Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Deprese, úzkostný stav v těhotenství

Kateřina,14. 11. 2010 13:29

Dobrý den,jsem velice ráda, že jsem narazila na tyto stránky, kde snad naleznu alespoň malé utišení mých obav. Je mi 35 roků a čekám druhé dítě, 8.týden. Ačkoliv bylo plánované, tak ve chvíli zjištění, že jsem těhotná sem se dostala do bludného kruhu depresí a úzkostí. Najednou vidím jen důvody proč ho nemít, finanční, věkové atd. Bojím se, zda poté najdu práci, bojím se, abych ho donosila, bojím se, jak to zvládnu, bojím se, abych neskončila dříve v porodnici, nebot nemám kam dát první dítě, partner by přišel o práci... prostě neustále je má mysl plná slov bojím se a nevím co s tím. Řešili jsme i interupci, ale rozhodli jsme se nakonec pro miminko, leč nejsem si jistá zda správně. Trápím se stavem dnešní společnosti, honbou za mamonem, tím, že člověk už mnoho neznamená pokud nemá peníze, tím, že se budou platit nemoci a léčení, tím, že studia budou jen pro bohaté... ne, že bych byla nyní sociální případ, leč nikdo neví co bude a já jsem v tomto prostě pesimista a bojím se života víc než je zdrávo... Snažím se myslet optimisticky, vidět i věci pozitivní, ale není to jednoduché, poslední týdny jsem měla často zimnice, bylo mi zle, špatně spím... a bohužel si občas i zapálím, nebot jsem kuřačka a v tomto stavu velmi těžko odolávám, i když se snažím nepřekročit 5 cigaret denně. Říkám si zvládli to jiní, zvládneme to také, ale tam uvnitř tomu věřím jen občas.

Odpověď pro paní Miluši

Eva ,11. 11. 2010 14:51

Dobrý den, paní Miluše,
je mi velice líto, co se Vám přihodilo v minulém těhotenství.
Vaše otázka ohledně rizik pro další graviditu by však správně měla směřovat směrem k Vašemu ošetřujícímu gynekologovi. Je třeba rozebrat Vaší anamnézu a příčinu předešlého potratu. Takto na dálku se Vám k tomu nemohu vyjádřit a ani k tomu nejsem kompetentní. Je jasné, že každé těhotenství je jiné, je to jiný začátek. Chápu Vaše obavy, kterými se trápíte. Doporučuji Vám proto vše zkonzultovat s lékařem. Nejistota, obavy o průběh dalšího těhotenství způsobují stres a ten Vám nesvědčí. Těhotenství jako takové je pro Vás velká životní změna. Doporodučuji Vám proto prvně najít dostatek informací, které potřebujete znát a dále se již soustředit na těhotenství jako takové - ve smyslu těšení se, řešení obvyklých pocitů a uzávorkováním - vyloučením přehnaných pocitů strachu z vývoje gtravidity. Je potřeba se nastavit na další graviditu jako na jedinečnou.
Paní Miluše, přeji Vám hodně štěstí a kdykoliv se na nás můžete obrátit.

Těhotenství po potratu

Miluše B.,9. 11. 2010 16:17

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, jaká rizika představuje další těhotenství, pokud jsem v předchozím těhotenství prodělala v 16týdnu samovolný potrat.
Příčina nebyla známá, pouze mi bylo sděleno, že plod prodělal nejspíš něco jako infarkt. Od potratu jsem měla pouze jeden menstruační cyklus a nyní jsem v 4týdnu těhotenství.
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď pro anonym

Eva Lorenzová,4. 11. 2010 12:10

Dobrý den,
jsme rády, že jste se nám svěřila se svými pocity, které souvisí s počátkem těhotenství a jejich výskyt je úplně normální. JE normální, že se cítíte zranitelná a nesvá, protože nevíte do čeho jdete, nemáte žádné zkušenosti a nemáte se jakoby čeho chytit. V takové chvíli může být nastávající maminka plná pocitů obav, pochybuje o sobě, uvažuje o kladech a záporech těhotenství. Já vím, že těhotenství pro Vás představuje změnu, ale také Vám dává šanci na nový život, který nemusí být horší než ten předchozí – prostě už bude navždy jiný. Změní se Vám hodnoty, priority a budete mít větší zodpovědnost. Na druhou stranu ale budete mít šanci pocítit sounáležitost, lásku, lidskost – mateřskost.
Nebojte se změny, přemýšlejte o svých pocitech, mluvte o nich, hodně odpočívejte, relaxujte a zajistěte si zázemí kde se budete cítit bezpečně. Vězte, že od přírody bylo zamýšleno, aby se z ženy stala matka.
Pokud se stále budete cítít v rozpacích- obklopte se stejnou komunitou žen (těhotnými), choďtě na přípravné kurzy k rodičovství a dozvídejte se o těhotenství více a více informací. Toto vše Vám dále pomůže se v současné situaci více zorientovat.
Mějte se krásně, Eva

Odpověď pro Debru

Eva Lorenzová,4. 11. 2010 11:53

Dobrý den, paní Debro,
těší mě, že se zajímáte o prenatální komunikaci a nejspíše i o její praktické využití. Abych řekla pravdu, tak v naší republice stále chybí více publikovaných výsledků ze zahraničních výzkumů na toto téma. Ano, již se dá v knihkupectvích a v knihovnách nalézt spousta zajímavých materiálů (zejména fotografie plodu v různém stádiu těhotenství a jejich somatické a řekněme psychické „schopnosti“), ale stále absentují ony výzkumy zabývající se vzájemným vlivem psychiky matky na plod.
Na našem trhu existuje jedna malá knížečka „Prenatální komunikace“ od autorek Teusen a Goze-Hanel , kde se velmi populárně zabývají alespoň trošku praktickým prováděním prenatální komunikace.
Debro, pokud chcete více informací o prenatální komunikaci, musíte zapátrat v cizojazyčných publikacích a článcích. Významným představitelem právě prenatální psychologie je německý psychoterapeut Terence Dowling. V roce 2006 u nás v Brně přednášel na sympoziu „Události před narozením a jejich důsledky“.

Odpověď pro paní Zdenku

Eva Lorenzová,4. 11. 2010 11:38

Dobrý den, paní Zdeňko,
Z Vašeho psaní je patrné, že se velmi trápíte a s nutností ukončit těhotenství jste se dosud nesmířila. Mrzí mě, že jste si takovou situací musela projít, ale i takovéto situace bohužel patří k životu.
Vaše reakce těla (ztížené dýchání, pocit čehosi v krku) jasně ukazují, jak je psychika a tělo spolu propojeno (=psychosomatika). Jde o to, že naše psychika, to jak se cítíme, naprosto těsně souvisí s naším tělesnem. Je potřeba se obrátit do své duše a rozebrat onu situaci, která Vás zatěžuje a blokuje.
Já vím, že jste si prošla zátěží, se kterou není lehké se smířit. Přesto bych Vám však doporučila směřovat všechny Vaše kroky právě tímto směrem – a sice smířit se s onou situací. Nepůjde to jistě snadno, chce to čas. Dejte si prostor pro své pocity, mluvte o nich sama se sebou, mluvte o nich s partnerem. Pokud ucítíte vztek, dejte šanci mu propuknout, nedržte ho v sobě. Plačte, smutněte, jen se netvařte, že se nic nestalo a že jste vyrovnaná. Pak se celá situace jen zhorší a může se právě projevovat např. ztíženým dýcháním, bolestí na hrudi atd.
Ještě Vám chci říci další věc. A sice, nesnažte se otěhotnět za každou cenu jen proto, abyste jakoby unikla smutku ze ztráty dítěte. Pokud Vám to pomůže, uvědomte si, že i pro to malinké děťátko jste byla matkou a nadále jste a klidně si udělejte malý rituál, kde mu řeknete všecky své pocity a co nyní cítíte. Můžete u toho mít zapálenou svíčku jako např. na dušičky. Toto je jen malý návrh, myslím tím jen prostě zverbalizovat svojí vazbu k odešlému plodu.
Také Vám chci říci, že pokud bylo první miminko v bříšku postižené nějakou vadou, neznamená to, že se tak stane i u dalšího miminka. Pokud se tím trápíte, zkonzultujte celou situaci se svým gynekologem a popřípadě si zajděte na genetické vyšetření. Velmi Vám doporučuji vstoupit do další gravidity s již prožitým smutkem z prvního těhotenství, který si již neponesete s sebou. Další těhotenství představuje další jiné miminko.
Moc Vám držím palce a posílám Vám hodně osobních sil se s danou situací vyrovnat. Pokud budete cítí, že to sama nezvládnete, pak vyhledejte v okolí nějakého lékaře zabývající se buď psychosomatikou a nebo se obraťte na psychologa. Není proč se za co stydět.
Zdravím Vás, Eva

Odpověď pro Zuzanu - Bezmocnost

Eliška Kodyšová,30. 10. 2010 22:47

Milá Zuzano,

velmi s Vámi cítím, počátky těhotenství mohou být hodně náročné. I když se na miminko těšíme, ve chvíli, kdy už není cesty zpět, najednou zjistíme, že mince má i druhou stranu, a se ziskem miminka a rodičovského statutu zároveň i něco ztrácíme. Je určitě moc dobré, že si své pocity připouštíte a pojmenováváte je, už to je počátek cesty z bezmocnosti, kterou nyní zažíváte.

Zkuste se podívat na to, odkud jste čerpala nadšení pro těhotenství, i odkud teď přicházejí obavy z budoucnosti. Jsou to příběhy lidí, které znáte? Co je na nich takového, že s nimi rezonujete - pozitivního i negativního? V čem odráží Vaše vlastní zážitky a osobnost? Můžete pak podle toho posoudit, zda je příběh někoho jiného na Vás "přenositelný", anebo na Vás jen zapůsobil svou úderností.

Život s malým dítětem je rozhodně náročný a často frustrující, ale na druhou stranu i velmi uspokojující. V dnešní době už existuje i díky internetu celá řada možností, jak se na mateřské dovolené realizovat - některé ženy zůstávají v kontaktu se zaměstnavatelem, jiné si nachází nové kontakty v místní nebo virtuální komunitě ostatních rodičů. Váš život se rozhodně změní, ale nemusí to být k horšímu - naopak, téměř všechny ženy vypovídají, že je mateřství obohatilo.

Internetové poradenství má bohužel své meze - je možné, že těmito úvahami jste si už prošla. Nejvhodnější je pak vyhledat odbornou pomoc psychologa či terapeuta - nejspíš by stačilo jen krátkodobé poradenství nebo konzultace, abyste si ujasnila své pocity a postoje k rodičovství.

Držím Vám palce,

Eliška

Odpověď pro Moniku - deprese

Eliška Kodyšová,30. 10. 2010 22:21

Milá Moniko,

moc se omlouvám za pozdní odpověď a je mi jasné, že za ty 2 týdny se Vaše situace musela posunout zase dál. Někdy se stane, že se na nás nahromadí víc okolností v období, kdy jsme citlivější, jako třeba v těhotenství... z toho, co píšete, mám pocit, že se cítíte za spoustu věcí zodpovědná a nevíte, kam dřív; přitom vnímáte nedostatek podpory od partnera i od Vaší doktorky.

Při podobných pocitech, jaké zažíváte Vy teď, pomáhá snížit na sebe nároky (to nás pak zastavuje a deprimuje) a brát věci po krůčcích. Zkuste se zastavit a podívat se na to, co je teď pro Vás nejdůležitější, a tomu věnujte nejvíc energie. Může to být třeba místo porodu - zvažte svoje možnosti, pokud jste z Prahy, můžete jet i do některé menší porodnice v jejím okolí (Neratovice, Benešov, Hořovice...). Ostatní věci nechte prozatím být, pokud nepočkají, požádejte o pomoc ostatní. Tím se dostávám k tématu Vašeho partnera - ví přesně, jak Vám může pomoci? Mužům je někdy třeba dávat jednoznačné instrukce... pokud ale víte, že jste udělala maximum, abyste ho požádala o pomoc, hledejte pomoc jinde (kamarádky, kolegyně, příbuzní, jsou-li dostupní...) a zvažte, zda Váš partnerský vztah neřešit třeba v manželské poradně.

Cítím velkou naději, že si se svou situací nakonec poradíte. Je moc dobře, že jste se rozhodla oslovit nás, a myslím, že ještě lepší by byl osobní kontakt s psychoterapeutem nebo poradcem, který by Vám pomohl zacílit se na to, co je teď pro Vás nejdůležitější, a najít zdroje podpory ve Vašem okolí. Můžete požádat praktického lékaře o doporučení ke klinickému psychologovi, nebo se obrátit přímo na mě (605 911 677) pro dojednání schůzky nebo konzultaci dalších možností (výběru terapeuta, nebo místa porodu).

Přeji Vám hodně sil v náročném životním období,

Eliška

BEZMOCNOST

Zuzana,27. 10. 2010 21:43

Dobrý den,
jsme moc ráda, že jsem narazila na Vaše stránky na internetu.
Jsem v devátém týdnu těhotenství. Dítě jsme si dlouho s přítelem přáli, moc jsem dítě chtěla. Myslela jsem si, že mi dítě dá nový smysl života, v práci mě to už nebavilo a všechny kamarádky kolem mne už měly kolem sebe nějakého drobka.
Teď se už nějaký ten týden potýkám s velkým psychickým traumatem.
Strašně moc bych si přála, aby se to všechno vrátilo zpátky. Také jsem se dneska přistihla, že bych si přála, abych potratila.
Na úmělý potrat se neodvažuji jít, bojím se, že bych si to do konce života vyčítala.
Mám hrozný strach z mateřství, hlavně z té izolace od společnosti (nebudu chodit do práce).Bojím se té šílené změny v životě, mám strach, že už si nebudu moci nikdy dělat, co si přeji, ale všechno budu muset podrobit tomu dítěti. Také se obávám, že nebudu mít to dítě ráda.
Moje tělo je už pár týdnů ve stávce, přibrala jsem, je mi pořád špatně a mám problémy s akné.
Jediné mé štěstí je, že mám velmi hodného partnera, který mi je velkou oporou, to však mé problémy nevyřeší.
Děkuji za Vaši odpověď.
Zuzana

...

anonim,26. 10. 2010 14:05

Dobry den,chtěla jsem se zeptat co mam vubec dělat sem těhotna ale citim žeto psychicky nezvladnu nwm vubec jak to mam udělat zda sito nechat nebo nwm

prenatální komunikace

Debra :-),20. 10. 2010 12:35

Dobrý den, prosím je možné se dohledat podrobnějších informací o prenatální komunikaci. Nejsem fanatik, ale moc mě to zajímá:-). A dále ještě informace o sugesci nebo něčem podobném co vede k téměř bezbolestnému porodu. Děkuji mnohokrát za odpověď.

potrat

Zdenka,18. 10. 2010 20:52

Dobrý den, mám takový poblém jsem již skoro 4 měsíc po vyvolaném potratu s následnou revizí pro vadu miminka...od té doby se cítím mizerně..ze začátku se mi hrozně špatně dýchalo, pak jsem začala pociťovat pocit čehosi v krku...obíhala jsem všude možně doktori...a vše bezvýsledně..můj problém je, že se nemohu nějak odblokovat...pořád myslím na to, jak mi je mizerně..někdy si myslím, že i umřu..v práci na to myslím ještě víc. Navíc jsem tam ve strašném stresu a ten mi nepřidává...a hrozně toužím po druhém mimi, můj přítel taky...na to, že jsem musela dát mimi pryč už tolik nemyslím, jen myslím na to, aby to podruhé vyšlo a strašně se toho bojím...že to nevyjde..pořád myslím na to, že když se nedám psychicky do pohody, že to v těhotenství bude ještě horší a tak to pořád oddaluji..Je mi 23 let a byla to pro mě velká rána, i když si okolí třeba myslí, že už jsem v pohodě, tak mě to vnitřně tak deptá....nemohu se ani skoro podívat na těhotnou a nezávidět ji...
už nevím, co mám dělat...přestala jsem kouřit, pít (což vím, že je dobře)...nepiji ani příležitostně, protože se druhý den cítím na umření..tak nevím, koho ještě vyhledat a jak si pomoci...poradíte? děkuji

deprese

Monika Hustolesová,16. 10. 2010 15:32

Dobrý den,nyní jsem ve 30 týdnu těhotenství a mám stále větší, jak tělesné, tak psychické problémy a někdy mám pocit, že už to nevydržím, že se snad z toho zhroutím,od začátku mého těhotenství mám nějaké problémy, bohužel, asi nemám moc dobrou doktorku, protože když jí něco řeknu, tak to ještě obrátí proti mně, nyní čekám 3 dítě, stále chodím do práce, pracuji jako kuchařka v mateřské školce, také mám problémy se spaním, 3x do týdne se mi stává, že nemůžu spát a potom jdu do práce totálně nevyspaná, navíc jsem měla problémy s chudokrevností, od minulého týdne si také musím píchat fraxiparin, starost o děti a domácnost mě také moc klidu nepřidají a partner mi moc nepomáhá ,spíše mě svým sobeckým chováním dráždí a deptá, navíc doposud nejsem zaregistrovaná v žádné porodnici, tak nevím, zda se mám začít také připravovat na porod doma a všechny tyto okolnosti mojí psychice velice škodí a já propadám zoufalství, nevím si rady a dostávám se i do fáze, že se mi nechce žít a raději bych to vše skončila, cítím se v hrozném napětí a ani pláč mi neulevuje z těchto mých špatných stavů, opravdu si nevím rady, už jsem přestala doufat, že najdu pomoc. Nejsem si jistá, zda vaše rada něco vyřeší... můj mail aisha.diop@centrum.cz, tel.: 774 302 770

Odpověď pro paní Zuzanu

Eva,15. 10. 2010 10:54

Dobrý den, paní Zuzano,
Omlouvám se Vám za zpožděnou odpověď. Jsem ráda, že jste se obrátila na naší poradnu a také za to, že jste byla aktivní a o svých pocitech mluvila právě se svým manželem. Mrzí mě, že musíte řešit takovéto okolnosti, které ovšem k životu zkrátka patří.
Abychom situaci pochopily, musíme si jí více rozebrat. Z toho, jak popisujete reakce manžela na Vaše prožívání těhotenství, mám dojem zda se on sám těhotenství tak trochu nebrání. To znamená, že buď není připravený stát se otcem (bojí se o to, co bude dál) anebo ….zde žádné anebo není! Dalším důvodem jeho chování k Vám by bylo, že by byl skutečně hrubší a necitlivé povahy, což je zvláštní, že jste si toho povšimla právě až v těhotenství. Paní Zuzano, mám dojem, že platí první varianta!
Sama pro sebe si rozeberte zda těhotenství bylo plánované, zda jste o něm dopředu mluvili a zda měl partner možnost se na něj připravit. Možná se Vám to bude zdát divné – proč by se partner měl na těhotenství manželky připravovat ?! Jde o to, že i pro něj to představuje velkou životní změnu – změnu hodnot, novou společenskou roli a nové povinnosti a závazky. Někdy reakce na změnu a určitý stres právě může vyústit v reakci úniku nebo snahy se do „problematiky“ více neinteresovat, nechat vše na povrchu. Proto také Vaše výkyvy nálad, možná přecitlivělost připomínají partnerovi jeho současnou situaci, nároky na něj a on je v nepohodě. Nevykládejte si to nijak špatně vůči sobě a miminku. Snažte se partnera pochopit a dát mu prostor, aby si vše ujasnil. Určitě Vás oba moc miluje, ale potřebuje ještě chviličku pro sebe.
Paní Zuzano, myslím, že uděláte dobře, když si s partnerem o všem promluvíte – to znamená bez výčitek proč se k Vám tak chová, proč je necitlivý atd., ale naopak se ho zeptáte na jeho vlastní pocity a potřeby. Najděte pro to vhodnou chvilku a nijak na něj nenaléhejte. Když o tom nebude hned mluvit, nenuťte ho k tomu, může to být pro něj obtížné. Vyslovte, že ho chápete a že byste byla ráda, kdyby jste se stali zase harmonickým párem, který se těší na společného potomka – i když cesta k němu je plná určitých mezníků – chcete-li změn, které musíte přijmout.
Paní Zuzano, držím Vám palce ať najdete sílu čelit dané situaci. Věnujte se svému děťátku, mluvte na něj. Relaxujte a udržujte si nadhled nad celou situací.
Pokud by se Vám zdálo, že se situace nezlepšila a Vy se stále potácíte v bludném kruhu smíšených pocitů či pocitů úzkosti, ozvěte se nám.


Chování partnera

Zuzana,5. 10. 2010 15:58

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu nebo alespoň povzbuzení. Jsem ve 23 týdnu těhotenství,to probíhá normálně. Ale mám velké neshody se svým manželem, který se ke mě v době mého těhotenství chová velmi necitlivě, mírně řečeno. Nejsem žádná hysterka a i v době těhotenství funguji jako dřív, pracuji atd. Jsem ale citlivější, mám obavy, jak to všechno zvládnu, těhotenství, mateřství, nakupování výbavy i finančně. Moc potřebuji cítit oporu partnera, že se o nás postará. Mám ale pocit, že to celé s tím dítětem leží jen na mě, jsem na to sama, nepodpoří mě ani psychicky ani finančně (na dítě mě nic nepřispěl, o všechno se starám sama) a neváhá se se mnou třeba i pohádat. Musím říct, že mě po té poslední hádce bylo špatně, bolelo mě břicho, měla jsem ho úplně tvrdé, ale můj stav ho taky nezajímá, „těhotenství je přece normální“, když mu řeknu, že se cítím osamělá nebo že mě něco bolí, tak ho „citově vydírám“ nebo „hraju divadlo“. Dříve jsme také měli neshody, ale to se to vždy snažil nějak řešit, omluvil se mi za své chování, snažil se zase získat moji důvěru, ale nyní v době těhotenství už se vůbec nesnaží a když se ke mě zachová nehezky, tak to nechá promlčet, nic nechce řešit.V průběhu těhotenství jsme měli několik krizí, vždy jsem se nažila si o tom promluvit, mluvím otevřeně o svých pocitech a obavách, ale on je jen shazuje. Nevím, co mám dělat, mám pocit, že teď mě má "jistou" a jeho chování je tvrdé. Děkuji moc předem za odpověď a pomoc.

Odpověď pro pana Vlastíka

Eva,5. 9. 2010 10:07

Dobrý den, pane Vlastíku.
Počátky těhotenství často bývají spojeny s nevolností a nechutenstvím. Často dělá ženám problém ranní vstávání. Je dobré si večer k lůžku připravit nějaké nedráždivé jídlo (např. piškoty) a vodu bez bublinek. Pomalu to pak v posteli ještě jíst a poté pomalu vstávat. Také ženám někdy proti nevolnosti pomáhájí cukrátka ze zázvoru, ty se dají koupit např. v lékarně. Pane Vlastíku, je potřeba ale být rozumný a sledovat celkový stav. Pokud si to situace vyžádá, není dobré se bránit hospitalizaci. Vzácně se vyskytují i případy, kdy těhotná žena není schopná přijmout žádnou stravu ani tekutiny a to vážně ohrožuje zdraví ženy i plodu. Proto se o celkové situaci raději poraďte s ošetřujícím gynekologem - porodníkem.

Odpověď pro Kiki

Eva,5. 9. 2010 10:01

Dobrý den, paní Kiki,
počkejte až Vám Váš gynekolog vypíše mateřskou dovolenou, zajděte poté na okresní správu sociálního zabezpečení. Tam se také vyptejste na všechny peněžní berličky, které se vztahují k Vší konkrétní situaci v těhotenství. Také tam Vám jistě poradí, co dělat, pokud se Váš partner nechce k dítěti přihlásit.

Odpověď pro paní Denisu

Eva,5. 9. 2010 9:56

Dobrý den, paní Deniso.
Je nám líto, v jaké situaci jste se ocitla. Přijít o partnera v průběhu těhotenství je dalším zátěžovým mezníkem v těhotenství. Je pravda, že to musí být jistě těžké, ale řiďte se radou "co nemůžete ovlivnit, tím se netrapte" a radíme Vám více se orientovat na své miminko co nosíte pod srdíčkem v bříšku, protože to, jaká budete matka, ovlivnit můžete. Já vím, že prožíváte nelehkou situaci, ale pamatujte, že psychika ženy v těhotenství ovlivňuje i plod. Pokud si budete potřebovat s někým o svých problémech popovídat, obraťte se na Poradnu pro rodičovství Aperio (www. aperio.cz) a konkrétně na psycholožku Elišku Kodyšovou (eliska. kodysova@aperio.cz). Přejeme Vám hodně síly a věříme, že celá situace se dá zvládnout.

Odpověď pro paní Janu

Eva,5. 9. 2010 9:46

Dobrý den, paní Jano.
JSem rády, že jste se nám svěřila se svými pocity, které mohou být na počátku těhotenství úplně normální. Pro každou ženu znamená těhotenství velkou životní změnu a určitou životní krizi, která si klade nároky na změnu předcházejícího způsobu života. Pakli-že jste se dříve léčila s nějakou psychickou poruchou (úzkostí), pak by bylo v hodné vyhledat odborníka. Z naší strany Vám můžeme poradit dopřát si dostatek odpočinku, relaxaci a prostor pro přemítání o tom, co pro Vás tato změna znamená. Pokud byste potřebovala konkrétní pomoc, pak se na nás ještě jednou obraťte a pomůžeme Vám najít nějakého specialistu. Přejeme Vám dostatek energie a duševní pohody.

bolestivé začátky

Vlastik,30. 8. 2010 12:02

Dobrý den,
mám strach o svou partnerku. Je v 11 měsíci a strašne těžce nese první trimestr. Nechce jíst, hubne (47kg) a já už nevím jak jí pomoci a kdy to začne být dobré.Je jí skoro pořád tak špatně, že se nemůže ani hýbat a jen leží. Trvá to už 3 týdny. Bojím se, aby nepotratila. Do nemocnice jít nechce a je i pravda, že tam by se o ni už vůbec nikdo nestaral, jestli snědla jídlo, nebo ne. Můžete mi aspoň říci, jestli se to vůbec zlepší, nebo to bude takové celou dobu?