Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

BEZMOCNOST

Zuzana,27. 10. 2010 21:43

Dobrý den,
jsme moc ráda, že jsem narazila na Vaše stránky na internetu.
Jsem v devátém týdnu těhotenství. Dítě jsme si dlouho s přítelem přáli, moc jsem dítě chtěla. Myslela jsem si, že mi dítě dá nový smysl života, v práci mě to už nebavilo a všechny kamarádky kolem mne už měly kolem sebe nějakého drobka.
Teď se už nějaký ten týden potýkám s velkým psychickým traumatem.
Strašně moc bych si přála, aby se to všechno vrátilo zpátky. Také jsem se dneska přistihla, že bych si přála, abych potratila.
Na úmělý potrat se neodvažuji jít, bojím se, že bych si to do konce života vyčítala.
Mám hrozný strach z mateřství, hlavně z té izolace od společnosti (nebudu chodit do práce).Bojím se té šílené změny v životě, mám strach, že už si nebudu moci nikdy dělat, co si přeji, ale všechno budu muset podrobit tomu dítěti. Také se obávám, že nebudu mít to dítě ráda.
Moje tělo je už pár týdnů ve stávce, přibrala jsem, je mi pořád špatně a mám problémy s akné.
Jediné mé štěstí je, že mám velmi hodného partnera, který mi je velkou oporou, to však mé problémy nevyřeší.
Děkuji za Vaši odpověď.
Zuzana

...

anonim,26. 10. 2010 14:05

Dobry den,chtěla jsem se zeptat co mam vubec dělat sem těhotna ale citim žeto psychicky nezvladnu nwm vubec jak to mam udělat zda sito nechat nebo nwm

prenatální komunikace

Debra :-),20. 10. 2010 12:35

Dobrý den, prosím je možné se dohledat podrobnějších informací o prenatální komunikaci. Nejsem fanatik, ale moc mě to zajímá:-). A dále ještě informace o sugesci nebo něčem podobném co vede k téměř bezbolestnému porodu. Děkuji mnohokrát za odpověď.

potrat

Zdenka,18. 10. 2010 20:52

Dobrý den, mám takový poblém jsem již skoro 4 měsíc po vyvolaném potratu s následnou revizí pro vadu miminka...od té doby se cítím mizerně..ze začátku se mi hrozně špatně dýchalo, pak jsem začala pociťovat pocit čehosi v krku...obíhala jsem všude možně doktori...a vše bezvýsledně..můj problém je, že se nemohu nějak odblokovat...pořád myslím na to, jak mi je mizerně..někdy si myslím, že i umřu..v práci na to myslím ještě víc. Navíc jsem tam ve strašném stresu a ten mi nepřidává...a hrozně toužím po druhém mimi, můj přítel taky...na to, že jsem musela dát mimi pryč už tolik nemyslím, jen myslím na to, aby to podruhé vyšlo a strašně se toho bojím...že to nevyjde..pořád myslím na to, že když se nedám psychicky do pohody, že to v těhotenství bude ještě horší a tak to pořád oddaluji..Je mi 23 let a byla to pro mě velká rána, i když si okolí třeba myslí, že už jsem v pohodě, tak mě to vnitřně tak deptá....nemohu se ani skoro podívat na těhotnou a nezávidět ji...
už nevím, co mám dělat...přestala jsem kouřit, pít (což vím, že je dobře)...nepiji ani příležitostně, protože se druhý den cítím na umření..tak nevím, koho ještě vyhledat a jak si pomoci...poradíte? děkuji

deprese

Monika Hustolesová,16. 10. 2010 15:32

Dobrý den,nyní jsem ve 30 týdnu těhotenství a mám stále větší, jak tělesné, tak psychické problémy a někdy mám pocit, že už to nevydržím, že se snad z toho zhroutím,od začátku mého těhotenství mám nějaké problémy, bohužel, asi nemám moc dobrou doktorku, protože když jí něco řeknu, tak to ještě obrátí proti mně, nyní čekám 3 dítě, stále chodím do práce, pracuji jako kuchařka v mateřské školce, také mám problémy se spaním, 3x do týdne se mi stává, že nemůžu spát a potom jdu do práce totálně nevyspaná, navíc jsem měla problémy s chudokrevností, od minulého týdne si také musím píchat fraxiparin, starost o děti a domácnost mě také moc klidu nepřidají a partner mi moc nepomáhá ,spíše mě svým sobeckým chováním dráždí a deptá, navíc doposud nejsem zaregistrovaná v žádné porodnici, tak nevím, zda se mám začít také připravovat na porod doma a všechny tyto okolnosti mojí psychice velice škodí a já propadám zoufalství, nevím si rady a dostávám se i do fáze, že se mi nechce žít a raději bych to vše skončila, cítím se v hrozném napětí a ani pláč mi neulevuje z těchto mých špatných stavů, opravdu si nevím rady, už jsem přestala doufat, že najdu pomoc. Nejsem si jistá, zda vaše rada něco vyřeší... můj mail aisha.diop@centrum.cz, tel.: 774 302 770

Odpověď pro paní Zuzanu

Eva,15. 10. 2010 10:54

Dobrý den, paní Zuzano,
Omlouvám se Vám za zpožděnou odpověď. Jsem ráda, že jste se obrátila na naší poradnu a také za to, že jste byla aktivní a o svých pocitech mluvila právě se svým manželem. Mrzí mě, že musíte řešit takovéto okolnosti, které ovšem k životu zkrátka patří.
Abychom situaci pochopily, musíme si jí více rozebrat. Z toho, jak popisujete reakce manžela na Vaše prožívání těhotenství, mám dojem zda se on sám těhotenství tak trochu nebrání. To znamená, že buď není připravený stát se otcem (bojí se o to, co bude dál) anebo ….zde žádné anebo není! Dalším důvodem jeho chování k Vám by bylo, že by byl skutečně hrubší a necitlivé povahy, což je zvláštní, že jste si toho povšimla právě až v těhotenství. Paní Zuzano, mám dojem, že platí první varianta!
Sama pro sebe si rozeberte zda těhotenství bylo plánované, zda jste o něm dopředu mluvili a zda měl partner možnost se na něj připravit. Možná se Vám to bude zdát divné – proč by se partner měl na těhotenství manželky připravovat ?! Jde o to, že i pro něj to představuje velkou životní změnu – změnu hodnot, novou společenskou roli a nové povinnosti a závazky. Někdy reakce na změnu a určitý stres právě může vyústit v reakci úniku nebo snahy se do „problematiky“ více neinteresovat, nechat vše na povrchu. Proto také Vaše výkyvy nálad, možná přecitlivělost připomínají partnerovi jeho současnou situaci, nároky na něj a on je v nepohodě. Nevykládejte si to nijak špatně vůči sobě a miminku. Snažte se partnera pochopit a dát mu prostor, aby si vše ujasnil. Určitě Vás oba moc miluje, ale potřebuje ještě chviličku pro sebe.
Paní Zuzano, myslím, že uděláte dobře, když si s partnerem o všem promluvíte – to znamená bez výčitek proč se k Vám tak chová, proč je necitlivý atd., ale naopak se ho zeptáte na jeho vlastní pocity a potřeby. Najděte pro to vhodnou chvilku a nijak na něj nenaléhejte. Když o tom nebude hned mluvit, nenuťte ho k tomu, může to být pro něj obtížné. Vyslovte, že ho chápete a že byste byla ráda, kdyby jste se stali zase harmonickým párem, který se těší na společného potomka – i když cesta k němu je plná určitých mezníků – chcete-li změn, které musíte přijmout.
Paní Zuzano, držím Vám palce ať najdete sílu čelit dané situaci. Věnujte se svému děťátku, mluvte na něj. Relaxujte a udržujte si nadhled nad celou situací.
Pokud by se Vám zdálo, že se situace nezlepšila a Vy se stále potácíte v bludném kruhu smíšených pocitů či pocitů úzkosti, ozvěte se nám.


Chování partnera

Zuzana,5. 10. 2010 15:58

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu nebo alespoň povzbuzení. Jsem ve 23 týdnu těhotenství,to probíhá normálně. Ale mám velké neshody se svým manželem, který se ke mě v době mého těhotenství chová velmi necitlivě, mírně řečeno. Nejsem žádná hysterka a i v době těhotenství funguji jako dřív, pracuji atd. Jsem ale citlivější, mám obavy, jak to všechno zvládnu, těhotenství, mateřství, nakupování výbavy i finančně. Moc potřebuji cítit oporu partnera, že se o nás postará. Mám ale pocit, že to celé s tím dítětem leží jen na mě, jsem na to sama, nepodpoří mě ani psychicky ani finančně (na dítě mě nic nepřispěl, o všechno se starám sama) a neváhá se se mnou třeba i pohádat. Musím říct, že mě po té poslední hádce bylo špatně, bolelo mě břicho, měla jsem ho úplně tvrdé, ale můj stav ho taky nezajímá, „těhotenství je přece normální“, když mu řeknu, že se cítím osamělá nebo že mě něco bolí, tak ho „citově vydírám“ nebo „hraju divadlo“. Dříve jsme také měli neshody, ale to se to vždy snažil nějak řešit, omluvil se mi za své chování, snažil se zase získat moji důvěru, ale nyní v době těhotenství už se vůbec nesnaží a když se ke mě zachová nehezky, tak to nechá promlčet, nic nechce řešit.V průběhu těhotenství jsme měli několik krizí, vždy jsem se nažila si o tom promluvit, mluvím otevřeně o svých pocitech a obavách, ale on je jen shazuje. Nevím, co mám dělat, mám pocit, že teď mě má "jistou" a jeho chování je tvrdé. Děkuji moc předem za odpověď a pomoc.

Odpověď pro pana Vlastíka

Eva,5. 9. 2010 10:07

Dobrý den, pane Vlastíku.
Počátky těhotenství často bývají spojeny s nevolností a nechutenstvím. Často dělá ženám problém ranní vstávání. Je dobré si večer k lůžku připravit nějaké nedráždivé jídlo (např. piškoty) a vodu bez bublinek. Pomalu to pak v posteli ještě jíst a poté pomalu vstávat. Také ženám někdy proti nevolnosti pomáhájí cukrátka ze zázvoru, ty se dají koupit např. v lékarně. Pane Vlastíku, je potřeba ale být rozumný a sledovat celkový stav. Pokud si to situace vyžádá, není dobré se bránit hospitalizaci. Vzácně se vyskytují i případy, kdy těhotná žena není schopná přijmout žádnou stravu ani tekutiny a to vážně ohrožuje zdraví ženy i plodu. Proto se o celkové situaci raději poraďte s ošetřujícím gynekologem - porodníkem.

Odpověď pro Kiki

Eva,5. 9. 2010 10:01

Dobrý den, paní Kiki,
počkejte až Vám Váš gynekolog vypíše mateřskou dovolenou, zajděte poté na okresní správu sociálního zabezpečení. Tam se také vyptejste na všechny peněžní berličky, které se vztahují k Vší konkrétní situaci v těhotenství. Také tam Vám jistě poradí, co dělat, pokud se Váš partner nechce k dítěti přihlásit.

Odpověď pro paní Denisu

Eva,5. 9. 2010 9:56

Dobrý den, paní Deniso.
Je nám líto, v jaké situaci jste se ocitla. Přijít o partnera v průběhu těhotenství je dalším zátěžovým mezníkem v těhotenství. Je pravda, že to musí být jistě těžké, ale řiďte se radou "co nemůžete ovlivnit, tím se netrapte" a radíme Vám více se orientovat na své miminko co nosíte pod srdíčkem v bříšku, protože to, jaká budete matka, ovlivnit můžete. Já vím, že prožíváte nelehkou situaci, ale pamatujte, že psychika ženy v těhotenství ovlivňuje i plod. Pokud si budete potřebovat s někým o svých problémech popovídat, obraťte se na Poradnu pro rodičovství Aperio (www. aperio.cz) a konkrétně na psycholožku Elišku Kodyšovou (eliska. kodysova@aperio.cz). Přejeme Vám hodně síly a věříme, že celá situace se dá zvládnout.

Odpověď pro paní Janu

Eva,5. 9. 2010 9:46

Dobrý den, paní Jano.
JSem rády, že jste se nám svěřila se svými pocity, které mohou být na počátku těhotenství úplně normální. Pro každou ženu znamená těhotenství velkou životní změnu a určitou životní krizi, která si klade nároky na změnu předcházejícího způsobu života. Pakli-že jste se dříve léčila s nějakou psychickou poruchou (úzkostí), pak by bylo v hodné vyhledat odborníka. Z naší strany Vám můžeme poradit dopřát si dostatek odpočinku, relaxaci a prostor pro přemítání o tom, co pro Vás tato změna znamená. Pokud byste potřebovala konkrétní pomoc, pak se na nás ještě jednou obraťte a pomůžeme Vám najít nějakého specialistu. Přejeme Vám dostatek energie a duševní pohody.

bolestivé začátky

Vlastik,30. 8. 2010 12:02

Dobrý den,
mám strach o svou partnerku. Je v 11 měsíci a strašne těžce nese první trimestr. Nechce jíst, hubne (47kg) a já už nevím jak jí pomoci a kdy to začne být dobré.Je jí skoro pořád tak špatně, že se nemůže ani hýbat a jen leží. Trvá to už 3 týdny. Bojím se, aby nepotratila. Do nemocnice jít nechce a je i pravda, že tam by se o ni už vůbec nikdo nestaral, jestli snědla jídlo, nebo ne. Můžete mi aspoň říci, jestli se to vůbec zlepší, nebo to bude takové celou dobu?

mám nárok??

Kiki,29. 8. 2010 10:25

Dobrý den chci se zeptat kdy se žádá o rodičovský příspěvek,a kde.Ještě jsem se chtěla zeptat když budu dítě vychovávat sama a přítel mi odmítl platit na dítě kam jse mam obrátit.Tvrdí že není jeho ale já vím že jeho je.Na testy jsemnou jít nechce a s ničím mi ohledně dítěte nechce pomoc.Na jaké dávky mám nárok vím že rodičovský příspěvek,porodné a přídavky na dítě je tu ještě něco co by mi finančně mohlo pomoci?Předem děkuji Kristyna

Opustil mě partner

Denisa,23. 8. 2010 16:27

Dobrý den,jsem ve 26 týdnu těhotenství.Minulý týden mě partner opustil.Nesnesl mé nálady.Hádali jsme se již dříve.Vím,že musím kvůli malému být silná,ale nejde to.Moc nejím,mám průjem,pořád brečím.Bojím se předčasného porodu.Byla jsem u Dr a zatím vše v pořádku.Nemůžu se s tím vyrovnat.Je nějaká bezplatná linka na psychologa kam můžu zavolat a poradit se,popovídat si? Děkuji moc za odpověď.

Těhotentsví

Jana,16. 8. 2010 10:58

Dobrý den,
jsem 5 týdnů těhotná. Trpím panickou úzkostí, měla jsem ji stabilizovanou. Je mi dost špatně, nezvracím, ale chce se mi pořád brečet. Asi z toh jak mi není dobře, pořád na to myslím. Chci se na mimi těšit, tak jsem to chtěla, ale jak je mi zle mi to nedovoluje. Děkuji.

Mít dítě... odpověď pro Ivu

Eliška Kodyšová,10. 8. 2010 20:17

Mila Ivo,

z Vasi otazky na me dycha pocit smutku, nejistoty a uzkosti. Vase situace je nejednoducha, vzdyt otazka, zda mit nebo nemit dite, se dotyka smyslu naseho zivota a podstaty nasi existence. My zeny navic mame rozhodovani ztizene casovym limitem, kdy je tehotenstvi vubec mozne, a materstvi se nas dotyka aspon zpocatku intenzivneji.

Umim si proto predstavit radu duvodu, proc dite radeji nechcete, nevim ale, ktere to jsou prave pro Vas. Take sama pisete, ze si stale nejste uplne jista. Velmi citim s Vasi nejistotou a nemoznosti se o neco oprit, mne samotne ale k doplneni tohoto velmi spletiteho obrazku take chybi spousta dilku, aby daval smysl a mohla jsem Vam poskytnout smerodatnejsi odpoved. Co se vlastne zmenilo, ze jste se po urcite dobe snazeni vzdala a zacala dite navenek odmitat? Co se to deje ve Vasem vztahu k partnerovi, ze je pro Vas jednodussi manzela poslat za jinou zenou, nez ho pozadat, aby Vas prijal takovou, jaka jste?

Moc Vas chci ocenit, ze jste se se svym trapenim rozhodla sverit nasi poradne, a zaroven Vas chci povzbudit, abyste udelala dalsi krok a nasla si psychologicke poradenstvi nebo psychoterapii pro hledani odpovedi na svou otazku. To Vam poskytne bezpecne prostredi pro zkoumani emoci a postoju, ktere mate s materstvim spojene, a tak Vam pomuze se rozhodnout tak, abyste byla v zivote spokojenejsi a naplnenejsi, at uz s ditetem, nebo bez ditete. Nevim, z jake jste oblasti CR, a tak Vam nemohu nabidnout konkretni kontakt. Pokud mate o takovy kontakt nebo dalsi informace zajem, muzete mi napsat na adresu eliska.kodysova@aperio.cz.

Preji Vam hodne sil a nadeje!

Eliska

Mít dítě nebo raději ne?

Iva,2. 8. 2010 14:47

Dobrý den.Řeším problém jestli ve svém životě mít dítě a nemohu se rozhodnout.Trpím depresemi, momentálně bez léků. Manžel na dítě naléhá. Přeci jenom věk 36 a 38let je asi už dost kritický. Já po dítěti netoužím a dovedu si představit život bez něj. Snažili jsme se asi rok, nešlo to, pak mi lékařka předepsala Clostylbegyt na PCOS, manžel horší spermiogram. Něco se ve mě zlomilo od té doby, léky odmítám brát, okolí tvrdím že dítě nechci, někde uvnitř však nevím. Jsem schopna si najít tisíce výmluv proč ne. Došlo to tak daleko že manželovi tvrdím ať odejde a najde si někoho jiného kdo mu je dítě schopen a ochoten dát. Nevím kde hledat odpověď.

odpověď pro paní Eva

Eva,14. 7. 2010 22:38

Dobrý den, paní Evo,
jsme rády, že jste se nám se svými pocity svěřila a nezoufejte, Vaše pocity „depresí“ mohou být úplně normální a po odpovězení si na určité otázky spojené s těhotenstvím, pravděpodobně zmizí. Každé těhotenství znamená pro ženu velkou změnu, přelom, který lze dokonce označit za jednu z životních krizí. Pokud se zrovna nacházíte v situaci, kdy se rozcházíte s partnerem a těhotenství bylo neplánované, nároky na vaší psychickou vyrovnanost jsou samozřejmě větší.
Svojí radu bych začala za prvé tím, že si myslím, že si musíte odpovědět na to, zda chcete miminko vychovávat i v podmínkách, které zrovna prožíváte (tzn. nejistý vztah, nepřipravenost). Já vím, že je to moc těžká otázka, ale odpověď na ní je na Vás. Dejte si pro sebe prostor, čas a vše zvažte. Položte si otázku například co pro Vás již nyní miminko znamená? Zda je pro Vás důležité ho vychovávat s partnerem? Hraje Váš věk v rozhodnutí ponechat si či neponechat si miminko skutečně významnou roli? Paní Evo, ničeho se nebojte, žádná odpověď není špatná. Nejhorší je, když své pocity budete dusit uvnitř a cítit se vinna. Žádný pocit není špatný, na každý máte právo. Jde jen o to se nebát si je připustit.
Až budete mít toto vyřešené, pak ještě jistě budete řešit typické těhotenské pocity (viz článek). Zkrátka v těhotenství nebudete mít o míru pocitů nouzi.
Evi, opravdu se ničeho nebojte a hledejte odpovědi na své otázky. Pokud by se Vám zdálo, že si sama nevíte rady, můžete se na nás obrátit dále anebo vyhledejte nějakého psychologa, který Vám pomůže se ve Vašich pocitech zorientovat – ostatně jeho profesí je práce s lidskou duší, takže se nemusíte za své současné soužení nijak stydět.
Držím Vám moc palce, ať si vše ujasníte. Odpověď naleznete uvnitř sebe.


Deprese

Eva ,7. 7. 2010 10:22

Dobrý den, jsem v 9. týdnu těhotenství, které bylo neplánované. Nemám pevný vztah, spíš se hroutí, poslední 3 týdny mám strašné depresivní stavy, pořád brečím a cítím se hrozně nešťastná. Dokonce již řeším otázku přerušení, jenže v mém věku 34 let se hrozně bojím, že by to mohlo mít do budoucna následky. Nevím vůbec, do dělat. Stavy se stále zhoršují a neumím si pomoct. Nemůžou tyto stavy mít následky na dítěti? Jaká jsou vlastně rizika přerušení? Nebo dají se tyto deprese něčím potlačit?

Odpověď pro Kiki - příspěvek

Eliška Kodyšová,20. 6. 2010 19:28

Milá Kiki,

podobně jako Mirka, radu můžete najít v bezplatné webové poradně o.s. Aperio na www.aperio.cz/poradna. S oddlužením Vám mohou nejlépe pomoci např. v nejbližší občanské poradně, kde se na podobné situace zaměřují.

Chápu, že je teď Vaše hmotná situace klíčová i pro Váš duševní klid - ale přesto bych Vás i v takovéto tísni chtěla podpořit v tom, abyste si našla aspoň občas chvíli na myšlenky věnované miminku a Vašemu společnému vztahu, a vytvořila si pro sebe a pro něj klidné zázemí, kdy odsunete tíživé myšlenky na vedlejší kolej a budete jen s ním.

Přeji Vám hodně sil a pevné nervy,

Eliška