Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tomto místě se můžete anonymně ptát na různé dotazy týkající se psychiky v těhotenství, budeme se snažit Vám co nejrychleji odpovědět .

 

Pokud Vás zajímá problematika prožitků ženy v těhotenství, pravděpodobně Vás bude zajímat i problematika porodu a poporodního období :-) To je moc dobře, protože člověk by měl být aktivní a jít ve svém životě do hloubky. Ostatně celé toto životní období je pro každou ženu velkým mezníkem a životním uzlem...

 

A proč Vám toto píši? Nově jsem totiž založila stránky Obejmutí po porodu. Jakožto porodní asistentka jsem si všimla, že se ženám po porodu věnuje málo pozornosti. Vše se točí kolem miminka, ale co žena?

aha.jpg

Pokud Vás zajímají témata jako jak zpracovat svůj porodní zážitek, jak navázat kontakt se svým tělem, co to je kontaktní rodičovství, přírodní podpora zdraví po porodu, sexualita po porodu a další, mrkněte sem: http://obejmuti-po-porodu.cz/

NEBO MŮŽEME BÝT V KONTAKTU I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/ObejmutiPoPorodu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Prace v tehotenstvi

Marcela,15. 9. 2013 12:19

Dobry den, pracovala jsem jako operator vyroby a obsluhovala jsem stroj, na vyrobu jednorazovych holicich strojku, byla jsem na dvanactihodinovych smenach, kde jsm delala i nocni.Po ukonceni tretiho mesice jsem sve tehotenstvi oznamila zamestnavateli,byla jsem uz vazne vycerpana a tesila se , ze mi vyjde vstric se smenami rannimi. Oznamil mi, ze me jeste nejakou dobu potrebuje a tak jsem do ctvrteho mesice delala na nepretrzitem provozu.Nyni, kdy mi nabidl jine pracovni misto (mene placene) na osmihodinovych smenach, jsem to vzdala..Citila jsem se neustale unavena, ani ma psychika na tom nebyla dobre.Ted mam ale pocit, ze jsem zareagovala moc rozmazlene, ze jsem si nechala napsat pracovni neschopnost....

Re: Prace v tehotenstvi

Marcela,18. 9. 2013 14:06

Dobrý den paní Marcelo,
postup Vašeho zaměstnavatele byl protiprávní. Každá žena v těhotenství by měla automaticky být převedena práci v jednosměrném provozu a také na lehčí práci, která neohrožuje na zdraví jí a ani její miminko. Pokud je práce jinak finančně hodnocená, musí jí byt finančně dorovnána tak, aby nedošlo k finančním ztrátám.
Vůbec se nobviňujte za to, co se stalo. Pokud si budete chtít stěžovat, máte na to plné právo. Pokud se tímto nechcete více zabývat, pak myšlenky soustřeďte na své těhotenství a miminko, které čekáte.

Mam porad strach

lilinkas,28. 8. 2013 2:05

Dobry den,

rada bych poprosila o podporu a uklidneni. Jsou dve hodiny rano a ja nespim; pred dvema dny jsem zjistila, ze jsem tehotna, konecne, miminko je asi dost konzrevativni jelikoz mame 2 tydny po svatbe! Po obrovske radosti nasledoval psychicky pad do strachu. V cervnu lonskeho roku jsem byla tehotna poprve ale bohuzel prosla zamlklym potratem. Nechci na to v souvislosti s timto tehu vubec myslet, ale nejde to.

Nemam moc priznaku, jen me pobolivaji prsa a vcera se mi udelalo spatne. Mam problemy se zady- od malicka tezkou skoliozu, a jakmile jsem zjistila, ze jsem tehotna, tak me pobolivaji bedra.

A jelikoz se nachazim na sluzebni ceste a o tom, ze jsem konecne tehotna jsem se dozvedela v indii, nepridava na mem neklidu. Tak moc bych si prala zajit k lekari a ujistit se, ze je vse v poradku, nicmene ta moznost tady neni.

Kolegynka mi rekla, ze si mysli, ze je to dobre, ze se nebudu stresovat doktory, ze by takto brzy stejne nebylo nic videt, a aspon jak prijedu, uz mimi bude vetsi a lepe viditelne na utz.

Tak moc jsem chtela byt tehotna, a ted, konecne se nam to podarilo, mam vice strachu nez kdy jindy. Jak si to uzit, jak se ujistit, ze je to tak a ze se mi to nezda, i kdyz nemam zadne velke priznaky?
Dekuji, Veronika

rodinná podpora

Katka,20. 7. 2013 22:18

Dobrý večer,
chtěla bych Vás požádat o radu, co mám dělat, když si připadám na všechno úplně sama a cítím ze strany rodiny nezájem o mě i o miminko a naopak musím čelit jejich posměškům kvůli mé váze či z toho, že i když jsem teprve v 5. měsíci, tak se mi smějí, že si hladím břicho. Mám již tříletého syna a jsem někdy opravdu unavená, ale oni mi pořád vyčítají, že je to jen mou leností. A vytýkají mi, že občas přes den spím. Jsem už z nich opravdu nešťastná a ne jeden večer probrečím, protože mě jinak jejich nezájem o miminko moc trápí. Bohužel ani u manžela nenajdu příliš podpory, protože dost pracuje. Samozřejmě mám o miminko strach, připadám si nad tím vším úplně zoufalá. Děkuji Katka

Re: rodinná podpora

Eva,19. 8. 2013 11:02

Dobrý den paní Katko,
omlouvám se Vám za pozdní odpověď.
Chápu Vaše pocity smutku a zklamání z reakce Vašeho okolí na těhotenství. Je to těžké, ale nedejte na nesmyslné posměšky např. o tom, že si hladíte své těhotné bříško. Je to naopak velice dobře. Prospívá to miminko - ví, že ho máte ráda a že je chtěné. Také Vám to může prospět v naladění se na novou bytost, která je již na cestě na svět. Paní Katko, dělejte si to, co vyhovuje Vám - odpočívejte podle svého gusta a těhotenství prožívejte podle svého citu a intuice. Je to velice důležité!!! Chování ostatních se mi zdá necitlivé. Myslím si, že vzdálenější příbuzné řešit nemusíte (každý vyrůstal v jiném prostředí, má jiné zvyky a názor na těhotenství), ale patrně nejvíce Vás bude trápit reakce manžela. Zkuste si s ním o všem promluvit. Sdělte mu své pocity, ventilujte to.

jsem 12 tydnu tehitna

vivien kovalova,18. 7. 2013 21:50

Dobriden chtela bych se zeptat jsem 12 tydnu tehotna a porad nemam brisko jim jako driv kdys jsem tehotna nebyla bojim se jesli se neco nedeje s miminkem jinak se nachazim v zAhranici a u doktora jsem jeste medostala sanci

Re: jsem 12 tydnu tehitna

Eva,19. 8. 2013 10:56

Dobrý den Vivien,
omlouvám se za zpožděnou odpověď. Těhotenské bříško se začíná více ukazovat až po pátém měsíci těhotenství. Nemusíte z toho mít žádné obavy :-)

Postoje těhotné ženy k těhotenství

Míša,16. 8. 2013 20:12

Ahoj, chtěla bych poprosit o radu. Učím se na státnice a nikde se nemůžu dočíst ohledně postoje těhotné k těhotenství. Prosím nevíte jaké to jsou? Děkuju

Re: Postoje těhotné ženy k těhotenství

Eva,19. 8. 2013 10:54

Dobrý den bude to asi nějaký konkrétní požadavek Vašeho vyučujícího, takto Vám těžko mohu poradit. Doporučím Vám knihu Aplikovaná psychologie porodnictví od autorky Kateřiny Ratislavové.

Odpověď pro Ridanku

Eva,3. 7. 2013 13:59

Dobrý den paní Ridanko,
myslím si, že Vaše připravenost a klid na porod musí sálat z Vás uvnitř. To, že k Vám do domu přijede na prázdniny snacha a její děti by Vás nemělo příliš stresovat, pokud se o ně nemusíte starat, což nepředpokládám.
Víte, je to celé nejspíše o tom se dostat do vnitřní pohody a klidu. Z Vašeho psaní cítím, že Vás negativně ovlivňuje Vaše minulá negativní porodnická zkušenost. Je třeba se od toho odprostit, věřit, že každý porod může být jiný a že je VAše tělo schopné porodit dítě přirozeně a v termínu porodu. Nyní jde o to, abyste se pokoušela ptát se sebe sama na různé otázky související s Vaším strachem. Pátrat po jeho zdroji. Často se ukáže tehdy, pokud jsme o samotě, máme prostor jen samy pro sebe. Zkuste se třeba někam projít do přírody úplně sama, nebo si v klidu dopřejte teplou vanu. Ideální je také si třeba psát deník, vypsat se ze svých pocitů a nastínit svá přání. Nebuďte smutná, buďte aktivní. Průběh Vašeho těhotenství a porodu máte v rukou Vy a nenechte se ovlivnit rodinou.
S pozdravem
Eva

Re: Odpověď pro Ridanku

Ridanka,6. 7. 2013 20:02

Dobrý den,
děkuji za vaši odpověď. Vím že sem se s předčasným porodem ještě nesrovnala. Syn už je v pořádku, ale i když vím, že to nebyla má chyba, pořád si vyčítám, jak složitý vstup do života měl. V porodnici trávíte dlouhou dobu a připadáte si pouze jako stroj na kojení. O tom co vy píšete sem se snažila s partnerem skoro celé těhotenství. Být aktivná a domluvit se. Nenechat se ovlivnit rodinou, to je asi můj největší problém. Sem zvyklá být samostatná, ale pak vám švagrová oznámí že už vše naplánovala. Já budu v porodnici ona se bude starat o syna. Když bysme měli právo k tomu něco říct, ale vše se naplánovalo za nás. Přitom partner péči o syna zvládá i beze mě, nepotřebujeme její pomoc. KDyž si nevím rady o pomoc požádám, ale bohužel, syn měl takové problémy, které nikdo nezažil a tak nikdo z rodiny pomoci nedokázal.
Poslední měsíc furt řeší kdy přijedou, že by jim vyhovovalo aby se malé narodilo tak a tak. Za týden jinak. Připadám si jak kráva která čeká tele a nejlépe abych rodila na povel. Je to pro mě šílený stres, mám pocit, že nemám vůbec nárok na soukromí.
Chtěla sem jen klid a soukromí, jaké měla ona, bohužel.S tím, že tu švagrová bude bych se smířila když bych nebyla těhotná, ona totiž vždy celý dům obrátí vzhůru nohama. Teď sem prosila o klid, ale asi nejsme schopné se navzájem pochopit. Můj gynekolog mě chválí za každou kontrolu na kterou příjdu, vím jak to bylo vážné proto sem ráda za každý den, kdy se miminku ještě nechce na svět.
Se synem jsem hodně aktivní, partner se mi také snaží pomoct aspoň s jeho rodinou, ale i když o tom mluvím, snažím se toho nějak zbavit, je to spíše horší. Protože už to trvá takovou dobu, mám pocit,že už tím spíš přátele a rodinu jen obtěžuji. Také mi vadí, že jsem byla vychována tak, že za ženou v šestinedělí se nechodí, pokud si to nepřeje, za ženou téměř rodící už vůbec, a teď mi říkají, že to přeháním a dramatizuji. Švagrové sem řekla že je sobec, když ona má právo žít si podle svého ale rodina jejího bratra se musí i v takto důležité situaci přizpůsobovat. Bohužel, její postoj je takový že ona má pravdu, a já ze sebe dělám střed vesmíru. Já vím, že se tak chovám kvůli první zkušenosti, ale být ta situace obráceně, tak já se jí plně přizpůsobím.
Děkuji a mějte se pěkně.

pocity v těhotenství

Kristýna,26. 6. 2013 8:59

Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat, proč si připadám, že se mně úplně obrátilo myšlení v těhotenství,na miminko se těším, ale pořád mě přepadají různé úzkosti, strachy ze svých myšlenek, člověk si připadá jako jiná osoba, děkuji

Re: pocity v těhotenství

Eva,3. 7. 2013 13:51

Dobrý den paní Kristýno,
Vaše pocity jsou úplně normální. Je to dáno tím, že těhotenství znamená pro každou ženu velkou změnu. Změní se Vaše životní role, hodnoty a způsob života. Také se mění naše citlivost, emotivnost. Nemusíte se ničeho bát :-) Vše zvládnete. Z toho, co se nyní děje, můžete vidět, že potřebujete pro sebe prostor a čas o všech změnách přemýšlet. Na nic nespěchejte, uvidíte, že obavy nejstoty se rozplynou. Zkuste si svůj budoucí život představovat.
S pozdravem
Eva

mé těhotenství zničilo dobré vztahy v rodině

Ridanka,2. 7. 2013 21:01

Dobrý den,
ráda bych se vás zeptala, zda neznáte nějaké cvičení, meditaci, cokoli, co by mi pomohlo uklidnit se od stresu a připravit se psychicky na porod. Spíš než připravit, tak uklidnit. Můj problém je, že mé první těhotenství neprobíhalo dobře. Během dne sem musela přestat chodit do práce, lehnout do nemocnice. Pak mi dopadli špatně testy, syn se narodil o 7 týdnů dřív. Nikomu nepřeji, jaké to je když máte dítě v tomto stavu a to vím, že na tom nebyl úplně špatně. Nyní čekám druhé mimčo, už za měsíc, ale posledního půl roku řeším snachu, která bez ohledu na nás přijede na 14 dní na prázdniny se dvěma dětma těsně před porodem. Prosili sme, vysvětlovali, nabízeli sme varianty, ale oni už to měli naplánované rok dopředu. Přáli sme si jen klid a soukromí. Díky tomu že žijeme ve společném domě s rodiči mého partnera, tak nemám právo na klid? Švagrová o mě řekla, že se chovám tak že není nic důležitějšího než mé těhotenství. Ale po zkušenostech mám strach. Chtěli sme jen klid a místo toho je rodina rozhádaná, jestli má pravdu ta nebo ta. Existuje tedy něco, čím by se mi podařilo se uklidnit tak, aby sem se mohla soustředit pouze na porod? Chtěla sem to vyřešit a mít klid, ale každá máme asi jinak nastavené priority. Děkuji moc za vaši odpověď.

Jsem těhotná, zmatená a psychicky na dně

Natika,30. 5. 2013 8:34

Dobrý den, žiju s přítelem asi rok. Minulý týden jsem dostudovala VŠ a zjistila jsem, že jsem těhotná. Za ten týden jsem asi pět dní probrečela. Jsem zmatená. Nevím, co mám dělat. Chtěla jsem si najít práci, začít žít, když budu mít příjem, který jsem v době studia měla nízký z brigád nebo úplně nulový. Na druhou stranu mám přítele, který chce rodinu jako já, jednou, miluje mě a udělá vše pro mé štěstí.Věk na dítě mám. Je mi 25. Přišlo to hrozne rychle. Nevím, co mám dělat. Byla bych 4 roky na mateřské, bez pomoci mých rodičů se neobejdeme. Mám hrozné stavy, až deprese. Prijde mi, že vše je pryč a já si zničila život. Je to normální u neplanovaneho těhotenství v tu nejnevhodnější dobu?

Re: Jsem těhotná, zmatená a psychicky na dně

Eva,31. 5. 2013 15:35

Dobrý den slečno Natiko,
chápu Vaše současné rozladění. Váš život protnula neplánovaná událost, která změní celý Váš život. Víte, těhotenství které je neplánované a přijde, musí tzv. uzrát. Náhled na tuto situaci prochází určitým vývojem. Je to proces. Nejdříve je to patrně reakce šoku a možného zděšení. Posléze tomu již tak býti nemusí. Každý svojí situaci vnímá jinak - záleží na rodinném a finančním zázemí, nesplněných životních touhách a snech. Je potřeba o všem hodně přemýšlet a zeptat se sebe sama, co touto situací nejen ztrácíte, ale i získáváte. To, že čekáte miminko neznamená, že Váš život skončil. Ano, bude jiný, ale neznamená to, že nebude nakonec takový, jaký chcete. Píšete, že máte milého přítele, zkuste to s ním také probrat. To, že jste nyní dokončila školu také neznamená, že již nikdy v kariéře svého povolání nebudete pokračovat. Vše záleží jen na Vás. Všechno jde :-) Slečno Natiko, dopřejte si odpočinek, přemýšlejte o věcech, které se nyní dějí. Nebuďte na vše sama, důvěřujte svému okolí, ale zároveň se nenechte nikam manipulovat. Pokud byste se necítila dobře a Vaše chmury přetrvávaly, obraťte se buď na nějakou soukromou porodní asistentku (www.unipa.cz) nebo na poradnu pro ženy a dívky (www.poradnaprozeny.eu). Posílám Vám hodně sil, ať má brzy vše svůj kladný konec :-)

Re: Re: Jsem těhotná, zmatená a psychicky na dně

Natika,23. 6. 2013 14:28

Je tomu měsíc a já jsem upadla do ještě větších depresí a vážně zvažuji potrat. Vztah se mi pomalu rozpadá. Jsem agresivní, nesnáším své okolí a svůj život celkově. Přemýšlím nad sebevraždou.

Re: Re: Re: Jsem těhotná, zmatená a psychicky na dně

Eva,24. 6. 2013 9:41

Dobrý den slečno Natiko,
Váš stav je vážný a je třeba, abyste se nebála spojit s nějakým odborníkem, který Vás podpoří a pomůže Vám.
Pro začátek Vám nabízím své telefonní číslo 733 665 622 - můžete mě zkontaktovat kdykoli a společně nalezneme nějaké řešení. Je třeba, abyste na své pocity nezůstávala sama. Nebo můžete zavolat na linku krizové psychologické pomoci, která funguje non stop: 222 580 697.
Paní Natiko, Váš stav je vážný, musíte udělat první krok = zavolat o konkrétní pomoc. Toto je na Vás, jinak Vám nikdo pořádně pomoci nemůže, takto přes internet to není pro Vás efektivní.

sama bez partnera

Janka,13. 6. 2013 17:44

Dobrý den, ráda bych Vám nejdříve poděkovala za tyto stránky a pomoc i podporu, kterou zde poskytujete. Jsem v 35. týdnu těhotenství a co nevidět mě čeká porod, čím více se blíží termín, tím více mi začíná docházet, co všechno se během těhotenství stalo. Místo abych se těšila, nemám v sobě ani kousek radostného očekáváni. Vše začalo už na začátku těhotenství, měla jsem patrnera o 14 let staršího s 2 odrostlými dětmi, všechno i náš vztah vypadal naprosto ideálně, rozuměli jsme si po všech stránkách, jen náš pohled na "rodinu" pokulhával. Od začátku jsem vyložila karty na stůl a i když to bylo těžké, řekla jsem mu, že chápu, pokud už další děti nechce, ale že já se jich prostě vzdát nemůžu, několikrát na toto téma proběhla dlouhá a únavná debata. Nakonec přítel "svolil", na večeři mi daroval dětské botičky s proslovem o své lásce a o tom, že miminko chce. Ani jsem to nečekala, ale otěhotněla jsem měsíc na to. V té chvíli se všechno změnilo, i já jsem pocítila obrovskou změnu v mém chování, ale to co začal předvádět můj přítel mě hodně mrzelo. Najednou mi začal všechno vyčítat, všechno jsem dělala špatně, a podle něj jsem si to všechno vynutila, že to vlastmě takhle nechtěl, ale co měl dělat, že to přišlo moc brzy a má zkažený zbytek života. Začal bývat v práci přes čas, chodit s kamarády několikrát týdně do hosdpody, vracel se pozdě k ránu, nebo vůbec. Říkala jsem si, že to chce čas, že se s tím musí srovnat, ale bohužel se to jen zhoršovalo. Jen jsme se hádali a já byla pořád na trní a smutná. V sedmém měsíci jsem od něj odešla, ale nestalo se to, co jsem čekala. Úleva nepřišla, už přes dva měsíce jsme od sebe a já se paradoxně cítím ještě hůř. Tolik jsem si přála úplnou rodinu a teď budu sama. Musím díky tomu opustit vše, co jsem budovala, protože si nebudu moct z mateřské dovolit platit svůj byt na hypotéku a uživit ještě sebe a dítě, proto se vracím k rodičům na vesnici, s matkou ovšem nemám příliš dobrý vztah a o to je to celé horší. Musím opustit svůj byt, práci, přátele... Všechno je špatně a přítel považuje svoje chování za normální. Neustále se lituje a naříká, že se s tím prostě neumí srovnat a vůbec mu nedochází co já a naše dítě. Potkáváme se, vozí mě k lékaři, poslal i peníze na výbavičku, dokonce chce k porodu, aspoň takto funguje, ale každé naše setkání mě traumatizuje, tolik bych chtěla, aby si to uvědomil a vytvořili jsme úplnou rodinu. Jemu by nejspíše vyhovovalo být tátou na poloviční úvazek, dělat si co chce a s kým chce a za námi se občas stavit, umlčet svědomí a zase se honem vrátit ke svobodnému životu. Moje pocity vůči miminku jsou už dlouho vesměs negativní, napadá mě, že to nezvládnu, ale že ani nechci, že kdyby nebylo,mohlo to být všechno jinak. Necítím nic pozitivního, občas jen strach, když se dlouho neozývá. Najednou si ve třiceti připadám nepřipravená. Byla jsem u psycholožky, ale ty "řeči", že je to normální, že se s rolí matky sžiju, že musím být silná, že už nebudu sama, že mě bude dítě potřebovat, že to zvládnu i bez partnera, že nejsem jediná... Nic z toho mi nepomáhá. Neumím se s tím smířit. Vím, že je to špatně a myšlenky, které mě napadají, by některé ženy odsoudily, ale já si nemůžu pomoct, mám pocit, že jsem o všechno přišla a čeká mě jen starost o dítě, bydlení, úsilí vyjít s matkou, malé finance... Jsem na dně a zoufalá a nikdo mé pocity neumí pochopit.

Re: sama bez partnera

Eva,18. 6. 2013 13:21

Dobrý den paní Janko,
Vaše situace není jednoduchá a opravdu se nedá vyřešit jednorázovým pohovorem. Plně chápu Vaše pocity zklamání a možná i bezradnosti a skepse. Těhotenství samo o sobě představuje velký životní zlom, ale Vás se v tomto okamžiku zesílila změna ještě v partnerství a nakonec musíte řešit i existenční záležitosti. Moc mě to mrzí, není to vůbec lehká situace. Zkuste si z toho vzít také něco pozitivního. Zjistíte svojí sílu, bude vědět, že se na sebe můžete spolehnout a že neuhýbáte před svým přesvědčením. Na to můžete být právem hrdá!
Paní Janko, z hlediska porodní asistentky vidím více problémů, které je třeba vyřešit, abyste mohla s nadějí poklidu vstoupit do porodu a nadále do mateřství. Rozhodně Vám nedoporučuji účas Vašeho partnera za této situace u porodu. Předpokládám, že by porod nemusel postupovat dobře, mohla byste se bát uvolnit se. Ideální by bylo nalézt nějakou dobrou duši, podporovatele Vás, který by Vám pomohl zažehnat pocity samoty a hořkosti z nadešlé situace a podpořil Vás. Paní Janko, je jendo takové dobré pravidlo, které říká, že nemá cenu se trápit věcmi, které nemůžete ovlivnit. Tak to je i s chováním Vašeho partnera. Nemá cenu se k němu snažit přibližovat, když Vám ubližuje chová se jen podle svých potřeb.
Nabízím Vám zdarma telefonickou konzultaci, budete-li mít o to zájem. Napište mi na email: LorenzovE@seznam.cz