaší kamarádce hodně sil!

Eliška

Odpověď pro Anetu - fobie z mateřství

Eliška Kodyšová,20. 4. 2010 20:25

Milá Aneto,

obrátit se na psychologa je určitě dobrý nápad, zvlášť pokud se s úzkostností potýkáte už delší dobu. Protože nepíšete mnoho o svém strachu z mateřství - týká se porodu? péče o dítě? schopnosti otěhotnět? - nedokážu Vám teď nabídnout konkrétní informaci nebo kontakt. Možná by pro Vás mohla být dobrým řešením některá ženská skupina (bývají ve větších městech, hledejte na internetu), která je bezpečným prostředím pro sdílení obav na toto téma. Je třeba hledat, některé jsou více ezoterické, jiné zaměřené na práci s tělem...

Z knížek, které nabízejí příležitost vyrovnat se i s obavami z mateřství a porodu, mě napadají Slzy po porodu od Elisabeth Geisler, a Birthing from Within od Pam England a Roba Horowitze (obě si lze zapůjčit v knihovně Aperia, www.aperio.cz).

Vy sama víte nejlíp, jakou otázku si potřebujete v souvislosti s Vašimi obavami položit. Záleží na Vás, jaký způsob jejich zpracování Vám nejlíp vyhovuje.

Ráda Vám pomůžu, pokud napíšete o své fobii více - buď sem do poradny, nebo na muj e-mail eliska.kodysova@aperio.cz, pokud nechcete psát do veřejného prostoru.

Hodně sil a víry v sebe,

Eliška

Reakce na "nechuť vůči partnerovi"

Mirka,20. 4. 2010 9:18

Ahoj Andrejko. Já nejsem psycholog ani odborník, jen mě potkalo přesně to samé jako tebe. Po 14ti dnech chození s novým mužem, jsem otěhotněla, přestěhovala se k němu, zamilovaná, po měsíci jsem se stěhovala zpět odkud jsem přišla, protože jsme se denně hádali. Já jsem hodně temparamentní tvor a ještě do toho těhotenské hormony...no je ti asi jasný jak to uvnitř mě vše vařilo. On o malého opravdu stojí, finančně mě podporuje, ačkoli už bydlíme každý jinde a jak jde čas (jsem už ve 13.týdnu), pomalu si uvědomuji, že mít chlapa, kterej se o mě dokáže postarat, není mu jedno jak mi je, ať mi jeho chování přijde sebetrapnější, nebo nesnesitelné, mám vlastně štěstí. Spousta chlapů by se na mě vykašlalo, a byla bych na všechno úplně sama. Andrejko oni se rodičovství taky učí, taky je to pro ně nový jako pro nás holky. Buď opravdu ráda, že je starostlivý. A přečti si tenhle článek http://www.psychikavtehotenstvi.estranky.cz/stranka/psychika-muze-v-obdobi-tehotenstvi-partnerky . Mimochodem pomýšlení na přerušení mám už za sebou. Až toho malýho budulínka uvidíš na ultrazvuku, myšlenka na přerušení tě už ani nenapadne. Přeji pevné nervy. Když budeš něco potřebovat, napiš na mail prodigy222@seznam.cz pa pa Mirka

nechuť vůči partnerovi

Andrea,18. 4. 2010 17:33

Dobrý den,
v lednu jsme se rozešli s partnerem, který se ke mně nechoval moc pěkně, a začala jsem hodně komunikovat s jeho kamarádem. Zpočátku jsem měla pocit, že věkový rozdíl mezi námi (18 let) je příliš velký a on je na mě příliš starý. Po nějaké době mi to přestalo vadit a měla jsem pocit, že je vše skvělé a že je přesně takový, jako já, zvláště co se týká vytváření vztahu.
Vzhledem k tomu, že s bývalým partnerem jsme nechávali otěhotnění volný průběh (já si moc přála otěhotnět), ale nešlo to, napadalo mě, že je třeba problém i ve mně.
S novým přítelem jsem zpočátku ochranu řešila, ale po nějakém čase jsem si opět vzpomněla na svou touhu po miminku, takže jsme ochranu přestali používat. V té době jsem s ním byla něco přes měsíc a půl, ale znala jsem ho již několik let.
Otěhotnět se mi podařilo snad na první pokus. Momentálně jsem v 7tt, ale už více než 2 týdny mám pocit, že se svým novým partnerem nechci být. Jeho starostlivost a obětavost mi přijde naprosto přehnaná a strašně mi vadí. I když jsem mu to už řekla a on se snaží to respektovat, tak mám pocit, že jej vedle sebe nesnesu - vadí mi na něm všechno...snad i to, že dýchá, a najednou nemám pocit, že bych k němu něco cítila. Paradoxně mi spíše chybí můj bývalý přítel, i když jsem si s ním užila spíše více smutku než radosti. Mám obavy z budoucnosti, z toho, že i kdybych se rozhodla být s miminkem sama, stejně budu muset s partnerem komunikovat, protože on bude mít o dítě velký zájem, dále i z toho, jak na mě bude hledět okolí (včetně mého bývalého přítele, se kterým bydlíme ve stejném domě) apod. Možná jsou tyto pocity způsobeny hormony, ale mám velký strach, že tomu tak není. Už jsem došla i k tomu, že přemýšlím, jestli je vůbec vhodné v takovéto situaci miminko mít. Vím, že za mně nikdo nemůže rozhodnout, co mám dělat, ale stejně Vám budu vděčná za odpověď. Andrea

nechce dítě

Leona,17. 4. 2010 10:16

Dobrý den nevím co mám dělat,kamarádka čeká dítě je v pátém měsíci a před 14dny jse jí zabil přítel na motorce,furt pláče a vubec nejí,řekla mi že to dítě nechce,že to sama nezvládne nabízím jí jakou koli pomoc,finančně je zajištěná,a má velkou oporu v rodičích ale stejně tvrdí že to dítě jdá pryč.Jak jí mám přesvědčit aby si to dítě nechala,kdyt to je přeci krásný,a bude mít hezkou vzpomínku

Odpověď pro Kristyn

Eva,16. 4. 2010 19:34

Dobrý den, paní Kristyn,
nemyslím si, že by vyrážka po jahodách mohla mít nějaký dopad na Vaše miminko v bříšku a zvláštěpak, pokud jste byla, jak píšete, prohlédnuta zdravotníkem, který Vám pak aplikovat jakousi injekci. Nejvíce miminku můžete nyní prospět, když se budete snažit naladit na veselou a pohodovou vlnu a nebudete úzkostlivá z této situace. Vaše miminko potřebuje cítit, že jste v pohodě a že se máte dobře - ono se pak bude cítit také tak. Vězte, že nemáte žádný důvod k obavám :-) Mějte se krásně a užívejte si mateřství.

Vyrážka

Kristyn,15. 4. 2010 13:42

Dobrý den chci se zeptat měla jsem takovou ošklivou vyrážku po kupovaných jahodech,po injekci to po 5dnech zmizelo,ale bojím se že by to mohlo znamenat něco pro dítě je možné že by to mohlo mít nějaký špatný následek?Předem moc děkuji

fóbie z mateřství

Aneta,14. 4. 2010 14:38

Dobrý den, hodlám toto téma řešit s psychologem, ale i přesto, chci se Vás otázat, zda existují nějaké zkušenosti žen, svépomocné či terapeutické skupiny, knižní publikace, prostě cokoliv, co by mi mohlo být nápomocno s mým obrovským strachem z mateřství. Má to kořeny v minulosti, kdy jsem se potýkala a do určité míry se potkám s úzkostnou poruchou osobnosti, ale odborníci mi řekli, že dítě mít bez potíží mohu. Ale strach a úzkost přetrvávají... Díky za odpověď, Aneta

Odpověď pro Kiki

Eva,13. 4. 2010 12:13

Dobrý den, Kiki :-)
Vůbec si nedělejte starosti s tím, že máte menší bříško. Pokud jíte vyváženou stravu (bohatou na vitamíny, minerály, stopové prvky a vlákninu), nekouříte a Váš lékař tvrdí, že je vše v pořádku, pak se zbytečně nepřejídejte, aby Vám bříško vyrostlo. Nejde o to se zaobalit tukem, ale dopřát miminku kvalitní výživu. Každá žena má jinou tělesnou konstituci a má tak i jinak předpoklady k velikosti bříška. Soustřeďte se na své měnící se těhotenské tělo komplexně - změna pigmentace, růstu prsů, růstu bříška. Neporovnávejte se s jinými maminkami, každá jste jiná. Choďte na pravidelné kontroly v těhotenství buď k porodní asistentce nebo k lékaři a budete mít tak jistotu, že je vše v pořádku. Zkuste se svým miminkem v bříšku komunikovat - mluvit na něj, hladit si jemně bříško. Ničeho se nebojte, užívejte si své těhotenství. Je však dobře, že jste vyjádřila své pocity :-)

malé bříško

Kiki,12. 4. 2010 7:28

Dobrý den jsem skoro v pátém měsíci a mam strašně malé bříško,vubec to neni na mě znát a ni moc nejím,řekla bych že jím stejně jako když jsem těhotná nebyla.Přítel mě furt nutí jíst a akorát se přecpávám a pak mi je zle.Nehrozí mi nějaké riziko,doktor říká že je vše v pořádkui.

Odpověď pro paní Gábinu

Eliška,28. 3. 2010 21:40

Milá Gábino,

napadá mě, že i když píšete, že jste se už rozhodla rodit na Slovensku, možná své rozhodnutí stále ještě zvažujete. Ráda bych Vás podpořila v tom, si své prostředí co nejvíc "ošetřit", aby Vám dávalo po porodu co nejvíc podpory.

Píšete, že se obáváte návratu úzkostí po porodu - je pravda, že pokud žena už v těhotenství nebo před ním trpěla nějakými psychickými obtížemi, stává se, že se po narození dítěte mohou vrátit. Proto je určitě velmi důležité, že nyní v těhotenství chodíte k psycholožce, která s Vámi toto téma řeší. Věřím, že právě ona Vám může pomoci nejvíc, protože je s Vámi momentálně v nejužším kontaktu. Ze svých zkušeností vím, že pro ženy v podobné situaci bývá užitečné, když mají možnost v bezpečném prostředí prozkoumat, co pro ně znamená porod a rodičovství - jaké mají s těmito tématy spojené představy, pocity a očekávání. Je také dobré si ošetřit i samotný porod - zajistit si pro něj dostatečnou podporu někoho, kdo Vás bude doprovázet, a optimálně rodit na místě, kde se cítíte bezpečně, se zdravotníky, kterým důvěřujete. Pro lepší pocit z porodu a větší psychickou vyrovnanost po něm také pomáhá, když budete se zdravotníky komunikovat a zjišťovat, co se s Vámi v průběhu porodu děje. Dobrý start do mateřství podpoří také podpora bondingu s děťátkem, tj. nerušený kontakt s ním hned po narození, ideálně aspoň dvě hodiny.

Ještě se vrátím k Vašim úvahám, kde rodit. Protože si od pobytu na Slovensku slibujete především to, že o Vás bude Vaše maminka pečovat, bude možná dobrý nápad podívat se v terapii nebo prostě sama na to, co vlastně přesně od maminky očekáváte a co nejspíš očekává ona. Je možné, že se Vaše představy liší - napadá mě, že se někdy stává, že babičky se těší hlavně na to, že budou moci pečovat o vnoučátko, a péče o dceru je pro ně druhořadá, zatímco dcery častěji očekávají, že se jim dostane podpory, aby o miminko mohly pečovat samy. Je proto důležité své představy prozkoumat a případně je i konfrontovat s představou Vaší maminky, nebo jí rovnou přesně říci, co očekáváte.

Berte prosím mou odpověď jako určitý námět - pokud Vám něco z ní rezonuje, pravděpodobně to stojí za to, abyste se tím zabývala dál. Rozhodně bych Vás ale chtěla podpořit v tom, i nadále spolupracovat s Vaší psycholožkou, která Vám v tomto období může být velkou oporou a zná Vaši situaci lépe než my.

Přeji Vám klidný zbytek těhotenství, dobré zážitky z porodu a spokojenost v mateřství!

Odpověď pro pana Marcela

Eva,22. 3. 2010 13:07

Dobrý den, pane Marceli, omlouvám se za zpožděnou odpověď na Vaše otázky. To, že je Vaše partnerka v současné chvíli více citlivá a na vše reaguje mnohem afektivněji než normálně, je normální :-). Souvisí to s uvědoměním si, že těhotenstvím se pro ní všecko změní a také je to dáno do určité míry hormonálně. Zkusme se podívat, co jí může trápit - a to i tehdy, je-li miminko vítáno. Vaše partnerka jistě cítí, že nic nebude už jako dříve, bude tu někdo, kdo na ní bude závislí a komu bude muset podřídit své zvyky a hodnoty. Je to pro ní nová zkušenost, nová životní role. Je to situace, která je pro ní krizová. V každé krizi by si měl člověk dát prostor pro sebe, snažit se v ní zorientovat. Touto novou situací je jistě poznamenán i partnerský život, i pro Vás je očekávání miminka novou situací,ovšem dotýká se Vás z podstaty jiným způsobem než Vaší ženy. Stereotyp, že je mateřství přirozenou rolí ženy a jsou jen spojené pozitivní pocity, pak právě může vyústit v neporozumění a konflikty. Dejte proto své partnerce prostor, aby si zvykla na to, že bude maminkou, aby si spoustu svých pocitů mohla uvědomit a zpracovat a aby nemusela vystupovat hned od prvopočátku jako šťastná žena. Pocity štěstí se zjištěním těhotenství, i když bylo miminko vítáno, jdou vždy ruku v ruce s pocity pochybností, obav. Chápu Vás, že byste byl rád v domácnosti bez konfliktů, ale uvědomte si, že již nyní prožíváte novou etapu Vašeho života, která je pro psychiku člověka náročná, ale zároveň také krásná. Proto Vám radím dát partnerce více prostoru, snažit se jí být oporou a být vnímavý a chápavý. Také s ní můžete třeba zlepšit komunikaci – vyjádřit vlastní pocity a ptát se jí na její, ať cítí, že jí podporujete. Co se týče intimního kontaktu, ten také prochází v těhotenství změnou. Těhotná žena se ho může vzdávat buď ze strachu o miminko, nebo prostě nemá náladu – to může být rovněž dáno i hormonálně. Zkuste být ke své ženě milý a něžný a komunikujte i o těchto záležitostech. Nejhorší by bylo o změnách, které čekání miminka přináší nemluvit. Mějte se moc pěkně a vězte, že pokud budete mít pro svojí partnerku pochopení, budete jí naslouchat a zároveň vyjádříte i své potřeby, pak jste na dobré cestě přivítat miminko do pohodové atmosféry. Těhotenství Vás může ještě více sblížit, pomůže Vám ujasnit si, co od sebe očekáváte a jak si dokážete vzájemně vypomoci.

co dělat

gábina,22. 3. 2010 12:46

Dobrý den
Nevim co mam dělat jsem v 7m.těh.v květnu bych měla rodit.rodinu mám na slovensku.manžel je v Praze,žijeme v Praze.rozhodla jsme se rodit na Slovensku,rodiče jsou rádi,manžel se už s tim smířil bude ale u porodu jestli to stihne a pak bude s námi chvilku tech 14 dni a pak pojede do PRahy.Ja bych chtěla zůstat u maminky do toho 6nedelí a i pro mimi je lepší cestovat až později.Chodim na sezení k psycholožce už asi půlroku v léte jsem mela nejake úzkostné panické stavy,neberu léky nic,2 krát se mi to v těhu vrátilo a vždycky po nějaké stresující se situaci,ale spolu s psycholožkou jsme si to vysvětlili.ted mám ale strach aby se mi to nevrátilo po porodu. Na jednu stranu ted bych chtela rodit v Praze abych byla s manželem,ale chtěla bych tady mít tu oporu v 6nedelí mámu,ale to nevím jestli to půjde aby tady byla tak dlouho,tak proto sme se taky rozhodly rodit na Slovensku.tam bych byla to 6nedelí,ale aby i tam se mi to nevrátilo když ten manžel tam bude jenom chvilku a pak odjede,abych si prej moc nezvykla na maminku a abych trefila do Prahy(domů) s mimiskem.ted jsem uplne na vážkách co dělat kde teda rodit.Na slovensku byl bylo plus, že tam budu mít mámu a rodinu a vyšší porodné, ale zase budeme bez manžela a jeho blízkosti nějakou dobu pak přijede pro nás,v Praze by bylo plus,to že bych tady měla manžela na blízku,ale nevim jak by sme zvládli samy to šestinedelí,ale snad by máma dorazila na nějakou chvíli, a kdyby se mi vrátili ty úzkostné stavy tak bych tady mela i doktora. no nevim jsem z toho zmatena. Manžel říkal, že odjedu co nejpozději jak to pujde pred porodem abysme byli spolu a on pak tyden pred termínem prijede a bude s náma 14 dní a zase pojede do prahy a budeme v kontaktu.a prej to miminko stejne tatínka jeste moc v tom 6nedelí nevníma.Bojím se jenom o to abych to pak bez mámy zvládla.Ona pomuze když budu vyčerpana abych si taky psychicky oddechla a vyspala se. Manžel by mi asi taky pomohl,ale chodí na noční služby tak to se taky trošku bojim jak to zvládnu sama v noci s miminkem.třeba to přijde samo jak mi všichni říkají,ale ted ja to nemůžu vědět.Děkuji trochu jsme se rozepsala.

...

marcel,14. 3. 2010 12:08

dobry den potřebuju poradit občas se mi ma situace zda zoufala,mam těhotnou přitelkyni sice to nebylo planovany ale jsme oba štastny,až na to že se pořad hadame ,nevim jestli je to normalni ale posledni dobou se s ni neda vubec mluvit,pokaždy když se s ni o nějakym našem problemu začnu bavit tak vystartuje a je jako bouřka,furt jenom ječi :-( a ja už to nemužu vydržet...a taky nevim jak to funguje ale od ty doby co jsme to zjistily to je tak ž tyjdnu se mnou odmita jaky kolif intimni kontakt...muže mi nikdo poradit jestli je to normalni ???

Odpověď pro Anušku33

Eva,19. 2. 2010 22:26

Dobrý den, paní Anuško,
omlouvám se, že Vám odepisuji se zpožděním. Váš dotaz se netýká přímo psychiky ženy, která je těhotná, ale ženy, která chce otěhotnět. V tomto ohledu jste trošku specifická, ale vše se vším souvisí :-). Vaše deprese a úzkosti Vám docela velmi pravděpodobně mohou bránit v otěhotnění, můžete v sobě mít také určité nevyřešené záležitosti, které Vás rovněž mohou blokovat. Je dobré nadále spolupracovat se svým lékařem, který Vám předepisuje léky na depresi a zkonzultovat s ním i případné užívání v těhotenství a hlavně, jaké jsou možnosti změny Vaší psychiky v těhotenství. S kolegyní bychom Vám doporučily ještě jinou metodu léčby a sice psychosomatickou. Jde o propojení tělesna s duševnem, je velmi důležité tyto "složky" neoddělovat, protože jsou neoddělitelné. Mohly bychom Vám doporučit například odkaz www.psychosomatic.cz. Paní Anuško, myslím si, že ve Vašem případě je třeba se na těhotenství připravit, nejdříve se musíte tak říkajíc zharmonizovat, musíte být vnitřně stavilní, v pohodě. Mateřství samo o sobě je velká změna, která působí na psychiku člověka. Snažte se tedy o svoje zharmonizování v první řadě a také s tím spojené uvolnění. Pokud budete stále myslet na to, že chcete otěhotnět, budete příliš sevřená. Držím Vám palce, ať vše dopadne podle vašich představ, stanete se maminkou.

Odpověď pro paní Markétu

Eliška,14. 2. 2010 19:03

Milá Markéto,

přijít o někoho blízkého je velká rána a obvykle trvá něco přes rok, než se náš život vrátí zase zpátky do normálu. Stejně tak i těhotenství - i když jde o opak úmrtí, o radostnou událost, narození nového člověka, znamená zásah do plynutí života a spoustu změn, nemluvě o hormonálních změnách, které způsobují větší citlivost. Existuje dokonce i škála stresujících událostí, na které úmrtí blízké osoby i těhotenství figurují.
Vaše pocity jsou proto pochopitelné, ale to samo o sobě Vám asi nepomůže je přijmout. Protože těhotenství plyne a děťátko Vás bude zakrátko nárokovat víc a víc, doporučuji Vám najít si někoho, s kým se budete cítit bezpečně a komu budete moci vyprávět o svých pocitech, a tak je postupně uzavřít a s maminkou se rozloučit. Tak získáte prostor na nové těhotenství. Tím někým může být i Váš manžel, pro kterého můžete být v tuto chvíli nesrozumitelná. Je jen třeba jasně požádat o to, co v danou chvíli od něj potřebujete.
Pokud se Vám neuleví (a je pravda, že to může chvíli trvat), doporučila bych Vám i přes nedostatek času vyhledat psychoterapeuta nebo klinického psychologa, který Vám může nabídnout cílenou podporu pro Vaši životní situaci. Časová investice se Vám vrátí i ve větší dávce energie, kterou pro sebe získáte.

Přeji Vám hodně sil!

Eliška Kodyšová

depresia a tehotenstvo

anuska33,13. 2. 2010 19:11

S manzelom chceme babatko,ale lekar mi povedal,ze som uzkostliva a pred dvoma rokmi mi nasadil CITALEC,ktory som neuzivala pravidelne,ale teraz by som ho chcela zacat uzivat lebo ma velmi bolieva hlava,mavam stuhnute svalstvo aj ked chodim na rehab.,bolesti mi idu do usi,zubov
a oci a velmi ma bolieva zahlavie.Teraz momentalne chodim na plynove injekcie ktore mi trochu pomahaju.Poradte mi ci by to teraz bolo vhodne uzivat a ci by to neublizilo babatku.Mozu byt tieto priznaky zo psychiky?Casto sa prichytim ze rozmyslam podvedome a pokial nieco robim a nad nicim nerozmyslam tak nepocitujem ani bolesti.Poradte prosim a dakujem.O babatko sa snazime 3.mesiace a zatial nic.

Odpověď pro paní Jitku

Eva,13. 2. 2010 12:00

Dobrý den, milá Jitko.
Mrzí mě, že jste si musela projít takovouto smutnou zkušeností, opakovaným potratem. Je to pro Vás traumatizující událost, která se promítá právě i do nynějšího těhotenství. Je přirozené, že máte nadměrný až úzkostný strach o udržení těhotenství. Na druhou stranu bych ale řekla, že to takto spolu nevyřešíme. Nasměruji Vás na pomoc ze strany vašeho gynekologa - porodníka a ještě i na osobní setkání s nějakým psychologem. Jde o to, že musíte za prvé zjistit příčinu potrácení (tři potraty v anamnéze znamenají již důkladné lékařské vyšetření a hledání příčiny) a až se tato příčina zjistí a případně odstraní, pak by bylo vhodné své pocity, které nejspíše držíte ve svém nitru, rozebrat s odborníkem. V současné chvíli, jak to chápu já, jste velmi úzkostlivá a bojácná. Určitě bych také byla, na druhou stranu Vám to ale svým způsobem škodí. Vaše myšlenky se točí jen kolem obav z potratu, nedokážete se uvolnit, jste v tenzi. To není dobré ani pro Vás, ani pro těhotenství. Já vím, že je to těžké, ale snažte se nějak odreagovat, uvolnit. Mluvte o svých pocitech, klidně mluvte i se svým miminkem v bříšku, nebála bych se toho. ROzhodně se obraťte co nejdíříve se svými starostmi na svého gynekologa a také na nějakého psychologa, který Vám doporučí nějaké metody uvolnění a pomůže Vám rozebrat traumatizující události. Držím Vám palce, ať vše dobře dopadne. Snažte se situaci rozebrat a ne se jen stáhnout a čekat, co se stane. Kdyby jste něco potřebovala, klidně se na nás obraťte.

Těhotenstvi

Jitka,12. 2. 2010 19:20

Dobry den jsem v 3 tydnu. Před tím jsem třikrát potratila vždy kolem 4 až 5 tydne. Teď se neustále hlídám před 2 dny jsem se lekla když bouchly dveře. Mám strach že přijdu o dítě. Nespím a neustále přemýšlím,jestli bude vše v pořádku. Je mi 34 let. Pravidelně cvičím a dělám pro zdárný průběh těhotenství co se dá. Jsem nešťastná nedovedu si představit znovu že bych potratila Děkuji za odpověď

deprese v těhotenství

Markéta,6. 2. 2010 5:02

Dobrý den.Vloni na jaře mi zemřela maminka na rakovinu.Mé dcerce byl rok a půl a nyní jsem po druhé těhotná(ve 14.tt)a trápí mě deprese a úzkost.Stále jsem se nevyrovnala s její ztrátou i přes to,že jsem si myslela,že další těhotenství a mateřství mě znovu přivede k normálnímu životu.Bývala jsem optimistka,měla jsem spokojené manželství a snažila se být skvělou maminou.Teď mám ale ze všeho najednou strach,vše vidím pesimisticky a neraduji se ani z bříška.Myslím často na poslední dny své maminky,měly jsme hezký vztah a bydlely v jednom domě.Mám před očima pořád jak trpěla,jak ji muselo mrzet,že si už neužije vnučky atd.Nyní se hádám i s manželem,řeším jen finance a bojím se,že nezvládneme hypotéku,že psychicky ani fyzicky nezvládnu další mimčo.Nechápu,kde jsem já,ta holka,co měla vždycky štěstí v životě?Můžou za to hormony?Nechci navštěvovat psychologa i z důvodu času.Za hlídání platím draze chůvu a ještě podnikám.