Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpověď pro paní Markétu

Eliška,14. 2. 2010 19:03

Milá Markéto,

přijít o někoho blízkého je velká rána a obvykle trvá něco přes rok, než se náš život vrátí zase zpátky do normálu. Stejně tak i těhotenství - i když jde o opak úmrtí, o radostnou událost, narození nového člověka, znamená zásah do plynutí života a spoustu změn, nemluvě o hormonálních změnách, které způsobují větší citlivost. Existuje dokonce i škála stresujících událostí, na které úmrtí blízké osoby i těhotenství figurují.
Vaše pocity jsou proto pochopitelné, ale to samo o sobě Vám asi nepomůže je přijmout. Protože těhotenství plyne a děťátko Vás bude zakrátko nárokovat víc a víc, doporučuji Vám najít si někoho, s kým se budete cítit bezpečně a komu budete moci vyprávět o svých pocitech, a tak je postupně uzavřít a s maminkou se rozloučit. Tak získáte prostor na nové těhotenství. Tím někým může být i Váš manžel, pro kterého můžete být v tuto chvíli nesrozumitelná. Je jen třeba jasně požádat o to, co v danou chvíli od něj potřebujete.
Pokud se Vám neuleví (a je pravda, že to může chvíli trvat), doporučila bych Vám i přes nedostatek času vyhledat psychoterapeuta nebo klinického psychologa, který Vám může nabídnout cílenou podporu pro Vaši životní situaci. Časová investice se Vám vrátí i ve větší dávce energie, kterou pro sebe získáte.

Přeji Vám hodně sil!

Eliška Kodyšová

depresia a tehotenstvo

anuska33,13. 2. 2010 19:11

S manzelom chceme babatko,ale lekar mi povedal,ze som uzkostliva a pred dvoma rokmi mi nasadil CITALEC,ktory som neuzivala pravidelne,ale teraz by som ho chcela zacat uzivat lebo ma velmi bolieva hlava,mavam stuhnute svalstvo aj ked chodim na rehab.,bolesti mi idu do usi,zubov
a oci a velmi ma bolieva zahlavie.Teraz momentalne chodim na plynove injekcie ktore mi trochu pomahaju.Poradte mi ci by to teraz bolo vhodne uzivat a ci by to neublizilo babatku.Mozu byt tieto priznaky zo psychiky?Casto sa prichytim ze rozmyslam podvedome a pokial nieco robim a nad nicim nerozmyslam tak nepocitujem ani bolesti.Poradte prosim a dakujem.O babatko sa snazime 3.mesiace a zatial nic.

Odpověď pro paní Jitku

Eva,13. 2. 2010 12:00

Dobrý den, milá Jitko.
Mrzí mě, že jste si musela projít takovouto smutnou zkušeností, opakovaným potratem. Je to pro Vás traumatizující událost, která se promítá právě i do nynějšího těhotenství. Je přirozené, že máte nadměrný až úzkostný strach o udržení těhotenství. Na druhou stranu bych ale řekla, že to takto spolu nevyřešíme. Nasměruji Vás na pomoc ze strany vašeho gynekologa - porodníka a ještě i na osobní setkání s nějakým psychologem. Jde o to, že musíte za prvé zjistit příčinu potrácení (tři potraty v anamnéze znamenají již důkladné lékařské vyšetření a hledání příčiny) a až se tato příčina zjistí a případně odstraní, pak by bylo vhodné své pocity, které nejspíše držíte ve svém nitru, rozebrat s odborníkem. V současné chvíli, jak to chápu já, jste velmi úzkostlivá a bojácná. Určitě bych také byla, na druhou stranu Vám to ale svým způsobem škodí. Vaše myšlenky se točí jen kolem obav z potratu, nedokážete se uvolnit, jste v tenzi. To není dobré ani pro Vás, ani pro těhotenství. Já vím, že je to těžké, ale snažte se nějak odreagovat, uvolnit. Mluvte o svých pocitech, klidně mluvte i se svým miminkem v bříšku, nebála bych se toho. ROzhodně se obraťte co nejdíříve se svými starostmi na svého gynekologa a také na nějakého psychologa, který Vám doporučí nějaké metody uvolnění a pomůže Vám rozebrat traumatizující události. Držím Vám palce, ať vše dobře dopadne. Snažte se situaci rozebrat a ne se jen stáhnout a čekat, co se stane. Kdyby jste něco potřebovala, klidně se na nás obraťte.

Těhotenstvi

Jitka,12. 2. 2010 19:20

Dobry den jsem v 3 tydnu. Před tím jsem třikrát potratila vždy kolem 4 až 5 tydne. Teď se neustále hlídám před 2 dny jsem se lekla když bouchly dveře. Mám strach že přijdu o dítě. Nespím a neustále přemýšlím,jestli bude vše v pořádku. Je mi 34 let. Pravidelně cvičím a dělám pro zdárný průběh těhotenství co se dá. Jsem nešťastná nedovedu si představit znovu že bych potratila Děkuji za odpověď

deprese v těhotenství

Markéta,6. 2. 2010 5:02

Dobrý den.Vloni na jaře mi zemřela maminka na rakovinu.Mé dcerce byl rok a půl a nyní jsem po druhé těhotná(ve 14.tt)a trápí mě deprese a úzkost.Stále jsem se nevyrovnala s její ztrátou i přes to,že jsem si myslela,že další těhotenství a mateřství mě znovu přivede k normálnímu životu.Bývala jsem optimistka,měla jsem spokojené manželství a snažila se být skvělou maminou.Teď mám ale ze všeho najednou strach,vše vidím pesimisticky a neraduji se ani z bříška.Myslím často na poslední dny své maminky,měly jsme hezký vztah a bydlely v jednom domě.Mám před očima pořád jak trpěla,jak ji muselo mrzet,že si už neužije vnučky atd.Nyní se hádám i s manželem,řeším jen finance a bojím se,že nezvládneme hypotéku,že psychicky ani fyzicky nezvládnu další mimčo.Nechápu,kde jsem já,ta holka,co měla vždycky štěstí v životě?Můžou za to hormony?Nechci navštěvovat psychologa i z důvodu času.Za hlídání platím draze chůvu a ještě podnikám.

Odpověď pro paní Lucii

Eva,3. 2. 2010 4:31

Dobrý den, paní Lucie,
chápu Vás, že Vás mrzí, že nedokážete přestat kouřit. Pokud pociťujete pocit trapnosti, jedná se asi především o to, že nevyhovujete očekávání společnosti (tedy, že nejste nekuřačka). Pokud chcete přestat kouřit hlavně kvůli zdraví dítěte, pak je to kvalitnější motivace. Víte, pro Vaše miminko by opravdu bylo nejlepší zkusit přestat úplně co nejdříve. Nejde jen o tvorbu mateřského mléka, které bývá zasaženo nikotinem, ale jde také o zásobení kyslíkem, které se v těhotenství při kouření k miminku dostává hůře. Paní Lucie, držím Vám palce, ať to dokážete! Věřte si, mějte vůli a myslete na své miminko. Pokud byste potřebovala konzultaci s odborníkem, obraťte se buď na svého praktického lékaře nebo můžete vyzkoušet například internetovou poradnu: www.clzt.cz

dotaz

lucie tovarova,29. 1. 2010 10:20

Dobry den,chtela bych od vas poradit jsem v 18 tydnu tehotenstvi,ale mam velky problem nemela jsem tu vuli prestat kourit je mi to velice trapne.jelikoz chci ale kojit a chci aby mimnko melo dobre mlicko chtela bych se zeptat kdy prestat uplne aby mleko neobsahovalo zadny nikotin dekuji Vam za odpoved

Odpověď pro Marťu

Eva,28. 1. 2010 19:45

Milá Marťo,
obyklé těhotenské testy jsou schopné detekovat těhotenství okolo 6.-8. dne po oplodnění. Někdy tyto testy však mohou být falešně pozitivní nebo negativní, nejjistější metoda určení gravidity je asi odběr krve na hcg.

Zjišťování těhotenství

Marťa,25. 1. 2010 23:17

Prosím vás po kolikati dnech od styku se dá zjistit těhotenství?Kdy si mohu udělat test, abych měla jistotu?Děkuji za odpověď!

odpověď pro paní Ladu

Eliška,14. 1. 2010 22:19

Milá paní Lado,

chápu Vaši starost o pohodu partnerky Vašeho syna a matky Vašeho vnoučete. V těhotenství je často žena konfrontovaná s pocity, které jsou pro ni obtížně přijatelné, a o to hůř se jí o nich mluví i s ostatními. Může to souviset s řadou věcí, které vychází ze změn, které ji v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte čekají, ale i dalšími.

Jinými slovy, chování přítelkyně Vašeho syna není nijak nenormální. Nevím, jaký je Váš vztah jindy, a z toho se musí odvíjet moje odpověď - dejte jí příležitost, ať se k Vám přiblíží a nechá si pomoci; pokud jí chcete pomoci, jen jí dejte najevo, že pokud bude potřebovat pomoci nebo se svěřit, jste tam pro ni. Je možné, že pro ni bude mluvit o své situaci s jinou ženou snazší, než se svým partnerem.

Přeji Vám hodně zdaru,

Eliška Kodyšová

odmítání komunikace v těhotenství

Lada,14. 1. 2010 14:01

Syn čeká s přítelkyní děcko,partnerka přestala komunikovat,chce být sama,odhání ho od sebe i z bytu.Nyní je ve 4.mesici tehotenstvi,jsme z jejího chování všichni smutní.Chtela bych se zeptat,zda tento psychický stav přejde,jak se máme my všichni okolo k těhulce chovat a zda s tímto máte někdo zkušenost.

Odpověď pro paní Hanulku

Eva,14. 1. 2010 12:41

Dobrý den, paní Hanulko,
mrzí mě, že se nacházíte v takovéto situaci, kdy Vás v těhotenství opustil otec Vašeho dítěte. Věřím, že je to pro Vás velmi náročné. Pravděpodobně zažíváte pocity vzteku a lítosti a také obav, jak zvládnete příchod miminka na svět. Píšete, že se zjištěním, že s partnerem čekáte miminko jste měla všechno, nyní po jeho odchodu tomu tak jistě není a potřebovala byste ujištění, že vše zvládnete i bez něj. Je naprosto přirozené, že se teď necítíte přímo v radostné euforii, ale že Vás ovládají i chmurné nálady. Na druhou stranu je ale potřeba s tím něco udělat, protože miminko, které právě nosíte pod svým srdcem Vás potřebuje v pozitivním naladění.
Jaké jsou tedy možnosti, jak tuto náročnou situaci překonat? V první řadě se musíte Vy pokusit s nastalou situací vyrovnat. To znamená ještě jednou si rozebrat co se vlastně stalo a pokud není jiné východisko než současná situace, pak je třeba se s ní smířit, přijmout ji, akceptovat ji. To si myslím, je na prvním místě. Přemítání „co by bylo, kdyby…“ a nebo snažit se nastalou situaci vytěsnit ze své mysli, Vám nepomůže. Musíte situaci prostě hrdě čelit, i když to není snadné. Poté je třeba zvážit, zda budete potřebovat nějakou pomoc – to znamená ekonomickou nebo sociální. Pak se obraťte na příslušného odborníka sociální pomoci, který Vás dále nasměruje.
Z hlediska pocitu, že jste zůstala na mateřství sama, tu je také celá řada možností, jak tyto sužující pocity zmírnit . Paní Hanulko, zkuste nezůstavat úplně uzavřená do sebe. O svých pocitech a starostech mluvte. Najděte si někoho, komu můžete důvěřovat, komu se můžete svěřit. Tím někým mohou být na příklad Vaši rodiče nebo sourozenci, nebo přátelé. Pokud nemáte nikoho, komu můžete důvěřovat, zkuste se seznámit s nějakou maminkou, třeba v nějakém internetovém fóru (např. na www.nasemimi.cz) nebo na nějakém těhotenském kurzu. Důležité je mít pocit a jistotu, že máte v někom oporu!
Hanulko, Vaše situace není lehká, ale zkuste jí čelit a brát jí jako výzvu. Vy jste matka, Vy máte své děti ráda, Vy jste je neopustila a jste tu pro ně :-) Vy máte před sebou šanci vychovat z Vašich dětí dobré lidi a i přes to, co se Vám stalo, jim dát pocit, že je milujete. To všechno můžete ovlivnit a na to se zaměřte. Již nyní v těhotenství myslete na své miminko v bříšku, povídejte si s ním, klidně mu povězte co se Vám stalo a jak se cítíte. Také mu povězte, jak ho máte ráda.
Pokud si budete věřit, nevzdáte se, věřím, že situaci zvládnete. Důležité je nebýt sama a mít někoho, kdo pro Vás bude oporou.
Hanulko, přeji Vám hodně osobní síly a věřím, že tuto náročnou situaci překonáte a na své tváři naleznete úsměv :-)

sama

Hanulka ,13. 1. 2010 18:49

Dobrý den nevim co mam delat dlouho jsem nemohla otehotnet s mym partnerem a nakonec se podařilo .Jsem v 26 tydnu tehotenství muj partner mi utekl ve 12 tydnu tehotenství měli jsme už vše co sme si kdy přáli .Čekám druhé díte a jsem sama ,nikdy bych to nečekala nevim co mam delat.Pořad si řikam mne se to nemuže přece stat .

Odpověď pro Kateřinu

Eva,14. 12. 2009 13:03

Dobrý den, Kateřino.
Zvolila jste si zajímavé téma své práce :-). Určitě na toto téma existuje plná řada literatury, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to chcete dívat. Můžete na to jít z pohledu psychologie, sociologie, ale také historie, etnografie atd. Napíši Vám zde alespoň nějakou literaturu, která si myslím by pro Vás mohla být užitečná:

- Aplikovaná psychologie porodnictví - Ratislavová,K.
- Dějiny ženy - Neumann, S.K.
- Nová doba porodní - Marak,V.
- Antropologie porodnictví - Hrešanová,E.
- Mateřská láska - Badinter.
- Partner v těhotenství - Simkin, P.
- Znovuzrozený porod - Odent, M.
Bohužel jsem se zatím věnovala pohledu na mateřství spíše z pohledu ženy, literaturu, která se zabývá úhlem pohledu muže moc zmapovanou zatím nemám. Ale i ve výše uvedených publikacích naleznete určité srovnání mužského a ženského vnímání mateřství.
Držím vám palce při psaní práce a hlavně ať Vás to baví.
Eva

Diplomová práce

Kateřina Ciklová,12. 12. 2009 15:06

Dobrý den, obracím se na Vás s poněkud zvláštní prosbou. Jsem studentka 4. ročníku oboru sociální práce s poradenským zaměřením a píši diplomovou práci na téma mateřství pohledem mužů a žen. Chtěla jsem se Vás poprosit, jestli byste byla tak laskava a doporučila mi literaturu, kde bych se o prožívání matek a otců mohla dočíst více. Předem velmi děkuji za odpověď
S pozdravem
Bc. Kateřina Ciklová

Odpověď pro paní Terezu

Eliška,7. 12. 2009 22:35

Milá Terezo,

při čtení Vašeho dotazu (jde-li o dotaz, protože chybí otázka) mě napadá, že na Vašem místě bych byla na partnera asi docela naštvaná. Píšete, že až do 14. týdne jste myslela, že miminko si přejete oba dva - to je dost dlouhá doba, než abyste žila prostě v omylu, pokud jste většinu té doby strávili vedle sebe. Nesete zodpovědnost za ekonomické zabezpečení Vás obou, a podle všeho máte pocit, že Váš partner by se mohl snažit víc, aby přispěl do společného rozpočtu.

To je docela svízelná situace, ve které je docela těžké si uchovat duševní rovnováhu a být tolerantní vůči momentálnímu (?) negativismu Vašeho partnera. Nevím, zda jsou podobné neshody s partnerem pro Vás něčím novým, nebo něčím, co znáte už z minula. Je pravděpodobné, že ho změna, kterou očekávané narození dítěte představuje, zaskočila a nyní potřebuje se s ní vyrovnat, a tak zaujímá vůči Vám protikladnou pozici. Asi tušíte, že pro něj možná je obtížné i přijmout, že v situaci, kdy má být živitelem rodiny, je bez práce. V každém případě by měl vědět, jakou perspektivu si přejete Vašemu vztahu dát Vy sama, ale i jak se nyní ve vztahu a v těhotenství cítíte a co od něj potřebujete. Nechci spřádat fantazie o tom, jak se kdo z Vás cítí i co od toho druhého chce, důležité je ale dát si navzájem najevo respekt i vyjádřit otevřeně své potřeby, což zní sice jako klišé, ale je k tomu potřeba velká dávka přijetí a podpory, zvlášť v těhotenství.

Doporučovala bych Vám proto využít všechny zdroje, o které se můžete opřít (rodiče, přátelé...), a které teď, v těhotenství, potřebujete víc než jindy. Na druhou stranu může být obtížné ustát tlak okolí, které má předem daný názor na to, co byste měla ve své situaci dělat. Nezaujatou podporu Vám může poskytnout linka důvěry, poradna pro rodinu a manželské vztahy (kde by mohli i facilitovat Vaši dohodu s partnerem na další podobě Vašeho vztahu), nebo jiný psycholog - poradce či psychoterapeut. Nevím, jak tíživá je Vaše ekonomická situace, ale v případě nouze existují i azylové domy pro těhotné ženy.

Pokud máte zájem, můžete se mi ozvat na kontakt, který najdete na tomto webu.

Přeji Vám hodně sil a pohody ve Vašem těhotenství,

Eliška Kodyšová

neshody s partnerem

Tereza,7. 12. 2009 14:44

Dobrý den. Jsem ve 14tt a s partnerem nezažíváme přímo příjemné období. Je mi 30let, jemu 40. Myslela jsem si, že dítě chceme oba. Nyní jsem se však dozvěděla, že jsem ho k tomu přemluvila a že je to průšvih a dokonce nadhodil i téma předčasného ukončení. To je už samozřejmě nemyslitelné. Jsem silná osobnost, avšak teď v těhotenství úplně labilní. Trápí mne skutečnost, že můj partner nemá práci, tím pádem mám pocit, že musím pracovat více, abych vše finančně zajistila - pracuji na ŽL. To není jednoduché, protože mám pořád ještě slabší těhotenské nevolnosti. Partner se vedle mne cítí méněcenný a prý mu to neustále dávám na vědomí. Neumím se přemoci a neustále se ptám, jak to s jeho hledáním práce probíhá. Často mi ani neodpovídá. Chápu, že ho situace trápí, není člověk lhostejný ale sám ani příliš aktivní. Připadá mu totiž, že nabídky práce jsou podprůměrně placené a stejně nás za nabízený plat neuživí. Často usilovně pláču a obávám se, že neshody mohou mít negativní vliv na vývoj plodu.

Pro paní Marcelu

Eliška,20. 11. 2009 18:55

Milá Marcelo,

velmi s Vámi cítím ve Vaší obtížné situaci. Je náročné vyrovnat se nejen s neplánovaným těhotenstvím, ale navíc ještě s odporem manžela, který Vás možná staví do pozice, kdy své nové děťátko toužíte ochránit ještě o to víc. To ovšem zase staví zřejmě Vašeho muže do opozice vůči Vašemu názoru. Věřím, že v takové situaci je složité najít s manželem společnou řeč.

Nedokážu říci najisto, že se postoj Vašeho manžela změní. Vzhledem k tomu, že děti má rád, je to ale dost pravděpodobné, bude to ovšem chtít, aby se manžel se stavem věcí vyrovnal. Těhotenství není něco, co jste mu udělala naschvál, je to prostě něco, co se přihodilo a teď tu je. Pokud je pro Vás interrupce nepřijatelná, nebo hůř přijatelná, než nové dítě (které byste možná později stejně měli), je Vaším a pouze Vaším právem v těhotenství pokračovat.

Protože jde o Vaše společné dítě, je na Vás dvou, abyste o něm společně komunikovali a pokusili se tak zlepšit prožívání situace pro Vás oba (a nejspíš i Vaše současné děti). Můžete se o to pokusit sama, anebo, pokud máte pocit, že už jste všechny možnosti vyčerpala, ho můžete požádat o společnou návštěvu rodinné a manželské poradny nebo soukromého psychologa ve Vašem okolí. Pokud se rozhodnete se o to znovu pokusit sama, oslovte ho s tím, že Vám záleží především na Vašem vztahu a na Vaší současné rodině, a zajímejte se o jeho pocity a názory - proč další dítě odmítá, v čem vidí hlavní problém, jak se v téhle situaci cítí...
Je důležité pokusit se přijmout jeho pocity, i když jsou pro Vás nepříjemné - tak mu zároveň dáte příležitost, aby přijal on Vaše pocity i dítě, které spolu čekáte. Pokud se objeví nějaké praktické problémy, je možné se konstruktivně bavit o tom, jak je vyřešit a jaké jsou Vaše zdroje podpory.

Vím, že to je velký a náročný úkol a že zní nespravedlivě, že je celý jen na Vás. Věřím ale, že pro Vašeho muže je napěti mezi Vámi také tíživé, jen neví, jak s ním naložit, a uděláte-li první krok, vyjde Vám pravděpodobně s úlevou vstříc.

Pokud by se ale mělo ukázat, že jeho postoj je - alespoň prozatím - neotřesitelný, doporučuji Vám vyhledat si někoho, o koho byste se mohla opřít a zároveň by Vás nestavěl proti Vašemu manželovi: rozumnou kamarádku nebo příbuznou, nebo ještě lépe psychologa nebo terapeuta, který Vám může ve Vaší nelehké situaci dát i další, konkrétnější podněty na její překonání.

Přeji Vám hodně sil,

Eliška Kodyšová

manžel nechce další dítě

Marcela,20. 11. 2009 9:56

Dobrý den,ráda bych slyšela Váš názor.Jsem po třetí těhotná-těhotenství bylo neplánované.Po oznámení manželovi mi řekl,že jediná možnost je pro něj interupce(další dítě chtěl prý až tak za 3 roky)-to jsem nedokázala.Teď jsem v devátém týdnu a on mi řekl ať si to nechám,že sním při výchově tohoto dítěte nemám počítat.Nevím a nedovedu si to dost dobře představit jak bude probíhat výchova v naší domácnosti,protože děti má rád a oni jeho.Myslíte,že se jeho názor změní?

Odpověď pro paní Eva

Eva,1. 11. 2009 15:18

Dobrý den, paní Evo.
Chápu, že máte o svojí dceru obavy - zdá se totiž, že vstupuje do jiného stavu s jistým rizikem, že bude v těhotenství psychicky labilní. Může to tak být a nemusí. Je samozřejmě lepší její stav sledovat a být pro ní oporou. Sama píšete,že Vás její chování také ovlivňuje a patrně i vyčerpává. Lze to pochopit, vždyť je to vaše dítě a máte o ní strach, přála byste si, aby byla šťastná a zatím se podle Vás štěstí tímto směrem nedobere. Neházejme však flintu do žita.... ano, být samoživitelkou, k tomu mít zkušenosti s užíváním návykových látek a nyní psychofarmak nenaznačuje snadný průběh těhotenství, ale nic není vyloučeno. Všechno bude záležet na tom, jaký postoj k těhotenství Vaše dcera zaujme. Pokud sama sebe bude považovat za matku, bude se chtít z těhotenství radovat, pak je velká pravděpodobnost, že těhotenství pro ní bude znamenat novou výzvu, nový životní mezník a tak i možná novou příležitost na nový život. Aby k tomuto došlo, je třeba jí maximálně podporovat. Z Vaší strany to znamená jí nic nevyčítat a nijak s ní nemanipulovat. Dávejte jí najevo, že i když s některými jejími kroky třeba nesouhlasíte, jste tu stále pro ni. Domnívám se, že pokud dcera vycítí Vaší teplou náruč, budete mít spolu důvěryhodný vztah a vy jí tak dokážete lépe podporovat a povzbuzovat v ní pocity ženy- matky. Samozřejmě, že pokud cítíte, že by bylo lepší, aby jí pomohl psycholog, pak je toto řešení také na místě. Ovšem zde je důležité, aby s tím i dcera souhlasila a s psychologem komunikovala zcela bez nátlaku. Paní Evo, na tomto místě Vás chci jen upozornit, že počátek komunikace s psychologem může znamenat pro Vaši dceru i určitý počátek pasivity a jakéhosi zaškatulkování, že mateřství sama nezvládne. Jak to myslím? Vaše dcera může mít (ale také nemusí) pocity, že situaci sama nezvládne, že jí někdo musí radit a že je závislá na něčí pomoci, v tomto úhlu pohledu může dojít ke snížení hrdosti na to, že je matkou a může být v ohrožení i efektivní navázání kontaktu se svým plodem. Já bych proto raději navrhovala, abyste v první řadě Vy byla pro dceru oporou – ale jaksi „nenásilným, přirozeným“ způsobem. Prostě jí dávejte najevo, že jí věříte, že jste tu pro ní a že jí jste ochotna se vším pomoci. Zároveň jí však nikam nemanipulujte. Já vím, není to lehké, ale pokud spolu máte dobrý vztah, snad to půjde. Také by bylo dobré zredukovat nějakým způsobem vzdálenost mezi vámi (250 km). Paní Evo, snažte se tedy ve své dceři vzbudit pocity hrdosti na mateřství, mluvte s ní například o tom, jak si představuje sebe samu jako matku, jaká by chtěla být a jak by chtěla vychovávat své dítě. Teprve poté, když ucítíte, že dcera na projití těhotenství psychicky není připravená či trpí depresivními stavy, je na místě vyhledat psychologa. Na tomto místě Vám nenabídnu konkrétní jméno odborníka, pro začátek si myslím, že by stačilo vyhledat všeobecného psychologa, který může dceru dále někam doporučit. Paní Evo, moc Vám držím palce, ať Vaše rodina vše zvládne a v klidu a pohodě přivítáte nového člena do své rodiny. Mějte se pěkně, Eva.