Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Co bude?

Eva,9. 12. 2011 12:29

Dobrý den paní Danuše,
chápu Vaše obavy o budoucnost lidstva a světa. Chápu, že si můžete klást otázku "do jakého světa jsem přivedla své dítě". Vím, že svět není vždycky jen příjemný, že se děje spouta krutostí, které nemůžeme ovlivnit. Svět je ale také místo, které může být veselé, krásné, plné zázraků a lásky.
Paní Danuše, Vaše tendence nyní nahlížet na svět tak trochu černě je pravděpodobně způsobená změnou hromonálních hladin v šestinedělí, které mohou ovlivňovat naší náladu a psychiku. Také jste unavená, jak přiznáváte. Píšete, že podobné naladění jste měla i po prvním porodu. Zkuste se zamyslet, co Vám tehdy pomohlo se na svět dívat radostněji. Zkuste si přočíst něco o "pozitivním myšlení" anebo si určete nějakou činnost, která by Vás odklonila od posmutného filosofování. Paní Danuše, tendence vidět svět černě přepadnou občas snad každého, pakliže by Vás však tyto myšlenky obtěžovaly a byly by dlouhodobějšího ražení, pak se zkuste obrátit na nějakého psychoterapeuta nebo psychologa ve Vašem okolí. Není to nic neobvyklého, jen by Vám nejspíše pomohlo si o Vašich pocitech s někým promluvit, více je rozebrat. Byla by škoda dívat se na svět černě, když může být i pěkný. Vše má dvě strany. Pokud byste něco nadále potřebovala, ozvěte se. Přeji Vám mnoho síly a brzké získání pocitu radosti ze života. PS: zkuste pozitivní myšlení vystavět na tom, co můžete Vy pěkného udělat a jak konat radost druhým. Například láskou ke svým dětem a manželovi. Neboo pomozte nějakému zvířeti nebo rostlinám (viz kniha: Muž, který sázel stromy). Zkuste vidět na všem špatném něco dobrého. S pozdravem Eva

nevěrný partner

jitka,23. 11. 2011 16:39

dobrý den mám velký problém a jsem psichycky už na dně.Žiju s partnerem už 4.roky spravujem si bydlení u mych rodičů.Jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství a zjistila jsem,že mě partner podvádí,když jsem mu řekla o tom,že to vím.Tak se ke mně začal chovat tak jak bych nečekala.Myslela jsem,že příjde a bude mě chtít odprosit,ale nestalo se.Nakonec jsem já prosila ho aby zůstal,ještě bydlí se mnou,ale pořád jsem ve stresu,chová se ke mně lhostejně a dává mi na jevo,že je tady někdo druhý.Nemůzu do sebe dostat žádné jídlo a pořád myslím na to jak mohl tohle udělat a ještě ke všemu když čekám jeho dítě.Děkuju

Re: nevěrný partner

Eva,24. 11. 2011 23:03

Dobrý den, Jitko,
velmi mě mrzí, že si musíte právě v těhotenství procházet takto nepříjemnou situací. Když někoho milujete, tak mu otevíráte své srdce. Hrozí při tom však také zranění. Ale bylo by lepší vůbec nikoho nemilovat, chránit se před těmito zraněními? Nebo je lepší to zkusit, vložit naší důvěru do našeho partnera?
Vy jste to zkusila a máte svůj plod lásky nyní při sobě. To je báječné! Já vím, že to nyní vypadá jako zoufalá situace, ale vězte, že to tak být nemusí. Paní Jitko, z Vašeho psaní cítím, že jste zoufalá a zklamaná- hlavně z toho, jak se k Vám Váš partner chová. Pro jeho chování není žádná omluva. Jeho chování je vulgární a necitlivé. Vy musíte hledět na sebe a své miminko. Uvědomte si, že veškerý stres se přenáší již nyní na Vaše miminko. Musíte se snažit dostat se do psychické pohody. Asi si říkáte, jak to máte udělat!? Musíte si zvážit jaká pozitiva Vám přináší setrvávání v partnerství. Také zvažte, co Vám partnerství bere. Pokud zjistíte, že se vedle partnera necítíte být oceňována a respektována, není pro Vás oporou a zraňuje Vás, pak je lepší být sama. Zasloužíte si být někým plně milována!!! Píšete, že si předěláváte bydlení u Vašich rodičů, takže máte, zdá se, dobré zázemí. Paní Jitko, musíte být statečná a vše si dobře rozmyslete - jak se zachovat dál. Rozhodně se nestavte do role submisivní! Mateřství je krásná věc, soustřeďte se na své miminko, povídejte si s ním o vašich pocitech. Bohužel je mateřství - těhotenství- samo o sobě jednou z životních krizí samo o sobě. Pokud se k tomu přidá ještě např. Vaše partnerská situace, pak je to velký zápřah na psychiku. Snažte se obklopit lidmi, kteří Vás mají rádi a kteří to s Vámi myslí dobře. Nenechávejte si své pocity pro sebe. Pokud budete potřebovat, obraťte se na nás kdykoliv budete potřebovat.

příjmení

jana,22. 11. 2011 15:31

Dobrý den, omlouvám se za "zvláštní" dotaz, ale nevím si rady. S přítelem jsme spolu 6 let, 4 roky společně bydlíme, pracujeme na rozestavěném domu a čekáme miminko. O svatbě přítel nikdy nechtěl slyšet ani slovo, a ani já ji nebrala za životně důležitou, ale vždy jsem hlásila, že pokud nebudeme svoji, mimi se bude jmenovat po mě. Měla jsem za to, že tuto otázku jsme měli dávno vyřešenou, ale ve skutečnosti je to velký problém, protože ani jeden nechceme ustoupit. Já se nechci jmenovat jinak, než mé vlastní dítě, a chápu, že i otec to cítí stejně. Každopádně v žádném případě nechci ze svého stanoviska slevit, a můj přítel to bere jako podraz. Dokonce mi řekl, že v případě, že si to nerozmyslím, nepodepíše mi otcovství. Zastává názor, že dítě se má jmenovat po otci, a možná i s tímto souhlasím, ale jen za předpokladu, že je pár sezdaný. Nevím co s tím, porod se blíží a mě to tíží čím dál víc. Postavili se proti mě i mí rodiče, protože jsem údajně sobecká a chci si něco vynutit. Já to ale takhle nevidím :-( Prosím Vás o radu. Nechci žít s pocitem, že se prcek bude jmenovat jinak než já a já budu neustále vysvětlovat, proč tomu tak je. Vidím to u své sestry, která stojí jako jediná při mě, protože kdysi dala na tlaky ostatních.

Re: příjmení

Eva,24. 11. 2011 22:44

Dobrý den, Jano,
Váš dotaz může prvním dojmem působit trochu úsměvně, na druhou stranu Však chápu, že Vás problematika jména dítěte trápí. Myslím si, že nejdůležitější je si o všem v klidu promluvit s partnerem a to bez jakýchkoli nátlaků. To platí i pro Vás - pokud nechcete být do ničeho nucena, tak se tomu braňte. Máte několik možností na řešení. Uvažovali jste o sňatku? Pak by jste se Vy, vaše miminko a Váš partner jmenovali stejně. Nebo co třeba zkusit dát miminku obě Vaše příjmení? Nebo se domluvit, že třeba holčička se bude jmenovat po Vás a chlapeček po tatínkovi (nebo obráceně, samozřejmě). Paní Jano, zkuste se nad situaci povznést a nějak elegantně jí vyřešit. Opravdu důležité je, zda máte oba miminko rádi (už teď) a jak se na něj těšíte. Pak nezáleží na jménu dítěte - Vaší lásce to nepřidá a dítěti nepomůže cítit se v bezpečí a milován. To, že se bude jmenovat příjmením po jednom z Vás asi bude těšit jistě více toho jednoho. Popovídejte si hlouběji o tom, proč je pro Vás důležité jaké příjmení bude Vaše dítě mít.

Motání hlavy

Dana,14. 11. 2011 10:53

Dobrý den, chtěla bych se na vás obrátit s mojim problémem v těhotenství- Už třetí den se mi motá hlava, trvá to skoro celý den. Spím dobře, ale k ránu už nemůžu usnout, měla jsem poprvé takový stísněný pocit. Tlak mám trochu zvýšený, spíš psychyka. Páč trpim i syndromem bílého pláště a tak se mi to stává. Nevím jak se vrátit do pohody. Děkuji vám za radu

Re: Motání hlavy

Eva,24. 11. 2011 22:30

Dobrý den, Dano,
ranní nevolnosti vážící se k těhotenství jsou do jisté míry normální. Váš dotaz je velice obecný, takže se obávám, že na něj nemohu dost dobře odpovědět. Neuvedla jste v jakém týdnu těhotenství jste a co Vás vlastně trápí. Z čeho máte strach? Z porodu, nebo Vás trápí něco v těhotenství? Pokud budete mít zájem, ozvěte se a lze Vaší situaci řešit.

Odpověď pro Vanilku

Eva,23. 10. 2011 20:43

Dobrý den, Vanilko,
plakání miminka trápí všechny novopečené maminky a tatínky. Je zcela normální, že Vaše miminko pláče - vždyť pláč je prostředníkem jeho komunikace s Vámi. Je ovšem velmi těžké zvládat situace, kdy nevíte co miminku je, nedaří se Vám ho utišit a navíc jste velmi unavení, protože jste se již nevyspali jedinou noc v kuse a to po dobu několika dnů či měsíců. Paní Vanilko, zkusím Vám poradit několik tipů proč by miminko mohlo plakat a jaké jsou možnosti jeho utišení. Jaké tedy mohou být příčiny pláče miminka? Za prvé to mohou být zdravotní potíže (horečka, průjem, kašel, respirační obtíže, trávicí potíže) - tyto je nutné hned identifikovat a léčit. Poté jsou možnosti pláče hlad, únava, potřeba blízkosti, potřeba něco sát, cucat, nuda a nebo naopak nadměrná stimulace smyslů novorozence a z toho plynoucí podráždění. Pláč také může znamenat zimu nebo mokro v plínkách nebo strach, bolest zoubků, neoříhnutí si atd... Vidíte, že příčin může být mnoho. Paní Vanilko, nesmíte nic vzdávat, to že Vaše miminko pláče neznamená, že je s Vámi nespokojené, jen má nějaký problém, potřebu, kterou když odhalíte, tak bude spokojené. Samozřejmě záleží na tom, co miminku je. Někdy potřebuje nakrmit, jindy přebalit, jindy potřebuje jen tak pohoupat, jindy potřebuje mít klid ke spaní atd. Moc bych Vám chtěla doporučit knížku od autorky Anne Bacus "Dítě pláče - co dělat",od nakladatelství Portál, rok 2006. Měla by jste jí sehnat v knihkupectví. Je zde velice pěkně popsáno co dělat při pláči miminka, jak to na Vás může pusobit a také jaké jsou možnosti relaxace. Paní Vanilko, zkuste se zamyslete nad tím, jak by šlo přeorganizovat Váš čas a zaměřit se i na možnosti relaxace a podpory partnera. Použití uklidňujících léků bych nevolila, protože kvůli svému miminku potřebujete být ve střehu! Zkuste zapojit do péče o miminko také příbuzné či kamarádky a během chvilek volna si udělejte čas pro sebe. Musíte se zbavovat napětí, také se soustřeďte na své potřeby, něco pěkného si kupte, atd. Nebojte se, vše se poddá, uděláte si určitý svůj rituál. Pokud by jste si přeci jen nevěděla rady a cítila se v pasti. Informujte se na radu u svého pediatra a nebo můžete také zkontaktovat laktační ligu - kde Vám poradí (www.kojeni.cz). Držím palce, Eva

Odpověď pro paní Janu

Eva,23. 10. 2011 20:26

Dobrý den, paní Jano,
chápu Vás, že Vás nynější rodinná situace velice tíží. Je velmi těžké se radovat z těhotenství, když Váš partner má jakési bloky, které mu kazí prožívat radost s Vámi. Ráda bych nejprve poodhalila proč se psychické bloky u partnera mohou vyskytovat. Je nutné si uvědomit, že i pro partnera je těhotenství životní krize - i přesto, že se o ní nemluví. Proč? I pro Vašeho partnera znamená těhotenství změnu hodnot, životního stylu a také nároky na zabezpečení rodiny. Muž si uvědomuje svojí zodpovědnost a někdy mu dělá problém si na vše zvyknout. Co s tím však můžete udělat Vy? Rozhodně parntera do žádného rozhodnutí nenuťte, dopřejte mu dostatek prostoru pro uvažování o jeho budoucnosti. Je těžké to chápat, ale je to tak. Bylo by dobré si s partnerem v klidu promluvit o tom, co ho tíží a to bez výčitek a emocí. Zkuste být objektivní a naslouchejte! Dopředu se domluvte, že si nebudete nic vyčítat. Sama za sebe zmiňte také své pocity a potřeby. Paní Jano, vím, že to pro Vás musí být velmi zraňující. Uvědomte si však, že musíte dbát na svůj duševní odpočinek, snažit se myslet pozitivně. To, jak se Váš partner chová někdy nemůžete ovlivnit. Myslete na Vaše miminko, pěstujte s ním prenatální komunikaci, mluvte na něj, sdělujte mu své pocity! Toto ovlivnit můžete. Navíc Vám pocit vazby mezi Vámi a Vaším děťátkem dodá pocity radosti a zmírní pocity osamění a skepse. Soustřeďte se na to, co můžete ovlivnit. Paní Jano, uvědomuji si, že Vám odepisuji se zpožděním a již se přiblížil termín Vašeho porodu. Snažte se své pocity případných negací vyslovit, ať jdou z těla ven. Porod znamená otevření a jakékoli bloky by mohly nepříznivě ovlivnit chod porodu. Co se týče toho, zda se partnerovo chování změní po narození miminka... upřímně řečeno, na to Vám nedokáži odpovědět. Je to velmi individuální. Je to možné, nikoliv však jisté. Paní Jano, držte se a nezapomeňte o sebe a miminko v bříšku pečovat. Obklopte se lidmi, kteří Vás mají rádi. Držím palce, Eva

Odpověď pro paní Michaelu

Eva,23. 10. 2011 20:11

Dobrý den, paní Michaelo,
na prvním místě bych se Vám chtěla moc omluvit, že Vám odpovídám až nyní. Pečlivě jsem si Váš příspěvek pročetla a získala jsem dojem, že Váš problém je příliš hluboký na to, aby jsme ho na tomto místě dokázaly spolu vyřešit. Paní Michaelo, jak sama uvádíte, své pocity netolerance vůči mužům pramení z Vaší minulosti. Znovu se potvrzuje, že těhotenství představuje jednu z životních krizí, kdy se žena stává zranitelná a závislá na dobré podpoře okolí. Vám se zřejmě tím, že potřebujete mít v někom oporu a nemáte jí dle Vámi stanovené normy v dostatečném množství, vybavily pocity zoufalství a tíže. Pocit nenávisti vůči někoumu, kdo pro Vás není dostatečnou oporou. Paní Michaelo, myslím si, že jste na partnera příliš náročná. Nejdůležitější je, zda Vás i miminko miluje. Nemusíte mít strach, že zůstanete na vše sama. Víte, je hodně důležité si své pocity - strachu a nenávisti přiznat a umět je zpracovat. Za prvé si tím škodíte, škodíte však i mimnku, protože to je schopno vnímat, že jste ve stresu. A hlvaní věcí je také to, že i Vás porod je Vaším psychickým stavem v ohrožení. Porod je vlastně otevření a pokud se bojíte čelit budoucnosti, kde se necítíte zajištěná či jinak podporována, pak lze předpokládat, že se mohou vyskytnout jakési bloky, které mohou porod komplikovat. Za další si uvědomte, jak se asi budete cítit v šestinedělí - v období závislosti na partnerovi, na jeho podpoře... JE to opravdu hluboké téma, které by bylo vhodné probrat s psychologem, který Vám pomůže v bezpečném prostředí zpracovat své myšlenky. Také Vám pomůže si utřídit názor na muže a srovnat si své hodnoty. Uvědomte si, že musíte pečovat o svůj partnerský život, je vhodné komunikovat s partnerem o Vašem stavu. Jistě si o Vás dělá starosti. Paní Michaelo, zkuste se obrátit na dobrého psychologa, je to cesta, která Vám pomůže zpracovat své strachy a negace. Držím Vám moc palce!

řvaní mimina v noci

vanilka,18. 10. 2011 10:00

Dobrý den, už jsem Vám sem jednou psala, mimino jsme si nakonec nechali a je naštěstí zdravý a nadherný, ale občas je péče o něj dost vysilující, s přítelem se staráme oba, ale někdy když v noci řve a člověk má nastřadanou unavu, je opravdu težké být milý, chtěla jsem se zeptat, mohla by jste poradit něco na nervy. Už je staré 18 dní, a jsme z toho celkem přetažení, Nevíte co by se při kojení dalo nejak brát na nervy, nemyslím nejaky prašky spíš nejaky přírodní věci nebo tak. Nebo nejaky meditace .-) já nevim. Ale v tu noc okolo 3. už pak občas ztrácime trpelivost.

Pomoc partnerovi

Jana,3. 10. 2011 11:37

Dobrý den,
s přítelem jsme spolu 5 let, za měsíc se mi má narodit miminko.
Dítě jsme neplánovali.ale hned na začátku jsme se dohodli, že si ho necháme.
Jenže čím víc se porod blíží, tím hůř to partner nese, poslední měsíc už se mnou prakticky nemluví, pokud mluví, tak odsekává a štěkáme po sobě.Teď přiznal, že je toho na něj moc, že se s dítětem pořád nedokáže smířit. Jak mu mám pomoct? Je odhodlaný se mnou zůstat, ale já mám pocit, že za těchto podmínek se v jednom bytě prostě nesneseme...Hrozně ráda bych mu pomohla se s tou situací vyrovnat, ale nevím jak...Je šance, že se po porodu, až dítě uvidí, zase srovná?

Nensnášenlivost vůči mužům

Michaela,15. 9. 2011 11:28

Dobrý den,

Jsem ve 13. týdnu, letos mi bude 30 a ikdyž jsme miminko neplánovali a přišlo trochu v nevhodnou dobu, věk už na to mám. Jenomže už pár týdnů, jsem z toho velice unavená a svou velice náročnou práci teď vůbec nezvládám. Dojíždím a odjedu ráno v6 a v 6 večer se vrátím, už úplně vyčerpaná. Navíc zrovna s manželem zařizujeme dům, a tak dokud nedostaneme hypotéku, tak to musím v práci vydržet, protože manžel má docela malý plat a beze mě tu hypotéku nedostanem. Manžel je hodný, citlivý člověk, ale nevěřím mu že se o nás postará...co se týče peněz, bank a úřadů tak je to ťululum. Prostě mu vůbec v těchhle věcech nevěřím a všechno je na mě.....

Jenomže poslední dobou se mnou zametají hormony, a práce a dojíždění mě vyčerpávají natolik, že když večer konečně dorazím domů, tak buď brečím, hodiny koukám do blba nebo vyčerpáním spím. Vůči mužům jsme začala cítit úplný odpor a nenávist. Taky proto že když jsem byla malá, otec mě hodně bil a týral. Matka se ho vždycky bála a stejně jako babička kolem těch chlapů jen skákaly, staraly se o děti, nakupovaly, vařily, uklízely atd. Řekla jsem si už tenkrát že tohle nikdy nedovolím a že nebudu nikdy dělat nějakou služku. Nenáviděla jsem je. Uplynulo spoustu let a mužům jsem odpustila. Snažila jsem se je chápat a dokonce tátovi jsem odpustila a smířila se s ním.

Jenže teď se ve mě všechny ty křivdy znovu probudily a já nesnáším svého muže, za to, že se o nás neumí postarat, že ikdyž je mi zle a jsem těhotná tak musím dojíždět a sedět 9 hodin ve stresující práci (nadnárodní firma kde se mluví anglicky řeším reklamace a furt se dohaduju s muži, kteří si neumí plnit své povinnosti a vymáhám z nich potvrzení dodávek) je to k zbláznění a tím že jsou to chlapy - o to je to horší - postřílela bych je všechny. To co pro mě dříve nebyl problém, teď je strašné - protože na všechno reaguji moc citlivě, moc osobně. Už to nejde jako dřív. Bolí mě z toho stresu břicho a nemůžu jíst. Nemůžu se uklidnit a pak vydím doma to své neschopné ťululum brečím a brečím a nenávidím je, protože mi příjdou naprosto k ničemu. Nechápu k čemu vůbec chlapy jsou...A mám strach aby po tom všem to miminko bylo v pořádku.

Vím, že on mě miluje. Vím že je bezradný a ztracený a vůbec neví co má dělat. Vím že se mi snaží pomoci, a že ho trápím.

Ale mě to příjde strašně nespravedlivé, že se na těhotné ženy neberou žádné ohledy. Že musí pracovat stejně jako předtím a nebo jít na nemocenskou a přijít tak o polovinu svého platu.
Že žena má vydělávat, rodit a ještě se starat o domácnost.

Nemám nikoho blízekého, komu bych to mohla říct. Rodičům to říct nemůžu, nechci otevírat staré rány za to co se mezi námy stalo. Sestra žije s bohatým mužem a dítě nikdy neměla. Nevím - ona to měla vždycky tak že se o nivšichni postarali, takže mi vůbec nerozumí.........

Nevím jak si pomoci. Nevím jak se smířit s tím co je. nevím jak těm chlapům odpustit. Nevím jak najít klid. Nevím jak z toho ven, jen vím že už nemůžu, že úplně šílím a že je mi toho malého líto, ale nevím jak se dát do pohody......

Odpověď pro Laďku

Eva,31. 8. 2011 21:09

Dobrý den, Laďko,
mrzí mě, co se Vám přihodilo. Chápu Vaší bolest i zklamání. Musíte si dát čas se se vším smířit. Příroda je mocná a my její zákony mnohdy nemůžeme změnit, pak nezbývá než věci přijmout takové, jaké jsou. Nemohla jste nic dělat, za nic nemůžete, z ničeho se neobviňujte. Chápu, že jste zklamaná a smutná. Vy jste měla miminko moc ráda a těšila jste se na něj - udělala jste to, co jste mohla nejvíce udělat. Nyní, když nadešlo odloučení, je potřeba se s miminkem rozloučit. Klidně na něj v duchu mluvte, řekněte mu o svých pocitech k němu. Není to nic divného, je to upřímné vyjádření Vašich pocitů. Také o svém smutku mluvte s partnerem. Musíte celou situaci prožít, ne ji vytěsnit. Je dobré se svým strachem bojovat - v příštím těhotenství by Vás strach mohl dostihnout a mohla byste trpět úzkostným strachem o vývoj dítěte. Ze zkušeností vím, že tato vada se skutečně může vyskytnout jen vyjímečně. Bylo by dobré si i své obavy o další těhotenství probrat s Vaším gynekologem. Ujistěte se ve věcech, které chcete znát. Než vstoupíte do dalšího těhotenství, je třeba mít zpracováno nynější těhotenství. Vězte, že takové věci se prostě stávají. Klidně si dovolte smutnit, když vidíte jinou těhotnou ženu - je logické, že cítíte lítost. Nechte své pocity plynout. Shrnu-li to, mluvte o svých pocitech, ptejte se na nejasnosti a buďte pozitivní. Mějte se pěkně, Eva

smutek po potratu

Laďka,29. 8. 2011 16:37

Dobrý den,
je to již tři měsíce co jsem podstoupila na 18tt ukončení těhotenství pro chromozomální vadu plodu,dow.sy.Je mi 38 let,mám už 17 letou dceru z předešlého vztahu.S novým přítelem jsme se těšili,jako asi většina párů.Když se pak přihodilo tohle sebralo mě to víc než-li jsem čekala.Bylo mi psych. velice nedobře a to jsem se snažila se různě zaměstnat.Vždy když vidím těhotnou s bříškem padá to na mě znovu a nejeden večer si pobrečím.V práci teď přišly tři kolegyně s tím že jsou těhotné,moc jim to přeji,ale vždy cítím uvnitř bolest,když je vidím.Své pocity jim nedávám znát.Říkám si,jestli už by mě tyto neg. pocity neměly opustit,nebo je ještě brzy?S přítelem miminko ještě zkusíme,ale je mu také 42 let,nějak se snažit nechce,chce to nechat náhodě,tak jsme k tomu přistupovali i předtím.jenže teď si říkám,když se nebudeme snažit,nevyjde to a nebo až za dlouho,nejsem už stará,nemůže se zase něco podobného opakovat??Lékaři jsou optimisté,nemám se prý bát,znovu se to nestane,strach je po takové zkušenosti prý normální.Nevím,proč mě to tak občas,na mě vlastně často,trápí.Možná má na to vliv i má práce,jsem už leta zdrav.sestra na JIP.Přejde ta bolest někdy??
Děkuji a hezký zbytek dne přeje Laďka

nechtěné a nečekané těhotenství

vanilka,20. 8. 2011 21:51

Dobrý den, chtěla jsem s na Vás obrátit, vaše internetové stránky mne velmi zaujaly, máme s přítelem podobný problém, chtěla jsme se vás zeptat na radu případně možnost nejakého poradenství.
Bohužel máme s přítelem velmi negativní postoj k těhotenství, nějak se tím nedokážeme vyrovnat, protože bylo nečekané, bylo nam ale zatěžko jit na potrat, že bychom si to později vyčítali a take kvuli okolí, ted ale máme výčitky že jsem na potrat nešla, ale ted už nejde, jsem v osmém měsící. S přítel se známe ani ne rok a půl, takto velký závazek a zodpovědnost na celý život si nedokážeme představit, ale naše okolí to moc nechápe, očekává že budeme automaticky štastní, přemýšlíme dokonce už i o adopci, ale na jedu stranu doufám ž se to všechno nějak srovná. ALe spis máme chut oba před tou zodpovedností prchat. Jsme unavení z toho, že okolí hodnotí naši situaci jinak a nedokážeme se moc přetvařovat.
Dekuji

Re: nechtěné a nečekané těhotenství

Eliška,25. 8. 2011 8:23

Milá Vanilko,

ocitla jste se opravdu v nezáviděníhodné situaci. S partnerem jste měli určitou představu o svém vztahu a jeho vývoji, a najednou Vás těhotenství nasměrovalo úplně jinam - a stát se rodičem je změna opravdu velká.

Je výborné, že Vy dva s partnerem držíte v tomhle spolu a že těhotenství pro Vás není důvod k ukončení vztahu, v tom vidím velikou naději pro Vás všechny, včetně Vašeho dítěte. Z toho, co píšete, se mi nejproblematičtější zdá tlak Vašich příbuzných, kteří Vám neumožňují pojmenovat to méně příjemné, co pro Vás narození dítěte znamená. Je úplně normální cítit, že o něco důležitého těhotenstvím přicházíte. Ztráta je ale většinou jen dočasná (i s malým dítětem se dá podnikat spousta věcí, zvláště pokud se Vaši příbuzní na dítě těší a budou ochotní Vám pomoci) a zároveň také získáváte další zkušenost, která Vás oba může hodně obohatit a naplnit.

Navíc dítě, které čekáte, tu už téměř je, a Vy dva jste jeho rodiče - jeho budoucnost tedy leží jen a jen ve Vašich rukou. Pokud víte, že není ve Vašich silách dát dítěti nyní zázemí, adopce nemusí být špatná volba - je však nevratná a má svou cenu pro všechny zúčastněné. Zkuste najít někoho, s kým si promluvíte nejen o svých pocitech k dítěti a lidem kolem Vás, ale i o různých alternativách do budoucna. Může to být psycholog nebo jiný odborník, ale i dobrá kamarádka, která bude naslouchat. Určitě Vám neradím počkat, jak se věci vyvrbí po porodu - stává se, že najednou se po porodu nejistota změní v láskyplné přijetí, ale u nechtěných těhotenství s tím nelze počítat najisto. Může se stát, že pokud se na narození dítěte nepřipravíte, uvrhne Vás do osobních či partnerských potíží (ať už si dítě necháte nebo se jej vzdáte). Proto je pro Vás důležité zajistit si dostatek podpory a sebejistoty už teď v těhotenství.

Přeji Vám hodně klidu pro rozhodování a podpory pro to, vše zvládnout,

Eliška

negativni pocity k těhotenstvi

Mia,20. 8. 2011 9:27

Dobry den,
mam velice negativni pocity k svemu tehotenstvi. Prestoze jsem si dite prala, tehotenstvi nebylo planovane. Manzelova reakce byla negativni a to stale pretrvava. To stejne ze strany me mamy. A moje zezacatku pozitivni pocity presly v pocity, kdy nevim, jestli dite porad chci. (jsem v 8tt.) Necitim podporu okoli, tehotenstvi je doprovazene nevolnostmi a neumim si predstavit byt matkou (i kdyz vek na to rozhodne mam), jsem velice rozpolcena. Ziju v zahranici a o to si pripadam vice sama. A samozrejme mi prijde ze takove pocity nejsou normalni, protoze tehotenstvi je dar a clovek by mel byt stastny. Ja mam pocit, ze stastna nejsem ani trosku... Naopak, k diteti v sobe necitim vubec nic, a kdyz, tak prevladaji negativni pocity.
Omlouvam se ze zmateny dotaz, ale je velice tezke vyjadrit, co vlastne citim.
Mam vyhledat nejakou odbornou pomoc?

Re: negativni pocity k těhotenstvi

Eliška,21. 8. 2011 9:14

Milá Mio,

je mi moc líto, že se pro Vás těhotenství stalo nevítanou pastí. Z toho, co píšete, se mi zdá, že Vy sama těhotenství a děťátko vítáte, co Vám ale situaci komplikuje, je reakce Vašeho okolí. Úplně nerozumím tomu, proč Váš partner a Vaše matka tak reagují, a nejspíš se jedná o hlubší záležitost, kterou těhotenství nezpůsobilo, ale spíš připomnělo nebo zesílilo. Přesto to však nemění Vaši naprosto oprávněnou potřebu opory v tomhle období. Vaše pocity k očekávanému miminku jsou teď úplně normální - fyzická nevolnost velkou radost nepůsobí, a pokud nemůžete radost z těhotenství sdílet, může být těžké vytvořit si v prvních týdnech těhotenství k miminku pozitivní vztah.
Píšete, že jste v zahraničí - pokud máte možnost jakékoli podpory, vyhledejte ji. Nepíšete, kde právě žijete; může to být komunitní centrum pro ženy nebo matky, psychologické poradenství, porodní asistentka (zvlášť v Německu, Holandsku nebo Británii Vám poskytnou i psychickou podporu) nebo církevní organizace pro rodiny. Se svými pocity nemusíte zůstávat sama. Určitě by bylo vhodné řešit i vztah s partnerem a důvod jeho reakce, což pro Vás bude asi nejjednodušší, když získáte podporu z okolí.
Držím Vám palce a přeji hodně sil a pozitivní energie,

Eliška

Odpovď pro paní Martinu

Eva,21. 7. 2011 13:00

Dobrý den, paní Martino,
stavy nevolnosti a únavy se v těhotenství bohužel někdy vyskytují a věřím Vám, že jsou pro Vás velmi zatěžující. Musíte se navíc starat o starší dceru, takže si nemůžete odpočinout kdy to potřebujete. Co s tím? Za prvé Vás snad potěším, že tyto nevolnosti se většinou ve druhém trimestru upraví a často i zmizí. Nebývá to však pravidlem. Pokud je Vám zle po ránu, pak zkuste vstávat pozvolna, k posteli si připravte snídani, kterou pak pomalu snězte. Nejezte nic dráždivého. Co se týče únavy - ta je jistě velmi nepříjemná, ale nic moc se s ní dělat nedá. Vaše tělo takto reaguje na těhotenství, které pro něj představuje trošku zátěž. Každé tělo se s těhotenstvím vyrovnává jinak. Zkuste hodně odpočívat a . JE důležité si naplánovat každý den dopředu - co je třeba zajistit pro domácnost a pod. a pomalinku si rozvrhnout síly. Dělejte jen to, na co stačíte. Zkuste poprosit o nějaké hlídání pro dcerku například rodiče či známé. Odpočívejte a vůbec si z toho nedělejte výčitky svědomí. Zodpovězte si na otázku, co je pro Vás prioritní. Dokonalý úkli není důležitý! Hlavně se šetřete! S dcerkou si můžete přeci hrát i v posteli - číst , zpívat, dívat se na pohádky apod. Paní Martino, dělejte také něco pro sebe - neco, co je Vám příjemné. Zkuste se objednat například na aromamasáž nebo se zkontaktujte s někým, kdo ovládá aromaterapii. Vonné silice mají velké účinky i na nevolnosti, únavu a povzbuzení psychiky. Také navazujte kontakt se svým miminkem v bříšku - mluvte na něj. Promluvte si o svých pocitech také se svým partnerem a hlavně opravdu vylučte pocity viny, že nejste schopná zvládat vše, co byste ráda zastala. Držím Vám palce, Eva